Rubriky
Komentáře a články Média

Ministerstvo se omluvilo, co bude dál?

Tak trochu stranou zájmu prošla zpráva, že ministerstvo spravedlnosti uzavřelo smír s třemi bývalými poslanci, jehož součástí je omluva za nezákonnou vazbu a odškodnění v celkové výši 1,9 milionu Kč. To je v zásadě dobrá zpráva. Ač jsem se s těmi třemi hodně natrápil v dobách jejich vnitrostranické rebelie, pokládal jsem zásah proti nim vždy hluboce za hranou zdravého rozumu.

A v případě skutečného prosazení takovéhoto pojetí trestání údajné korupce za konec státu a politiky, jak je známe za uplynulá staletí.
V souvislosti s jejich odškodněním ovšem vyvstává mnohem zásadnější otázka. Kdo dnes ponese odpovědnost za zásah na úřadu vlády 13. 6. 2013? Připomeňme si jen ve stručnosti, co se tehdy stalo. Stovky ozbrojených policistů najelo do Prahy, provedli desítky prohlídek a se souhlasem soudu byla uvalena vazba na tři bývalé poslance a ředitelku kanceláře premiéra. Následovala bombastická tisková konference státních zástupců a policejních důstojníků, ve které mluvili o stovkách zabavených milionů, desítkách kil zlata a rozsáhlé korupční chobotnici. Následně premiér rezignoval, padla vláda a vládcem politické scény se na čas stal prezident Zeman. Ten odmítl jmenovat vládu vycházející ze sněmovny s odůvodněním, že mu vrchní státní zástupce v Olomouci sdělil, že hrozí zatčení dalších lidí, kteří by v takové vládě mohli být. Prostě státní převrat jihoamerického typu z minulého století jak vyšitý.
A co máme z celého vyšetřování po bezmála dvou letech? Několik banálních obvinění proti bývalé šéfce kabinetu pana premiéra Nečase a hory ošklivě vypuštěných odposlechů premiéra. Které mimochodem, kromě možná osobního či spíš manželského selhání (kdožs bez viny, ať hodí kamenem), neprokazují vůbec nic nezákonného.
Stamiliony nikde, zlato nikde (pokud někde byly, jsou již pravděpodobně vráceny původním majitelům, ale otázka zní, zda vůbec někdy existovaly), rozsáhlá korupční chobotnice nikde. A já se nyní ptám, kdo za totální destrukci české politiky a osobní degradaci mnoha lidí ponese odpovědnost? Kdo ponese odpovědnost za náklady vzniklé státu? A že určitě při tomto rozsahu zásahu nebyly malé, i když mi je ani v odpovědi na interpelaci nebyli schopni ministr vnitra ani ministryně spravedlnosti vyčíslit. Kdo je odpovědný za 1,9 milionu, které třem exposlancům vyplatí stát?
Kdyby byli čestnými muži, pak by pan Ištvan i pan Šlachta a další účastníci již sami odstoupili za svá závažná selhání. Protože jimi evidentně nejsou, vyzývám ministra vnitra k odvolání plukovníka Šlachty a ministra spravedlnosti k okamžitému zavedení kárného řízení s panem Ištvanem. A teď se vůbec nezmiňuji o trestní odpovědnosti za zneužití pravomoci veřejného činitele, to nepochybně šetří jiné orgány.

Marek Benda
(Vyšlo 16. 4. 2015 v Lidových novinách)

Rubriky
Komentáře a články Média

Protizákonné nakládání s odposlechy

V uplynulých týdnech, zřejmě pod vlivem dění na Ukrajině a možná i babišovského pohlcování státu, prošlo téměř bez povšimnutí několik kol dalšího zneužívání odposlechů a jejich publikování ve sdělovacích prostředcích.

