Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, jsem zpravodajem sněmovního tisku 580, kterým je vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Já myslím, že je ale třeba – a bylo to zde zdůrazněno v řeči paní předkladatelky – říci, co je podstatou tohoto návrhu zákona, než se na něj snese celá řada kritiky z levicových stran, a když už jenom vidím tu přihlášenou první pětku, tak se moc těším!
Podstatou tohoto návrhu zákona není navracení církevního majetku. Ten bude navrácen stejně. Myslím, že kdo čte rozhodování, konstantní judikaturu Ústavního soudu, který k návrhu senátorů jednoznačně řekl, že nečinnost Parlamentu ve věci blokačního paragrafu je protiústavní, a posléze v dalších svých nálezech řekl, může být požadováno, dává závěr, že majetek bude církvím vydán, ať už si to tady většina přát bude, nebo nebude, protože prostě tak stanovil Ústavní soud a tak nás k tomu povede soudní soustava.
Co je podstatou tohoto návrhu? To, že součástí vyrovnání vztahu státu a církví bude zároveň zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví, to znamená zároveň ukončení vyplácení platů duchovních ze státního rozpočtu, a že součástí tohoto návrhu zákona, a tou podstatnou, je skutečnost, že pokud jde o majetek, který nebude vydán a bude za něj vydána finanční náhrada, tak se církve ve smlouvách, které budou uzavřeny se státem, vzdají nároku na tento majetek a nebudou pokračovat žádné další soudní spory.
Čili jedná se o komplexní návrh, který řeší otázku majetku, řeší ji v krátkém čase jednoho roku a současně řeší ukončení zákona o hospodářském zabezpečení církví.
Já bych moc prosil, abychom o tom opravdu mluvili jako o problému tohoto charakteru, protože snaha přemalovat nějakým způsobem celý původní návrh, snaha některých zákonodárců vypisovat referenda o tom, jestli mají být, nebo nemají být církevní restituce… Upozorňuji, že férové referendum by mělo být: Jste pro, aby součástí církevních restitucí bylo ukončení vyplácení duchovních ze strany státu? Bylo zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví? To je jediná férová otázka, která by měla být v tuto chvíli pokládána a kterou vládní návrh zákona v dohodě s církvemi a náboženskými společnostmi řeší.
Tato dohoda – a měl jsem tu čest být u ní částečně přítomen – je skutečně historického charakteru. Dochází k situaci, kdy katolická církev se vzdává značné části svých nároků ve prospěch ostatních církví právě proto, aby všem bylo umožněno do budoucna přežití a další fungování. Dochází poprvé v historii zemí Koruny české k situaci, kdy žádná z církví a náboženských společností, které existují v zemi, není diskriminována, kdy nedochází k restituci jenom některé církvi, která zrovna byla příjemná v té době státu nebo jinému útvaru, který tady existoval. Myslím, že tohle jsou věci, které jsou historické a měly by být připomenuty.
Druhá věc, kterou bych chtěl ještě v této úvodní zpravodajské zprávě zdůraznit, protože bude znovu a znovu rozebírána, a proto si myslím, že je dobře, že se nakonec organizační výbor rozhodl, že přikáže návrh zákona do ústavněprávního výboru, nikoliv do výboru pro vědu, vzdělání, mládeže a tělovýchovu, bude samozřejmě zpochybňováno a uvažováno nad vlastnickým právem církví a náboženských společností ve vztahu k majetku, který jim je a bude vydáván.
Za prvé bych řekl, že je zcela jasně v zákoně řečeno, že to vlastnické právo musely mít, že to není nějaký majetek, který jsme si vymysleli, ale majetek, který byl ve vlastnictví církví a náboženských společností v rozhodném období a byl jim z tohoto vlastnictví odebrán.
Za druhé bych řekl, že církevní komise této Poslanecké sněmovny, zřízená v minulém volebním období právě k vládnímu návrhu zákona tehdy Topolánkovy vlády, si nechala dát posudky od všech právnických fakult v České republice, které jednoznačně vyzněly tak, že z hlediska dnešního práva církve samozřejmě byly vlastníky majetku. Odborné posudky všech právnických fakult tedy jednoznačně řekly, že v současné době je třeba na vlastnictví církví hledět jako na vlastnictví kteréhokoliv jiného subjektu a že z tohoto hlediska jejich vlastnické právo má nárok na stejnou zákonnou ochranu jako vlastnické právo kteréhokoliv jiného subjektu. Navíc samozřejmě tento názor právnických fakult je podpořen rozhodnutím Ústavního soudu, pléna Ústavního soudu, č. 0907 z 1.7.2010, ve kterém v bodě 97 jednoznačně konstatuje, že církve měly vlastnické právo a že veřejnoprávní omezení, která v první republice existovala, nemění nic na míře ochrany tohoto vlastnického práva jako jakéhokoliv jiného vlastnického práva, které má kterýkoliv jiný subjekt v této zemi.
Toto je samozřejmě otázka, kterou budeme diskutovat. Ale já bych velmi prosil, abychom nenabíhali a nenaskakovali na tu lacinou, a opravdu lacinou argumentaci, že pokud jsem měl nějaké omezení ve své vlastnickém právu, že to znamená, že to vlastnické právo neexistovalo. Dnes jsme v situaci, kde veřejnoprávních omezení vlastnického práva, od regulace nájmů až po vlastnické právo v národních parcích, kde nemůžete dělat skoro vůbec nic, je spousta. Nic to nemění na tom, že to vlastnické právo je, zůstává a že má zákonnou ochranu podle všech judikátů našeho Ústavního soud, ale i podle všech judikátů Evropského soudu pro lidská práva, kde, mimochodem, je odkazováno právě na judikáty evropského soudu v rozhodnutí našeho Ústavního soudu.
