Rubriky
Komentáře a články Média

Dítě je povinno dbát svých rodičů

Proslov z workshopu Právní problémy dnešní rodiny. Povinnosti v rodině konaný 6. dubna 2017 v rámci projektu Pražské právnické jaro 2017

 

Často se dovoláváme kořenů naší křesťanské civilizace a tvrzení, že by nám v právu stačilo křesťanské desatero. Ale přiznejme si upřímně, že z desatera jako společnost nedržíme už skoro žádné přikázání. První tři jsou už zcela mimo, páté neplatí do narození a začíná se zpochybňovat ve stáří. A závist je dnes pro některé společenský program, ne zakázaná nectnost.

Čtvrté přikázání „Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se Ti vedlo na zemi.“ Všimněme si, že se jedná o přikázání ve vztahu k tomuto světu – abys dlouho živ byl a dobře se Ti vedlo na zemi – a ne k Bohu a světu po smrti, či o spáse duše.

Proto se od počátku, kdy jsem získal možnost zasahovat do rodinného práva, snažím, aby právě povinnosti dětí vůči rodičům byly v zákoně zakotveny. A tak se do Nového občanského zákoníku dostal § 857: Dítě je povinno dbát svých rodičů. A opravuji dnes různé rodináře, kteří mi říkají, je tam chyba, mělo by tam být nezletilé dítě.

Ne, to není chyba, každé dítě je povinno dbát svých rodičů, i já mám tento úkol vůči svým, kdyby byl táta ještě naživu. Je to samozřejmě ne úplně vynutitelná povinnost, ale právě občanské právo by mělo obsahovat spíše zásady dobrého života, než detailní popisy, zákazy a příkazy. Já stále tlačil prof. Eliáše „Úvodních 14 paragrafů je mnohem důležitějších než celých zbylých 3050.

Chci zdůraznit povinnosti dětí a právo rodičů děti vychovávat a moci je i mocenskými prostředky donutit k plnění těchto povinností. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit. Někdy bývají lehce extrémně vykládány naše mezinárodní závazky, že dítě není možné vůbec fyzicky (a snad ani jinak) potrestat. Já jsem opačného názoru. V určitém věku dětí nefunguje a ani nemůže fungovat k výchově nic jiného než pohlavek nebo plácnutí přes zadek. Povinnostem a jejich vynucení musí odpovídat i realita sankce či trestu.

Mluvilo-li se tu hodně o svobodě a respektu ke svobodě druhých, pak nesmíme zapomínat, že zejména malé děti žádnou skutečnou svobodu fakt nemají. Soudkyně Šimáčková zde mluvila o těch rodičích, kteří dětem škodí nebo jsou mu nebezpečné a o jejich izolování od dětí v té či oné podobě. Musím tento názor samozřejmě respektovat, ale současně říkám, že máme být enormně opatrní, kdo už „škodí nebo je nebezpečný“. Čím více budeme toto extenzivně rozšiřovat, tím více jako stát či moc do rodiny zasahujeme a předepisujeme ten jediný správný způsob výchovy.

Na závěr bych chtěl zdůraznit:

1/ Děti musí dbát svých rodičů a poslouchat je.

2/ Rodiče mohou tuto povinnost rozumně vynucovat.

3/ Excesy musí být posuzovány velmi neinvazivně nebo rodinu ohrožujeme.

 

Marek Benda

V Praze dne 7. 4. 2017

Rubriky
Média

Mám pochybnosti, že snahy o revizi Ústavy budou úspěšné

www.ceska-justice.cz – Rozhovor s poslancem ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Markem Bendou (ODS) o změnách ústavy, jednotlivých zákonech z dílny ministerstva a o stavu vládní i ministerské legislativy. Některé z návrhů na změny Ústavy jsou motivovány vyřizováním si účtů s prezidentem, a k tomu jsem lehce opatrný, říká v rozhovoru pro Českou justici.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Rubriky
Aktuality - volby 2013 Řekli o mně

Kroužkujte Marka Bendu!

Tomáš Töpfer, herec a ředitel Divadla na Vinohradech:

uvozovky Já vím, a to nejsem ornitolog, že se kroužkují ptáci a ne lidé. Tentokrát ale musím udělat výjimku a „okroužkuji“ svého kamaráda Marka Bendu. Proč? Protože podle toho poznáte, stejně jako u ptáků, že se nikam nestěhuje, že není přelétavý, jako mnozí jiní stěhovaví „ptáci“.

