Rubriky
Aktuality - volby 2013 Komentáře a články

Tři důvody proč nevolit Andreje Babiše

Nikdo není nepopsaný list papíru. Ani Andrej Babiš, sám sebe vydávající za spasitele české politiky. Co o něm vlastně víme, kromě toho, že je úspěšným miliardářem?

Babiš kolaborující

Babiš byl mnoholetým agentem Státní bezpečnosti. Jeho svazek byl ale skartován (což mimochodem svědčí o tom, že byl až do poslední chvíle aktivním tajným spolupracovníkem, neboť právě „živé“ svazky se ničily jako první, ostatní už StB uklidit nestihla), proto Andrej Babiš této kapitoly svého života nebojí a se slovenským Ústavem paměti národa se dokonce rozhodl soudit o své dobré jméno. Mohl se očistit ještě před volbami, ale o svém vítězství na poslední chvíli zapochyboval a raději rozdával koblihy v pražském metru, než aby odjel k soudu na Slovensko. Proč asi? Podle všeho dostal signál, že se v ostatních svazcích přece jen něco průkazného našlo.

Po dvaceti letech se možná mnohým jeví směšné zabývat se otázkou, jak se kdo choval za normalizace, zda byl členem Komunistické strany nebo spolupracoval se Státní bezpečností. Ale z druhé strany: co jiného než chování v mezní situaci o nás a našem charakteru svědčí více a lépe? Vlastizrádná kolaborace se zločineckou organizací, plnící vůli okupantů, nepochybně vypovídá o ochotě člověka zaprodat svoji duši ďáblu za materiální výhody, o jeho schopnosti vnitřně si obhájit jakoukoliv levotu, pokud mu přinese osobní výhody. A to pro vrcholného politika, jako představitelé mocenské elity, jistě není dobré vysvědčení. Proto jsme již začátkem devadesátých let přijali lustrační zákon.

A Babišova sebereflexe? U bolševiků byl, protože mu to poradila maminka, spolupráci se Státní bezpečností tvrdošíjně popírá.

→ Čtěte také: Nové důkazy: našly se záznamy o Babišových hlášeních StB

Babiš podnikající

Většina Babišova veřejně známého podnikání se neodehrává na volném trhu ve férovém konkurenčním prostředí. Naopak jeho doménou je trh regulovaný a státem dotovaný. Jako ryba ve vodě se cítí tam, kde je možno přisávat se na státní dotace, zdroje, kde mu k zisku majetků pomáhá leštění klik a kamarádíčkování se s politiky. Je přímo prototypem těch podnikatelů, kteří jsou dnes podle představ široké veřejnosti zodpovědni za všechny nešvary v naší zemi: kmotrů, šíbrů žijících v polosvětě mezi politikou a byznysem, lidí, kteří si umějí vydělávat zejména z peněz daňových poplatníků.

Obecně nemám nic proti tomu, že si někdo vydělává na státních dotacích: to je problém státu, pokud takové dotace poskytuje (a je to chyba nás – politiků). Ale dojímá mě krátkozrakost a neuvěřitelně naivní představy těch spoluobčanů, kteří unisono opakují, že nebude krást jako ostatní politici, protože je miliardář. Možná nepotřebuje cinknout tu či onu zakázku. Ale jakékoliv zvýšení dotací v zemědělství nebo v některých segmentech obnovitelných zdrojů mu přináší ne milióny, ale minimálně desítky či stovky milionů zisku. A proč by si jako budoucí vrcholný politik vypouštěl vlastní rybník?

Stát je třeba řídit jako firmu

Stát nikdy nemůže fungovat jako firma, protože jeho úkoly jsou jiné. Z hlediska Babišovy podnikatelské praxe to má ale jeden pikantní háček. Podle mých informací neumí s žádnými firmami normálně spolupracovat a vždy jen směřuje k jejich pohlcení. Znám mnohé, kteří se dnes už bojí o tom mluvit. Ale je zřejmým faktem, že komu „pomohl“, toho posléze levně koupil. Chceme toto riskovat i s Českou republikou?

Babiš nastupuje do voleb nikoli v čele strany, ale hnutí. Strany již jen svou demokratickou strukturou, členskou základnou, svou minulostí a touhou po budoucnosti garantují jistou pevnost názorů a konzistentnost postojů. Narychlo shůry vytvořená hnutí negarantují vůbec nic. Jak jsme viděli po minulých volbách, Věci veřejné mohly měnit názor každý den, protože se nikomu nemusely zodpovídat. Velké strany mají s každým ústupkem koaličním partnerům problémy, protože ho obtížně obhajují před svou členskou základnou, což dokonce někdy může vést až k jejich sebedestrukci. Hnutí mohou měnit názor podle toho, jak se jejich lídr vyspí. A rána mohou být smutnější než večer.

