Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K odnětí platu představitelům státní moci

Paní předsedkyně, vážené dámy a vážení pánové, já se budu snažit příliš nezdržovat, ale všichni víme, že jsme se dostali do poměrně nešťastné situace, že dochází k tomu, že ve Sněmovně jsou poslanci, kteří nemohou vykonávat svůj mandát z důvodu ať už krátkodobého zajištění ve výkonu vazby, nebo nástupu výkonu trestu.

Je tady návrh, který budeme projednávat vzápětí, který směřuje k tomu, aby takový poslanec, který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přišel o svůj mandát, ale všichni asi tušíme, že tam se budeme muset bavit o nějaké ústavní rovině a že to zřejmě bude možné, aby platila až od příštího volebního období.

Proto poslanecký klub ODS, kterého se to, upřímně řečeno, týká a nijak se tím nemůžeme chválit, navrhl, aby alespoň v těch případech, kdy poslanec nastoupí do výkonu trestu odnětí svobody, resp. poslanec nebo senátor, aby neměl nárok na plat a další náležitosti ze Sněmovny. Pokládáme to za naprosto nezbytné, alespoň toto, již pro toto volební období do zákona dát. Je jasné, že v době výkonu trestu odnětí svobody poslanec ani senátor nemohou vykonávat svůj mandát řádně, proto podle našeho názoru za něj nemají být ani placeni.

***

Já s dovolením zareaguji na vystoupení pana poslance Filipa. Možná je to pravda, ale je zcela jasné, že uprostřed volebního období nelze měnit, nelze měnit podle judikatury Ústavního soudu možnosti ztráty mandátu. Víte dobře, že příští návrh, který projednáváme, je návrh paní předsedkyně Němcové, který k tomuto směřuje, ale všichni víme, že může být platný až od začátku dalšího volebního období, protože nám Ústavní soud stanovil, že panu poslanci Melčákovi nelze ani většinovým hlasováním obou komor mandát odejmout. Takže tady máme jasný precedens. My se pokoušíme jenom řešit situaci pro toto volební období. Pro příští volební období by ji podle mě měl řešit ten další návrh, který předložila paní předsedkyně Němcová.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K odložení účinnosti občanského zákoníku

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Ten návrh zákona je velmi stručný, snaží se odsunout účinnost občanského zákoníku o jeden rok na 2015. Dobře víte, před jakým časem jsme tady občanský zákoník schvalovali, po jak dlouhých diskusích jsme ho schválili, po fakticky deseti letech příprav. Já jsem osobně přesvědčen o tom, že odsun o jeden rok vůbec nic neřeší, že budeme v polovině roku 2015 ve stejné situaci, že nám soudci přijdou opět říct, že se ho nenaučili, protože když nebudou mít nad sebou ten bič, že se ho naučit mají, tak se ho učit prostě nebudou.

Takže já jsem pro to tento návrh zákona zamítnout a musíme se pečlivě věnovat v následujících měsících doprovodné legislativě, a teprve v případě, že bychom měli pocit, že nezvládáme doprovodnou legislativu, pak má smysl uvažovat o případném odložení občanského zákoníku. Nemá to cenu, protože se ho někdo nechce učit, protože ani za rok se ho chtít učit nebude. Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K omezení opozice obstruovat jednání Sněmovny

Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já jsem jenom chtěl zareagovat na výtku nebo stížnost, kterou tady teď vznášel předsedající Sněmovny, pan místopředseda Zaorálek. Ano, je pravda, že vládní koalice, respektive ti, kteří to navrhli, chtějí částečně a opravdu ve velmi malé části omezit práva opozice obstruovat jednání Sněmovny. Ale jestli si přečtete pořádně jednací řád do detailů, tak v § 95 se říká právě jenom to, že pro třetí čtení se vyčlení doba od 9 do 14 hodin. Zažili jsme tady opakovaně, že tímto je možné skutečně efektivně, a i v minulém volebním období, i v tomto volebním období zcela zabrzdit práci Poslanecké sněmovny a s tím právem veta si zahrávat.

