Rubriky
Média

Události, komentáře: Změny pravomocí prezidenta

Koalice dokončila práce na změnách Ústavy ČR, týká se i úprav pravomocí prezidenta. Nově třeba jasně definuje, že zahraniční politiku určuje vláda. Při jmenování klíčových pozic v České národní bance zase bude hlava státu potřebovat souhlas Senátu. Hrad změny pravomocí odmítá a proti se postavila i opozice. O jaké pravomoci má hlava státu přijít? Co dalšího se má změnit? A co v návrhu naopak chybí a jaké jsou výtky opozice? Zeptali jsme se se poslanců Marka Bendy /ODS/, Stanislava Grospiče /KSČM/ a Radka Vondráčka /ANO/. Komentář doplnil politolog Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Lebeda.

ico-video

Celý pořad si můžete přehrát zde.

Rubriky
Komentáře a články Média

Slova o Tchaj-wanu byla zbytečný úlet

(pro Lidové noviny) Prezident Zeman při své návštěvě Číny a setkání s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem krom jiného prohlásil, že se nebudeme vměšovat do vnitřních záležitostí Číny a že respektujme její územní nároky včetně Tibetu a Tchaj-wanu. Pokládám to za strašnou hloupost.

Jsem ještě schopen pochopit, že dnešní levice v čele se Zemanem opustila ideál lidských práv a prodává je za obchodní možnosti. Osobně s tím hluboce nesouhlasím: když tu byl předseda tibetské exilové vlády, tak jsem cítil potřebu se s ním setkat už na letišti a vyjádřit mu podporu.

Přesto jsem schopen pochopit, že postoj těchto lidí vychází z jakéhosi hlubokého pudu levice.

Ta totiž nikdy nepokládala lidská práva za univerzální, ale vždy je chápala jako něco, co stát uděluje. Na rozdíl od konzervativců, kteří chápou právo na lidskou důstojnost jako právo absolutní, dané všem lidem bez rozdílu, a proto samozřejmě platné vždy a všude. Levice se nás snaží učit, že obsah lidských práv je libovolně nastavitelný. V Evropě do něj zahrnuje například i právo na bezplatnost vzdělávání či léčení, stejně jako právo homosexuálů na adopci či muslimů na nošení šátků. Na druhou stranu levice nevidí lidská práva jako nezcizitelná a univerzální, tedy vymahatelná za všech okolností a všude na světě. Britové měli za časů impéria jen omezené pojetí lidských práv, ale zato ho vyžadovali v celé své říši, například že lidské oběti (včetně upalování vdov) jsou nepřípustné. To ovšem moderní levice nedělá. V našem prostoru pojem lidských práv rozšiřuje, ale pro jiné je nepožaduje. Protože pro ni to nejsou práva daná lidstvím, ale pouze kulturním kontextem.

To vše bych snad dokázal u prezidenta Zemana pochopit. Nesouhlasím s ním, ale respektuji, že vyhrál volby a já jsem dnes jen hlas volajícího na poušti.

Zmínku o Tchaj-wanu však pokládám za úlet nebetyčného rozsahu. Škoda, že se raději nedržel starého přísloví “mluviti stříbro, mlčeti zlato”. Úplně zbytečně pokořit našeho významného obchodního, kulturního i vědeckého partnera je pro mě nepochopitelné. Nemám prostor, abych popisoval celou historii Tchaj-wanu i dynamický a složitý vývoj vztahů mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem. V posledních letech se vztahy přes Tchajwanský průliv velmi oteplily, probíhá intenzivní spolupráce, podepisují se desítky dohod, a dokonce už probíhají i jednání na politické úrovni. Současně je Tchaj-wan významným investorem v České republice a probíhá velmi široká vědecká a vysokoškolská spolupráce. Což jsou přesně obory, které potřebujeme rozvíjet, nechceme-li být pouze montovnou.

Česká republika i Tchaj-wan jsou si podobné velikostí, potřebou se zabezpečit proti sousedícímu velkému bratrovi, důrazem na inovace a kreativní schopnosti i snahou o budování a upevňování demokracie a úcty k lidským právům. Mnoho let usiluje Česká republika o rozvoj vztahů s Tchaj-wanem, aniž by tím urážela pevninskou Čínu. Za těchto okolností byla zmínka prezidenta Zemana o právu Číny na území Tchaj-wanu úplně zbytečnou urážkou tchajwanského lidu, která může naše vztahy velmi poškodit. Hloupou o to víc, že vůbec nebyla potřebná a nikdo ji po něm nechtěl. Jak Miloš Zeman sám s chutí bonmotuje a cituje klasiky: bylo to horší než zločin, byla to chyba.

