V poslední době se rozhořela vášnivá debata o dalším směřování státního zastupitelství. Systémová diskuse je však často přehlušována výhradně personálními výkřiky. Místo věcné diskuse vidíme hrdiny a bídáky, čerty a anděly. Ti hodní, nebo dokonce jen mediálně sympatičtí, musejí mít pravdu, ti zlí se nutně mýlí.
Zkusme si ale jednotlivce na obou stranách barikády prohodit a najednou máme úplně jiný obraz. Co kdyby pana Zemana vyhazoval pan Rampula a na místo budoucího protikorupčního šéfa směřoval místo paní Bradáčové pan Grygárek? Z mé strany toto není hodnocení žádného z výše uvedených jmen, zůstávám k nim maximálně neutrální, jen se snažím zdůraznit, že žádný systém se nesmí budovat na míru konkrétním lidem. Všechny konzervativní systémy jsou budovány naopak u vědomí, že člověk je tvor hříšný. Proto vysoké moci musí odpovídat také vysoká odpovědnost a možnost být k této odpovědnosti pohnán. Ty postavy v systému, které žádné odpovědnosti nepodléhají (např. předsedové soudů, zejména Ústavního), obvykle žádnou osobní moc téměř nemají. Naopak osoby s vysokou osobní mocí (premiér, hejtmani, starostové) odpovídají přímo svému zastupitelskému sboru, který je může odvolat, a skrze něj v posledku i voličům.
Do roku 1989 byl u nás aplikován model sovětské prokuratury, který se vyznačoval vysokou mírou centralizace, kdy generální prokurátor byl úplným pánem nad soustavou a mohl do kteréhokoli případu ze své pozice zasahovat. Hlavním přínosem porevoluční úpravy zákona o státním zastupitelství byla právě decentralizace soustavy. Ale již od dob působení Marie Benešové – dnes mimochodem vysoké představitelky ČSSD – v čele státního zastupitelství je snaha tento model změnit. Znovu a znovu se objevují pokusy výrazně posílit postavení nejvyššího státního zástupce. Proč má však mít nejvyšší státní zástupce pravomoc vstoupit do každé skončené věci a znovu ji otevřít? A proč by měl být současně prakticky neodvolatelný? Nehrozí právě v takovém případě, že celá struktura může být ovládnuta jediným člověkem? Nebo dokonce nějakou vlivovou skupinou (ekonomickou, politickou, mafiánskou) prostřednictvím jedné nastrčené figurky?
Osobně jsem zastáncem maximální procesní autonomie jednotlivých státních zástupců, řekněme podle vzoru soudů. Respektuji však i opačný názor, že je třeba státní zastupitelství centralizovat. Ale chce-li někdo silného nejvyššího státního zástupce, který bude železnou pěstí spravovat celou soustavu, pak musí nutně odpovědět na otázku, komu a jak se bude takto mocná osoba zodpovídat.