Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K institutu korunního svědka

Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já už jenom stručně navážu na to, co tady řekli mí předřečníci, a navrhnu zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Kromě toho, co tady zaznělo v té právní argumentaci, tak abych to zjednodušil. To, co je nám zde předkládáno, není žádný korunní svědek, ale je beztrestný práskač. Myslím, že je třeba si to takto pojmenovat. Je to beztrestnost práskače v úplné nahotě. Proti těm návrhům, které jsme tady projednávali v minulosti, se nezměnilo vůbec nic. Jestli jsme říkali, že to musí být pod kontrolou soudu, tak navrhovatelé opět nepřinášejí kontrolu soudu a jenom z jedné úrovně státního zastupitelství to posouvají na nejvyšší úroveň státního zastupitelství. Já si myslím, že to je prostě zásadní omyl a že představa toho, že když máme dva zločince a jeden se rozhodne toho druhého prásknout, tak ten jeden může být bez trestu a ten druhý si to má odsedět v plnosti, je prostě základním omylem myšlení navrhovatelů, a proto navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut. Návrh, kterým půjde vláda, je rozumnější, protože se opravdu snaží rozkrýt ony zločinné struktury a ne vytvořit situaci, že když někdo s policisty a státním zastupitelstvím začne spolupracovat, tak že se může vyvinit.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K zákonu o účastnících protikomunistického odboje

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já přes emotivní poslední vystoupení se pokusím být maximálně věcný, pokusím se poděkovat představitelům sociální demokracie, kteří zde vystoupili a kteří ve většině se vážně chtějí bavit o textu, vznášejí racionální námitky a nevystupují způsobem, jaký tady předváděla na začátku komunistická strana.

Já myslím, že to je správně a dobře, že se nějakým způsobem všichni chceme – všichni z toho demokratického spektra chceme tímto návrhem zákona zabývat. Já bych chtěl v podstatě vyvrátit jenom některé námitky, které zazněly a které znějí a vypadají věcně, a přesto si myslím, že jsou spíše proto, že ten zákon nebyl dostatečně pečlivě čten.

První námitka se týká skutečnosti, že jsou údajně vylučovány z okruhu možných účastníků odboje či odporu osoby, které spolupracovaly výrazným způsobem s režimem. Ano, jsou, ale pokud si přečtete § 3 odstavec 6, tak tam je jasně řečeno, že pokud příslušná činnost protirežimní, nebo jak to chceme nazvat, pro demokracii a svobodu, výrazně převyšovala činnost, která podporovala totalitní režim, pak je možné takové ocenění vydat. Myslím, že to je přesně to správné zhodnocení. Zhodnocení života celého člověka ve všech aspektech – jestli byl rok aktivním podporovatelem komunistického režimu a pak proti němu 30 nebo 40 let stál jako dejme tomu již dávno zesnulý Ladislav Lis, anebo jestli byl 20 let aktivním podporovatelem režimu, autorem mnoha publikací, ústav a všeho možného dalšího a pak možná jednou připojil svůj podpis pod nějaký dokument.

Myslím, že tohle je přesně to, co má být zhodnoceno a co bohužel nemůže být zhodnoceno slovy zákona. Ten zákon může vymezit pouze parametry a říci, bude na někom, aby posuzoval. Tady je to v prvním kole ÚSTR, posléze Ministerstvo obrany. Nepochybně vydání nebo nevydání osvědčení, a tady myslím, že je zase omyl, bude spadat do správního řízení a bude možné přezkoumat soudem a bude v posledku o tom v některých případech rozhodovat soud.

Stejně tak se to týká té tzv. teroristické činnosti, a tam jsme opět opsali zákon o druhém odboji velmi přesně, v odstavci 7 § 3, kde je přesně řečeno, že se nepovažují ti, jejichž účast na odporu byla vedena zavrženíhodnou pohnutkou nebo kteří se dopustili zvlášť zavrženíhodného jednání. Je to přesně opsáno ze zákona o druhém odboji a je to přesně ten pokus říci: Ne každý, kdo se prohlašoval za antikomunistu a vykonal cokoli, může být oceněn. Ale jenom ti, kteří to opravdu mysleli vážně a kteří konali věci, které v době a v čase, kdy byly vykonány, byly správné a spravedlivé. A teď nechci nikoho individuálně soudit, ale jenom upozorňuji na to, že tyto aspekty v zákoně obsaženy jsou.