Já sám už jsem si kdysi vysloužil nehynoucí „nelásku“ veškerého bulváru za tzv. náhubkový zákon, což byla prostě novela trestního řádu zakazující publikaci obsahů neveřejných spisů, tedy prachsprosté krádeže, a jejich využívání k osobnímu obohacení pod rouškou veřejného zájmu. Na to se trošku pozapomnělo, ale je to třeba dnes připomenout a žádat dodržování platných zákonů.

Co že se nám tu v poslední době odehrávalo? Začalo to různými rozsáhlými úniky ze spisů spletených kolem vyšetřování paní Nagyové/Nečasové. Pánové Ištván a Šlachta a všichni jejich pomocníci za věc zodpovědní jsou evidentně ve velké důkazní nouzi. Vytvořili neuvěřitelný příběh zatýkání exposlanců, okolí pana premiéra Nečase a tiskové konference o stovkách miliónů a o desítkách kil zlata. Svrhli vládu doslova v přímém přenosu a posléze za aktivního přispění prezidenta Zemana tu stvořili výměnu vlády i systému, za kterou by se nemusela stydět nejedna kvazidemokracie třetího světa. Chyběly snad jen obrněné džípy s kulomety, aby to bylo dokonalé. Ovšem za chvíli tomu bude rok a žádné soudní procesy se nekonají. Kauza Vojenského obranného zpravodajství, kterou slíbili poslat k soudu do konce října, stále visí ve vzduchu. V ostatních věcech jenom vytvářejí další a další mlhu, aby nebylo jasné, že musejí nést odpovědnost za své chování.

Tak co se s tím dá dělat? Pustíme pár odposlechů, aby bylo jasné, jaké že to ptáčky jsme to sledovali. A tak si v babišovském mediálním impériu (kterému to samozřejmě vyhovuje, nikdy se netajil tím, že jeho cílem je zlikvidovat ODS, která mu v jeho byznysech odmítla několikrát vyhovět) čteme různé úryvky z odposlechů. Které mají dokazovat, já ani nevím co.

Upřímně, mě to ani nebaví číst. Že se po Praze pohybovalo a pohybuje spousta obchodníků s teplým vzduchem? Že tu kdekdo machruje, co a koho umí, bez ohledu na to, je-li to pravda? Že byli mnozí, kteří se báli nástupu Lenky Bradáčové na Vrchní státní zastupitelství v Praze? Připomeňme, že to nebyl Jiří Pospíšil, ale oni zatracovaní Petr Nečas s Pavlem Blažkem, kteří ji nakonec jmenovali…

Prostě si vytvoříme nějaké spiklenecké teorie, lid je ostatně miluje, a budeme k nim dávat indicie, to by v tom byl čert, aby nám lidé nedrželi palce v odhalování spiklenců. A to by mohlo přijetí odpovědnosti za naprosto zpackané a neudržitelné zásahy snad ještě na chvíli oddálit.

Poslední kapku do zneužívání odposlechů však nalil soud s Romanem Janouškem. Je mi upřímně líto, že se k jeho osobě musím vyjádřit, protože jsem nejen v pražské ODS, ale v celé Praze vybojoval nejednu bitvu, abych ho zbavil vlivu na veřejné dění. Ale i člověk, kterého nemáme rádi, si zaslouží spravedlivý proces. To je smysl právního státu, jak za něj naši předci od Hilsneriády až po Chartu 77 bojovali. Představa, že jsou na kohokoliv nasazeny odposlechy kvůli závažné hospodářské kriminalitě, aby pak byly použity na prokazování chování po dopravní nehodě nebo úmyslném ublížení na zdraví, mi připadá jako z jiného světa. A jsem rád, že na to první poukázal Martin Fendrych, jeden z tvůrců polistopadového pojetí policejních sborů.

