Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K oprávněnosti vstupu do obydlí

Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já bych normálně nevystupoval k novele zákona na ochranu zvířat proti týrání, kdyby tam nebyla z vlády přilepena ona drobná novelka policejního zákona, proti které naopak vystoupit chci. A musím říci, že se velmi zlobím. Nezlobím se snad ani na vládu a na pana ministra, protože to jsou věci, které vláda, ministr, přehlédne, ale zlobím se na ty úředníky, kteří to tam opět napsali.

To je návrh, který sem, do Sněmovny, přinesli v roce 2008 v rámci policejního zákona tehdy předkládaného panem ministrem Langerem. Tehdy jsme jim řekli a Sněmovna schválila, že není možné kvůli týraným zvířátkům vstupovat do obydlí bez vědomí majitele. Že je samozřejmě možné vstoupit na pozemek či do jiného prostoru, pokud se tam nalézají týraná zvířata, ale že představa, že mi budou lézt nějaké policejní složky do bytu kvůli tomu, že budou tvrdit, že jsou tam týraná zvířátka, a to mohou být od morčat až po slony, že se nám zdá zcela nemožná. V první novele, která se hodí, si to tam zase nějaký ministerský úředník propašuje.

Já proti tomu velmi protestuji. Tyhle pokusy stále měnit vůli Poslanecké sněmovny mi připadají naprosto nevhodné. Žádám – nebudu snad ani žádat, abychom to přikazovali ústavněprávnímu výboru, protože ten zbytek vidět nechceme – ale prostě jenom žádám příslušný výbor zemědělský, aby tuto část vypustil, protože je v rozporu s vůlí, kterou tato Sněmovna jednou již v minulosti jednoznačně vyjádřila. A pokládám za naprostou chybnou a naprosto špatnou tu představu to, že opravdu kvůli týranému psu, když máme jinak tak přísné vstupy do obydlí, že kvůli takzvaně týranému psu nebo kočce mi někdo bude lézt do bytu. Připadá mi zcela nemožná.

Děkuji za pozornost. (Potlesk, nejvíce zprava.)

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K referendu o vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi

Děkuji, paní místopředsedkyně. S dovolením vystupuji nikoliv jako zpravodaj tohoto tisku, ale jako poslanec Marek Benda, a dovoluji si říct, že jak tady nerad přednáším ideologické projevy, že takovouhle drzost jsem v této sněmovně ještě nezažil! Aby ti, co ukradli majetek, přišli s návrhem referenda o tom “ukradený majetek nebudeme vracet!” pokládám za opravdu drzost, zpupnost nejvyššího řádu, kterou jsem nečekal, že tady někdy zažiju!

Kromě toho, že ten návrh ústavního zákona je samozřejmě úplně nesmyslný, jak do jisté míry poukazuje vláda, že představa toho, že můžu zakázat referendem všem veřejnoprávním institucím, aby na konkrétní subjekty v zemi už nikdy nic nepřevedly, tak s tím zkuste přijít před jakýkoli soud, před jakýkoli evropský soud, a řekne vám, že jste se zbláznili a že se vracíte do komunistických časů, kdy byly některé skupiny privilegované a některé nebyly.

Ale to je jenom odbočka. Ale vůbec, ta samotná myšlenka toho, že zloděj přijde s tím “pojďme si odhlasovat – moje zlodějna bude potvrzena”, mi připadá tak neuvěřitelná, že doporučuji Sněmovně, aby se tímto zákonem vůbec, ale vůbec nezabývala! (Potlesk poslanců ODS.)

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K limitům na volební kampaně

Děkuji, paní předsedkyně, nechtěl jsem opravdu zneužívat funkce zpravodaje k tomu, abych navrhl této Sněmovně, aby tento návrh zákona zamítla. Já ho pokládám za velmi nehotový, velmi nedopracovaný a v tomto směru za opravdu krok špatným směrem.