My navrhujeme, aby pro tuto dobu, jenom pro tu dobu nebyla možnost využít právo veta. Hodiny budou vyhrazeny, bude se muset hlasovat zvlášť o tom, že doba být nemůže, ale bude možné to roztáhnout na celý cen, celou středu, celý pátek. Všichni to budou ráno vědět. Je to opravdu jednom efektivní opatření k tomu, abychom znemožnili zlikvidovat jednání Poslanecké sněmovny, respektive zlikvidovat projednání zákona tím, že tady opozice dva dny v týdnu pět hodin hovoří. V § 54 odst. 4 je totéž veto uplatňováno na projednávání zákonů ve třetích čteních v jiných dnech než ve středu až pátek. Toto opatření není navrhováno zrušit. Já si uvědomuji, že mají být pevné dny, kdy se projednávají třetí čtení. Jenom si myslím, že doba od 9 do 14 hodin byla efektivně dávána v době, kdy třetí čtení nebylo ještě zneužíváno k tomu, aby se v něm nekonečně mluvilo, kdy třetí čtení byl opravdu jenom průběh, jak to předpokládá zákon o jednacím řádu, který také říká, že ve třetím čtení je možné konat rozpravu, ve které se navrhne jenom oprava gramatických a jiných písemných chyb, a nepředpokládalo se, že ve třetím čtení bude znovu opakována celá rozprava z prvního a z druhého čtení.

Proto velmi prosím, aby pan místopředseda Zaorálek chápal, že práva opozice jsou v tomto směru omezována opravdu jenom velmi dílčím způsobem. Jsem připraven na to, že někdy také můžu být v opozici, a dávám si velký pozor na to, abych to nepřehnal, ale tady si myslím, že to je efektivní opatření k tomu, abychom zneužíváním třetích čtení, zneužíváním vystupování ve třetích čteních nemohli jakákoliv opozice úplně zablokovat jednání této Sněmovny.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi 3. čtení

Vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, já chci opravdu jenom krátce zareagovat zejména na to, co říkal pan místopředseda Zaorálek.

Za prvé. Pokládám za opravdu mimořádné pokrytectví od sociální demokracie, která u Ústavního soudu vysoudila Lidový dům na základě obecných principů restitucí jako jediná politická strana, dostala ho a žije z něj, s žádnými menšími stranami se nerozdělovala a nerozdělila, tak teď zpochybňovat tentýž Ústavní soud a říkat to, že Ústavní soud přiznává práva někomu jinému, jako církvím, je nesprávné a nespravedlivé. To tedy opravdu pokládám za opravdu mimořádné. První věc.

Druhá věc. My jsme v této republice majetkové křivdy nahrazovali v nejširším možném rozsahu z celého východního bloku, jak vůbec bylo možné. Já nevím, jestli pan místopředseda Zaorálek v té době nebyl, pokud si pamatuji správně, ve vrcholných politických funkcích, ale tady došlo k nahrazení opravdu v maximálním rozsahu. Ve většině ostatních zemí východního bloku k tomuto nedošlo, ale majetkové křivdy, a to jsme dobře věděli, že nejsme schopni napravit všechno, že škody, které způsobil komunistický režim na lidských osudech, na věznění, nemožnosti studovat a desítkách a desítkách dalších věcí, nejsme schopni samozřejmě napravit, ale majetkové škody právě ve snaze obnovit vlastnickou strukturu řekněme konce první republiky jsme nahrazovali v maximálním rozsahu.

Všechny ostatní země východního bloku provedly církevní restituce. Tady se s nimi dvacet let čeká. A to i ty země, které neprovedly ty fyzické, které neprovedly ty restituce fyzickým osobám. Tady se s nimi bohužel dvacet let čeká, a čeká se až do okamžiku, kdy přijde Ústavní soud a řekne: Příliš dlouho jste na svou povinnost, milý Parlamente, kašlali.

Začneme vydávat a tato vláda předstoupí s modelem, který říká: Ano, my se pokusíme současně s tím, kdy vyhovíme Ústavnímu soudu, dojít do situace, aby došlo k odluce státu a církví ve smyslu financování představitelů duchovních církví ze státního rozpočtu. To je přece principem tohoto návrhu zákona. Tím není vracení majetku. Majetek prostě vrácen bude, protože tak řekl Ústavní soud, a můžete si čtyřikrát tady odhlasovat, že nic nevrátíte, a holt ten majetek bude vydáván, bude vydáván nejenom majetek, který je dneska v držení státu, ale bude vydáván i ten ostatní majetek a budeme z toho mít jenom tisíce soudních sporů a tisíce ostud.