Odposlechy jsou povolovány soudem jako důkazní (!!!) prostředek pro konkrétní trestní řízení. Trvám na tom, že není možné je využívat k ničemu jinému. Ani k dokazování jiných skutků mnohem méně závažných, protože na ně by je nebylo možné ani povolit, ani ke skandalizaci lidí v novinách a k využívání institutu soudce Lynche místo trestního řízení. Tím se vracíme do atmosféry veřejných procesů Velké francouzské revoluce, ale i komunismu a nacismu s jejich peticemi za tresty smrti konkrétním občanům či společenským skupinám.

Jakmile odposlech neukazuje na prošetřovanou trestnou činnost, pak má být ihned zlikvidován. Je naprosto nepřípustné, že si je budou orgány činné v trestním řízení sušit ve svých osobních archívech, aby je při vhodné příležitosti použily na prosazování svých osobních nebo skupinových zájmů. To je nezákonné a musí to být trestáno bez ohledu ne to, že to části bulvární novinářské obce vyhovuje.

Prožil jsem si dostatečnou část svého života pod dohledem tehdejší Státní bezpečnosti, abych se do tohoto světa všudypřítomné kontroly a všemocné bezpečnosti nechtěl vracet. A to dokonce ani za cenu, že občas nějaký lump nebude potrestán (ostatně za komunismu těch nepotrestaných lumpů byla většina, trestali jenom ty, které rozhodla potrestat strana). A kdo kdy viděl a pochopil film Dvanáct rozhněvaných mužů, ten ví, že většina nemusí mít pravdu a že je důležitější chránit nevinné než potrestat viníka.

Publikováno v Pravém břehu

Rubriky
Aktuality - volby 2013 Komentáře a články

Co dál s panem Ištvanem

Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal.

Rád bych od sebe oddělil dvě roviny problému. První je vztah Petra Nečase s Janou Nagyovou, druhou výše zmíněný zásah policie pod přímým řízením osob z olomouckého vrchního státního zastupitelství, jmenovitě pana Ištvana. Bohužel obě tyto kauzy pro veřejnost splývají, což je vidět mimo jiné na skutečnosti, že nejvíce jsou nám otloukány o hlavu vysoké odměny Jany Nagyové. V podstatě souhlasím s tím, že konzervativní premiér si nemůže dovolit kvůli milence opustit manželku a že je to dostatečný důvod k jeho pádu. Je to možná kruté a tvrdé i vzhledem k obecně liberálnímu pohledu společnosti na rozvody, ale já se s tím ztotožňuji. A vysoké odměny jsou už spíš jen českou třešničkou na dortu, hrající na naši závist. Tolik k Petrovi. Je mi ho osobně hrozně líto, pokládám ho za jednoho z nejschopnějších a nejpracovitějších lidí, které jsem v politice poznal, a myslím si, že jeho vláda udělala v rámci možností opravdu maximum. Ale sám vždy věděl, že politika je tvrdé řemeslo a že za osobní selhání se platí.

Druhou stránkou věci ovšem je, za jakých podmínek padl on sám, padla vláda jako celek a byl odstartován dnešní vývoj. A to je myslím zcela jiný příběh. Vždy jsem trval na tom – a stačí si přečíst moje vystoupení k novému zákonu o státním zastupitelství – že chci nezávislé státní zastupitelství a že do něj politici opravdu nemají co mluvit. Ale trvám na tom, že současně s nezávislostí musí přicházet i zodpovědnosti. Politici se zodpovídají jednou za 4 roky (prezident za 5, senátoři za 6). Každý, kdo má mít v zemi jakoukoliv moc, musí unést i odpovědnost za ni. Tvrdím, že pan Ištvan a jeho „melody boys“ nesou plnou odpovědnost za zásah v červnu 2013. A že už nyní je možné zcela jednoznačně konstatovat, že byl nepřiměřený a neoprávněný. Nechci teď rozbírat právní aspekty, ač k nim vím dost, to bude úkolem obhajob. Ale má-li by státní moc především bránit páchání trestních činů, měla v případě „trafik“ zakročit – a já je opravdu v žádném ohledu nepokládám za trestný čin – již v únoru, v případě úkolování Vojenského zpravodajství nejpozději v dubnu.