Jaroslav Kubera, primátor města Teplice:

uvozovky Občas Markovi napůl v žertu vyčítám, že musí lézt před novináře i s absolutně nepopulárními tématy. A ještě je někdy vysvětluje tak, že mu skoro ani já nerozumím. Současně si uvědomuji, kolik je toho schopen obsáhnout a odpracovat. Česká politika potřebuje skutečné politiky, kteří se za svůj názor nestydí. A kteří v životě dokázali, že se nebojí. Já bych Marka Bendu zakroužkoval. Váš Jarda Kubera

Prof. JUDr. Karel Eliáš, hlavní autor návrhu nového občanského zákoníku, právník, právní vědec a přední český civilista  a komercialista:

uvozovkyPoznal jsem Marka Bendu jako jednoho ze svých studentů, znám ho jako kolegu v Legislativní radě vlády a pozoroval jsem jeho práci v ústavněprávním výboru Poslanecké sněmovny při půlročním projednávání návrhu občanského zákoníku. Náleží mu mé uznání za jeho právnické znalosti i respekt k jeho zásadovosti a čestnosti. Je to člověk, který splní, co slíbil. Proto si přeji Marka Bendu v našem Parlamentu.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K odložení účinnosti občanského zákoníku

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Ten návrh zákona je velmi stručný, snaží se odsunout účinnost občanského zákoníku o jeden rok na 2015. Dobře víte, před jakým časem jsme tady občanský zákoník schvalovali, po jak dlouhých diskusích jsme ho schválili, po fakticky deseti letech příprav. Já jsem osobně přesvědčen o tom, že odsun o jeden rok vůbec nic neřeší, že budeme v polovině roku 2015 ve stejné situaci, že nám soudci přijdou opět říct, že se ho nenaučili, protože když nebudou mít nad sebou ten bič, že se ho naučit mají, tak se ho učit prostě nebudou.

Takže já jsem pro to tento návrh zákona zamítnout a musíme se pečlivě věnovat v následujících měsících doprovodné legislativě, a teprve v případě, že bychom měli pocit, že nezvládáme doprovodnou legislativu, pak má smysl uvažovat o případném odložení občanského zákoníku. Nemá to cenu, protože se ho někdo nechce učit, protože ani za rok se ho chtít učit nebude. Děkuji za pozornost.

Rubriky
Komentáře a články

Poslušnost dětí jako střet ideologií

“Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit.”

Tyto dvě nevinné, v podstatě bezzubé a pouze faktický stav konstatující věty, citované z návrhu nového občanského zákoníku, se staly tématem široké veřejné diskuse a místy až hysterické kritiky. Hlavním bodem kritiky byla obava, že rodiče na základě tohoto ustanovení začnou žalovat své děti, že “neposlouchají”. Různí psychologové, sociologové, politologové či občanské aktivistky se vyjadřovali proti, zejména s odkazem na to, že poslušnost dětí v rodině nelze vynutit zákonem.

Rád bych se zde vymezil vůči této kritice. Jednak z toho důvodu, že je právně nesmyslná, jednak proto, že s ní nelze souhlasit ani ideově. V občanském právu a zvláště pak v právu rodinném je celá řada ustanovení, která nejsou bezprostředně vynutitelná. Za všechny bych jmenoval povinnost věrnosti mezi manželi, která je v naše právním zakotvena již po dlouhá desetiletí. Je to nepochybně ustanovení, které je dnes v reálném životě nevynutitelné, ale přesto ho nikoho nenapadne rušit. Ustanovuje totiž zásadu dobrého a tradičního manželství a navíc má mnoho interpretačních důsledků v případných sporech o děti, majetek, výživné a podobně. Kritici ustanovení o „poslušnosti“ dětí toto buď nevědí, nebo má jejich napadání hlubší ideový základ.