Rubriky
Aktuality - volby 2013 Komentáře a články

Jak jsem se nemýlil v politice

Každý z nás se občas mýlí. Lékař udělá špatnou diagnózu, burzovní makléř vsadí na špatnou investici… Mýlit se je lidské. Pan prezident Zeman dokonce vydal celou knihu Jak jsem se mýlil v politice. Fakticky jí chtěl ale jen říci, že on osobně je neomylný.

To já o sobě rozhodně netvrdím. V politice jsem ale už dlouho a za ta léta jsem se snad i něčemu naučil: součástí mé politické práce je pokud možno neomylně rozpoznat, co ta či ona změna zákona přinese a k čemu může dovést.

Navzdory názorům veřejnosti a tlaku médií jsem ve Sněmovně opakovaně hlásal, že přímá volba prezidenta může vést k zásadnímu rozkolísání moci ve státě a ke snaze o úplné překreslení celého demokratického systému. Nejednou jsem říkal, že se velmi snadno může stát, že přímo zvolený prezident tu „žvanírnu“ na Malé Straně za potlesku občanů rozežene a bude chtít vládnout po svém. Musím ovšem zcela sebekriticky přiznat, že jsem posléze podlehl tlaku koaličních partnerů a přímou volbu podpořil. Pokládám to za svoji velkou chybu.

Přečtěte si: Projev ve sněmovně k přímé volbě prezidenta (22. 9. 2010)

Stejně tak jsem opakovaně varoval před zcela nekontrolovatelnou mocí státního zastupitelství. Vždy jsem trval na tom, že se zvyšující se mocí se musí pojit také zvýšená odpovědnost. Má-li mít kdokoli v zemi pravomoc druhému zcela převrátit život a z bezúhonného občana učinit vyvrhela, pak musí jednoznačně odpovídat za své případné chyby. Bohužel i tady jsme tak dlouho podléhali módní vlně, že je třeba všechny bohaté podnikatele a pokud možno i nějaké ty „hnusné“ politiky stíhat, až jsme dospěli k absurdnímu zásahu na Úřadu vlády a pádu premiéra Petra Nečase. A to všechno bez jakéhokoli obvinění za nějakou významnou korupční činnost.

Přečtěte si: Rovnováha moci a odpovědnosti (6. 8. 2012)

Poukazuji na dva příklady, před nimiž jsem varoval, ale nedokázal jim zabránit. Jejich spojením jsme dnes svědky naprosté dominance prezidenta a státních zástupců nad státem a závažného rozkladu politiky jako takové.

Vidím ovšem další pokračování této hry, které mě naplňuje snad ještě většími obavami. Je evidentní, že cílem Miloše Zemana je ovládnout levicovou část politického spektra a diktovat tudy budoucí vývoj. Bohužel vše nasvědčuje tomu, že na pravé straně spektra má tentýž záměr Václav Klaus (netvrdím, že oba pánové pracují ve shodě, i když některé indicie tomu napovídají). Jeho podpora směšnému slepenci zvanému Hlavu vzhůru, složenému z nacionalistické kandidátky komunistů, jejích přívrženců a poslušných loutek bývalých zákulisních hráčů ODS, se zdá nepochopitelná i pro tradiční podporovatele Václava Klause, mezi něž se počítám. Václav Klaus ale většinou přesně ví, co a proč dělá. Možná, že cílem není dostat do Sněmovny pár podivných figurek, ale „jen“ rozložit pravici na atomy. Žádné sjednocující se pramínky, ale pravý opak, co nejvíce samostatně kandidujících subjektů a co největší oslabení ODS. Výroky o mezivolbách, které ho absolutně nezajímají a v nichž není žádné zásadní téma, dostávají v tomto světle najednou úplně jiný smysl.

Spojme to se zprávami od současného prezidenta. Svým ministrům slibuje vládnutí minimálně do dubna, neboť podmínky pro sestavení nové vlády nastaví tak přísně, že je nedokáže nikdo splnit. Oba zmínění pánové už v minulosti prokázali, že umí své kroky koordinovat. Není skutečným cílem znovu přenastavit politický systém k obrazu svému? A nebudou náhodou předčasné volby s opět novými subjekty znovu příští rok na podzim? Neblížíme se opakování opoziční smlouvy v novém provedení?