Tolik snad moje zpravodajská zpráva. Já doporučuji, abychom po obecné rozpravě tento návrh zákona přikázali ústavněprávnímu výboru a vytvořili dostatečný časový prostor na jeho důkladně zevrubné projednání. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Vážená paní místopředsedkyně, vážené členky, členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já nebudu reagovat na odborníka na všechno a zejména na morálku pana poslance Ratha, ale chtěl bych spíše zareagovat na úvodní vystoupení předsedy a prvního místopředsedy sociální demokracie a vyvrátit některé omyly, které podle mého názoru zazněly.
Na jednu stranu říkám: Děkuji za ta vystoupení. Děkuji za to, co bylo řečeno panem předsedou Sobotkou – že se domnívají, že je třeba problém řešit. Netváří se, jako se tváří část veřejnosti i část této Sněmovny, že žádný problém neexistuje. Netváří se, že si tady vymýšlíme nějaký umělý převod majetku na někoho, komu majetek nikdy nepatřil. Za toto děkuji. A jsem rád. A i když můžeme mít rozdílný názor na to, jak má být problém vyřešen, jsem rád, že sociální demokracie deklaruje, že ten problém vyřešit chce. Také to deklarovaly všechny vlády, ve kterých sociální demokracie v minulosti seděla.
Myslím ale, že tady zaznívají některé omyly, které by měly být vyvráceny. Za prvé. Není pravda, že církve jsou jedinou nefyzickou osobou, které je majetek navracen. Byly to obce, byly to sportovní svazy, byla to nakonec i ČSSD, sice ne rozhodnutím této Sněmovny, ale rozhodnutím Ústavního soudu. Jak dobře víme, Lidový dům byl vrácen společnosti Cíl právě s odůvodněním právní kontinuity, která myslím je u církví zcela nezpochybnitelná, méně zpochybnitelná než v případě sociální demokracie. To je první věc, která má myslím zaznít.
Druhá věc, která je tady stále a pořád podsouvána – že prolamujeme nějaké lhůty, že prolamujeme rozhodné období. Já nevím. Kdo ten zákon otevřel a kdo si přečetl § 1, kde se zcela jednoznačně říká “křivdy způsobené v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990”, kdo si přečetl všechna ostatní ustanovení, která jednoznačně říkají obecná pravidla, nikoliv konkrétní vydávání – vydává se tento nebo onen majetek. Křivdy způsobené v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Stejně tak, jak to bylo u všech ostatních fyzických osob, včetně toho, že i u ostatních fyzických osob v některých případech šlo o křivdy způsobené podle zákonů platných před 25. únorem, ale způsobené komunistickým režimem za úplně jiných podmínek, než byly nastaveny v původních zákonech. A kdo se podívá na minulé restituce, dobře ví, že to tak bylo.
A třetí teze, která zaznívá a která je zase, myslím, zoufale mylná, je ona částečná náprava křivd. Všechny křivdy, které jsme zde napravovali v této zemi od roku 1990, byly částečnou nápravou křivd. Dobře jsme věděli, že nejsme schopni spravit všechno, co tady komunistický režim způsobil, že nejsme schopni ani majetkově, ale ani udělat odškodnění za věznění, nemožnosti studovat, nemožnosti se uplatnit, že nejsme v desítkách dalších věcí schopni odškodnit každého. Přesto tam, kde byly majetky, jsme je vraceli. Tam, kde majetek nebylo možné vydat, jsme vypláceli finanční kompenzace. Můžeme vést diskusi o tom, jaké ty finanční kompenzace byly. Já si jsem jist z údajů z Pozemkového fondu, že byly vyšší v těch případech nevydatelných majetků, než jsou dnes odhadnuty. A můžeme ta čísla potom někde na výborech probrat. Já jsem na to připraven, jenom nevím, jestli je to úplně tady do sněmovny.
V tuto chvíli se nebavíme o tom, jak je nám tady podsouváno, že chceme vyplácet náhrady za to, jak byly budovy, pozemky a další věci za čtyřicet let znehodnoceny. Ty jsme nevypláceli nikomu a nevyplácíme a nebudeme je vyplácet ani církvím. Jenom tam, kde nemůžeme vydat, protože už uplynulo dalších dvacet let, protože povinnou osobou je jenom Pozemkový fond a Lesy České republiky, jenom tam, kde nemůžeme vydat, vyplácíme kompenzaci, jako jsme vypláceli ve všech minulých případech. Takže já se nebojím ani vlny soudních sporů, které by hrozily u mezinárodních soudů, že jsme vypláceli nějaké nižší kompenzace. Vždycky jsme za nevydatelné věci vypláceli. Tady je jenom rozsah nevydatelných věcí výrazně vyšší, než byl na začátku 90. let, kdy jsme za povinnou osobu prohlásili fakticky každého s nějakými velmi omezenými výjimkami, protože jsme to ještě mohli udělat, protože veškeré vlastnictví bylo státní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)