Signifikantní je, že celou vlnu odstartovaly senzační titulky v bulváru. Nezaznamenal jsem žádnou kritiku z úst právníků či odborníků, znalých návrhu. Smysl návrhu je totiž úplně jiný, než si věci neznalí kritikové myslí. Ani já si samozřejmě nepřeji, aby rodiče žalovali neposlušné děti u soudu – ostatně by se jim nepochybně každý soud vysmál. Je to obráceně: dětem dává řada moderních zákonných ustanovení taková práva, že je možno představit si nejrůznější žaloby puberťáků na rodiče, ať už že dostali pohlavek či nesměli na diskotéku. Právě pro tyto případy jsme do kodexu prosadili zmíněné ustanovení, aby bylo jasné, že má-li dítě řadu práv zákonně zakotvenu, pak i pro zcela přirozenou povinnost poslušnosti dětí existuje zákonná opora.

Tímto konstatováním bych mohl skončit. Kritici nepochopili smysl zákona, zmýlili se, já jsem jim to vysvětlil a hotovo. Celá věc je však bohužel složitější. Ve skutečnosti se obávám, že za celým útokem stojí stará marxistická doktrína o potřebě zrušit rodinu k vybudování té nové, nejlépe beztřídní společnosti. Všechny moderní politické systémy vykazující prvky totalitního (tj. všeovládajícího) myšlení si vzaly jako svůj cíl zrušit všechny fungující vnitrospolečenské instituce a rodinu zvláště (tím se dají snadno rozpoznat od různých diktatur, které nebyly někdy nic moc pěkného, ale nesnažily se destruovat, resp. překonstruovat společnost jako celek). Tato ideologie, kterou nadšeně přebírá moderní levice, prosazuje volné svazky bez závazků, zrovnoprávňování svazků párů nezpůsobilých mít děti (z podstaty, ne z nějaké situace) nebo v našem případě povinnost vychovávat děti jediným možným státem nařízeným způsobem, nejlépe bez možnosti rodičů ovlivňovat vlastní děti a jejich životní postoje. Je to pořád ta stará snaha rozbourat rodinu jako společenství, které se díky své vnitřní soudržnosti nejvíce dokáže bránit totalitním nárokům. Proto jsem pokládal za zcela zásadní se o tuto myšlenku střetnout i u vědomí, že budu nazýván nemoderním staromilcem, který se snaží prosazovat cosi nevynutitelného. Ale i to nevynutitelné, i jen interpretační pravidlo určuje společenský úzus, který pokládám pro přežití západní civilizace za zcela zásadní.

Na závěr bych se rád ideově zamyslel nad věčnou obranou práv těch či oněch, ať jsou to děti, menšiny, zaměstnanci, ženy, listonoši či kdokoli jiný. Právní řády, zejména ústavy a listiny západních demokracií jsou plné nejrůznějších práv a generálně opomíjejí povinnosti občanů. Právě tato neomezeně rostoucí práva, nedoprovázená odpovídajícími povinnostmi, považuji za jeden z klíčových problémů moderního západního světa. Děti se tomuto trendu nevymykají – existují deklarace o právech dětí, zdůrazňují se povinnosti rodičů, ale neustále je snaha omezovat výchovné prostředky. Jako (snad stále ještě extrémní) příklad bych uvedl stoupající tlaky na zamezení tělesným trestům vůči dětem. Já osobně tělesné tresty jako otec čtyř dětí zcela schvaluji a snahy o jejich zákaz považuji za zhůvěřilost patrně bezdětných intelektuálů. Je to však typický příklad toho, jak se s vaničkou vylévá dítě – na základě jakéhosi práva dětí na ničím neomezované užívání života se zcela zapomíná nejen na práva rodičů, ale i na právo dítěte na dobrou výchovu.

I kvůli vymezení se vůči těmto nepřijatelným moderním trendům jsem chtěl svým návrhem jasně deklarovat, že i děti mají své povinnosti, nicméně zároveň rodiče jsou povinni usměrňovat je způsobem, který odpovídá jejich věku. Právům mají odpovídat také povinnosti a v rodině to platí dvojnásob.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K změnám při projednávání občanského zákoníku

Vážená paní předsedkyně, vážení přítomní ministři, vážené dámy, vážení pánové, já vím, že nemá nikdo úplně náladu poslouchat občanský zákoník a podle toho také přítomnost v sále vypadá. Je mi to, musím říct, trochu líto, protože jej fakt pokládám za nejdůležitější normu, kterou tady budeme projednávat, a za normu, která ovlivní život všech občanů v této zemi na dlouhá desetiletí dopředu.