Jak rád bych se tentokrát mýlil.

Rubriky
Média

Daňovou progresi odmítám!

Exposlanec a bývalý předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda prý rozhodně nehází flintu do žita. „Já jsem absolutní optimista, myslím si, že volební výsledek bude velmi dobrý, v Praze se určitě budeme pohybovat kolem dvaceti procent, celostátně budeme spíš na patnácti procentech,“ neobává se politik, že by hlasy ODS přebralo „hnutí jednoho muže“, miliardáře Andreje Babiše. A v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasnil, za jakých podmínek si dokáže představit velkou koalici ODS a ČSSD.

Volební lídryně ODS a Prahy Miroslava Němcová prohlásila, že pro ODS je naprosto nepřijatelná spolupráce s politickými subjekty Úsvit, ANO, Hlavu vzhůru! a SPOZ, protože je považuje za nesystémové subjekty, které rozleptávají politický systém. Souhlasíte s tímto hodnocením?
Domnívám se, že to, co řekla Mirka Němcová, je naprosto pravda. Jestli se chceme bavit o nějakém stranickém systému, u subjektů, o kterých mluvila, není vůbec jasné kromě kultu osobnosti, co je spojuje.

Takže jsou to takové strany jednoho muže nebo ženy?
Ano, strany jednoho muže či ženy. Strany určené k tomu, aby úspěšný podnikatel nebo v minulosti úspěšný politik jako Miloš Zeman se dostali na místo, jaké si představují. O jejich programu, o tom, jak se budou chovat, nevíme vůbec nic. Naše zkušenosti z tohoto volebního období s Věcmi veřejnými a jejich postupným rozpadáváním byly opravdu velmi tristní.

Kdo vám připadá jako případný partner ke spolupráci, i když v této situaci asi nelze mluvit o vládním koaličním partnerovi, ale spíš o partnerovi v řadách opozice, s kterým byste mohli ladit společná stanoviska proti případné levicové vládě? Zůstává jen TOP 09, nebo vidíte i nějakou jinou možnost?
Já bych rozhodně neházel flintu do žita. To je první věc. Uvidíme po volbách, jestli budeme v opozici nebo kdo bude ve vládní koalici. Samozřejmě že relativně přirozeným partnerem je TOP 09, přirozeným partnerem je KDU-ČSL, pokud se dostane do sněmovny, partnerem, s kterým máme nějaké zkušenosti, i když ne vždycky úplně dobré, je potenciálně Strana zelených. I Svobodní, určitě se s nimi známe, určitě se s nimi v řadě věcí shodujeme.

Co si myslíte o průzkumech volebních preferencí politických stran? Podle STEM jste v této chvíli na třetím místě, dokonce mírně posilujete, jiné průzkumy vás řadí až na páté místo za ČSSD, komunisty, TOP 09 a ANO.
Já myslím, že průzkumy ukazují jedno, politická situace je velmi nejasná a voliči jsou v mnoha případech ještě nerozhodnutí.

Věříte, že se vám podaří ve vždy pravicové Praze, kde máte silnou kandidátku v čele s Miroslavou Němcovou, dosáhnout slušného výsledku, třeba patnácti procent hlasů?
Já jsem absolutní optimista, myslím si, že ten výsledek bude velmi dobrý. V Praze se určitě budeme pohybovat kolem dvaceti procent a celostátně budeme spíš na patnácti procentech. Naším cílem není být osmiprocentní stranou, naším cílem je být vážnou protiváhou sociální demokracii a levici jako celku. To je náš jednoznačný cíl a myslím, že o tom voliče přesvědčíme.

Opravdu si myslíte, že takový volební výsledek ODS je v současné době reálný?
Ano, pokládám ho za reálný.

Hovoří se o tom, že ODS po vzoru německých konzervativců CDU-CSU, kteří vsadili na tvář Angely Merkelové, zaměří volební kampaň víc na osobnost Miroslavy Němcové, která se těší důvěře veřejnosti. Je to tak?
Paní Němcová je lídrem pražské kandidátky, nepochybně ji využijeme.