Víte dobře, že se vede dlouhodobá debata o tom, jestli mají, nebo nemají být nějaké limity na volební kampaně. Já celou debatu nepokládám za nejšťastnější. Nepokládám, protože dobře víme, že ze zemí, kde limity na volební kampaně jsou, jako jsou třeba Spojené státy, tak tam dochází pak k situacím, že ano, volební kampaň oficiální politické strany je limitována, to jsou ty tvrdé peníze. Ty měkké, ty soft peníze jdou přes nějaké spřátelené skupiny nebo spřátelené organizace a používají se v podstatě čistě k negativní kampani proti ostatním kandidujícím politickým stranám nebo ostatním kandidátům. Čili faktickým výsledkem limitování výdajů na volební kampaň je poté to, že kampaň se stává mnohem negativnější, než na co jsme my zvyklí, a to si myslím, že už jsme zvyklí na ledacos.

Přesto tahle debata se ve vládní koalici vede, myslím, že se povede určitě i s opozicí. Vláda se zavázala, že se pokusí nějakým způsobem zprůhlednit financování volební kampaně politických stran. Jestli zavádět stropy se bude diskutovat, jestli zavádět zvláštní úřad nebo kontrolu Poslanecké sněmovny se nepochybně musí diskutovat. Ale ten návrh, který máme zde předložen, je opravdu velmi syrový a já se domnívám, že bychom ho v tuto chvíli měli zamítnout a počkat na to, jestli s takovým návrhem přijde vláda domyšleně, rozmyšleně, se všemi konotacemi a konsekvencemi, které to má.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K změnám při projednávání občanského zákoníku

Vážená paní předsedkyně, vážení přítomní ministři, vážené dámy, vážení pánové, já vím, že nemá nikdo úplně náladu poslouchat občanský zákoník a podle toho také přítomnost v sále vypadá. Je mi to, musím říct, trochu líto, protože jej fakt pokládám za nejdůležitější normu, kterou tady budeme projednávat, a za normu, která ovlivní život všech občanů v této zemi na dlouhá desetiletí dopředu.

Pan ministr uváděl základní tisk. Já se pokusím alespoň v jistém shrnutí zdůvodnit a předložit této Sněmovně změny, které jsou ve zprávě ústavněprávního výboru, ve sněmovním tisku 362/2, ve které nemáme všechny dny, kdy jsme text projednávali, protože jich opravdu byly desítky, a děkuji všem kolegům, kteří se toho projednávání zúčastnili. Myslím, že bylo naprosto korektní, a jak sami vidíte, tak změn je 163. Přesto tyto změny nejsou zásadní, nejdou proti základní filozofii tohoto návrhu, nemění ji v žádném dramatickém rozsahu, pouze některé věci, které v diskusi i s autory občanského zákoníku doznaly změn, a i autoři uznali, že argumentace poslanců je přesvědčivá a že je přesvědčila, pak na základě jejich návrhů byly upraveny. Stejně tak jako jsme avizovali od začátku, nic jsme se do toho nepokoušeli psát sami, jenom jsme zadávali autorům, aby svůj text, své dílo, které mělo nějakou vnitřní logiku, vnitřní smysl, případně upravili podle toho, jaká byla přání ústavněprávního výboru.

Proto také říkám na rovinu a otevřeně, že se budu stavět proti všem geniálním nápadům, které dnes zazní ve druhém čtení jako změny občanského zákoníku. Prostě toto není norma, která se má projednávat pozměňovacími návrhy ve druhém čtení na plénu. Myslím, že jsme každého, kdo chtěl o věci hovořit, od nájemců, pronajímatelů přes cestovní kanceláře, banky, družstva, spořitelny, pojišťovny a desítky dalších vyslechli a tam, kde bylo možné vyjít vstříc, tam, kde návrhy a námitky byly oprávněné, jsme se pokusili vyjít vstříc. Debaty, které jsme strávili s ochránci zvířat, se dají počítat také na desítky hodin.

Takže jenom stručné shrnutí toho, co ústavněprávní výbor přijal, protože myslím, že je férové to této Sněmovně sdělit. Omlouvám se, jestli řazení není přesně podle bodů, které jsou v tisku, ale snažil jsem se to řadit spíše podle nějaké logiky důležitosti, logiky smysluplnosti.