Pan ministr uváděl základní tisk. Já se pokusím alespoň v jistém shrnutí zdůvodnit a předložit této Sněmovně změny, které jsou ve zprávě ústavněprávního výboru, ve sněmovním tisku 362/2, ve které nemáme všechny dny, kdy jsme text projednávali, protože jich opravdu byly desítky, a děkuji všem kolegům, kteří se toho projednávání zúčastnili. Myslím, že bylo naprosto korektní, a jak sami vidíte, tak změn je 163. Přesto tyto změny nejsou zásadní, nejdou proti základní filozofii tohoto návrhu, nemění ji v žádném dramatickém rozsahu, pouze některé věci, které v diskusi i s autory občanského zákoníku doznaly změn, a i autoři uznali, že argumentace poslanců je přesvědčivá a že je přesvědčila, pak na základě jejich návrhů byly upraveny. Stejně tak jako jsme avizovali od začátku, nic jsme se do toho nepokoušeli psát sami, jenom jsme zadávali autorům, aby svůj text, své dílo, které mělo nějakou vnitřní logiku, vnitřní smysl, případně upravili podle toho, jaká byla přání ústavněprávního výboru.

Proto také říkám na rovinu a otevřeně, že se budu stavět proti všem geniálním nápadům, které dnes zazní ve druhém čtení jako změny občanského zákoníku. Prostě toto není norma, která se má projednávat pozměňovacími návrhy ve druhém čtení na plénu. Myslím, že jsme každého, kdo chtěl o věci hovořit, od nájemců, pronajímatelů přes cestovní kanceláře, banky, družstva, spořitelny, pojišťovny a desítky dalších vyslechli a tam, kde bylo možné vyjít vstříc, tam, kde návrhy a námitky byly oprávněné, jsme se pokusili vyjít vstříc. Debaty, které jsme strávili s ochránci zvířat, se dají počítat také na desítky hodin.

Takže jenom stručné shrnutí toho, co ústavněprávní výbor přijal, protože myslím, že je férové to této Sněmovně sdělit. Omlouvám se, jestli řazení není přesně podle bodů, které jsou v tisku, ale snažil jsem se to řadit spíše podle nějaké logiky důležitosti, logiky smysluplnosti.

Prvním bodem je posílení osobnostních práv jak v samotné definici zásahu do těchto osobnostních práv zneužitím záznamu, zneužitím fotografie, zneužitím jiného záznamu osoby či jejího projevu, tak zejména v sankční části, kde jsme stanovili, že přitěžující okolností při náhradě škody, při odškodnění je také masovost tohoto zásahu do osobnostních práv, a stejně jsme jako v autorských právech stanovili fikci případné náhrady škody, pokud třeba fotografie bude použita k tomu, aby byla zvýšena prodejnost toho či onoho bulvárního titulu.

K zásadní změně došlo v pojetí veřejné prospěšnosti. Opět velká debata, která probíhala se značnou částí neziskového sektoru, kdy během projednávání – nikoliv z Ministerstva spravedlnosti, ale během projednávání na Legislativní radě vlády – došlo k zařazení změny statutu veřejné prospěšnosti, včetně toho, jaký by to mělo případně dopad do veřejnoprávních předpisů v možnosti žádosti o dotace, v možnosti žádosti o daňové slevy. Došlo ke shodě, že sice definujeme veřejnou prospěšnost, ale dopad do jiných zákonů necháváme na těchto zvláštních zákonech, že se tady nepokoušíme konstruovat veřejnoprávní charakter veřejné prospěšnosti a ponecháme ho ještě na diskusi právě s nadacemi, občanskými sdruženími a dalšími spolky.

Třetím tématem je jiná definice zvířete a do jisté míry i posílení jeho ochrany v některých dalších ustanoveních. To bylo velké téma paní místopředsedkyně Parkanové, ale také všech ostatních ochránců zvířat, kteří se v této zemi pohybují, kterým strašně vadilo, že v občanském zákoníku je základní definicí, že zvíře není věc, a chtěli, aby tam existovala definice pozitivní.

