Rubriky
Média

Muž, který zničil protikuřácký zákon. Benda znovu navrhuje kuřárny v hospodách

“Kuřáci mají svá práva na světě a dnešní módní tažení, že veškerou vinu světa nesou oni, pokládám za absurdní,” vykládá Benda s cigaretou v ruce těsně před sněmovní schůzí, která se v úterý zákonem zabývá ve druhém čtení.

“Za ideální stav bych pokládal, abychom tu věc nechali úplně být. Trh to řeší naprosto bez problémů sám, dneska už v Praze kuřácký podnik hledáte složitěji než nekuřácký. Ale můj návrh alespoň rozumně řeší konflikt mezi kuřáky a nekuřáky,” dodává Benda.

CELÝ ČLÁNEK VČETNĚ VIDEO ROZHOVORU NALEZNETE NA: https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/muz-ktery-znicil-protikuracky-zakon-benda-znovu-navrhuje-kurarny-v-hospodach-3490

Rubriky
Komentáře a články Média

Protizákonné nakládání s odposlechy

V uplynulých týdnech, zřejmě pod vlivem dění na Ukrajině a možná i babišovského pohlcování státu, prošlo téměř bez povšimnutí několik kol dalšího zneužívání odposlechů a jejich publikování ve sdělovacích prostředcích.

Já sám už jsem si kdysi vysloužil nehynoucí „nelásku“ veškerého bulváru za tzv. náhubkový zákon, což byla prostě novela trestního řádu zakazující publikaci obsahů neveřejných spisů, tedy prachsprosté krádeže, a jejich využívání k osobnímu obohacení pod rouškou veřejného zájmu. Na to se trošku pozapomnělo, ale je to třeba dnes připomenout a žádat dodržování platných zákonů.

Co že se nám tu v poslední době odehrávalo? Začalo to různými rozsáhlými úniky ze spisů spletených kolem vyšetřování paní Nagyové/Nečasové. Pánové Ištván a Šlachta a všichni jejich pomocníci za věc zodpovědní jsou evidentně ve velké důkazní nouzi. Vytvořili neuvěřitelný příběh zatýkání exposlanců, okolí pana premiéra Nečase a tiskové konference o stovkách miliónů a o desítkách kil zlata. Svrhli vládu doslova v přímém přenosu a posléze za aktivního přispění prezidenta Zemana tu stvořili výměnu vlády i systému, za kterou by se nemusela stydět nejedna kvazidemokracie třetího světa. Chyběly snad jen obrněné džípy s kulomety, aby to bylo dokonalé. Ovšem za chvíli tomu bude rok a žádné soudní procesy se nekonají. Kauza Vojenského obranného zpravodajství, kterou slíbili poslat k soudu do konce října, stále visí ve vzduchu. V ostatních věcech jenom vytvářejí další a další mlhu, aby nebylo jasné, že musejí nést odpovědnost za své chování.

Tak co se s tím dá dělat? Pustíme pár odposlechů, aby bylo jasné, jaké že to ptáčky jsme to sledovali. A tak si v babišovském mediálním impériu (kterému to samozřejmě vyhovuje, nikdy se netajil tím, že jeho cílem je zlikvidovat ODS, která mu v jeho byznysech odmítla několikrát vyhovět) čteme různé úryvky z odposlechů. Které mají dokazovat, já ani nevím co.

Upřímně, mě to ani nebaví číst. Že se po Praze pohybovalo a pohybuje spousta obchodníků s teplým vzduchem? Že tu kdekdo machruje, co a koho umí, bez ohledu na to, je-li to pravda? Že byli mnozí, kteří se báli nástupu Lenky Bradáčové na Vrchní státní zastupitelství v Praze? Připomeňme, že to nebyl Jiří Pospíšil, ale oni zatracovaní Petr Nečas s Pavlem Blažkem, kteří ji nakonec jmenovali…

Prostě si vytvoříme nějaké spiklenecké teorie, lid je ostatně miluje, a budeme k nim dávat indicie, to by v tom byl čert, aby nám lidé nedrželi palce v odhalování spiklenců. A to by mohlo přijetí odpovědnosti za naprosto zpackané a neudržitelné zásahy snad ještě na chvíli oddálit.

Poslední kapku do zneužívání odposlechů však nalil soud s Romanem Janouškem. Je mi upřímně líto, že se k jeho osobě musím vyjádřit, protože jsem nejen v pražské ODS, ale v celé Praze vybojoval nejednu bitvu, abych ho zbavil vlivu na veřejné dění. Ale i člověk, kterého nemáme rádi, si zaslouží spravedlivý proces. To je smysl právního státu, jak za něj naši předci od Hilsneriády až po Chartu 77 bojovali. Představa, že jsou na kohokoliv nasazeny odposlechy kvůli závažné hospodářské kriminalitě, aby pak byly použity na prokazování chování po dopravní nehodě nebo úmyslném ublížení na zdraví, mi připadá jako z jiného světa. A jsem rád, že na to první poukázal Martin Fendrych, jeden z tvůrců polistopadového pojetí policejních sborů.

Odposlechy jsou povolovány soudem jako důkazní (!!!) prostředek pro konkrétní trestní řízení. Trvám na tom, že není možné je využívat k ničemu jinému. Ani k dokazování jiných skutků mnohem méně závažných, protože na ně by je nebylo možné ani povolit, ani ke skandalizaci lidí v novinách a k využívání institutu soudce Lynche místo trestního řízení. Tím se vracíme do atmosféry veřejných procesů Velké francouzské revoluce, ale i komunismu a nacismu s jejich peticemi za tresty smrti konkrétním občanům či společenským skupinám.