Prvním bodem je posílení osobnostních práv jak v samotné definici zásahu do těchto osobnostních práv zneužitím záznamu, zneužitím fotografie, zneužitím jiného záznamu osoby či jejího projevu, tak zejména v sankční části, kde jsme stanovili, že přitěžující okolností při náhradě škody, při odškodnění je také masovost tohoto zásahu do osobnostních práv, a stejně jsme jako v autorských právech stanovili fikci případné náhrady škody, pokud třeba fotografie bude použita k tomu, aby byla zvýšena prodejnost toho či onoho bulvárního titulu.

K zásadní změně došlo v pojetí veřejné prospěšnosti. Opět velká debata, která probíhala se značnou částí neziskového sektoru, kdy během projednávání – nikoliv z Ministerstva spravedlnosti, ale během projednávání na Legislativní radě vlády – došlo k zařazení změny statutu veřejné prospěšnosti, včetně toho, jaký by to mělo případně dopad do veřejnoprávních předpisů v možnosti žádosti o dotace, v možnosti žádosti o daňové slevy. Došlo ke shodě, že sice definujeme veřejnou prospěšnost, ale dopad do jiných zákonů necháváme na těchto zvláštních zákonech, že se tady nepokoušíme konstruovat veřejnoprávní charakter veřejné prospěšnosti a ponecháme ho ještě na diskusi právě s nadacemi, občanskými sdruženími a dalšími spolky.

Třetím tématem je jiná definice zvířete a do jisté míry i posílení jeho ochrany v některých dalších ustanoveních. To bylo velké téma paní místopředsedkyně Parkanové, ale také všech ostatních ochránců zvířat, kteří se v této zemi pohybují, kterým strašně vadilo, že v občanském zákoníku je základní definicí, že zvíře není věc, a chtěli, aby tam existovala definice pozitivní.

Proto pan profesor Eliáš po vzoru jiných právních předpisů vymyslel definici pozitivní, ve které se říká, že zvíře je živým tvorem, který si zaslouží svoji úctu právě jenom pro svoji schopnost cítit a cítit bolest. Myslíme si, že to je rozumnější a že to přesněji vystihuje dnešní vztah společnosti ke zvířatům, přestože z hlediska občanského práva i nadále zvířata budou de facto věcí. Jenom v těch případech, kdy není možné na ně použít ustanovení o věci, použito nebude. Ale z hlediska vlastnictví, užitků, plodů bude samozřejmě zvíře věcí. Nestává se subjektem, tak jak si někteří představovali.

Další kapitolou byly změny v zákoně – v části zákona o rodině. Tady dochází k jistému posílení postavení rodičů vůči dětem. Víte, že tento paragraf byl i veřejně opakovaně kritizován, respektive zesměšňován. Já to pokládám za zcela absurdní. Prosté ustanovení, že povinností nezletilých dětí je poslouchat své rodiče v případě, že jejich výchovná opatření jsou přiměřená jejich věku a rozumové vyspělosti, mně připadá naprosto jasné. A samozřejmě, že se bude jednat pouze o interpretační pravidlo v jiných sporech, které by mohly vznikat. Ale jak dobře víme, tak občanský zákoník je nakonec zákon nikoliv veřejného, ale soukromého práva. Každý, kdo se obrátí na soud, jeho příběh musí být nějakým způsobem rozhodnut a ta interpretační pravidla jsou tam zapotřebí.

Dochází k posílení práv dětí v dětských domovech. Jednak se tam do jisté míry omezuje… nepotřeba souhlasu rodičů k adopci, ale zejména dochází k tomu, že v dětských domovech doposud – a návrh také tak pokračoval na rozdíl od jakéhokoliv odsouzení do vězení, jakéhokoliv odsouzení do čehokoliv dalšího, kde je jasné, na kolik let to je, tak pokud vás dali do takového zařízení, tak to prostě bylo na doživotí, respektive do dospělosti, aniž by se tím někdo zabýval. Chceme, aby byla povinnost jednou po třech letech znovu rozhodnout, jestli neexistuje lepší výchovné prostředí pro dítě. Souvisí to s celkovou snahou omezit počet dětí v dětských domovech. Samozřejmě, že dobře víme, že to není krok, který by trval půl roku nebo rok, že to je dlouhodobý projekt, ve kterém se ale snažíme, aby děti směřovaly spíše do rodin nežli do výchovných zařízení.