Proto pan profesor Eliáš po vzoru jiných právních předpisů vymyslel definici pozitivní, ve které se říká, že zvíře je živým tvorem, který si zaslouží svoji úctu právě jenom pro svoji schopnost cítit a cítit bolest. Myslíme si, že to je rozumnější a že to přesněji vystihuje dnešní vztah společnosti ke zvířatům, přestože z hlediska občanského práva i nadále zvířata budou de facto věcí. Jenom v těch případech, kdy není možné na ně použít ustanovení o věci, použito nebude. Ale z hlediska vlastnictví, užitků, plodů bude samozřejmě zvíře věcí. Nestává se subjektem, tak jak si někteří představovali.

Další kapitolou byly změny v zákoně – v části zákona o rodině. Tady dochází k jistému posílení postavení rodičů vůči dětem. Víte, že tento paragraf byl i veřejně opakovaně kritizován, respektive zesměšňován. Já to pokládám za zcela absurdní. Prosté ustanovení, že povinností nezletilých dětí je poslouchat své rodiče v případě, že jejich výchovná opatření jsou přiměřená jejich věku a rozumové vyspělosti, mně připadá naprosto jasné. A samozřejmě, že se bude jednat pouze o interpretační pravidlo v jiných sporech, které by mohly vznikat. Ale jak dobře víme, tak občanský zákoník je nakonec zákon nikoliv veřejného, ale soukromého práva. Každý, kdo se obrátí na soud, jeho příběh musí být nějakým způsobem rozhodnut a ta interpretační pravidla jsou tam zapotřebí.

Dochází k posílení práv dětí v dětských domovech. Jednak se tam do jisté míry omezuje… nepotřeba souhlasu rodičů k adopci, ale zejména dochází k tomu, že v dětských domovech doposud – a návrh také tak pokračoval na rozdíl od jakéhokoliv odsouzení do vězení, jakéhokoliv odsouzení do čehokoliv dalšího, kde je jasné, na kolik let to je, tak pokud vás dali do takového zařízení, tak to prostě bylo na doživotí, respektive do dospělosti, aniž by se tím někdo zabýval. Chceme, aby byla povinnost jednou po třech letech znovu rozhodnout, jestli neexistuje lepší výchovné prostředí pro dítě. Souvisí to s celkovou snahou omezit počet dětí v dětských domovech. Samozřejmě, že dobře víme, že to není krok, který by trval půl roku nebo rok, že to je dlouhodobý projekt, ve kterém se ale snažíme, aby děti směřovaly spíše do rodin nežli do výchovných zařízení.

Velká diskuse na ústavněprávním výboru byla, co s případnými opuštěnými nemovitostmi. Původní vládní návrh předpokládal, respektive původní návrh ministerstva předpokládal, že jejich vlastníkem bude stát. Po připomínkovém řízení dospěla vláda k tomu, že jím mají být obce. Ústavněprávní výbor se znovu rozhodl toto ustanovení změnit zpět na to, že je-li nemovitost deset let opuštěná a vlastník nemá zjevně zájem vykonávat svá vlastnická práva, jejím vlastníkem se stává nikoliv obec, ale stát jako univerzální vykonavatel veřejné moci v zemi jako také například v dědickém řízení univerzální dědic.

Další změna, která myslím, že je podstatná a zásadní, je, že inženýrské sítě se nestávají součástí pozemku, a to samozřejmě ani do minula, ani do budoucna. Víte, že tento kodex – jedna z jeho hlavních změn je, že přecházíme zpět k zásadě římského práva, že to, co je na povrchu, následuje povrch, že není nadále možné, aby byl odlišný vlastník budovy a pozemku, na kterém tato budova stojí, i když samozřejmě stávající případy se nijak násilně neřeší, jenom existuje předkupní právo a víme dobře, že bude trvat sto, sto padesát let, než se nám podaří všechno sjednotit. Ale do budoucna by to už možné být nemělo. Inženýrské sítě se z tohoto hlediska budou pokládat více za věcná břemena nežli za stavby, protože je zcela jasné, že jejich cílem není na tom pozemku nějakým způsobem fungovat, ale že jejich cílem je ten pozemek právě přemostit a směřovat na další pozemky, kde poskytují své služby.

