Štítek: projevy

Rubriky
Komentáře a články Média

Dítě je povinno dbát svých rodičů

Proslov z workshopu Právní problémy dnešní rodiny. Povinnosti v rodině konaný 6. dubna 2017 v rámci projektu Pražské právnické jaro 2017

 

Často se dovoláváme kořenů naší křesťanské civilizace a tvrzení, že by nám v právu stačilo křesťanské desatero. Ale přiznejme si upřímně, že z desatera jako společnost nedržíme už skoro žádné přikázání. První tři jsou už zcela mimo, páté neplatí do narození a začíná se zpochybňovat ve stáří. A závist je dnes pro některé společenský program, ne zakázaná nectnost.

Čtvrté přikázání „Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se Ti vedlo na zemi.“ Všimněme si, že se jedná o přikázání ve vztahu k tomuto světu – abys dlouho živ byl a dobře se Ti vedlo na zemi – a ne k Bohu a světu po smrti, či o spáse duše.

Proto se od počátku, kdy jsem získal možnost zasahovat do rodinného práva, snažím, aby právě povinnosti dětí vůči rodičům byly v zákoně zakotveny. A tak se do Nového občanského zákoníku dostal § 857: Dítě je povinno dbát svých rodičů. A opravuji dnes různé rodináře, kteří mi říkají, je tam chyba, mělo by tam být nezletilé dítě.

Ne, to není chyba, každé dítě je povinno dbát svých rodičů, i já mám tento úkol vůči svým, kdyby byl táta ještě naživu. Je to samozřejmě ne úplně vynutitelná povinnost, ale právě občanské právo by mělo obsahovat spíše zásady dobrého života, než detailní popisy, zákazy a příkazy. Já stále tlačil prof. Eliáše „Úvodních 14 paragrafů je mnohem důležitějších než celých zbylých 3050.

Chci zdůraznit povinnosti dětí a právo rodičů děti vychovávat a moci je i mocenskými prostředky donutit k plnění těchto povinností. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit. Někdy bývají lehce extrémně vykládány naše mezinárodní závazky, že dítě není možné vůbec fyzicky (a snad ani jinak) potrestat. Já jsem opačného názoru. V určitém věku dětí nefunguje a ani nemůže fungovat k výchově nic jiného než pohlavek nebo plácnutí přes zadek. Povinnostem a jejich vynucení musí odpovídat i realita sankce či trestu.

Mluvilo-li se tu hodně o svobodě a respektu ke svobodě druhých, pak nesmíme zapomínat, že zejména malé děti žádnou skutečnou svobodu fakt nemají. Soudkyně Šimáčková zde mluvila o těch rodičích, kteří dětem škodí nebo jsou mu nebezpečné a o jejich izolování od dětí v té či oné podobě. Musím tento názor samozřejmě respektovat, ale současně říkám, že máme být enormně opatrní, kdo už „škodí nebo je nebezpečný“. Čím více budeme toto extenzivně rozšiřovat, tím více jako stát či moc do rodiny zasahujeme a předepisujeme ten jediný správný způsob výchovy.

Na závěr bych chtěl zdůraznit:

1/ Děti musí dbát svých rodičů a poslouchat je.

2/ Rodiče mohou tuto povinnost rozumně vynucovat.

3/ Excesy musí být posuzovány velmi neinvazivně nebo rodinu ohrožujeme.

 

Marek Benda

V Praze dne 7. 4. 2017

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

50. schůze PS – VOP, Izrael a přestupky

Úterý 18.10 2016

Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, je evidentní, že nás veřejný ochránce práv už moc nebaví, protože už je tady velmi, velmi dlouho. Já snad jenom k tomu, protože teď zaznělo několik stanovisek, která jakoby říkají: je to špatně, protože v osobě veřejného ochránce práv sedí žena, která to chápe příliš široce. Já tvrdím, je to špatně ne proto, že tam dnes sedí nějaká žena, ale proto, že ten systém je špatně. Říkal jsem to tady panu ministrovi v prvním čtení, říkal jsem to ve druhém čtení, říkám to dnes v tomto opakovaném druhém čtení, ve kterém navrhnu, abychom na začátku třetího čtení hlasovali o zamítnutí tohoto návrhu zákona, protože v něm fakt není nic, co potřebujeme.