Stejně tak bych k tomu, co říkal pan kolega Bublan – nepochybuji o tom, že 40 let komunismu nebylo černobílých. Jsem si naprosto vědom toho, že tady byly nejrůznější útvary šedi a že to je dokonce jedním z rysů totalitních režimů. Že totálně ničí a rozprostírá lidskou odpovědnost na jedné i na druhé straně. A že právě největším problémem je systém jako takový. Že není pravda, že za to můžou nějací ti hoši z politbyra, kteří tam sedí, a že to ten komunismus by myslel dobře, ale on to ten Stalin pokazil a on to ten Gottwald pokazil a on to ten Brežněv pokazil. Prostě ten systém je ve své podstatě zrůdný a zvrácený. A musí vést k takovým cílům.

Ale to, že víme, že věci nejsou černobílé, ještě neznamená, že neexistovali stateční lidé a lidé zbabělí a hluboce zbabělí. A že mezi nimi nelze hledat nějakou dělicí čáru a že ti, kteří byli opravdu stateční, nemají být oceněni. Byl bych moc rád, abychom si tohle uvědomovali, a samozřejmě budou nějaké hraniční případy, které budou složité, ale bylo tady mnoho statečných lidí a oni si tento zákon zaslouží.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

Ke zveřejňování osobních údajů v trestních řízení

Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jsem ta zlá osoba, která tady kdysi předložila a prosadila náhubkový zákon asi ze 150 tehdejších poslanců, tak bych se jenom chtěl k tomuto návrhu přihlásit. Pokládám ho za rozumný. Vychází z toho, co jsme říkali od začátku, a snažili jsme se to říkat a vysvětlovat všem novinářům, kteří ovšem mají trochu problém v tom, že číst v celém právním řádu je pro ně příliš složité.

Samozřejmě, je-li převaha veřejného zájmu, je-li skutečný zájem na zveřejnění, platí Ústava České republiky, platí pravidlo o tom, že existuje právo na informace. To, co jsme nechtěli, a to, co nadále nechceme, a to, co, věřím, že jednoznačně i tento návrh, který vláda přináší, ukazuje, že není žádného důvodu z probíhajících trestních řízení, zcela volně, jenom pro obveselování publika zveřejňovat osobní údaje jednotlivých lidí. Samozřejmě, pokud je to osoba veřejně činná a ukazuje se nějakým způsobem, že něco spáchala, nebo je pravděpodobné, že něco spáchala, pak to zveřejnění bude možné. Ale to bylo i dnes. Koho se snažíme chránit, jako jsme se snažili chránit od začátku, a jsem rád, že vláda v tom pokračuje, je chránit obyčejné lidi před tím, aby různé bulvární plátky o nich otiskovaly jejich osobní, intimní mnohdy údaje z probíhajících ať už trestních řízení, jako osoby poškozené nebo nějaké osoby jinak účastné, nebo i z trestních řízení, která jsou proti nim vedena, jenom na obveselování krvežíznivého publika.

Proto bych se chtěl k této novele velmi přihlásit a doporučit, abychom ji propustili do druhého čtení a abychom ji posléze schválili. Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K zákonu o celostátním referendu

Vážená paní předsedkyně, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já bych býval ani nevystupoval, ale vzhledem k tomu, že ještě nezazněl návrh na zamítnutí, tak je myslím potřeba, aby byl přednesen. A navíc vystoupení pana kolegy Sobotky myslím nutí k tomu, aby na něj nějakým způsobem bylo alespoň dílčím způsobem zareagováno.