Podstatnou změnou, která byla vyjednávána, řekl bych, i se značnou částí opozice, je zavedení limitace zvyšování nájemného v případech, kde již nájemné je stanoveno na základě smlouvy. Nejedná se o to nájemné, které je doposud stanoveno podle zákona nebo jiného veřejného předpisu. Ale tam, kde je nájemné stanoveno za pomoci smlouvy a kde do budoucna bude podle jiných zákonů, které zde platí, vyřešené případným soudním rozhodnutím, říkáme za tři roky maximálně 20 %. Jedná se o opsané ustanovení z německého občanského zákoníku, které dává minimálně velmi dobrý návod oběma stranám, jak pronajímateli, tak nájemci, jak postupovat v případě zvyšování nájemného v normální situaci, jakým způsobem dojít k vzájemnému konsenzu.

Předposlední věc, kterou bych chtěl zmínit, je vypadnutí ztráty radosti z dovolené. Také velmi diskutované téma cestovních kanceláří, které bylo nahrazeno narušením dovolené. Já osobně to pokládám spíše za omyl cestovních kanceláří, kde se domnívám, že si tady na sebe šijí bič větší, než kdyby tam byla ztráta radosti z dovolené, která je v Evropě judikovaná. Přesto tento jejich požadavek byl naprosto zásadní, protože měly strach z toho, že radost z dovolené bude vykládána včetně počasí, včetně vztahu a chuti manželky či manžela a včetně řady dalších věcí. Proto jsme jim ustoupili, i když si myslím, že ta odpovědnost jejich za průběh dovolené se tímto spíše zvyšuje než snižuje.

Poslední věc je ta, kterou již zmiňoval pan ministr a kde já ve shodě s ním jsem proti. Budu navrhovat, aby se hlasovalo zvlášť, a to je u převodu nemovitostí povinné advokátní nebo notářské smlouvy pro převod nemovitostí. Jedná se o snahu zvýšit kvalitu služeb, přesto si myslím, že nepatřící do koncepce tohoto občanského zákoníku. V mnoha kolech jednání před přijetím občanského zákoníku probíhaly diskuse o tom, jestli převod nemovitostí vůbec má probíhat přes katastr, jestli není rozumnější, aby se tak dělo rovnou notářským zápisem. Ale to byla zcela jiná koncepce, kterou vláda nakonec nezvolila, a do zvolené koncepce předepisovat u jednoho konkrétního druhu smlouvy, že musí být dělaná advokátem, se mi zdá nerozumné.

Já vám děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem byl trochu delší, ale pokládal jsem za nutné alespoň základní principy práce ústavněprávního výboru tady osvětlit. Ještě jednou děkuji všem kolegům, kteří se jí zúčastnili, a děkuji všem expertům ministerstva i politických stran, kteří se jí zúčastnili také. Pevně věřím, že po proběhlé rozpravě se nám podaří ve třetím čtení toto dílo schválit a uvést v život, protože si myslím, že si to zaslouží.

Děkuji za pozornost.

…Já už budu maximálně stručný, protože pan ministr toho většinu řekl. Ale přesto si myslím, že jsou dvě věci, na které by stálo za to v té rozpravě ještě zareagovat.

Pan kolega Grospič zde řekl, že úloha jednotlivce je zde degradována a podřizována převážně ekonomickým a vlastnickým zájmům. Já bych chtěl říct, že to je obrovský omyl. Naopak. Naopak! Současný občanský zákoník je převážně o majetku. Nový občanský zákoník právě v ochraně osobnosti, v úctě k jednotlivci, v jeho desítkách dalších ustanovení, zbavování svéprávnosti nebo omezování svéprávnosti, v rodinné části výrazně se zabývá ochranou jedince jako člena společnosti, nikoliv jenom jeho majetkovými projevy vůči ostatním. Byl bych rád, aby tohle bylo respektováno. Dědická část je jenom o ochraně vůle zůstavitele, nikoliv o tom, jak se co nejrychleji rozdělí majetky.

A druhá poznámka, kterou jsem chtěl mít a kterou pokládám za nezbytnou, aby tady zazněla, je k tomu, co zde zaznělo od pana kolegy Polčáka k těm podnájemním vztahům. A protože vím, že se tady na to soustřeďuje značná pozornost, tak jsou důležité dvě věci. Již dnes může každý nájemce přijmout osobu sobě blízkou a jediné, čeho dosáhneme tím, když zakážeme podnájemní vztah nebo ho budeme vázat na souhlas pronajímatele, povede k tomu, že všechny tyto osoby budou prohlašovány za osoby blízké a budou zcela v režimu šedé ekonomiky i zcela bez jakéhokoliv regulérního podnájmu. A není boha, který by prokázal tomu nájemci, že student, kterého si tam vzal, není pro něj osobou blízkou, protože osoba blízká může být upřímně řečeno někdo, koho mám rád.

