Vážená paní předsedkyně, vážení přítomní ministři, vážené dámy, vážení pánové, já vím, že nemá nikdo úplně náladu poslouchat občanský zákoník a podle toho také přítomnost v sále vypadá. Je mi to, musím říct, trochu líto, protože jej fakt pokládám za nejdůležitější normu, kterou tady budeme projednávat, a za normu, která ovlivní život všech občanů v této zemi na dlouhá desetiletí dopředu.
Pan ministr uváděl základní tisk. Já se pokusím alespoň v jistém shrnutí zdůvodnit a předložit této Sněmovně změny, které jsou ve zprávě ústavněprávního výboru, ve sněmovním tisku 362/2, ve které nemáme všechny dny, kdy jsme text projednávali, protože jich opravdu byly desítky, a děkuji všem kolegům, kteří se toho projednávání zúčastnili. Myslím, že bylo naprosto korektní, a jak sami vidíte, tak změn je 163. Přesto tyto změny nejsou zásadní, nejdou proti základní filozofii tohoto návrhu, nemění ji v žádném dramatickém rozsahu, pouze některé věci, které v diskusi i s autory občanského zákoníku doznaly změn, a i autoři uznali, že argumentace poslanců je přesvědčivá a že je přesvědčila, pak na základě jejich návrhů byly upraveny. Stejně tak jako jsme avizovali od začátku, nic jsme se do toho nepokoušeli psát sami, jenom jsme zadávali autorům, aby svůj text, své dílo, které mělo nějakou vnitřní logiku, vnitřní smysl, případně upravili podle toho, jaká byla přání ústavněprávního výboru.
Proto také říkám na rovinu a otevřeně, že se budu stavět proti všem geniálním nápadům, které dnes zazní ve druhém čtení jako změny občanského zákoníku. Prostě toto není norma, která se má projednávat pozměňovacími návrhy ve druhém čtení na plénu. Myslím, že jsme každého, kdo chtěl o věci hovořit, od nájemců, pronajímatelů přes cestovní kanceláře, banky, družstva, spořitelny, pojišťovny a desítky dalších vyslechli a tam, kde bylo možné vyjít vstříc, tam, kde návrhy a námitky byly oprávněné, jsme se pokusili vyjít vstříc. Debaty, které jsme strávili s ochránci zvířat, se dají počítat také na desítky hodin.
Takže jenom stručné shrnutí toho, co ústavněprávní výbor přijal, protože myslím, že je férové to této Sněmovně sdělit. Omlouvám se, jestli řazení není přesně podle bodů, které jsou v tisku, ale snažil jsem se to řadit spíše podle nějaké logiky důležitosti, logiky smysluplnosti.
Prvním bodem je posílení osobnostních práv jak v samotné definici zásahu do těchto osobnostních práv zneužitím záznamu, zneužitím fotografie, zneužitím jiného záznamu osoby či jejího projevu, tak zejména v sankční části, kde jsme stanovili, že přitěžující okolností při náhradě škody, při odškodnění je také masovost tohoto zásahu do osobnostních práv, a stejně jsme jako v autorských právech stanovili fikci případné náhrady škody, pokud třeba fotografie bude použita k tomu, aby byla zvýšena prodejnost toho či onoho bulvárního titulu.
K zásadní změně došlo v pojetí veřejné prospěšnosti. Opět velká debata, která probíhala se značnou částí neziskového sektoru, kdy během projednávání – nikoliv z Ministerstva spravedlnosti, ale během projednávání na Legislativní radě vlády – došlo k zařazení změny statutu veřejné prospěšnosti, včetně toho, jaký by to mělo případně dopad do veřejnoprávních předpisů v možnosti žádosti o dotace, v možnosti žádosti o daňové slevy. Došlo ke shodě, že sice definujeme veřejnou prospěšnost, ale dopad do jiných zákonů necháváme na těchto zvláštních zákonech, že se tady nepokoušíme konstruovat veřejnoprávní charakter veřejné prospěšnosti a ponecháme ho ještě na diskusi právě s nadacemi, občanskými sdruženími a dalšími spolky.
Třetím tématem je jiná definice zvířete a do jisté míry i posílení jeho ochrany v některých dalších ustanoveních. To bylo velké téma paní místopředsedkyně Parkanové, ale také všech ostatních ochránců zvířat, kteří se v této zemi pohybují, kterým strašně vadilo, že v občanském zákoníku je základní definicí, že zvíře není věc, a chtěli, aby tam existovala definice pozitivní.
Proto pan profesor Eliáš po vzoru jiných právních předpisů vymyslel definici pozitivní, ve které se říká, že zvíře je živým tvorem, který si zaslouží svoji úctu právě jenom pro svoji schopnost cítit a cítit bolest. Myslíme si, že to je rozumnější a že to přesněji vystihuje dnešní vztah společnosti ke zvířatům, přestože z hlediska občanského práva i nadále zvířata budou de facto věcí. Jenom v těch případech, kdy není možné na ně použít ustanovení o věci, použito nebude. Ale z hlediska vlastnictví, užitků, plodů bude samozřejmě zvíře věcí. Nestává se subjektem, tak jak si někteří představovali.