A je úplně zbytečné a pokládám za fatální chybu, možná ne pana ministra Dienstbiera, protože on je přesvědčen o tom, že si tímto oslovuje svoje městské liberálně nazelenalé voliče, ale za fatální chybu vládní koalice a zvláště sociální demokracie, jestli takovéto věci předkládat. Tohle je součástí toho nejhoršího marxistického tažení, které běží Evropou, které Evropu dovedlo do stavu, v jakém je, a to jsou přesně ta stále vznášená práva práva práva vůči někomu, nejčastěji vůči státu, ale v mnoha případech i vůči soukromým osobám. Všechny tyto diskriminační žaloby a tyto nápady směřují nejen proti veřejným institucím, ale směřují a mohou směřovat i vůči soukromým osobám. A místo toho, abychom se konečně dokázali zastavit a říct: přece máme problém, že máme stále víc ten Západ, který pořád chce nějaká práva a vůbec nevnímá žádnou odpovědnost. Nikdo není připraven za svou zemi válčit, ale každý je připraven chodit a říkat: já chci ještě tohle, já chci ještě tohle, já se necítím občanem, já se necítím ženou, já se necítím mužem, já se necítím člověkem, tak mě nějak zvýhodněte. V tomhle světě žijeme. A místo toho, abychom se zastavili, zabrzdili a řekli: neměli bychom s tím něco dělat?, tak tady pořád existují ti západní nadšení marxisté, kteří už snad dneska nejsou komunisté, jenom toho Marxe mají nastudovaného, a ti naši nadšení následovatelé, kteří chodí a říkají: na světě bude nejlépe, když bude každý vybaven tak širokým katalogem práv, až už všechna základní práva zaniknou. V tom je samozřejmě problém, protože čím dál vznáším tato práva druhé, třetí, páté, sedmé generace a pořád říkám, že každý má právo na to, aby mu všichni ostatní pomohli, tak samozřejmě ta základní práva jako právo na vlastnictví a právo na nějaké politické volby a další a další na život, ta se mně rozmělňují. Stejným duchem stejná marxistická levice s úplným klidem podporuje potraty, podporuje eutanazii, protože to už jsou ta odvozená práva, se kterými se dá jenom si tak pohrávat, a když se úplně nehodí, tak je přece můžeme někdy zrušit. A právo na život už není absolutní. O právu na vlastnictví snad ani nemluvě. To jsme zažili jenom v posledních měsících v této Sněmovně asi tak pětkrát, kdy najednou vlastnictví nemá vůbec žádný význam, ať už to byly zbraně, ať už to byly kotle, ať už to byly další otázky, přece když veřejná moc se chce jít podívat, tak nebudeme žádné vlastnictví chránit, nebudeme nic hájit.

Já fakt myslím, že je velký čas se zastavit a říct si: celá tato koncepce rozšiřujících se práv směřovaných vůči státu a potažmo pak i jeho občanům je špatně. Z tohoto hlediska si myslím, že bychom tento návrh zákona měli zamítnout ve třetím čtení a nespokojit se s tím, že ho vykostíme a necháme tam jenom účinnost. Já vím, že to bude pravděpodobně takové hezké řešení, ke kterému se uchýlí tato Sněmovna, aby pan ministr Dienstbier nebyl moc pomučen a abychom současně neohrozili občany v této zemi, ale pokládal bych za mnohem správnější, abychom ten návrh zákona zamítli, a to také navrhuji. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/s050014.htm#r4

 

Středa 19.10 216

Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, myslím, že panu ministrovi zahraničí se jeho vystoupení úplně nepovedlo, protože vyvolalo zbytečnou sérii poznámek, které právě vycházejí z té velmi mylné teze o tom, že se má někdy mlčet. Dokonce této tezi rozumím. Ano, jsou situace, kde se mlčet má, ale vůbec nevím, proč byla řečena v tuto chvíli a na tomto místě. Tady, jak už řekl můj předřečník, máme svého spojence, kterému se děje křivda. A ten věčný pokus různých pseudointelektuálů relativizovat konflikt palestinsko-izraelský, že za to vlastně můžou tak trochu obě strany, když jedna strana se pokouší zajistit mír za území a druhá strana je připravena svého soupeře zlikvidovat, když, jak jednou napsal krásně Roman Joch, Izraelci svými zbraněmi brání své obyvatelstvo, Palestinci svými obyvateli brání své zbraně, tak to jsou situace, kdy se nemáme tvářit, že je to všechno tak nějak složité a ona ta pravda… a možná, že chtějí postavit znovu jeruzalémský chrám a zbořit mešitu al-Aksá, ale promluvit máme o ostatních věcech. Chápu, že pan ministr zahraničí občas mlčet má, ale občas by v této Sněmovně měl zvážit, v jaké situaci vyzývá k mlčení.