A stejně tak ty obavy, které zase vím, že tady také zní, aby se tím nelegalizovaly hromadné nábory do bytů, aby nedocházelo k situacím, ke kterým dochází v některých částech republiky, k nástupu dvaceti třiceti osob přihlášených do bytu jedna plus jedna – ta úprava u podnájmu je zcela stejná jako u členů nájemcovy domácnosti. Je jasně řečeno, že musí nájemce sdělit pronajímateli, že se taková nová osoba u něho objevila. A je také jasně řečeno, že pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách. To já myslím, že je strašně důležité. Je to přepsané z dnešního občanského zákoníku. A je to právě bič a ochrana proti těm hromadný náborům, které nevím, jestli jsou o skutečném bydlení, nebo jestli jsou v mnoha případech spíše na využívání volebního či jiného práva. Ale někdy jsou možná i o tom skutečném bydlení a kterým logicky naše obce, naši starostové chtějí zabránit.

Tyto dvě poznámky jsem chtěl přičinit. Děkuji za pozornost.

Rubriky
Komentáře a články

Změny schválené Ústavněprávním výborem v novém Občanském zákoníku

Seriál pozměňovacích návrhů je značný, ale v mnoha případech jsou spíše technického charakteru. Proto bych se rád pokusil připomenout věcné změny, které jsme pomohli prosadit. Vím, že to není zcela obvyklé, ale pokládám rekodifikaci Občanského práva za nejdůležitější právnický úkol tohoto volebního období a chtěl bych o ní co nejlepší informovanost. Současně poznamenám, že jej i po dalších čtyřech měsících detailního čtení a poslouchání všech kritik pokládám za dílko mimořádně zdařilé, za které se opravdu nebudeme muset stydět. A s ohledem k jeho rozsahu jsou navržené změny opravdu jen dílčí.

1)      Posílení osobnostních práv – jednak se v dílčím způsobem mění ve prospěch osoby samotná definice osobnostních práv (zejména obrazového a zvukového záznamu či podobizny), za druhé se posilují občanskoprávní sankce za jejich narušení, a to zvláště v případě narušení hromadnými sdělovacími prostředky. Chceme tlačit do stavu, kdy narušení těchto práv bude citelněji než dnes sankcionováno a tím i poškozený získá větší odškodnění.

2)      Změna pojetí veřejné prospěšnosti – na základě dlouhé diskuse s neziskovým sektorem jsme ponechali definici veřejné prospěšnosti, ale případné přístupy k výhodám (ať už daňovým nebo subvenčním) ponechali na speciální zákony.

3)      Posílení postavení zvířete – po vyčerpávajících diskuzích se všemi ochránci (ale také pejskaři) zvíře nadále zůstává pro účely občanského práva v postavení obdobném věci (tedy samo žádných práv nabývat nemůže a naopak je předmětem vlastnického práva včetně čerpání plodů a užitků a zcizování), ale je položen důraz na jeho hodnotu samu o sobě jako smysly nadaného živého tvora.

4)      Zvýraznění práv rodičů vůči dětem – není to jen mediálně diskutovaná otázka povinnosti dětí podřídit se pokynům rodičů odpovídajícím jejich stupni vývoje, kterou ovšem v dnešním stavu samých práv a žádných povinností považujeme za hodně principiální, ale také zamezení snahám dále ulehčovat odebírání dětí rodičům. Současně nebyla do návrhu začleněna možnost dítěte po dosažení zletilosti zpochybnit otcovství bez omezení. Pokládáme ji pouze za snahu nechat vydělat různým laboratořím pro výzkum DNA a v principu za nesprávnou.