Rubriky
Aktuality - volby 2013 Komentáře a články

Jak jsem se nemýlil v politice

Každý z nás se občas mýlí. Lékař udělá špatnou diagnózu, burzovní makléř vsadí na špatnou investici… Mýlit se je lidské. Pan prezident Zeman dokonce vydal celou knihu Jak jsem se mýlil v politice. Fakticky jí chtěl ale jen říci, že on osobně je neomylný.

To já o sobě rozhodně netvrdím. V politice jsem ale už dlouho a za ta léta jsem se snad i něčemu naučil: součástí mé politické práce je pokud možno neomylně rozpoznat, co ta či ona změna zákona přinese a k čemu může dovést.

Navzdory názorům veřejnosti a tlaku médií jsem ve Sněmovně opakovaně hlásal, že přímá volba prezidenta může vést k zásadnímu rozkolísání moci ve státě a ke snaze o úplné překreslení celého demokratického systému. Nejednou jsem říkal, že se velmi snadno může stát, že přímo zvolený prezident tu „žvanírnu“ na Malé Straně za potlesku občanů rozežene a bude chtít vládnout po svém. Musím ovšem zcela sebekriticky přiznat, že jsem posléze podlehl tlaku koaličních partnerů a přímou volbu podpořil. Pokládám to za svoji velkou chybu.

Přečtěte si: Projev ve sněmovně k přímé volbě prezidenta (22. 9. 2010)

Stejně tak jsem opakovaně varoval před zcela nekontrolovatelnou mocí státního zastupitelství. Vždy jsem trval na tom, že se zvyšující se mocí se musí pojit také zvýšená odpovědnost. Má-li mít kdokoli v zemi pravomoc druhému zcela převrátit život a z bezúhonného občana učinit vyvrhela, pak musí jednoznačně odpovídat za své případné chyby. Bohužel i tady jsme tak dlouho podléhali módní vlně, že je třeba všechny bohaté podnikatele a pokud možno i nějaké ty „hnusné“ politiky stíhat, až jsme dospěli k absurdnímu zásahu na Úřadu vlády a pádu premiéra Petra Nečase. A to všechno bez jakéhokoli obvinění za nějakou významnou korupční činnost.

Přečtěte si: Rovnováha moci a odpovědnosti (6. 8. 2012)

Poukazuji na dva příklady, před nimiž jsem varoval, ale nedokázal jim zabránit. Jejich spojením jsme dnes svědky naprosté dominance prezidenta a státních zástupců nad státem a závažného rozkladu politiky jako takové.

Vidím ovšem další pokračování této hry, které mě naplňuje snad ještě většími obavami. Je evidentní, že cílem Miloše Zemana je ovládnout levicovou část politického spektra a diktovat tudy budoucí vývoj. Bohužel vše nasvědčuje tomu, že na pravé straně spektra má tentýž záměr Václav Klaus (netvrdím, že oba pánové pracují ve shodě, i když některé indicie tomu napovídají). Jeho podpora směšnému slepenci zvanému Hlavu vzhůru, složenému z nacionalistické kandidátky komunistů, jejích přívrženců a poslušných loutek bývalých zákulisních hráčů ODS, se zdá nepochopitelná i pro tradiční podporovatele Václava Klause, mezi něž se počítám. Václav Klaus ale většinou přesně ví, co a proč dělá. Možná, že cílem není dostat do Sněmovny pár podivných figurek, ale „jen“ rozložit pravici na atomy. Žádné sjednocující se pramínky, ale pravý opak, co nejvíce samostatně kandidujících subjektů a co největší oslabení ODS. Výroky o mezivolbách, které ho absolutně nezajímají a v nichž není žádné zásadní téma, dostávají v tomto světle najednou úplně jiný smysl.

Spojme to se zprávami od současného prezidenta. Svým ministrům slibuje vládnutí minimálně do dubna, neboť podmínky pro sestavení nové vlády nastaví tak přísně, že je nedokáže nikdo splnit. Oba zmínění pánové už v minulosti prokázali, že umí své kroky koordinovat. Není skutečným cílem znovu přenastavit politický systém k obrazu svému? A nebudou náhodou předčasné volby s opět novými subjekty znovu příští rok na podzim? Neblížíme se opakování opoziční smlouvy v novém provedení?