Velká diskuse na ústavněprávním výboru byla, co s případnými opuštěnými nemovitostmi. Původní vládní návrh předpokládal, respektive původní návrh ministerstva předpokládal, že jejich vlastníkem bude stát. Po připomínkovém řízení dospěla vláda k tomu, že jím mají být obce. Ústavněprávní výbor se znovu rozhodl toto ustanovení změnit zpět na to, že je-li nemovitost deset let opuštěná a vlastník nemá zjevně zájem vykonávat svá vlastnická práva, jejím vlastníkem se stává nikoliv obec, ale stát jako univerzální vykonavatel veřejné moci v zemi jako také například v dědickém řízení univerzální dědic.

Další změna, která myslím, že je podstatná a zásadní, je, že inženýrské sítě se nestávají součástí pozemku, a to samozřejmě ani do minula, ani do budoucna. Víte, že tento kodex – jedna z jeho hlavních změn je, že přecházíme zpět k zásadě římského práva, že to, co je na povrchu, následuje povrch, že není nadále možné, aby byl odlišný vlastník budovy a pozemku, na kterém tato budova stojí, i když samozřejmě stávající případy se nijak násilně neřeší, jenom existuje předkupní právo a víme dobře, že bude trvat sto, sto padesát let, než se nám podaří všechno sjednotit. Ale do budoucna by to už možné být nemělo. Inženýrské sítě se z tohoto hlediska budou pokládat více za věcná břemena nežli za stavby, protože je zcela jasné, že jejich cílem není na tom pozemku nějakým způsobem fungovat, ale že jejich cílem je ten pozemek právě přemostit a směřovat na další pozemky, kde poskytují své služby.

Podstatnou změnou, která byla vyjednávána, řekl bych, i se značnou částí opozice, je zavedení limitace zvyšování nájemného v případech, kde již nájemné je stanoveno na základě smlouvy. Nejedná se o to nájemné, které je doposud stanoveno podle zákona nebo jiného veřejného předpisu. Ale tam, kde je nájemné stanoveno za pomoci smlouvy a kde do budoucna bude podle jiných zákonů, které zde platí, vyřešené případným soudním rozhodnutím, říkáme za tři roky maximálně 20 %. Jedná se o opsané ustanovení z německého občanského zákoníku, které dává minimálně velmi dobrý návod oběma stranám, jak pronajímateli, tak nájemci, jak postupovat v případě zvyšování nájemného v normální situaci, jakým způsobem dojít k vzájemnému konsenzu.

Předposlední věc, kterou bych chtěl zmínit, je vypadnutí ztráty radosti z dovolené. Také velmi diskutované téma cestovních kanceláří, které bylo nahrazeno narušením dovolené. Já osobně to pokládám spíše za omyl cestovních kanceláří, kde se domnívám, že si tady na sebe šijí bič větší, než kdyby tam byla ztráta radosti z dovolené, která je v Evropě judikovaná. Přesto tento jejich požadavek byl naprosto zásadní, protože měly strach z toho, že radost z dovolené bude vykládána včetně počasí, včetně vztahu a chuti manželky či manžela a včetně řady dalších věcí. Proto jsme jim ustoupili, i když si myslím, že ta odpovědnost jejich za průběh dovolené se tímto spíše zvyšuje než snižuje.

Poslední věc je ta, kterou již zmiňoval pan ministr a kde já ve shodě s ním jsem proti. Budu navrhovat, aby se hlasovalo zvlášť, a to je u převodu nemovitostí povinné advokátní nebo notářské smlouvy pro převod nemovitostí. Jedná se o snahu zvýšit kvalitu služeb, přesto si myslím, že nepatřící do koncepce tohoto občanského zákoníku. V mnoha kolech jednání před přijetím občanského zákoníku probíhaly diskuse o tom, jestli převod nemovitostí vůbec má probíhat přes katastr, jestli není rozumnější, aby se tak dělo rovnou notářským zápisem. Ale to byla zcela jiná koncepce, kterou vláda nakonec nezvolila, a do zvolené koncepce předepisovat u jednoho konkrétního druhu smlouvy, že musí být dělaná advokátem, se mi zdá nerozumné.