To, co předkládá tato vláda, je, že majetek, který ona už nedrží, za něj vyplácí náhradu, aby tento majetek nemusel být vydáván, a současně stanoví ono právě přechodné období, které má umožnit, aby církve se postavily na vlastní nohy, aby do budoucna nebyly závislé na státním rozpočtu, aby do budoucna těch 80 % populace, která si myslí, že není správné, aby platila duchovní jednotlivých církví, aby tuto možnost mělo a aby církve byly soběstačné.

A vy chodíte a říkáte: Pojďme se vrátit k modelu, kdy my budeme mít nadále dozor nad církvemi v tom, že je budeme financovat, v tom, že je budeme platit, že budeme rozhodovat, kolik mají duchovních. A odmítáte připustit tuto myšlenku. Mě to zlobí, protože ta argumentace vždycky se zaběhne nekonečně do historie a pokládám za strašně nefér prostě se tady vracet tu k husitství, tu k třicetileté válce a říkat, jak byl kdo hodný, a pak si nerozumíte ani mezi sebou, jednotliví opoziční představitelé, protože někdo je víc husita, někdo je méně husita, někdo ho vidí jako božího bojovníka, což se mimochodem viděl i Breivik jako boží bojovník, někdo ho vidí jako katolického kněze. Stává se. Ale bavme se o principech toho zákona. A populismus, který vám vyčítám, je v tom, že sázíte na závist. Že sázíte na závist: Nepřejeme si, aby se někomu vracelo. Oni jsou to ti tlustí preláti – to se přece hrozně hezky říká -, kteří nás tady celou historii trápili a týrali. A v tomto já spatřuju váš populismus, a proto se na vás zlobím.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

Ke shromažďování a používání údajů

Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, když jsem byl nepřímo osloven panem zpravodajem, tak také krátce k tomuto návrhu novely, který vychází z rozhodnutí Ústavního soudu, resp. jeho potřeba vychází z rozhodnutí Ústavního soudu, které jsme před časem iniciovali a které se pokusilo nastavit nějaké mantinely v původně v podstatě bezbřehé úpravě shromažďování a používání údajů získaných o elektronické komunikaci a elektronickém styku orgány činnými v trestním řízení a zejména Policií České republiky. Bohužel, tak jak to bývá v českých zemích, všechny dobré úmysly dláždí cestu do pekel, to znamená, vznešené teze o tom, že je potřebujeme na vyšetřování nejzávažnějších trestných činů, byly nakonec svrženy v to, že se to používalo na všechno a že jsme ve srovnání s ostatními evropskými státy měli desetinásobné využití těchto údajů pro policejní statistiky.

Já jsem rád, že Ministerstvo vnitra přichází s novelou, která do značné míry vyhovuje rozhodnutí Ústavního soudu, která zavádí opravná a nápravná opatření v podobném režimu, jako mají doposud dneska odposlechy.

Myslím, že diskusi si zaslouží ještě rozsah trestných činů, u kterých má být použito těchto zvláštních specifických metod, které vypadají, že to je výpis z telefonů, s kým jste si volali. Ono to vypadá moc pěkně, ale bohužel to není zdaleka jenom výpis telefonů, s kým jste si volali, protože ty chytré telefony a chytré počítače dneska umějí zaznamenat každý váš krok, takže je to zároveň například cestovní mapa toho, kudy jste ten den procházeli, zcela přesně, nebo ten měsíc pozpátku. A jak bylo ukázáno na příkladu německého poslance, opravdu ti operátoři umějí na několik měsíců zpátky zmapovat, kde jste se pohybovali.