Podobných podnikatelských projektů, jako je ANO miliardáře Andreje Babiše, se objevilo v Evropě víc. Naposledy strana rakousko-kanadského byznysmena Franka Stronacha  uspěla o víkendových sněmovních volbách v Rakousku s necelými šesti procenty hlasů. Myslíte si, že se i u nás podaří Babišovu hnutí vstoupit do Parlamentu?
Já nejsem prognostik, prognózy ať dělají jiní. Já se snažím, abychom my uspěli. Jestli se Babišovu hnutí podaří nebo nepodaří uspět, to uvidíme, já jeho hnutí pokládám za nesmírně problematické, protože hnutí založené na jednom muži je vždycky problém. Ale jak voliči ohodnotí Babišovu minulost a jeho podnikání, prognózovat nebudu.

Ale neobáváte se, že vám toto hnutí může odlákat bývalé voliče? Podle některých průzkumů ODS opouští kolem sedmi set tisíc voličů, kteří jí v minulých volbách dali hlas, přecházejí zčásti k TOP 09, zčásti právě k Babišovu hnutí. Například zarytý příznivec ODS, majitel firmy Jablotron Dalibor Dědek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz potvrdil, že ODS už volit nebude a podpoří pana Babiše. Nemůže se podobně zachovat víc podnikatelů?
Já jsem ještě žádného živého voliče pana Babiše osobně neviděl. Ale mnozí mi vyprávějí, že takoví lidé existují, právě z těch středně podnikatelských kruhů. Ale mně se k tomu ještě nikdy nikdo nepřiznal.

Politika bývalé koaliční vlády ODS, TOP 09 a LIDEM příliš podnikatelům a živnostníkům nepřála. Teď znovu říkáte, že chcete ponechat DPH na 15 a 21 procentech, že nebudete škodit živnostníkům. Co chcete udělat pro to, aby vám uvěřili, když v minulém volebním období ODS porušila svůj slib, že nebude zvyšovat daně, a pak zvedla sazby DPH?
Sazby DPH jsme zvedli, to je pravda, na druhou stranu jsme vždycky říkali, že daně je třeba přesouvat z daní přímých na daně nepřímé, to znamená na zdaňování spotřeby. Tím jsme se nikdy netajili a myslím si, že i v této vládní koalici, když si vzpomeneme, kolikrát vymýšlel pan Kalousek dodatečné zdanění živnostníků, snižování paušálů a další věci, jsme minimálně živnostníky uhájili proti všem takovým nápadům. Já věřím, že si to nakonec uvědomí a že se to u voleb promítne.

Zachovali byste se v budoucnu ve vládní koalici jinak, kdyby zase někdo z koaličních partnerů přišel s nápadem, který by byl v rozporu s vaším vlastním programem týkajícím se podnikatelů a živnostníků?
Vládní koalice je vždycky o nějakém kompromisu. Ale kromě DPH jsme živnostníky v minulém volebním období nějak dramaticky nepoškodili. A co jim hrozilo a hrozí do budoucna při všech těch výrocích z řad sociální demokracie, že jsou to paraziti, je mnohem nebezpečnější než zvednutí DPH, které jsme provedli.

Zvýšení jakýchkoli přímých daní je pro vás tedy tabu. Nepodpořili byste ani progresivní zdanění příjmů, které prosazují sociální demokraté?
Progresi zdanění zásadně odmítáme.

Ve volebním programu máte opět slučování ministerských resortů. I když se to pravidelně opakuje ve vašich programech od roku 2003, zatím k tomu nedošlo, asi i kvůli koaličnímu vládnutí, aby každá strana mohla dostat určitý počet křesel. Není to jen nesplnitelný slib, nebo věříte, že byste to už dokázali prosadit?
Minulá vláda jedno ministerstvo – informatiky – zrušila, Nečasova vláda na to byla připravena. Vážně jsme chystali, a mělo to být do řádných voleb hotové, sloučit ministerstva dopravy a průmyslu a obchodu a zrušit Ministerstvo pro místní rozvoj. Bohužel se to z časových důvodů a kvůli rozpadu vlády už nepodařilo, ale chceme to určitě dokončit.