http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/s050057.htm#r5

 

Středa 19.10 2016

Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já vás nestraším. To, co jsem přinesl, je návrh zákona, který teď projednáváme. Tam není ani papír navíc. Tam není ani papír navíc! Toto je jenom vládní návrh zákona 929, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přestupcích. Jenom jsem to přinesl ukázat, abychom si uvědomili, jak neuvěřitelnou sice teoreticky práci Ministerstvo vnitra udělalo, ale jak podle mě fatálně, ale úplně fatálně promrhalo příležitost s tím něco udělat. To, co je zde obsaženo, jsou opravdu jenom změny – v každém zákoně se mění správní delikt za přestupek. To je tak asi 150 z těch 250 změnových zákonů. To jsme fakt mohli udělat v tom zákoně, kterým jsme přijímali přestupky. Říct, kde je napsáno správní delikt, mění se na přestupek. Ušetřili bychom tak dvě třetiny tohoto materiálu. Dejme tomu, že nebude tištěn pro Sněmovnu 200krát, ale myslím, že tak asi 20krát minimálně pro ústavněprávní výbor bude tištěn. Zkuste si představit, kolik to stojí a kolikrát to muselo být vytištěno na vládě. To je jakoby první část problému.

Pak jsou tam některé změny sazeb. Pak je převedení přestupku z původního přestupkového zákona, který tím, jak byl přijat v roce 1990, tak obsahoval nějaké přestupky, které se ještě nepřevedly do těch speciálních zákonů, a protože se ruší, tak je snaha je převést do těch speciálních zákonů. To je další část změn, které dejme tomu by se ještě daly pochopit.

Pak důvodová zpráva přiznává, že se v některých případech mění sazby za některé přestupky. Ale ujišťuji vás, že vždy k horšímu. Nenašel jsem jedinou sazbu, která by se snižovala. Je tam několik sazeb, a zase nemám to prostudováno do posledního řádku, protože je to opravdu poměrně rozsáhlý tisk, ale v některých případech se sazby zvyšují. Není úplně jasné proč. Podle mě tak, jak si jednotlivá ministerstva vzpomněla a zkusila si vylobbovat: tady by se nám líbilo, že by možná bylo záhodno, aby sazba byla vyšší.

Co přiznává sama důvodová zpráva a co mi připadá úplně nejděsivější z hlediska naší práce? Důvodová zpráva říká: Skutkové podstaty přestupků a jiných správních deliktů jsou roztříštěny ve zhruba 250 různých zákonech, které jsou v gesci některého z ústředních správních úřadů. Předkladatel z jemu dostupných zdrojů zjistil, že v těchto zákonech se nachází cca 2 200 skutkových podstat přestupků a 5 100 skutkových podstat jiných správních deliktů, k jejichž projednání je příslušných více než 50 druhově odlišných správních orgánů vykonávajících veřejnou správu na všech jejích úsecích, a to včetně ústředních správních orgánů. Pět tisíc sto správních deliktů, dva tisíce dvě stě skutkových podstat přestupků! A místo toho, abychom se zastavili a vnitro si nehrálo s tím, že píše takovouhle naprosto technickou normu, tak se pokusilo sebrat z těch jednotlivých rezortů a říct: Musíte jich mít tolik? Musí toho být tolik? Existuje nějaká korelace mezi skutkovými podstatami, sazbami pokut? Existuje nějaký vztah? Víme, jestli zdraví je pro nás důležitější, život je pro nás důležitější, majetek? Tohle všechno v trestním právu máme. V správním právu nemáme absolutně vůbec. A tady myslím, že jako by předkladatel strašidelně zanedbal šanci, která stála, když už se tedy měla dělat reforma přestupkového práva a když už se chtělo dělat nový proces, tak se opravdu měly posbírat všechny skutkové podstaty, přinutit jednotlivé rezorty, aby to daly, přinutit jednotlivé rezorty, aby se zjistilo, jestli za pošlapání květiny, možná i nechráněné, není náhodou daleko vyšší pokuta než za krádež do pěti tisíc korun, jestli za ten či onen přestupek, a můžeme vzít opravdu 5 100 přestupků. Toto se vůbec nestalo. Přináší nám tady takhle obrovský spis. Mimochodem návod pro všechny poslance, kteří mají tendenci ještě něco prosadit do voleb a mají obavy, že by to museli stihnout v rámci řádného legislativního procesu, tento zákon otevírá většinu klíčových zákonů v této zemi. Takže cokoliv budete chtít dodat, stačí ve druhém čtení si přinést a vložit. Jenom si budete muset najít tu jednu ze 250 částí, která se toho týká.