Z tohoto hlediska se domnívám, a předpokládá to i evropská směrnice, zaznělo to v podstatě ve všech slovech, která tady zatím zaznívala, že se má jednat o závažné trestné činy. Bohužel, spor, který stále vedeme s policejními orgány na Ministerstvu vnitra, je ten, že pro ně závažným trestným činem je úplně všechno. Teď nemyslím pana ministra, ale jeho podřízené, kteří nás vždycky znovu a znovu přesvědčují, že každé šíření zprávy na internetu je závažným trestným činem. Tady si myslím, že musíme vést ještě debatu o tom, jestli ta hranice tři roky je opravdu správně nastavena. Já si myslím, že není, že na přečiny se vztahovat nemá a že máme vést naopak možná debatu o tom, které z přečinů mají být specificky vymezeny.

A druhá věc, která podle mého názoru a také v souladu s evropskou legislativou má být zvažována, které všechny údaje musí operátoři – ale to není úplně úkolem tohoto zákona, to je spíš pak úkolem vyhlášek, které směřují k jeho provedení – které všechny údaje musí operátoři uchovávat. Protože jsou údaje, které operátoři mají, jako např. právě údaj o tom, kde jste se pohybovali, ale přitom je nepotřebují uchovávat. Oni potřebují uchovávat čísla spojená, nespojená pro případné reklamace. Pak je spravedlivé, aby pokud je operátoři uchovávají pro své potřeby, aby měl stát možnost na tyto údaje dosáhnout, pokud je potřebuje pro účely trestního řízení. Není nezbytně nutné, aby údaje, které operátoři nepotřebují, které by druhý den mazali, protože pro ně žádný význam nemají, byly uchovávány jenom proto, aby se policejním složkám ulehčovalo jejich zkoumání minulosti potenciálních pachatelů. A musíme vždycky vědět, že na jednoho sledovaného potenciálního pachatele připadá asi tisíc sledovaných potenciálních nepachatelů.

Takže z tohoto hlediska si myslím, že by ta debata měla být ještě zásadně vedena. Já budu žádat ústavněprávní výbor, aby to projednal. Nebudu navrhovat Poslanecké sněmovně další výbory, protože to pokládám za nesprávný postup. Myslím, že má existovat jeden výbor, který to projednává. Ale zároveň signalizuji svým kolegům, že je budu žádat, abychom to zařadili na program jednání ústavněprávního výboru, abychom tuto debatu ještě vedli.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K trestání dopravních přestupků

Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, já budu muset souhlasit s panem poslancem Paroubkem, což mě překvapuje. Ale chci se také přiklonit k návrhu, abychom tento návrh zákona zamítli. Pokládám ho v mnoha směrech za velmi nesystémový, velmi nešťastný. Velmi nešťastný, doslova a do písmene.

Pokud se chceme bavit o tom, že jsou některé složitější typy přestupků, u kterých by eventuálně mohlo být prodlouženo řízení pro jejich projednávání, pak se to má dělat u těchto složitějších přestupků. Pokud – a to se obávám, že je cílem navrhovatelů – je cílem prodloužit přestupkové řízení u dopravních přestupků, pak je to úplný nesmysl. Já říkám už léta, léta v této Sněmovně, že efektivita trestání dopravních přestupků má cenu, pokud přichází hned a na místě. Pokud tam ten policista stojí a na místě vás zkasíruje, tak to má nějaký preventivní účinek.

Jestli si opravdu někdo myslí, že preventivní účinek mají kamery a pokutovací systémy rozmístěné po celé zemi, kdy za tři, čtyři, pět, šest, někdy také jedenáct měsíců přijdou kartičky, které vás vyzývají, abyste se někam dostavili, že tohle povede ke snížení rychlosti a k ohleduplnějšímu chování řidičů, tak to já si tedy opravdu myslím, že nepovede. A jestli chceme tuto už takhle absurdně dlouhou lhůtu jednoho roku na projednání těchto banálních přestupků prodlužovat na dva roky, tak to já opravdu pokládám za úplný omyl. Zejména uvědomíme-li si, že v trestním právu v celé řadě trestných činů máme promlčecí dobu tři roky a víme, že prostě pokud se nestíhají některé věci, nestihnou odstíhat, tak se pak prostě nepotrestají, protože zájem státu a společnosti a schopnost po takové době něco prokazovat je natolik ztížena a zkomplikována, že už to nestojí za to.