Já vám děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem byl trochu delší, ale pokládal jsem za nutné alespoň základní principy práce ústavněprávního výboru tady osvětlit. Ještě jednou děkuji všem kolegům, kteří se jí zúčastnili, a děkuji všem expertům ministerstva i politických stran, kteří se jí zúčastnili také. Pevně věřím, že po proběhlé rozpravě se nám podaří ve třetím čtení toto dílo schválit a uvést v život, protože si myslím, že si to zaslouží.

Děkuji za pozornost.

…Já už budu maximálně stručný, protože pan ministr toho většinu řekl. Ale přesto si myslím, že jsou dvě věci, na které by stálo za to v té rozpravě ještě zareagovat.

Pan kolega Grospič zde řekl, že úloha jednotlivce je zde degradována a podřizována převážně ekonomickým a vlastnickým zájmům. Já bych chtěl říct, že to je obrovský omyl. Naopak. Naopak! Současný občanský zákoník je převážně o majetku. Nový občanský zákoník právě v ochraně osobnosti, v úctě k jednotlivci, v jeho desítkách dalších ustanovení, zbavování svéprávnosti nebo omezování svéprávnosti, v rodinné části výrazně se zabývá ochranou jedince jako člena společnosti, nikoliv jenom jeho majetkovými projevy vůči ostatním. Byl bych rád, aby tohle bylo respektováno. Dědická část je jenom o ochraně vůle zůstavitele, nikoliv o tom, jak se co nejrychleji rozdělí majetky.

A druhá poznámka, kterou jsem chtěl mít a kterou pokládám za nezbytnou, aby tady zazněla, je k tomu, co zde zaznělo od pana kolegy Polčáka k těm podnájemním vztahům. A protože vím, že se tady na to soustřeďuje značná pozornost, tak jsou důležité dvě věci. Již dnes může každý nájemce přijmout osobu sobě blízkou a jediné, čeho dosáhneme tím, když zakážeme podnájemní vztah nebo ho budeme vázat na souhlas pronajímatele, povede k tomu, že všechny tyto osoby budou prohlašovány za osoby blízké a budou zcela v režimu šedé ekonomiky i zcela bez jakéhokoliv regulérního podnájmu. A není boha, který by prokázal tomu nájemci, že student, kterého si tam vzal, není pro něj osobou blízkou, protože osoba blízká může být upřímně řečeno někdo, koho mám rád.

A stejně tak ty obavy, které zase vím, že tady také zní, aby se tím nelegalizovaly hromadné nábory do bytů, aby nedocházelo k situacím, ke kterým dochází v některých částech republiky, k nástupu dvaceti třiceti osob přihlášených do bytu jedna plus jedna – ta úprava u podnájmu je zcela stejná jako u členů nájemcovy domácnosti. Je jasně řečeno, že musí nájemce sdělit pronajímateli, že se taková nová osoba u něho objevila. A je také jasně řečeno, že pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách. To já myslím, že je strašně důležité. Je to přepsané z dnešního občanského zákoníku. A je to právě bič a ochrana proti těm hromadný náborům, které nevím, jestli jsou o skutečném bydlení, nebo jestli jsou v mnoha případech spíše na využívání volebního či jiného práva. Ale někdy jsou možná i o tom skutečném bydlení a kterým logicky naše obce, naši starostové chtějí zabránit.

Tyto dvě poznámky jsem chtěl přičinit. Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K užívání rodného čísla

Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl krátce přihlásit v reakci na to, co teď zaznělo od pana poslance Hulinského, protože vím, že ten podnět sem přišel.