Já myslím, že k tomuto návrhu zákona řekl dostatečně zpravodaj, řekla dostatečně vláda. Myslím, že už jsme tady měli různé mizerné návrhy o referendu, a dobře víte, že já nejsem vůbec žádným příznivcem referenda, ale takhle mizerný návrh zákona o referendu jsme tady snad ještě neměli! (Smích v pravé části sálu.) To znamená, že tento návrh samozřejmě navrhuji zamítnout. Tohle už není jenom snaha jenom o to, prosazovat nějakou přímou demokracii, tohle je myslím snaha přímo o to, zpochybnit celý ústavní systém této země! Nějaké zákony přijímané v referendu, které budou mít nadústavní sílu, nebo někde mezi ústavou a zákony, naprosto nejasné ve vztahu k mezinárodním závazkům! Samozřejmě tam není, což by muselo být v takových situacích, pokud je možné předkládat návrh zákona do referenda, musel by být předběžný přezkum Ústavního soudu, zda není takový návrh v nesouladu s ústavním pořádkem ČR, s mezinárodními smlouvami. Ono se to tak strašně jednoduše píše! Můžeme si udělat všechno v ústavě, ale už se vůbec nedomýšlí, jaké dopady mohou být.

Navíc se obávám, že systém, které nám tady sociální demokraté navrhují, by vedl k tomu, že bychom péčí opozice měli tak jednou za tři až šest měsíců nějaké referendum, a jestli už dnes máme voleb příliš mnoho a nedá se v této zemi reálně vládnout, tak už bychom se z toho definitivně zbláznili a mohli bychom říct, že už tady budeme mít jenom správkařskou vládu, protože se stále bude referendovat.

Zkušenosti našich východních sousedů, a já nevím, proč se občas nepodíváme do zahraničí: Slovensko s opakovanými referendy, neplatnými, která stojí pokaždé půl miliardy slovenských korun a nepřinášejí vůbec nic. Maďarsko s pravicovou opozicí, bohužel musím říct, vyvolaným referendem o poplatcích, které znamenalo, že Maďarsko došlo do dluhové pasti, ve které je dneska, protože nebylo schopno provést žádné reformy. To jsou vždycky geniální nápady, geniální představy, kterými jsou dlážděny cesty do pekel! Buďme na to velmi opatrní!

A nyní jenom pár slov k tomu, co nám tady předvedl pan kolega Sobotka – dialog s opozicí. Pokud se jedná o věcné návrhy, tak myslím, že dialog s opozicí volně probíhá. Paní předsedkyně Peake tady jmenovala dva návrhy. Já bych jako další jmenoval návrh občanského zákoníku, kde samozřejmě opakovaně ministr spravedlnosti přizvává představitele opozice do pracovních komisí, pracuje se na tom na ústavněprávním výboru, ale to nejsou přece věci, které pana předsedu Sobotku zajímají! To je věcná práce na věcných návrzích, na kterých se tady nedá prsit a nakrúcat se. Takže tahle témata ho nezajímají a je třeba najít nějaké pěkné a populární!

A pak poslední poznámka k tomu, jak nám tady pan poslanec Sobotka káže o tom, kdo co říkal před volbami a těsně po volbách to plní. Kdo upozornil na dnešní, včerejší noviny, připomněl výroky samotného předsedy Sobotky z roku 2003, který svůj vlastní volební program označil za: “Ty sliby nebyly zasazeny do ekonomické reality a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.”. To je výrok pana předsedy Sobotky o svém vlastním volebním programu v roce 2003. Volební manažer sociální demokracie pro současné volby říká dnes, včera do novin věty o tom, že kdyby myslel svůj program vážně, pak by muselo Česko disponovat saúdskoarabskými ropnými vrty. Já myslím, že jsou to pěkné pikanterie, které by si sociální demokracie měla spíše připomínat, než tady se bít v prsa, jak všechno krásně plní! Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

O platu ústavních činitelů

Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, výjimečně vystoupím s lehce kritickým hlasem vůči vládě, a to v podstatě s tím, co řekli moji kolegové – předřečníci.