Tak nevymýšlejme v přestupkovém řízení nějaké nové geniální myšlenky. Pokud jsou složitější přestupky, kde dejme tomu celý průběh dokazování a prokazování je tak obtížný, pak je vyberme, ale to musí udělat vláda, to musí být vládní návrh, který přinese a řekne něco jiného. Ale jestli si myslíme, že opravdu má jakýkoli smysl u dopravních přestupků a běžných přestupků proti občanskému soužití prodlužovat promlčecí, prekluzivní lhůtu na dva roky, tak to já pokládám za úplný omyl. Čili já se kloním k tomu, abychom návrh zákona zamítli.

***

Já jsem rád, že z úst předkladatelů zaznělo, že jim opravdu jde o dopravní přestupky, že žádný jiný zájem tady není, a o to více trvám na svém návrhu na to, aby návrh zákona byl zamítnut. Opravdu si přestaňme hrát na to, že to je nějaké zásadní protispolečenské jednání, že tady budou padat silná slova jako piráti silnic a podobná, a je to většinou překročení o pět až deset kilometrů povolené rychlosti v pražských, brněnských či jiných tunelech a dálnicích, kde vám po osmi měsících přijde výzva od nestíhajících městských úřadů, které místo toho, aby policie stála na ulicích a opravdu zajišťovala snižování rychlosti, tak nastavila měřicí systémy a nastavila kamerové systémy.

Já to pokládám od začátku za hrubý nesmysl. A jestli si opravdu myslíme, že u překročení rychlosti nebo u špatného parkování nám nějak pomůže, když budeme mít dva roky a za rok a devět měsíců přijde trest, jestli si fakt někdo vážně myslí, že to má preventivní účinek, tak já mám pocit, že nestál nikdy v žádném přestupkovém řízení. A to, že je pár chytráků v této zemi, kteří umějí řízení prodlužovat, tak ti ho prodlouží i na dva roky. To si buďte jistí! Je to jenom snaha zjednodušit už tak zbytečný systém.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi

Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, jsem zpravodajem sněmovního tisku 580, kterým je vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Já myslím, že je ale třeba – a bylo to zde zdůrazněno v řeči paní předkladatelky – říci, co je podstatou tohoto návrhu zákona, než se na něj snese celá řada kritiky z levicových stran, a když už jenom vidím tu přihlášenou první pětku, tak se moc těším!

Podstatou tohoto návrhu zákona není navracení církevního majetku. Ten bude navrácen stejně. Myslím, že kdo čte rozhodování, konstantní judikaturu Ústavního soudu, který k návrhu senátorů jednoznačně řekl, že nečinnost Parlamentu ve věci blokačního paragrafu je protiústavní, a posléze v dalších svých nálezech řekl, může být požadováno, dává závěr, že majetek bude církvím vydán, ať už si to tady většina přát bude, nebo nebude, protože prostě tak stanovil Ústavní soud a tak nás k tomu povede soudní soustava.

Co je podstatou tohoto návrhu? To, že součástí vyrovnání vztahu státu a církví bude zároveň zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví, to znamená zároveň ukončení vyplácení platů duchovních ze státního rozpočtu, a že součástí tohoto návrhu zákona, a tou podstatnou, je skutečnost, že pokud jde o majetek, který nebude vydán a bude za něj vydána finanční náhrada, tak se církve ve smlouvách, které budou uzavřeny se státem, vzdají nároku na tento majetek a nebudou pokračovat žádné další soudní spory.

Čili jedná se o komplexní návrh, který řeší otázku majetku, řeší ji v krátkém čase jednoho roku a současně řeší ukončení zákona o hospodářském zabezpečení církví.

Já bych moc prosil, abychom o tom opravdu mluvili jako o problému tohoto charakteru, protože snaha přemalovat nějakým způsobem celý původní návrh, snaha některých zákonodárců vypisovat referenda o tom, jestli mají být, nebo nemají být církevní restituce… Upozorňuji, že férové referendum by mělo být: Jste pro, aby součástí církevních restitucí bylo ukončení vyplácení duchovních ze strany státu? Bylo zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví? To je jediná férová otázka, která by měla být v tuto chvíli pokládána a kterou vládní návrh zákona v dohodě s církvemi a náboženskými společnostmi řeší.