Velmi prosím – a je to výsledek složitých dohod mezi Ministerstvem spravedlnosti a obchodním rejstříkem, Úřadem na ochranu osobních údajů – abychom se nepokoušeli dělat z rodného čísla univerzální identifikátor, který bude fungovat v obchodním rejstříku. Je to velký omyl. Rodné číslo má být pokud možno ze všech veřejných seznamů vyndáno. A jestli si někdo myslí, že si pomůžeme tím, že budeme nechávat v obchodním rejstříku rodné číslo, vede to jenom k velkému zneužívání. A to nebezpečí je značné. Již deset let se mluví o tom, že rodné číslo v žádném případě nemá být univerzální identifikátor. V souvislosti se všemi připravovanými seznamy, registry a dalšími rodné číslo nebude používáno. Nechtějme ho tady zachovat

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K občanskému zákoníku

Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, dobré dopoledne přeji vám všem a pokusím se navázat tam, kde ministr spravedlnosti skončil.

Já pokládám návrh nového občanského zákoníku také opravdu za výjimečné dílo, které si zaslouží výjimečnou pozornost Poslanecké sněmovny a zasloužilo by si možná i lepší a klidnější atmosféru, než zažíváme doposud. Jestli jsme tady za poslední roky měli opravdu nějaké důležité zákony, tak je to největší změna českého právního řádu od přijetí Listiny základních práv a svobod a od koncipování nového pořádku v této zemi, který byl založen na svobodě a úctě k jednotlivci.

Tento zákon přichází s takto zásadně rozsáhlou změnou, která se samozřejmě promítá v celé řadě oblastí soukromého práva, která bude naprosto zásadního charakteru, bude potřeba se na ni připravit, ale znamená rozchod s komunistickým právem, které, vím, jsme 20 let opravovali, ale v mnoha základních institutech dodnes neopravili. Dodnes se vychází v podstatě z formálního pojetí právních aktů místo toho, aby se zkoumala vůle. Dodnes máme v občanském zákoníku absolutní neplatnosti smluv na základě formálních ukazatelů bez toho, abychom připouštěli a uvědomovali si, že důležitá je vůle smluvních stran, co chtěly ujednat, a ne skutečnost, jestli je to napsáno na tom či onom kvalitním nebo méně kvalitním papíře nebo formuláři. To jsou ty podstatné věci, který nový občanský zákoník přináší. Navíc si myslím, že přináší dramatické zjednodušení právního řádu, přes všechny kritiky, které jsou mu vyčítány. Když se podíváte na zrušovací ustanovení, ruší se 231 právních předpisů, některé částečně, některé více, ale 231 právních předpisů tímto návrhem, který je nám sem přinášen. To přece znamená výrazné zjednodušení právního řádu, po kterém všichni a tak často voláme, a v okamžiku, kdy přijde, z něj najednou začínáme mít strach.

Druhá věc je obecný princip projednávání kodexu v této Sněmovně, protože už jsem tady byl přítomen toho, kdy se se stejným ministrem spravedlnosti, ale i s jeho předchůdci už předjednával trestní zákoník. Je důležité najít tady shodu na tom, že potřebujeme novou úpravu, potřebujeme její základní principy a některé dílčí otázky necháme nevyřešené, necháme otevřené a budeme je řešit v následujících letech, protože potřebujeme tu základní kostru. Kdyby bylo na mně, tak já přicházím ze zásadním požadavkem, aby součástí občanského zákoníku tak jako ve většině civilizovaných zemí bylo samozřejmě také pracovní právo, byla také pracovní smlouva. Ale protože vím, že by to vyvolalo takovou kontroverzi a takovou komplikaci, tak říkám ano, ponecháme pracovní právo v socialistickém duchu jako zvláštní právní institut, necháme ho bokem. Pro mě je důležitější, aby byl přijat kodex jako takový, a můžeme se někdy v budoucnosti přít o tom, jestli do něj má být ještě zařazena, nebo nemá být zařazena pracovní smlouva.