Já nevystupuji proto, abych řekl ministrovi, že toto navrhuji zamítnout. Ono na tom skoro není co zamítnout. Tam budeme muset v ústavněprávním výboru projít ty části, kde se zvyšují sazby, a říct, jestli je to někde smysluplné, nebo není někde smysluplné. Ale vystupuji proto, že mám pocit, že opravdu tady vnitro, resp. vláda jako celek zoufale promarnila příležitost. A jak už jsem se tady zlobil před asi necelým měsícem nad volebním zákonem, který zase řešil jenom naprosté technikálie a všechny sporné otázky voleb nechal být a plynout, a zase byl tak dejme tomu tak třetinově tlustý, ale zase to nebyl úplně nějaký tenounký materiál, tak tento materiál promarnil své příležitosti úplně. A místo toho, aby se opravdu pokusil… Mně to připadá fakt skoro nemyslitelné, toto sdělovat občanům, že sám ústřední orgán státní správy v oblasti přestupků úplně neví, kolik jich je. Jak to má vědět ten chudák občan? A každý z nich by je teoreticky měl dodržovat a za každý z nich by měl být teoreticky postihován. Nebylo by už na čase, aby se na jednom místě ve státě, a mělo by to být Ministerstvo vnitra a mrzí mě, že tato příležitost nebyla využita, řeklo, tolik máme přestupků, proč je máme, a ne aby si každý rezort a každý úředník, který si napíše tu kytičku, tu zdravotnictví, tu zákon o ochraně proti tabakismu a alkoholismu, tu zákon o ochraně dětských pískovišť, do toho dal 150 skutkových podstat přestupků, a ještě pokud možno většinou deset až dvanáct orgánů, které jsou to schopny projednávat. A toto sdělujeme občanům, že je zákonodárství, a toto sdělujeme, že oni mají dodržovat.

Mně to připadá v této viditelnosti, že to opravdu dělat nemáme, a že jestli se něco opravdu udělat, tak říct: pojďme se podívat, z těch pěti tisíc přestupků udělejme tak maximálně pět set. To mi připadá ještě sdělitelné. To mi připadá ještě možné pověsit někde a říct: toto musíte dodržovat, nebo budete sankcionováni. O tom, že si opravdu nikdo nedal práci s jakýmkoliv porovnáním sazeb a že sazby, které píše životní prostředí, zemědělství, obrana, vnitro, jsou v naprostém nepoměru, a zjistili bychom, jak chráníme některé věci dramaticky výše než věci jiné, jak to vůbec nedává žádnou logiku, o tom bychom si mohli povídat ještě dál.

Takže já nenavrhuji zamítnutí, jenom si myslím, že je opravdu škoda, že jsme tohoto zákona nevyužili k tomu, abychom trochu pořádek v přestupkovém nebo celkově správním trestání udělali, a místo toho se to tak jako úředně odbylo. Máme splněno, všude jsme změnili správní delikt za přestupek, a tím jsme problém vyřešili. Děkuji za pozornost.

http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/s050070.htm#r1

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

Pokládám za nešťastné v této velmi střízlivé novele řešit předkupní právo

Projev na 49. schůzi Poslanecké sněmovny 16. září k Vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon občanský zákoník.

Už jsem včera říkal, že se mi zdá, že to Sněmovnu moc nebaví, tak mám takový dojem, že dneska už ji to nebaví vůbec a že asi zasedat tak krátce před volbami není nejlepší nápad, a zejména projednávat tak zásadní normy, jako je novela občanského zákoníku.