5)      Povinnost dětí „poslouchat“ svoje rodiče si asi vyžaduje trochu podrobnější výklad, neboť byla médii, počínaje bulvárem, opět použita ke zpochybnění zákoníku i mě osobně. Obecně občanský zákoník obsahuje řadu spíše deklaratorních pravidel, která nejsou přímo soudně vynutitelná, ale slouží při řešení jiných sporů. Neboť šíře případů, které se mohou dostat před soud, je tak nepřeberná jako život sám. Proto je v OZ definováno právo na hledání vlastního štěstí, povinnost manželů zachovávat si věrnost a tisíce dalších pravidel, která nemají odraz v žádném „konkrétním“ soudním rozhodnutí. Asi všichni souhlasíme s pravidlem, že rodiče mají právo při výchově svých dětí používat přiměřená výchovná opatření a děti mají povinnost se jim podřídit. A nic jiného změna neříká. Těžko si představit soud proti vlastnímu nezdárnému  potomku, na druhou stranu před různými samozvanými taky ochránci dětí bude uvedené ustanovení vítanou ochranou.

6)      Posílení práv dětí v dětských domovech – jejich přidělení nebude jako dnes na neurčito (tedy do dosažení zletilosti), ale maximálně na tři roky a soud pak bude muset znovu rozhodnout. Souvisí to s celkovou naší snahou směřovat k vyklízení dětských domovů.

7)      Opuštěné nemovitosti bez vlastníka připadají státu – původně vládní návrh předpokládal, že budou připadat obci, na jejímž katastru se nacházejí, ale objektivně je jasné, že celá řada zvláště menších obcí by vůbec nebyla schopna je nějak převzít, proto je nutné do této pozice postavit stát jako univerzálního představitele veřejné moci.

8)      Omezení domácího násilí pouze na něj samotné a ne na jeho hrozbu – pokud už máme definici domácího násilí jako fyzického a duševního, pak je zbytečné upravovat i hrozbu tímto násilím a naopak to vede ke snaze tento institut zneužívat.

9)      Inženýrské sítě se nestávají součástí pozemku – v souvislosti se zásadou, že stavba následuje povrch (tedy, že vlastníci nemohou být odlišní, která se ovšem zavádí jako princip do budoucna a bude ještě trvat, než dojde ke sjednocení dosavadního postkomunistického nepořádku, nikoho k ničemu nechceme nutit) bude výluka pro inženýrské sítě (vodovody, kanalizace, elektrické vedení), které fakticky nemají s pozemkem jako takovým nic společného a pouze přes něj vedou na další pozemky jako věcné břemeno.

10)  Bude zaveden princip limitace zvyšování nájemného – po německém vzoru bude stanoveno, že zvyšování nájemného – po dosažení jeho obvyklé hodnoty – bude moci být maximálně dvacet procent za tři roky. Šlo hlavně o zásadní podmínku části ČSSD, která je připravena zákoník podpořit, ale i věcně pokládáme takové ustanovení za užitečné, protože tvoří jasný (a vyzkoušený) návod pro předcházení soudním sporům. Netýká se nájemného nesmluvního, stanovovaného podle dosavadních předpisů.

11)   Roční lhůta pro zrušení předkupního práva spoluvlastníků – dojde ke zrušení předkupního práva spoluvlastníků, které je ústavně neudržitelné a vytváří v případě nedohledatelných spoluvlastníků neřešitelné situace. Ale pro situaci mnoha obcí se toto zrušení posouvá ještě rok za účinnost zákona, která bude od 1.1.2014, takže jsou fakticky tři roky na vyřešení dnešních problémů.

12)  Vypadnutí „ztráty radosti z dovolené“ – na žádost představitelů cestovních kanceláří byla vypuštěna ztráta radosti z dovolené, která byla ovšem nahrazena obecnějším pojmem narušení dovolené, což nepředstavuje žádný pokles ochrany zákazníků, jen se tam ztrácí ten emocionální akcent.

13)  Zavedení povinných advokátních smluv u převodu nemovitostí – jediný návrh, který pokládám za sporný a budu navrhovat oddělené hlasování (a který také nezískal podporu našeho ministra). Argumentováno je vyšší ochranou práv účastníků smlouvy, ale já jsem přesvědčen, že si mají účastníci svá práva hlídat sami (včetně případného přizvání advokáta) a že povede jen ke zdražení prodejů nemovitostí. Navíc vyvolává zřetelný nesouhlas obcí, bank a realitek  (asi z pochopitelných důvodů).

Na závěr bych rád doporučil všem hlasovat pro všechny pozměňovací návrhy s jedinou zmíněnou výjimkou a nic dalšího z pléna už neakceptovat, protože geniální nápady na poslední chvíli nemohou u kodexu tohoto rozsahu dopadnout dobře.