Další kapitolou byly změny v zákoně – v části zákona o rodině. Tady dochází k jistému posílení postavení rodičů vůči dětem. Víte, že tento paragraf byl i veřejně opakovaně kritizován, respektive zesměšňován. Já to pokládám za zcela absurdní. Prosté ustanovení, že povinností nezletilých dětí je poslouchat své rodiče v případě, že jejich výchovná opatření jsou přiměřená jejich věku a rozumové vyspělosti, mně připadá naprosto jasné. A samozřejmě, že se bude jednat pouze o interpretační pravidlo v jiných sporech, které by mohly vznikat. Ale jak dobře víme, tak občanský zákoník je nakonec zákon nikoliv veřejného, ale soukromého práva. Každý, kdo se obrátí na soud, jeho příběh musí být nějakým způsobem rozhodnut a ta interpretační pravidla jsou tam zapotřebí.
Dochází k posílení práv dětí v dětských domovech. Jednak se tam do jisté míry omezuje… nepotřeba souhlasu rodičů k adopci, ale zejména dochází k tomu, že v dětských domovech doposud – a návrh také tak pokračoval na rozdíl od jakéhokoliv odsouzení do vězení, jakéhokoliv odsouzení do čehokoliv dalšího, kde je jasné, na kolik let to je, tak pokud vás dali do takového zařízení, tak to prostě bylo na doživotí, respektive do dospělosti, aniž by se tím někdo zabýval. Chceme, aby byla povinnost jednou po třech letech znovu rozhodnout, jestli neexistuje lepší výchovné prostředí pro dítě. Souvisí to s celkovou snahou omezit počet dětí v dětských domovech. Samozřejmě, že dobře víme, že to není krok, který by trval půl roku nebo rok, že to je dlouhodobý projekt, ve kterém se ale snažíme, aby děti směřovaly spíše do rodin nežli do výchovných zařízení.
Velká diskuse na ústavněprávním výboru byla, co s případnými opuštěnými nemovitostmi. Původní vládní návrh předpokládal, respektive původní návrh ministerstva předpokládal, že jejich vlastníkem bude stát. Po připomínkovém řízení dospěla vláda k tomu, že jím mají být obce. Ústavněprávní výbor se znovu rozhodl toto ustanovení změnit zpět na to, že je-li nemovitost deset let opuštěná a vlastník nemá zjevně zájem vykonávat svá vlastnická práva, jejím vlastníkem se stává nikoliv obec, ale stát jako univerzální vykonavatel veřejné moci v zemi jako také například v dědickém řízení univerzální dědic.
Další změna, která myslím, že je podstatná a zásadní, je, že inženýrské sítě se nestávají součástí pozemku, a to samozřejmě ani do minula, ani do budoucna. Víte, že tento kodex – jedna z jeho hlavních změn je, že přecházíme zpět k zásadě římského práva, že to, co je na povrchu, následuje povrch, že není nadále možné, aby byl odlišný vlastník budovy a pozemku, na kterém tato budova stojí, i když samozřejmě stávající případy se nijak násilně neřeší, jenom existuje předkupní právo a víme dobře, že bude trvat sto, sto padesát let, než se nám podaří všechno sjednotit. Ale do budoucna by to už možné být nemělo. Inženýrské sítě se z tohoto hlediska budou pokládat více za věcná břemena nežli za stavby, protože je zcela jasné, že jejich cílem není na tom pozemku nějakým způsobem fungovat, ale že jejich cílem je ten pozemek právě přemostit a směřovat na další pozemky, kde poskytují své služby.
Podstatnou změnou, která byla vyjednávána, řekl bych, i se značnou částí opozice, je zavedení limitace zvyšování nájemného v případech, kde již nájemné je stanoveno na základě smlouvy. Nejedná se o to nájemné, které je doposud stanoveno podle zákona nebo jiného veřejného předpisu. Ale tam, kde je nájemné stanoveno za pomoci smlouvy a kde do budoucna bude podle jiných zákonů, které zde platí, vyřešené případným soudním rozhodnutím, říkáme za tři roky maximálně 20 %. Jedná se o opsané ustanovení z německého občanského zákoníku, které dává minimálně velmi dobrý návod oběma stranám, jak pronajímateli, tak nájemci, jak postupovat v případě zvyšování nájemného v normální situaci, jakým způsobem dojít k vzájemnému konsenzu.