Já bych řekl obecně, že nakonec se podařilo i ministru spravedlnosti zachovat jistou mírou střízlivosti. Novela ve snaze změnit občanský zákoník přináší opravdu jenom několik – podle mého názoru i z těch jsou některé zbytné –, ale několik drobných zásahů, a dokonce i debata, kterou tady slyšíme, se v podstatě omezuje jenom na částečné změny občanského zákoníku a nezasahuje do dalších částí. To je dobře. Myslím si, že pokud už byla norma charakteru občanského zákoníku přijata, a víte dobře, že já jsem byl jejím příznivcem, myslím si, že je správně a pomalu se ji začíná odborná veřejnost opravdu učit, pomalu se učí s ní zacházet soudy, takže zásahů do ní by mělo být co nejméně a měly by být opravdu odůvodněné.

Tady mám jednu výhradu, a to velkou výhradu k tomu, co udělal ústavněprávní výbor, kdy poté, co to neprošlo různými kolečky návrhů ve vládě a před vládou, tak vložil znovu zpět do zákona zavedení zákonného předkupního práva v případě spoluvlastnictví. Je to věc, kterou jsme měli v českém právním řádu, která se zcela záměrně rozhodla a po velmi dlouhých debatách, které probíhaly na ústavněprávním výboru v minulém volebním období, zcela záměrně jsme se rozhodli ji vypustit, ctít více vlastnictví, více právo vlastníka si se svým majetkem nakládat, než právo spoluvlastníka – nesmíš mi s majetkem, který je tvůj, nijak pohnout. Ono to vypadá, že je to jenom předkupní právo, ale vždycky to znamená minimálně měsíce zdržení, a to minimálně měsíce zdržení na to oslovení, vyptání se, jestli nechtějí předkupní právo uplatnit. V mnoha případech spoluvlastníci řeknou: chceme uplatnit, a pak vlastně řeknou, to se nám zdá příliš náročné, my ho neuplatníme, ale od koupě už dávno sešlo.

Pokládán za velmi nešťastné v této velmi střízlivé novele, abychom řešili tak zásadní věc, jako je právě předkupní právo spoluvlastníků. Myslím si, že bychom jej měli odložit, měli normálně nechat zákon běžet. Jestli se po 5, po 10 letech ukáže, že to vytváří nějaké velké problémy, a zatím o nich nevím, a pokud byly na ústavněprávním výboru nějaké problémy citovány, tak to byly problémy zejména spoluvlastnictví bytových jednotek, kterých se toto vůbec netýká.

Ale vůbec netýká, nejsou v tomto směru spoluvlastnictvím. A bytovou jednotku mohu prodat komukoliv. Může to být někdy nepříjemné, že jsem ji prodal komukoliv, ale žádná úprava zákoníku v této části tomu nepomůže. Tak tady bych prosil, abychom o této části, o bodu 4 ústavněprávního výboru, hlasovali v závěrečném hlasování zvlášť. Ještě na to ve třetím čtení upozorním. A myslím si, že je to věc, která by měla být upravena zvlášť.

Pokud by to neprošlo, budu alespoň navrhovat, aby v závěrečných ustanoveních, která určují účinnost se i tato část – nově navrhovaný bod 4 novelizační body zřejmě 8, 9, 10 a dále občanského zákoníku dostala do režimu, který nabývá účinnosti až 1. 1. 2018, protože si myslím, že je opravdu nešťastné, aby takto zásadní změna nabývala účinnosti v průběhu roku. Dva měsíce po tom, co zákon vyjde v platnost. Pokud už by Sněmovna měla vůli schválit znovuzavedení zákonného předkupního práva, které si samozřejmě spoluvlastníci mohou sjednat. To je jejich věc. Otázka zní, jestli má být ze zákona. Kdyby Sněmovna tuto vůli měla, tak bych navrhoval, aby byla zcela jasně od prvního nějakého roku, že se vracíme k původní koncepci, i když já ji pokládám za méně šťastnou. To je první obecná poznámka.