Tato dohoda – a měl jsem tu čest být u ní částečně přítomen – je skutečně historického charakteru. Dochází k situaci, kdy katolická církev se vzdává značné části svých nároků ve prospěch ostatních církví právě proto, aby všem bylo umožněno do budoucna přežití a další fungování. Dochází poprvé v historii zemí Koruny české k situaci, kdy žádná z církví a náboženských společností, které existují v zemi, není diskriminována, kdy nedochází k restituci jenom některé církvi, která zrovna byla příjemná v té době státu nebo jinému útvaru, který tady existoval. Myslím, že tohle jsou věci, které jsou historické a měly by být připomenuty.

Druhá věc, kterou bych chtěl ještě v této úvodní zpravodajské zprávě zdůraznit, protože bude znovu a znovu rozebírána, a proto si myslím, že je dobře, že se nakonec organizační výbor rozhodl, že přikáže návrh zákona do ústavněprávního výboru, nikoliv do výboru pro vědu, vzdělání, mládeže a tělovýchovu, bude samozřejmě zpochybňováno a uvažováno nad vlastnickým právem církví a náboženských společností ve vztahu k majetku, který jim je a bude vydáván.

Za prvé bych řekl, že je zcela jasně v zákoně řečeno, že to vlastnické právo musely mít, že to není nějaký majetek, který jsme si vymysleli, ale majetek, který byl ve vlastnictví církví a náboženských společností v rozhodném období a byl jim z tohoto vlastnictví odebrán.

Za druhé bych řekl, že církevní komise této Poslanecké sněmovny, zřízená v minulém volebním období právě k vládnímu návrhu zákona tehdy Topolánkovy vlády, si nechala dát posudky od všech právnických fakult v České republice, které jednoznačně vyzněly tak, že z hlediska dnešního práva církve samozřejmě byly vlastníky majetku. Odborné posudky všech právnických fakult tedy jednoznačně řekly, že v současné době je třeba na vlastnictví církví hledět jako na vlastnictví kteréhokoliv jiného subjektu a že z tohoto hlediska jejich vlastnické právo má nárok na stejnou zákonnou ochranu jako vlastnické právo kteréhokoliv jiného subjektu. Navíc samozřejmě tento názor právnických fakult je podpořen rozhodnutím Ústavního soudu, pléna Ústavního soudu, č. 0907 z 1.7.2010, ve kterém v bodě 97 jednoznačně konstatuje, že církve měly vlastnické právo a že veřejnoprávní omezení, která v první republice existovala, nemění nic na míře ochrany tohoto vlastnického práva jako jakéhokoliv jiného vlastnického práva, které má kterýkoliv jiný subjekt v této zemi.

Toto je samozřejmě otázka, kterou budeme diskutovat. Ale já bych velmi prosil, abychom nenabíhali a nenaskakovali na tu lacinou, a opravdu lacinou argumentaci, že pokud jsem měl nějaké omezení ve své vlastnickém právu, že to znamená, že to vlastnické právo neexistovalo. Dnes jsme v situaci, kde veřejnoprávních omezení vlastnického práva, od regulace nájmů až po vlastnické právo v národních parcích, kde nemůžete dělat skoro vůbec nic, je spousta. Nic to nemění na tom, že to vlastnické právo je, zůstává a že má zákonnou ochranu podle všech judikátů našeho Ústavního soud, ale i podle všech judikátů Evropského soudu pro lidská práva, kde, mimochodem, je odkazováno právě na judikáty evropského soudu v rozhodnutí našeho Ústavního soudu.

Tolik snad moje zpravodajská zpráva. Já doporučuji, abychom po obecné rozpravě tento návrh zákona přikázali ústavněprávnímu výboru a vytvořili dostatečný časový prostor na jeho důkladně zevrubné projednání. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Vážená paní místopředsedkyně, vážené členky, členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já nebudu reagovat na odborníka na všechno a zejména na morálku pana poslance Ratha, ale chtěl bych spíše zareagovat na úvodní vystoupení předsedy a prvního místopředsedy sociální demokracie a vyvrátit některé omyly, které podle mého názoru zazněly.

