Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem řekl, že své osobní stanovisko nebudu říkat ve zpravodajské zprávě, proto si dovolím vystoupit teď v obecné rozpravě, abych závěrečného slova zpravodajské zprávy nezneužíval k osobnímu postoji.
Mnozí se ohánějí právem dítěte, a to jak v dnešní debatě, tak v debatách, které probíhaly předtím, zejména na tom již zmiňovaném semináři. Já si myslím, že kdybychom chtěli opravdu férově se bavit o právech dítěte, tak zakážeme rozvody tam, kde nejsou vyřešeny děti, zakážeme lidem, aby se chovali tak nezodpovědně, jako se právě rozvodem chovají. K tomu asi nemáme sílu. K tomu asi v dnešní společnosti, která se pokládá za supermoderní – já nevím, co je moderního na tom se rozvádět -, nemáme sílu.
Přesto si myslím, že je třeba, když vidíme, že nějaký trend ve společnosti není zcela správný, že dochází k tomu, že v mnoha případech jsou děti opravdu využívány – a bohužel v České republice díky její tradici, o které tady mluvil pan kolega Bém, výrazně i díky přílišné feminizaci opatrovnických soudů dochází prostě k jednostrannému zneužívání dětí jako prostředku pomsty té druhé části partnerského vztahu. Je dobré říci, že toto není rozumný trend, a je správné, aby proti tomu bylo možno zasáhnout a zasahovat.
Mnozí tady říkali, jestli to je, nebo není nedůvěra k soudům. Já myslím, že to je naopak výrazné rozšíření důvěry v soud, že bude schopen v konkrétní věci rozhodnout správně a že bude schopen někdy i ty rodiče donutit k tomu: musíte se domlouvat a musíte se dohadovat, nemůžete si myslet, že jeden z vás vyhrává 90 : 10, ale že vaše situace bude 50 :50, pokud je to v zájmu dítěte.
Já toto pokládám za rozumné, a proto budu rád, když návrh projde. Můžeme se samozřejmě dále bavit o konkrétních dílčích formulacích, ale to samotné varování pro některé nezodpovědné rodiče, kteří dělají z dětí rukojmí vůči tomu druhému, je podle mého názoru strašně důležité.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)