Nestihli jste dokončit víc věcí, protože po rezignaci premiéra Petra Nečase odmítl prezident Miloš Zeman jmenovat Miroslavu Němcovou premiérkou, i když v té době měly strany původní vládní koalice ve sněmovně “stojedničkovou” většinu. Kritizovali jste postup prezidenta, když si vytvořil vládu ze svých podporovatelů a kamarádů, TOP 09 dokonce připravila změnu Ústavy na omezení prezidentských pravomocí. Byla by ODS pro takovou úpravu?
Já jsem sám za sebe strašně opatrný na to, aby se každá krize v zemi řešila změnou Ústavy. Už jsme na to takhle jednou naskočili v případě přímé volby prezidenta. Já už jsem v minulosti navrhoval některé změny, které by mi přišly rozumné a které by měly stabilizovat vládní systém, ať už to byl kancléřský systém, tedy aby současně k nedůvěře vládě byl navržen nový premiér, to jsou myslím dílčí změny, které se v Ústavě dají dělat a které by měly stabilizovat systém jako celek. Ale abych proto, že Miloš Zeman si s Ústavou a ústavními zvyklostmi pohrává, jak chce, honem měnil pravomoci prezidenta, na to jsem trochu opatrný.

Ale mluví se o tom, že by Ústava nějaké změny stejně potřebovala.
O tom už se mluví dvacet let. Já bych to nepřeceňoval. Pokud bude dostatečně silný a sebevědomý Parlament, respektive Poslanecké sněmovna, ve které budou strany, které jsou zastánci systému, a ne zastánci silné ruky, tak podle mého názoru dokáží ten boj s prezidentem vybojovat.

I kdyby se vaše víra o patnácti procentech, které získá ODS ve volbách, vyplnila, zřejmě zůstanete v opozici. Jste připraveni na opoziční roli?
Chceme jít do voleb, abychom zastavili nástup levice, chceme být stranou, která zabrání minimálně ústavní většině levice, ale samozřejmě počítáme, jako v kterýchkoli jiných volbách s tím, že můžeme být v opozici. A pak se musíme jednoznačně proti vládě vymezit.

Dokážete si představit, že by za nějakých podmínek šla ODS do vládní spolupráce se sociálními demokraty? Může podle vás nastat situace, kdy byste spolu uzavřeli velkou koalici?
Já myslím, že programově je velká koalice se sociálními demokraty v podstatě vyloučena, ta míra shody s nimi je velmi nízká. Na druhou stranu říkám, pokud by to byla jediná cesta, jak zastavit Miloše Zemana a jeho představy o tom, jak si bude se zemí dělat, co chce, a jmenovat své vlády, tak by na překlenovací období nějaká míra spolupráce se sociální demokracií byla asi možná. Ale programově celé čtyři roky si vůbec nedokážu představit.

 

Rubriky
Aktuality - volby 2013 Komentáře a články

Co dál s panem Ištvanem

Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal.

Rád bych od sebe oddělil dvě roviny problému. První je vztah Petra Nečase s Janou Nagyovou, druhou výše zmíněný zásah policie pod přímým řízením osob z olomouckého vrchního státního zastupitelství, jmenovitě pana Ištvana. Bohužel obě tyto kauzy pro veřejnost splývají, což je vidět mimo jiné na skutečnosti, že nejvíce jsou nám otloukány o hlavu vysoké odměny Jany Nagyové. V podstatě souhlasím s tím, že konzervativní premiér si nemůže dovolit kvůli milence opustit manželku a že je to dostatečný důvod k jeho pádu. Je to možná kruté a tvrdé i vzhledem k obecně liberálnímu pohledu společnosti na rozvody, ale já se s tím ztotožňuji. A vysoké odměny jsou už spíš jen českou třešničkou na dortu, hrající na naši závist. Tolik k Petrovi. Je mi ho osobně hrozně líto, pokládám ho za jednoho z nejschopnějších a nejpracovitějších lidí, které jsem v politice poznal, a myslím si, že jeho vláda udělala v rámci možností opravdu maximum. Ale sám vždy věděl, že politika je tvrdé řemeslo a že za osobní selhání se platí.

Druhou stránkou věci ovšem je, za jakých podmínek padl on sám, padla vláda jako celek a byl odstartován dnešní vývoj. A to je myslím zcela jiný příběh. Vždy jsem trval na tom – a stačí si přečíst moje vystoupení k novému zákonu o státním zastupitelství – že chci nezávislé státní zastupitelství a že do něj politici opravdu nemají co mluvit. Ale trvám na tom, že současně s nezávislostí musí přicházet i zodpovědnosti. Politici se zodpovídají jednou za 4 roky (prezident za 5, senátoři za 6). Každý, kdo má mít v zemi jakoukoliv moc, musí unést i odpovědnost za ni. Tvrdím, že pan Ištvan a jeho „melody boys“ nesou plnou odpovědnost za zásah v červnu 2013. A že už nyní je možné zcela jednoznačně konstatovat, že byl nepřiměřený a neoprávněný. Nechci teď rozbírat právní aspekty, ač k nim vím dost, to bude úkolem obhajob. Ale má-li by státní moc především bránit páchání trestních činů, měla v případě „trafik“ zakročit – a já je opravdu v žádném ohledu nepokládám za trestný čin – již v únoru, v případě úkolování Vojenského zpravodajství nejpozději v dubnu.