Jakmile odposlech neukazuje na prošetřovanou trestnou činnost, pak má být ihned zlikvidován. Je naprosto nepřípustné, že si je budou orgány činné v trestním řízení sušit ve svých osobních archívech, aby je při vhodné příležitosti použily na prosazování svých osobních nebo skupinových zájmů. To je nezákonné a musí to být trestáno bez ohledu ne to, že to části bulvární novinářské obce vyhovuje.

Prožil jsem si dostatečnou část svého života pod dohledem tehdejší Státní bezpečnosti, abych se do tohoto světa všudypřítomné kontroly a všemocné bezpečnosti nechtěl vracet. A to dokonce ani za cenu, že občas nějaký lump nebude potrestán (ostatně za komunismu těch nepotrestaných lumpů byla většina, trestali jenom ty, které rozhodla potrestat strana). A kdo kdy viděl a pochopil film Dvanáct rozhněvaných mužů, ten ví, že většina nemusí mít pravdu a že je důležitější chránit nevinné než potrestat viníka.

Publikováno v Pravém břehu

Rubriky
Aktuality - volby 2013 Komentáře a články

Co dál s panem Ištvanem

Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal.

Rád bych od sebe oddělil dvě roviny problému. První je vztah Petra Nečase s Janou Nagyovou, druhou výše zmíněný zásah policie pod přímým řízením osob z olomouckého vrchního státního zastupitelství, jmenovitě pana Ištvana. Bohužel obě tyto kauzy pro veřejnost splývají, což je vidět mimo jiné na skutečnosti, že nejvíce jsou nám otloukány o hlavu vysoké odměny Jany Nagyové. V podstatě souhlasím s tím, že konzervativní premiér si nemůže dovolit kvůli milence opustit manželku a že je to dostatečný důvod k jeho pádu. Je to možná kruté a tvrdé i vzhledem k obecně liberálnímu pohledu společnosti na rozvody, ale já se s tím ztotožňuji. A vysoké odměny jsou už spíš jen českou třešničkou na dortu, hrající na naši závist. Tolik k Petrovi. Je mi ho osobně hrozně líto, pokládám ho za jednoho z nejschopnějších a nejpracovitějších lidí, které jsem v politice poznal, a myslím si, že jeho vláda udělala v rámci možností opravdu maximum. Ale sám vždy věděl, že politika je tvrdé řemeslo a že za osobní selhání se platí.

Druhou stránkou věci ovšem je, za jakých podmínek padl on sám, padla vláda jako celek a byl odstartován dnešní vývoj. A to je myslím zcela jiný příběh. Vždy jsem trval na tom – a stačí si přečíst moje vystoupení k novému zákonu o státním zastupitelství – že chci nezávislé státní zastupitelství a že do něj politici opravdu nemají co mluvit. Ale trvám na tom, že současně s nezávislostí musí přicházet i zodpovědnosti. Politici se zodpovídají jednou za 4 roky (prezident za 5, senátoři za 6). Každý, kdo má mít v zemi jakoukoliv moc, musí unést i odpovědnost za ni. Tvrdím, že pan Ištvan a jeho „melody boys“ nesou plnou odpovědnost za zásah v červnu 2013. A že už nyní je možné zcela jednoznačně konstatovat, že byl nepřiměřený a neoprávněný. Nechci teď rozbírat právní aspekty, ač k nim vím dost, to bude úkolem obhajob. Ale má-li by státní moc především bránit páchání trestních činů, měla v případě „trafik“ zakročit – a já je opravdu v žádném ohledu nepokládám za trestný čin – již v únoru, v případě úkolování Vojenského zpravodajství nejpozději v dubnu.

Velmi bych uvítal, kdyby naše represivní orgány dokázaly některé zákulisní hráče alespoň postavit před soud. Zatím se ale nic takového nekoná: trestní stíhání v případě „kmotrů“ nebyla zahájena žádná (nepočítáme-li dopravní nehodu pana Janouška), obvinění nebylo sděleno žádné. Z tohoto hlediska byl celý zásah v Praze včetně následující tiskové konference jen nesmyslnou demonstrací síly a moci bez jakéhokoliv zakončení. A to je přesně to, co státní zastupitelství nesmí činit. Jeho úkolem není předvádět se před veřejností, na koho si ještě může troufnout. Natož pak zavděčovat se politikům – proč asi paní Benešová mluví o povýšení pana Ištvana? Za zásluhy o pád jí nepříjemné vlády? Úkolem státního zastupitelství je žalovat za stát u soudu a dbát přitom na ochranu dobrého jména potenciálních pachatelů. Jen soud rozhoduje o vině (a trestu), státní zastupitelství jen žaluje.

Můžeme samozřejmě ještě několik měsíců počkat. Tři měsíce po zásahu v Praze je ale myslím zřejmé, že propojení „právní konstrukce“ v případě trafik a hloupého úkolování Vojenského zpravodajství s kmotry a zabavenými stamilióny a kily zlata bylo zcela umělé a účelové. Z tohoto hlediska byl červnový zásah pučem policejních plukovníků, respektive státních zástupců, za který musí nést jeho aktéři zodpovědnost.