Velmi bych uvítal, kdyby naše represivní orgány dokázaly některé zákulisní hráče alespoň postavit před soud. Zatím se ale nic takového nekoná: trestní stíhání v případě „kmotrů“ nebyla zahájena žádná (nepočítáme-li dopravní nehodu pana Janouška), obvinění nebylo sděleno žádné. Z tohoto hlediska byl celý zásah v Praze včetně následující tiskové konference jen nesmyslnou demonstrací síly a moci bez jakéhokoliv zakončení. A to je přesně to, co státní zastupitelství nesmí činit. Jeho úkolem není předvádět se před veřejností, na koho si ještě může troufnout. Natož pak zavděčovat se politikům – proč asi paní Benešová mluví o povýšení pana Ištvana? Za zásluhy o pád jí nepříjemné vlády? Úkolem státního zastupitelství je žalovat za stát u soudu a dbát přitom na ochranu dobrého jména potenciálních pachatelů. Jen soud rozhoduje o vině (a trestu), státní zastupitelství jen žaluje.

Můžeme samozřejmě ještě několik měsíců počkat. Tři měsíce po zásahu v Praze je ale myslím zřejmé, že propojení „právní konstrukce“ v případě trafik a hloupého úkolování Vojenského zpravodajství s kmotry a zabavenými stamilióny a kily zlata bylo zcela umělé a účelové. Z tohoto hlediska byl červnový zásah pučem policejních plukovníků, respektive státních zástupců, za který musí nést jeho aktéři zodpovědnost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K rozpuštění Poslanecké sněmovny

Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, původně jsem chtěl mluvit pouze o současné politické krizi, která je krizí střetu prezidentského a parlamentního pojetí naší demokracie, ale po vyjádření pana místopředsedy Zaorálka myslím, že je dobré se vrátit ještě k tomu, jak to začalo, zejména za situace, kdy pan místopředseda Zaorálek pokládá všechny kroky svých dobrých kamarádů z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci za jediné správné, nezpochybnitelné, nekritizovatelné, ale zato rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky za věc, kterou on přece si může hýbat jako s trhacím kalendářem a kritizovat.

Já pokládám za nezbytně nutné říci, s čím jsme začali. Začali jsme 400 policisty v Praze s kuklami, s beranidly, s desítkami domovních prohlídek a zátahem na kmotry. Já bych všechno podepsal. Věřte mi, že já bych byl nejraději, kdyby někteří z kmotrů, kteří rozčilují jak veřejnost, tak mne, skončili minimálně obviněni a v tom, že se něco špatného děje. Ale kde jsme skončili? Nic z toho se nestalo. Žádné další realizace neprobíhají. A jediné, co nám pan Ištván and his boys přinesli do této Sněmovny a do tohoto prostředí, je obvinění z všeobecné známého aktu, že několik kolegů se vzdalo poslaneckého mandátu a dva z nich posléze nastoupili v nějakých státních podnicích.

Z tohoto se udělá neuvěřitelná kauza, která končí včera tím, že Nejvyšší soud České republiky prohlásí, že vazba byla nezákonná, trestní stíhání bylo nezákonné, a pan poslanec Zaorálek nám tady vykládá, jak nám ten Nejvyšší soud nejspíš strašlivě uškodil.