Jak rád bych se tentokrát mýlil.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K žádosti vlády o vyslovení důvěry

Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, vítám vás po obědě, jestli jste se stihli na obědvat a stihli přijít, a rád bych se jménem poslaneckého klubu ODS vyjádřil k právě projednávanému bodu, to je důvěra vládě vedené Jiřím Rusnokem.

Dopoledne jsme tady slyšeli dva projevy. První byl projev prezidenta republiky, na který je podle mého názoru třeba se zaměřit a s kterým je třeba se nějakým způsobem vypořádat. Druhé bylo přečtení programového prohlášení, tak jak jsme ho všichni dostali do lavic, od předsedy vlády pana Rusnoka, který nás zřejmě chtěl přesvědčit, že v tom pěkném čtení programového prohlášení je opravdu tím úplně úřednickým premiérem. Skoro se mu podařilo nás uspat.

Ale důležitý byl ten projev první, projev prezidenta republiky Miloše Zemana. Já myslím, že tam bylo několik věcí, nad kterými je třeba se zastavit.

První, co nám prezident sděloval, že Ústava nestanoví žádnou lhůtu pro vládu v demisi a že mohl klidně Nečasovu vládu nechat dovládnout zřejmě až do řádných voleb. Já se domnívám, že to je chybné čtení Ústavy prezidentem republiky, že je třeba tuto interpretaci Ústavy jednoznačně odmítnout. Prezident republiky nemůže v žádném případě ponechat vládnout vládu v demisi, jak dlouho by si on přál, a pokud by se tak náhodou pokoušel konat, pak musíme říct, že toto jednání je za hranou české Ústavy a že je potřeba buď se obrátit na Ústavní soud, nebo upravit a opravit český ústavní systém. Zaznamenal jsem, že sociální demokracie je připravena k diskusi o vymezení a zpřesnění prezidentských pravomocí. A já říkám, že po této větě prezidenta republiky, ve které nám sděluje, že by vládu mohl nechat vládnout i čtyři měsíce, i čtyři roky, tak já jsem k takové debatě jednoznačně také připraven. A jsem připraven, pokud by k takové situaci došlo, ji řešit i změnou Ústavy, přestože jsem vždycky k nim velmi opatrný.

Druhé sdělení, které jsme tady dopoledne slyšeli od prezidenta republiky, byla skutečnost, že pokud vláda, která má většinu v této Poslanecké sněmovně, a tato většina byla prezidentu republiky jednoznačně ještě před jeho jmenováním Jiřího Rusnoka deklarována, měl ujištění 101 poslanců, že stojí za jiným kandidátem na premiéra, tak prezident republiky nám sděluje, že pokud tato vláda, nebo tato koalice, v danou chvíli není v zemi populární, pokud se nelíbí občanům a jeho voličům, tak on ji jmenovat nebude. To já pokládám za takový posun k prezidentskému systému, k situaci naprostého ignorování vyjádření voličů ve volbách, kteří volili do této Poslanecké sněmovny, a k pokusu interpretovat nějaké jiné volby druhého řádu, ať už to jsou krajské, komunální, nebo i prezidentské, jako volby, ve kterých se rozhoduje o vládě v této republice, také za hranou českého ústavního systému.

Dobře víme, že prezident republiky se pokoušel nad rámec dnešní Ústavy již ve svém projevu – již ve svých projevech v prezidentské kampani slibovat, jak zničí Nečasovu vládu, jak ji odvolá. Přemýšlel již také o tom, jestli by ji nemohl odvolat, i když bude mít důvěru této Sněmovny, a další a další úvahy. Přesto si myslím, že toto je třeba jednoznačně odmítnout. Není pravda, že jsme přímou volbou prezidenta posunuli český ústavní systém o jeden jediný milimetr. My nežijeme v prezidentském systému. Nejsme v systému, kde si prezident vybírá svoji vládu, kterou pak přináší do Poslanecké sněmovny, a možná získá důvěru, možná důvěru nezíská. My žijeme v parlamentní demokracii, kde vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, a úkolem je, aby vláda měla většinu v Poslanecké sněmovně. Nemůže to probíhat tak, že je jmenován premiér, který naprosto bez diskuse s politickými stranami tady zastoupenými – možná, že vedl nějaké diskuse se stranami, které tady zastoupené nejsou, to nevylučuji, alespoň podle množství zastoupení Strany přátel Miloše Zemana, nebo jak se to uskupení jmenuje, bych tipoval, že nějaké konzultace vedl, ale se stranami zde zastoupenými žádná diskuse vedena nebyla, aby pak přicházel do této Sněmovny a měl pocit, že má šanci tady získat důvěru. Toto musíme odmítnout. Nežijeme v prezidentském systému, nezměnili jsme Ústavu, abychom přecházeli do prezidentského systému, a dokud je voliči volena tato Sněmovna, tak vláda musí být odpovědna této Sněmovně.