Předposlední věc, kterou bych chtěl zmínit, je vypadnutí ztráty radosti z dovolené. Také velmi diskutované téma cestovních kanceláří, které bylo nahrazeno narušením dovolené. Já osobně to pokládám spíše za omyl cestovních kanceláří, kde se domnívám, že si tady na sebe šijí bič větší, než kdyby tam byla ztráta radosti z dovolené, která je v Evropě judikovaná. Přesto tento jejich požadavek byl naprosto zásadní, protože měly strach z toho, že radost z dovolené bude vykládána včetně počasí, včetně vztahu a chuti manželky či manžela a včetně řady dalších věcí. Proto jsme jim ustoupili, i když si myslím, že ta odpovědnost jejich za průběh dovolené se tímto spíše zvyšuje než snižuje.
Poslední věc je ta, kterou již zmiňoval pan ministr a kde já ve shodě s ním jsem proti. Budu navrhovat, aby se hlasovalo zvlášť, a to je u převodu nemovitostí povinné advokátní nebo notářské smlouvy pro převod nemovitostí. Jedná se o snahu zvýšit kvalitu služeb, přesto si myslím, že nepatřící do koncepce tohoto občanského zákoníku. V mnoha kolech jednání před přijetím občanského zákoníku probíhaly diskuse o tom, jestli převod nemovitostí vůbec má probíhat přes katastr, jestli není rozumnější, aby se tak dělo rovnou notářským zápisem. Ale to byla zcela jiná koncepce, kterou vláda nakonec nezvolila, a do zvolené koncepce předepisovat u jednoho konkrétního druhu smlouvy, že musí být dělaná advokátem, se mi zdá nerozumné.
Já vám děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem byl trochu delší, ale pokládal jsem za nutné alespoň základní principy práce ústavněprávního výboru tady osvětlit. Ještě jednou děkuji všem kolegům, kteří se jí zúčastnili, a děkuji všem expertům ministerstva i politických stran, kteří se jí zúčastnili také. Pevně věřím, že po proběhlé rozpravě se nám podaří ve třetím čtení toto dílo schválit a uvést v život, protože si myslím, že si to zaslouží.
Děkuji za pozornost.
…Já už budu maximálně stručný, protože pan ministr toho většinu řekl. Ale přesto si myslím, že jsou dvě věci, na které by stálo za to v té rozpravě ještě zareagovat.
Pan kolega Grospič zde řekl, že úloha jednotlivce je zde degradována a podřizována převážně ekonomickým a vlastnickým zájmům. Já bych chtěl říct, že to je obrovský omyl. Naopak. Naopak! Současný občanský zákoník je převážně o majetku. Nový občanský zákoník právě v ochraně osobnosti, v úctě k jednotlivci, v jeho desítkách dalších ustanovení, zbavování svéprávnosti nebo omezování svéprávnosti, v rodinné části výrazně se zabývá ochranou jedince jako člena společnosti, nikoliv jenom jeho majetkovými projevy vůči ostatním. Byl bych rád, aby tohle bylo respektováno. Dědická část je jenom o ochraně vůle zůstavitele, nikoliv o tom, jak se co nejrychleji rozdělí majetky.
A druhá poznámka, kterou jsem chtěl mít a kterou pokládám za nezbytnou, aby tady zazněla, je k tomu, co zde zaznělo od pana kolegy Polčáka k těm podnájemním vztahům. A protože vím, že se tady na to soustřeďuje značná pozornost, tak jsou důležité dvě věci. Již dnes může každý nájemce přijmout osobu sobě blízkou a jediné, čeho dosáhneme tím, když zakážeme podnájemní vztah nebo ho budeme vázat na souhlas pronajímatele, povede k tomu, že všechny tyto osoby budou prohlašovány za osoby blízké a budou zcela v režimu šedé ekonomiky i zcela bez jakéhokoliv regulérního podnájmu. A není boha, který by prokázal tomu nájemci, že student, kterého si tam vzal, není pro něj osobou blízkou, protože osoba blízká může být upřímně řečeno někdo, koho mám rád.
A stejně tak ty obavy, které zase vím, že tady také zní, aby se tím nelegalizovaly hromadné nábory do bytů, aby nedocházelo k situacím, ke kterým dochází v některých částech republiky, k nástupu dvaceti třiceti osob přihlášených do bytu jedna plus jedna – ta úprava u podnájmu je zcela stejná jako u členů nájemcovy domácnosti. Je jasně řečeno, že musí nájemce sdělit pronajímateli, že se taková nová osoba u něho objevila. A je také jasně řečeno, že pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách. To já myslím, že je strašně důležité. Je to přepsané z dnešního občanského zákoníku. A je to právě bič a ochrana proti těm hromadný náborům, které nevím, jestli jsou o skutečném bydlení, nebo jestli jsou v mnoha případech spíše na využívání volebního či jiného práva. Ale někdy jsou možná i o tom skutečném bydlení a kterým logicky naše obce, naši starostové chtějí zabránit.
Tyto dvě poznámky jsem chtěl přičinit. Děkuji za pozornost.