Já pokládám toto stanovisko sociální demokracie, které zaujímá dlouhodobě a jenom ve snaze poškodit své politické konkurenty, za neuvěřitelně neprozíravé. Tento útok státního zastupitelství proti politickému systému může přece postihnout úplně každého. Jestli začneme přezkoumávat a začnou státní zástupci přezkoumávat a ohodnocovat politické dohody, stejně jako začali už přezkoumávat politická rozhodnutí – a víte dobře, v kolika případech na vašich obecních, městských a krajských úrovních k tomu už došlo, kolik z nich skončilo odsuzujícím rozsudkem, ale kolik těch lidí bylo nadosmrti skandalizováno. Poslední případ tady máme bývalého ministra Julínka, který, zase s velkým humbukem, div že neukradl 250 mil. korun s tím, že to za chvíli zastaví nadřízená složka, že se žádný trestný čin nestal. Tímhle způsobem přece jsem schopen likvidovat politickou sféru jako celek. A já nevím, jestli to necítíte, nebo teď dáváte přednost jenom svému krátkodobému zájmu poškodit své politické konkurenty a za každou cenu jim ublížit. Moc vás prosím, abyste přemýšleli o tom, že jste také součástí systému politických stran a že to, co se děje dnes Petru Nečasovi a jeho okolí, se může za týden, za měsíc, za půl roku dít vám. A jestli se nedokážeme postavit tomu, že existují nějaké sféry, ve kterých politika funguje a ve kterých politika uzavírá nějaké dohody a které nebudou všechny přezkoumatelné panem Ištvánem podle jeho volného rozhodnutí, tak můžeme politiku jako takovou sbalit, zavřít a nechat tady vládnout pana Ištvána and his boys. To je první zásadní poznámka.

Druhá poznámka. Poslechl jsem si záměrně všechny řečníky s přednostním právem, abych slyšel, jestli zazní něco ze strany opozice, co by mě mělo přesvědčit o tom, že máme rozpustit tuto Sněmovnu. Bohužel nezaznělo vůbec nic. Nezaznělo vůbec nic, než co tady poslouchám tři roky: tato vláda nemá důvěru občanů, my jsme lepší, pojďme co nejrychleji do předčasných voleb, protože my ty předčasné volby vyhrajeme. To je naprosto vaše právo to říkat a naprosto to chápu. Když je člověk v opozici, chtěl by rychle předčasné volby a chtěl by rychle, aby se zase mohl dostat zpátky do pozice. Ale nezaslechl jsem jediné slovo o tom, jak to řeší současnou krizi, která přece není krizí Parlamentu. Je krizí vztahu prezidenta republiky a Poslanecké sněmovny, resp. Parlamentu jako celku. Je krizí situace, která v minulosti v této zemi zastala několikrát – a pan poslanec Paroubek se na ni jistě bude pamatovat -, kdy sociální demokracie nejprve vyměnila jednoho premiéra, poté vyměnila druhého premiéra. Podmínka pravicového prezidenta Klause byla vždy ta: přineste mi 101 podpisů, já vaši vládu jmenuji, ač s ní možná budu nesouhlasit. Dvakrát tak prezident Klaus učinil. Nyní jsme za situace, kdy pan prezident Zeman má deklarovaných 101 podpisů v Poslanecké sněmovně a říká: ne, já raději pověřím někoho jiného, svého kamaráda Jiřího Rusnoka.

Já věřím, že pan Rusnok je úctyhodnou figurou, ale už způsob, jakým tady dnes představoval svoji vládu – toto je můj tým, kterému zde nezatleskala ani jedna ruka dokonce ani jednomu z ministrů -, přece trochu svědčí o tom, co to je za vládu. To je soubor kamarádů Miloše Zemana a Jiřího Rusnoka, kteří ještě měli tu odvahu do té vlády si jít sednout. A já vím o desítkách lidí, kteří to odmítli, protože to pokládali za velmi nerozumné.