Ten problém tady opravdu vzniká. Vzniká v problematice vztahu platu soudců a státních zástupců, kde soudcům se ustupuje kvůli tomu, že se jich zastává Ústavní soud, a státním zástupcům se neustupuje a mají být biti stejně jako ústavní činitelé, které je třeba bít jenom proto, protože se to líbí novinářům. Já s tím nesouhlasím a odmítám s tím souhlasit do budoucna, ať se týká státních zástupců nebo se týká ústavních činitelů.

Co vidím za hlavní problém tohoto zákona, to není otázka dnešního snížení platu o 10 %. To je samozřejmě v pořádku. Jestliže říkáme, že v celém veřejném sektoru se snižuje o 10 %, musí se snížit i u těchto nejvyšších funkcionářů. Ten problém vidím v tom, že máme tendence zamrazovat na další tři roky. A teď je jedno, jestli v té výši soudci plus 5 % nebo státní zástupce a ústavní činitelé, na letošním roce.

Tím přece přiznáváme, reálně přiznáváme, že v té veřejné sféře platy nesnížíme, protože kdybychom je snížili opravdu, kdyby opravdu ten rozsah poklesl, tak se sníží pak i ty platy odvozené, které jsou z toho průměru. Jestliže dneska řekneme z 3násobku na 2,5násobek a opravdu bychom dokázali snížit průměrný plat ve veřejné sféře, tak by příští rok platy klesly. I ústavních činitelů i všech těchto. Bylo by to asi správné, jestli klesnou v celém státě. Ale my se bojíme, že tomu tak nebude, že si stejně ti úředníci zase vyhádají ty vyšší platy. Tak proto, pro jistotu, na další tři roky zamrazujeme.

Mně to připadá pochybené. Opravdu si myslím, že není správné, pokud dochází k tomu, že se odtrhává veřejná moc od těch, kteří jsou placeni na základě těchto zákonů, ať už jsou to ústavní činitelé nebo soudci a státní zástupci. A myslím, že by bylo potřeba to ještě zvážit. A teď nevím, jestli v tomto čtení, nebo v průběhu příštího roku – jestli pan ministr bude předkládat nový zákon o platech soudců a státních zástupců. Myslím ale, že by bylo třeba tam stanovit nějaké jednoznačné… A je mi úplně jedno, jestli ten koeficient je 3, 2,5, 2 nebo jestli někdo přijde s tím, že koeficient má být 0,5. Ale ten koeficient nějaký má být. A má být nějaký koeficient, který řekne: Veřejná sféra je placena takto a ústavní činitelé si od ní zaslouží takové a takové hodnocení. Ale ne to, že veřejná sféra stále stoupá a všichni ti, co jsou placeni na základě tohoto zákona, stále stagnují nebo reálně klesají, jak vidíme na tom, že poměr 3 je třeba snížit na 2,5, to znamená o 15 %. Jenom proto, že se vždycky bojíme říci veřejně, že za své platy se nestydíme.

Děkuji za pozornost. (Potlesk pravice i poslanců ČSSD.)

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

Ke zjednodušení stavebního řízení

Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já nebudu vystupovat s tím, že budu navrhovat cokoli s tímto návrhem zákona dělat, ale chtěl jsem spíše obecně, pokud už takový návrh v tomto volebním období přišel, mít obecnou poznámku.

Stává se špatným zvykem, který k nám směřuje zejména z Evropy, ale osvojujeme si ho vesele tady, že se připraví neuvěřitelně složité předpisy, které znemožňují komukoli cokoli rozumného udělat, a pak si z toho ty jednotlivé velké společnosti, velcí provozovatelé, vyzobávají rozinky a říkají: ale my to musíme mít jinak, protože my pak nejsme schopni nic postavit. Je to typický příklad tohoto návrhu zákona. Místo toho, abychom začali uvažovat – a myslím, že bychom měli, a velmi o to prosím vládu, ministra životního prostředí, ministra pro místní rozvoj, kteří to mají na starosti – o tom, jak obecně zjednodušit stavební řízení a EIA, jak umožnit, aby stavby bylo možné povolovat, aby různé organizace, některé v dobré víře, některé vysloveně ve zlé víře – a to všichni víme, že vysloveně ve zlé víře – nemohly blokovat donekonečna proces jakékoli výstavby, tak místo toho se dělá, že se přinášejí jednotlivé návrhy zákonů, které se snaží nějaký segment z toho vytrhnout a říct: pro tento segment, který je dostatečně silný a dostatečně jakoby mocný na to, aby nás tady o tom přesvědčil, to řízení zjednodušit.