Na jednu stranu říkám: Děkuji za ta vystoupení. Děkuji za to, co bylo řečeno panem předsedou Sobotkou – že se domnívají, že je třeba problém řešit. Netváří se, jako se tváří část veřejnosti i část této Sněmovny, že žádný problém neexistuje. Netváří se, že si tady vymýšlíme nějaký umělý převod majetku na někoho, komu majetek nikdy nepatřil. Za toto děkuji. A jsem rád. A i když můžeme mít rozdílný názor na to, jak má být problém vyřešen, jsem rád, že sociální demokracie deklaruje, že ten problém vyřešit chce. Také to deklarovaly všechny vlády, ve kterých sociální demokracie v minulosti seděla.

Myslím ale, že tady zaznívají některé omyly, které by měly být vyvráceny. Za prvé. Není pravda, že církve jsou jedinou nefyzickou osobou, které je majetek navracen. Byly to obce, byly to sportovní svazy, byla to nakonec i ČSSD, sice ne rozhodnutím této Sněmovny, ale rozhodnutím Ústavního soudu. Jak dobře víme, Lidový dům byl vrácen společnosti Cíl právě s odůvodněním právní kontinuity, která myslím je u církví zcela nezpochybnitelná, méně zpochybnitelná než v případě sociální demokracie. To je první věc, která má myslím zaznít.

Druhá věc, která je tady stále a pořád podsouvána – že prolamujeme nějaké lhůty, že prolamujeme rozhodné období. Já nevím. Kdo ten zákon otevřel a kdo si přečetl § 1, kde se zcela jednoznačně říká “křivdy způsobené v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990”, kdo si přečetl všechna ostatní ustanovení, která jednoznačně říkají obecná pravidla, nikoliv konkrétní vydávání – vydává se tento nebo onen majetek. Křivdy způsobené v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Stejně tak, jak to bylo u všech ostatních fyzických osob, včetně toho, že i u ostatních fyzických osob v některých případech šlo o křivdy způsobené podle zákonů platných před 25. únorem, ale způsobené komunistickým režimem za úplně jiných podmínek, než byly nastaveny v původních zákonech. A kdo se podívá na minulé restituce, dobře ví, že to tak bylo.

A třetí teze, která zaznívá a která je zase, myslím, zoufale mylná, je ona částečná náprava křivd. Všechny křivdy, které jsme zde napravovali v této zemi od roku 1990, byly částečnou nápravou křivd. Dobře jsme věděli, že nejsme schopni spravit všechno, co tady komunistický režim způsobil, že nejsme schopni ani majetkově, ale ani udělat odškodnění za věznění, nemožnosti studovat, nemožnosti se uplatnit, že nejsme v desítkách dalších věcí schopni odškodnit každého. Přesto tam, kde byly majetky, jsme je vraceli. Tam, kde majetek nebylo možné vydat, jsme vypláceli finanční kompenzace. Můžeme vést diskusi o tom, jaké ty finanční kompenzace byly. Já si jsem jist z údajů z Pozemkového fondu, že byly vyšší v těch případech nevydatelných majetků, než jsou dnes odhadnuty. A můžeme ta čísla potom někde na výborech probrat. Já jsem na to připraven, jenom nevím, jestli je to úplně tady do sněmovny.

V tuto chvíli se nebavíme o tom, jak je nám tady podsouváno, že chceme vyplácet náhrady za to, jak byly budovy, pozemky a další věci za čtyřicet let znehodnoceny. Ty jsme nevypláceli nikomu a nevyplácíme a nebudeme je vyplácet ani církvím. Jenom tam, kde nemůžeme vydat, protože už uplynulo dalších dvacet let, protože povinnou osobou je jenom Pozemkový fond a Lesy České republiky, jenom tam, kde nemůžeme vydat, vyplácíme kompenzaci, jako jsme vypláceli ve všech minulých případech. Takže já se nebojím ani vlny soudních sporů, které by hrozily u mezinárodních soudů, že jsme vypláceli nějaké nižší kompenzace. Vždycky jsme za nevydatelné věci vypláceli. Tady je jenom rozsah nevydatelných věcí výrazně vyšší, než byl na začátku 90. let, kdy jsme za povinnou osobu prohlásili fakticky každého s nějakými velmi omezenými výjimkami, protože jsme to ještě mohli udělat, protože veškeré vlastnictví bylo státní.

Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)