Opravdu si sociální demokracie myslí, že toto je vláda, která jí má vyhovovat? Že toto je způsob vládnutí, který vám umožní někdy do budoucna si ještě nominovat svého premiéra, své ministry? Toto přece není možné, tímto způsobem nemůžeme postupovat. A vaše krásné volání za situace, kdy došlo ke střetnutí s prezidentem republiky: Rozpusťme Poslaneckou sněmovnu! Já tomu nerozumím. Já fakt nerozumím, proč stejně silně nezaznívá z řad sociální demokracie: máme tady střet dvou ústavních institucí, ať rezignuje prezident republiky. Je to přibližně na stejné úrovni úvaha. Došlo ke střetu dvou ústavních institucí v tom, jaká má být interpretace Ústavy, jestli ctíme ducha, tradice této Ústavy. A dobře víte, že ústavy světa, které skutečně fungují, jsou ústavy, které jsou položené právě na tradici. Britské království má jenom tradiční ústavu – funguje. Spojené státy mají nejkratší ústavu na světě a vždycky se jim sovětští teoretici práva posmívali, jak fungovat nemohou. Fungují, právě proto, že vyznávají tradice, a právě proto, že jsou schopni je dodržovat. A my v okamžiku, kdy tyto tradice začnou být porušovány, tak zase se zoufalým krátkodobým zájmem sociální demokracie něco na situaci utrhnout, a to se ještě bojím, že jednotlivých skupin uvnitř sociální demokracie, které si vždycky myslí, že ona přečíslí tu druhou skupinu a ona bude ten, kdo bude blíž tomu prezidentu Zemanovi a kdo možná spíš získá to pověření, tak tyto, místo toho, aby se postavily za parlamentní demokracii a řekly: pokud tady většiny existují, tak musí vláda vzcházet z těchto většin, tak raději začnou volat: předčasné volby, předčasné volby, protože my v nich uspějeme! Já chápu, že je to váš legitimní zájem v těch volbách uspět, ale pokládám to z hlediska ústavních principů i z hlediska budoucnosti demokratických politických stran v této zemi za strašně nerozumné stanovisko, které se nám může vymstít.

A poslední poznámka, kterou si neodpustím, protože je tady strašně často citována a bohužel tak, jak se kdy komu hodí. To je ta legitimita 101 hlasů. Já nebudu vzpomínat na pana poslance Kotta, který byl podepsán pod několika vládami sociální demokracie a který posléze získal místo ve Středočeské zdravotní a šel s Davidem Rathem až do vazby a za 14 dní nebo za jak dlouho to začíná, až před soud. Na to já vzpomínat nechci.

Ale pokud tvrdíme a věříme, že v této Poslanecké sněmovně každý poslanec vystupuje podle svého vědomí a svědomí, pak nemůžeme říkat: všechno tady bude jenom na dohodách politických stran. Ano, to byla první republika, pětky, sedmičky a vázané mandáty. Ale to jsme řekli, že opustíme, to jsme v roce 1990 naprosto záměrně řekli, že opustíme. Řekli jsme, že každý poslanec je zvolen sám za sebe. A nezapomínejte, že z tohoto sálu více než třetina poslanců byla zvolena na preferenční hlasy, sice na kandidátkách své politické strany, ale na preferenční hlasy, mnohdy proti vůli svých politických stran. A nyní se budeme tvářit, že jediný, kdo má právo mluvit za své poslance, je předseda jejich politické strany? A že ten poslanec je zcela nesvéprávný? Nebo je každý z poslanců, který tady sedí, svéprávný, ví, jak má hlasovat, a ví, jak může hlasovat? Pokud věříme tomu modelu, že každý z nás poslanců je tady sám za sebe a svéprávný… Není svéprávný, dobře. Tak jestli si pan předseda Filip myslí, že není svéprávný, ať to jde říct sem na mikrofon. Je to v pořádku, je to legitimní představa. Já si to nemyslím, já nejsem příznivcem vázaných mandátů, ale pak je přece správně, má-li prezident republiky 101 podpisů, s těmito podpisy pracovat a vycházet z toho, že tyto podpisy podporují nějakou vládu, a ne je zpochybňovat proto, že ten či onen poslanec se mi líbí, nebo nelíbí. Komu z vás by to bylo milé a bude příště milé, že bude někdo říkat: mně se nelíbí, jak tamhle ten hlasoval, protože, protože nebo něco jiného. Každý z nás jsme tady sám za sebe, každý sám za sebe odpovídá.

Děkuji za pozornost.