Já si myslím, že tohle je zoufale nesprávný postup, protože jeho výsledek je ten, že ti menší, chudší, ti, kteří nemají takové zastání, jsou na tom špatně a dobře jsou na tom zase jenom ti větší a silnější.

Velmi prosím, abychom v souvislosti s tímto návrhem zákona vedli tuto zásadní fundamentální debatu, jestli prostě není na čase přezkoumat celý stavební zákon a zejména EIA a posuzování vlivu na životní prostředí a jestli není na čase se pokusit nějakým způsobem celý ten proces zjednodušit pro všechny stavebníky, a ne z toho vytrhávat jednotlivé skupiny.

To je moje obecná poznámka. Nenavrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona, naprosto rozumím, kam má vést, ale myslím si, že cesta, kterou se vydáváme, není šťastná a měla by být obecná pro všechny. Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K přímé volbě prezidenta

Děkuji, paní předsedkyně. Já sám za sebe jsem velmi opatrný k představám o přímé volbě prezidenta. Řeknu proč si myslím, že tento návrh je snad to nejhorší, co jsme tady v Poslanecké sněmovně kdy měli.

Já se velmi obávám, že v českém systému, který je prostě tradičně monarchistický, kde od první republiky, od masarykovského budování tatíčkovského syndromu je postavení hlavy státu neobyčejně silné, přestože tomu ústavně tak není, přestože pravomoci tomu v mnohém směru neodpovídají, tak postavení hlavy státu je neobyčejně silné. Dvěma extrémně silnými – a to nejenom svou politickou silou, ale i společenským významem – prezidenty, které jsme měli po roce 1989, Václavem Havlem a Václavem Klausem, se toto postavení jenom ještě posílilo.

Za takové situace jít do rizika přímé volby prezidenta, ve které nevíme, kdo může vyhrát, kdo nemůže vyhrát, kdy se ten (veselost v lavicích poslanců ČSSD), který vyhraje, začne odvolávat na svoji přímou legitimitu vzešlou z lidového hlasování a pustí se do střetnutí s Poslaneckou sněmovnou a Senátem, pustí se do střetnutí s politickou reprezentací, já si myslím, že toto je velké zahrávání si s ohněm. Abych nejmenoval žádného z blízkých nebo vzdálenějších východních sousedů, tak víme, jak nebezpečné mohou být prezidentské systémy, kde prezident posléze uchvátí veškerou moc.

Abych se vrátil k tomuto návrhu. To, co zde předkládají sociální demokraté, je úplný omyl v tomto směru. Jestli někdo cítí podobná nebezpečí jako já, tak představa, kterou nám zde předkládá sociální demokracie, že budeme mít prezidenta, který v okamžiku, kdy dojde ke střetnutí s politickou reprezentací, on, který může být zvolen 25 % hlasů, na jeho odvolání v přímém odvolávacím mechanismu je zapotřebí nadpoloviční většiny všech voličů zaregistrovaných v zemi, to znamená 50 %, pod sankcí toho, že prezident ne může, ale rozpouští Poslaneckou sněmovnu, tak to si myslím, že je přímý návod k tomu, jak dojít k prezidentské diktatuře. Proto se tohoto návrhu obávám mnohem více než všech ostatních, které tady byly kdy předloženy.

Doporučuji Poslanecké sněmovně, aby byl zamítnut a aby Poslanecká sněmovna zahájila, stejně jako ji zahájí vládní koalice, a vládní koalice velmi dobře ví, že k prosazení přímé volby budou potřeba hlasy opozičních poslanců, debatu s vládní koalicí o tom, jak má vypadat přímá volba, která by nás vyvarovala rizik, která jsem se teď tady snažil naznačit. Navrhuji zamítnutí tohoto tisku.