Poslední poznámka k tomuto prezidentovu vystoupení, nebo k této části prezidentova vystoupení, bylo jeho nepřekvapivé vystoupení, že bude v případě vítězství v příštích volbách jmenovat nikoliv předsedu nebo toho, koho si vybere dotyčná strana, ale libovolného představitele vítězné strany. Zase mi to připadá, že odbočuje naprosto, z ústavního systému, že odbočuje z dosavadních zvyklostí a že je třeba říci ne této představě. Politické strany budou určovat, kdo je jejich kandidátem na premiéra, kdo bude premiérem. Nemůže to být prezident republiky, nežijeme v prezidentském systému.

Pak tam zazněla ještě jedna teze, která mi přišla, že je buď omylem, nebo strašlivá. Prezident republiky tady řekl, že vládní koalice čelí probíhajícímu vyšetřování. Nevím, jakému probíhajícímu vyšetřování čelí a kdo z vládní koalice. Já vím, že prostě došlo k nějaké operaci policejních a státnězastupitelských složek, která směřovala proti třem bývalým poslancům a dnes již bývalému premiérovi, v současné době poslanci, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu, rozhodnutím nejvyššího státního zástupce.

Rozhodnutím nejvyššího státního zástupce toto vyšetřování bylo zrušeno a ukončeno. O žádném dalším vyšetřování proti představitelům vládní koalice nevím. Má-li prezident republiky nějaké přímé informace ze svých jednání s Ištvánem, pak by bylo asi správné, aby s námi o ně podělil. Nemá-li takové informace, nemá takové věty říkat na půdě Poslanecké sněmovny. A už vůbec nemůže vyšetřování, které oficiálně neběží, podmiňovat nebo nepodmiňovat jmenování případné vlády parlamentní většiny. Toto pokládám také za zcela nemožné, aby jakýkoliv státní zástupce, jakýkoliv policejní důstojník měl možnost říkat: “No pozor, my možná támhle toho bychom třeba začali šetřit, tak vyčkejte, než ho jmenujete do vlády.” Jestli toto připustíme, tak žijeme opravdu v republice řízené státními zástupci. To možné není.

Já se ještě krátce vrátím k vládě. Vláda přišla s velmi ambiciozním programovým prohlášením, které se tváří, jako by tady měla sedět nejméně těch deset měsíců, ale možná čtyři roky. A podle představ o tom, že začnou budovat kanál Labe-Odra-Dunaj, nebo jak se ten kanál jmenuje, tak nejspíš dvacet let. Přijde mi to spíše jako program politické strany, která se neuchází o hlasy ve volbách, ale která si rovnou přišla sednout do vlády a vzít si vládu v této zemi. Pokládám to za velmi nešťastné. A pokud se vláda jenom vteřinu chtěla tvářit, že je vládou úředníků, nebo řekněme odborníků, pak by nesměla začít tím, že ministr financí po starém dobrém českém hesle “pět na stole českých”, tak během dvou dnů po svém jmenování má “pět na účtě českých”, které předtím nemohl dlouhou dobu sehnat. Nemohla by začít operacemi, jako byla operace pana ministra kultury, který nesmyslným způsobem jeden den vyhodí ředitele Národního divadla, aby to druhý den na přímý pokyn premiéra bral zpátky, a jenom způsobil absolutní rozvrat v Národním divadle.

Já myslím, že toto jsou kroky, na kterých je jasné – a je zbytečné rozebírat desítky a desítky dalších chyb a personálních přehmatů, kterých se ta vláda dopustila během svého necelého měsíce vládnutí. Na tomto je jasné, že ta vláda není ani vládou úředníků ani vládou odborníků; krizových manažerů možná jenom v tom, že občas dokážou vyvolat někdy nějakou krizi. Ale rozhodně ne v tom, že by krizi dokázala řešit.

Z tohoto důvodu, z jasného odmítnutí představy, že prezident republiky si bude jmenovat svoji prezidentskou vládu, že posouváme tuto zemi do prezidentského systému, a z důvodu nekompetence této vlády poslanecký klub ODS bude hlasovat proti důvěře této vládě.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic koaličních poslanců.)