A druhá poznámka, která navazuje na to, co říkal pan ministr Pospíšil. Pokud dojde k situaci, že tento nový občanský zákoník odmítneme, buďte si zcela jisti, že nějaká příští vláda ho přinese znovu. Stane se tak, protože nikdo jiný nenapíše – všichni ti odpůrci z akademických a jiných kruhů nemají žádnou svoji verzi a tezi toho, že má být jiný občanský zákoník, ale prostě chtějí ponechání stávajícího platného stavu, protože jim z mnoha důvodů, a mohl bych je vypočítávat, od toho, že na tom mají napsané desítky knih judikatury, až po to, že se nechtějí učit nové paragrafy a nové instituty, protože jim prostě vyhovuje. Nikdo jiný v této zemi žádný civilní kodex nezpracuje, tím jsem si zcela jist, a jediné, co bude, že budeme dále lepit – se všemi problémy, které tady zmiňoval pan ministr spravedlnosti v úvodní řeči, a myslím, že jich vypočítal jenom část a že bychom jich mohli vypočítávat desítky dalších – budeme dále lepit zákoník z roku 1964, budeme na něj dále navazovat další a další novely. Já bych to pokládal za velikou škodu.

Myslím, že je správné zákoník propustit do čtení ve výborech. Že je třeba si stanovit nějaký harmonogram jeho projednávání, kdy si řekneme, jakým způsobem dáme připomínky zvenčí, kdy je projednáme, že není třeba to nějak strašlivě uspěchávat, a víme všichni, že máme před sebou velký kodex. Ale ta základní teze: problematické věci nechme raději stát bokem, abychom jimi neztížili přijetí, a současně se domluvme na tom, že potřebujeme nové občanské právo a že žádné jiné tady v nejbližších letech, ale možná v žádných letech nebude. A ti, kdo ho dnes zamítnou, pokud by se tak stalo, a byli by v příští vládě, přinesou ten samý kodex, možná trošičku okopaný z jiné strany a jinými právníky. Já bych byl rád, abychom si toto všichni uvědomovali a spíš se pokusili ve společné spolupráci návrh zákona když tak upravit tak, jak si jednotlivé politické strany a kluby sedící v této Sněmovně přejí, ale současně hledat cestu k tomu, abychom se na něm shodli, protože ho pokládám za nejvýznamnější, jak jsem řekl, nejvýznamnější právní dílo od přijetí Listiny základních práv a svobod.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

Ke střídavé péči

Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem řekl, že své osobní stanovisko nebudu říkat ve zpravodajské zprávě, proto si dovolím vystoupit teď v obecné rozpravě, abych závěrečného slova zpravodajské zprávy nezneužíval k osobnímu postoji.

Mnozí se ohánějí právem dítěte, a to jak v dnešní debatě, tak v debatách, které probíhaly předtím, zejména na tom již zmiňovaném semináři. Já si myslím, že kdybychom chtěli opravdu férově se bavit o právech dítěte, tak zakážeme rozvody tam, kde nejsou vyřešeny děti, zakážeme lidem, aby se chovali tak nezodpovědně, jako se právě rozvodem chovají. K tomu asi nemáme sílu. K tomu asi v dnešní společnosti, která se pokládá za supermoderní – já nevím, co je moderního na tom se rozvádět -, nemáme sílu.

Přesto si myslím, že je třeba, když vidíme, že nějaký trend ve společnosti není zcela správný, že dochází k tomu, že v mnoha případech jsou děti opravdu využívány – a bohužel v České republice díky její tradici, o které tady mluvil pan kolega Bém, výrazně i díky přílišné feminizaci opatrovnických soudů dochází prostě k jednostrannému zneužívání dětí jako prostředku pomsty té druhé části partnerského vztahu. Je dobré říci, že toto není rozumný trend, a je správné, aby proti tomu bylo možno zasáhnout a zasahovat.

Mnozí tady říkali, jestli to je, nebo není nedůvěra k soudům. Já myslím, že to je naopak výrazné rozšíření důvěry v soud, že bude schopen v konkrétní věci rozhodnout správně a že bude schopen někdy i ty rodiče donutit k tomu: musíte se domlouvat a musíte se dohadovat, nemůžete si myslet, že jeden z vás vyhrává 90 : 10, ale že vaše situace bude 50 :50, pokud je to v zájmu dítěte.

Já toto pokládám za rozumné, a proto budu rád, když návrh projde. Můžeme se samozřejmě dále bavit o konkrétních dílčích formulacích, ale to samotné varování pro některé nezodpovědné rodiče, kteří dělají z dětí rukojmí vůči tomu druhému, je podle mého názoru strašně důležité.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)