Druhou obecnou poznámku a zase k původnímu návrhu a spíše zdůvodnění toho, co budu posléze předkládat jako návrhy v podrobné rozpravě. Z mně nepochopitelného důvodu při stále sílící snaze chránit práva dětí, posilovat práva rodičů, posilovat práva státu, zasahovat do práv dětí, dneska se tady o tom mluvilo téměř ve všech předchozích vystoupeních, pokaždé trochu z jiného úhlu pohledu, někdo vztah k diagnostickým ústavům, někdo vztah k dětem, někdo vztah k výživnému, tak jednou z novot, kterou přináší tato novela občanského zákoníku, je změna § 35 a povolení, aby nezletilý, který nedokončil povinnou školní docházku, měl možnost zavázat se k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu.

Pro mě nepochopitelný lobbing, zřejmě odborářů a možná části zaměstnavatelů, který má vést k jedinému, aby ještě, když jsem na škole, bylo mi ještě patnáct, ale ještě jsem nedokončil povinnou školní docházku – desetiletou, abych se mohl zavázat, že pak nastoupím k dotyčnému zaměstnavateli a bylo to pro mě závazné (?). Nechápu to. Úprava, která byla doteď je mnohem lepší, která říká, může se zavázat poté, co mu je patnáct a poté, co dokončil povinnou školní docházku. To nemusel vychodit samozřejmě celou střední školu. Ale dokončil povinnou školní docházku. A pokud mu je méně než šestnáct, tak pokud je to potřeba pro jeho výchovu nebo vzdělávání, tak rodiče mají právo takový poměr rozvázat.

Tváříme se, že děti mezi patnáctým a osmnáctým rokem spoustu věcí udělat nemohou. Spoustu práv nemají, ale z nějakého důvodu jsou tady upřednostněni zaměstnavatelé nebo dohody se zaměstnavateli, kteří mají zvýhodnit tyto zaměstnavatele a umožnit jim, aby ještě dokud je na škole ještě než ukončil povinnou školní docházku, aby ho přinutili, aby s nimi pracovní poměr podepsal. Opět navrhnu, abychom tento bod vypustili. Myslím si, že nebyl dostatečně diskutován. Není dostatečně promyšlen, abychom ho vypustili. Pokud bychom ho nechtěli vypustit a chtěli jsme odebrat zákonným zástupcům právo zasahovat u dítěte mezi patnácti a šestnácti lety do toho, kde je zaměstnáno, i to bych si dokázal představit. Ale myslím si, že představa toho, že někdo se zavazuje do budoucna k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu před tím, než dokončil povinnou školní docházku, mně připadá opravdu velmi nepřijatelná.

Další body, které navrhnu v podrobné rozpravě už jsou spíše detailního charakteru. Jediné, na co bych chtěl ještě upozornit, je bod 16 původního vládního návrhu, kterým se navrhuje snížit možnou – a opět říkám možnou, ne maximálně možnou, ne povinnou kauci na dlužné nájemné v případě pronájmu bytové jednotky z šestinásobku na trojnásobek. Zase je to věc, která byla v občanském zákoníku velice široce diskutována. Dává smysl. Její snížení povede jenom k tomu, že se bude obcházet. Dobře víme, že i v minulosti to tak bylo. Že se nacházely jiné způsoby, jak si zajistit to, že mi nájemné bude placenou. Myslím si, že pronajímatel má nějaké právo si jistit své budoucí nároky. Jestli s ním nájemce smlouvu uzavře nebo neuzavře, je přece naprosto jeho věcí. Jestli tam nájemné bude měsíční nebo tříměsíční nebo šestiměsíční je naprosto jeho věcí. Ale pro to zákon, který se opravdu snaží být minimalistický v dopadech na občanský zákoník zrovna v této části jde ze šesti měsíců na tři měsíce jako maximálního možného nájemného, kterého lze požadovat, nerozumím.

A myslím si, že upřímně řečeno nakonec to vždycky jsou ustanovení, která jsou vůči chudším nebo lidem ve složitější sociální situaci nakonec tvrdší. Protože vypadají, jako že jim chtějí pomoci, ale ve výsledku jim vůbec nepomohou.

Děkuji za pozornost a podrobné návrhy přednesu v podrobné rozpravě.

(zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Benda-ODS-Pokladam-za-nestastne-v-teto-velmi-strizlive-novele-resit-predkupni-pravo-454095)