Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já řeknu také pár slov k tomuto tisku. Na rozdíl od svého předřečníka souhlasím s tím, že se Ústava nemá měnit na každé schůzi pěti až šesti zákony a že je naprosto nesmyslné tyto dílčí novelky stále projednávat. Tak já se osobně hluboce domnívám, že milost prezidenta republiky je opravdu aktem milosrdenství, který nemá být kontrasignován. K čemu je dobrá kontrasignace? Jenom k tomu, aby bylo možné na půdě této Sněmovny – této Sněmovny – interpelovat příslušného ministra nebo předsedu vlády, cože to provedl, proč to provedl a jak za to zodpovídá, jak jsme upřímně řečeno zažili i u té velké amnestie. A já si myslím, že akt individuální milosti, můžeme ho zrušit úplně, můžeme říct, že nic takového nemá existovat, máme vždycky spravedlivé soudy a žádný akt individuální milosti místo nemá. Ale pokud ho dáme do Ústavy, pokud v té Ústavě je, tak to má být individuální akt toho panovníka, toho nejvyššího, a nemá to být něco, za co se vláda politicky bude zpovídat této Sněmovně, jestli to udělala ještě správněji, ještě dobře, ta rakovina je dostatečně rozvinutá, nebo není dostatečně rozvinutá.
Z tohoto důvodu já budu hlasovat pro zamítnutí a myslím si, že je špatně, abychom tento návrh pustili do druhého čtení.