Velmi bych uvítal, kdyby naše represivní orgány dokázaly některé zákulisní hráče alespoň postavit před soud. Zatím se ale nic takového nekoná: trestní stíhání v případě „kmotrů“ nebyla zahájena žádná (nepočítáme-li dopravní nehodu pana Janouška), obvinění nebylo sděleno žádné. Z tohoto hlediska byl celý zásah v Praze včetně následující tiskové konference jen nesmyslnou demonstrací síly a moci bez jakéhokoliv zakončení. A to je přesně to, co státní zastupitelství nesmí činit. Jeho úkolem není předvádět se před veřejností, na koho si ještě může troufnout. Natož pak zavděčovat se politikům – proč asi paní Benešová mluví o povýšení pana Ištvana? Za zásluhy o pád jí nepříjemné vlády? Úkolem státního zastupitelství je žalovat za stát u soudu a dbát přitom na ochranu dobrého jména potenciálních pachatelů. Jen soud rozhoduje o vině (a trestu), státní zastupitelství jen žaluje.

Můžeme samozřejmě ještě několik měsíců počkat. Tři měsíce po zásahu v Praze je ale myslím zřejmé, že propojení „právní konstrukce“ v případě trafik a hloupého úkolování Vojenského zpravodajství s kmotry a zabavenými stamilióny a kily zlata bylo zcela umělé a účelové. Z tohoto hlediska byl červnový zásah pučem policejních plukovníků, respektive státních zástupců, za který musí nést jeho aktéři zodpovědnost.

Rubriky
Komentáře a články

Umlčování kritiky je konec demokracie

Je zajímavé, že když byla zveřejněna telefonní čísla politiků, tak k tomu byl ze všech stran kladný či minimálně shovívavý přístup. Však oni si to ti hnusní politici vlastně zaslouží… Že mně a mnoha kolegům více než měsíc každou noc pravidelně psali či volali všemožní vtipálci, zjevně nikoho moc netrápilo. Tak si to přece vypni nebo buď k dispozici lidu 24 hodin denně. Že máš čtyři děti a rád bys byl v případě služební cesty na telefonu i v noci, nikoho nezajímá.

A ejhle, co to slyším, šílený Okamura s Úsvitem přímé demokracie (neplést s tím řeckým, podobnost čistě náhodná) se kritické novináře pokouší uspamovat pomocí svých facebookových přátel. Funguje to jednoduše: někdo napíše kritický text o Úsvitu, Okamura zveřejní e-mail na dotyčného novináře na FB a ze 70000 přátel jich dostatek naplní zadání a začne zasílat nenávistné emaily.

Ne, opravdu ode mne neuslyšíte škodolibý potlesk (ač si o dnešních médiích či novinářích myslím svoje a nalézt alespoň trošku nezaujatá média je čím dál těžší, ale o tom snad někdy příště). Naopak, jedná se o princip, kterému budu odporovat do posledního dechu, ať zrovna dopadne na přátele či osoby mně nemilé. Takto začínají diktatury: kdo má jiný názor, toho budeme postupně umlčovat a eliminovat, zpočátku vcelku nevinně pomocí e-mailu či sms, později pomocí uličních výborů nebo nikým nevolených úředníků. Stejně tak politiky, kteří mají jiný názor než je aktuální vůle lidu (kterou bude určovat nejspíše Okamura sám) je třeba okamžitě odvolat (volně cituji z programu Úsvitu). Ano, to je konec demokracie.

 

Rubriky
Média

Témata týdne na TV Barrandov

Na TV Barrandov s Jeronýmem Tejcem, poslancem ČSSD a Františkem Nachtigallem, šéfredaktorem Týdne ve víkendové politické diskusi Témata týdne. Politici a komentátoři živě v první české víkendové politické debatě týdne. Moderuje Tomáš Vyšohlíd.

> přehrát pořad

tv-barrandov

Rubriky
Média

ČT: Události, komentáře – téma programové prohlášení vlády

Pět dní před hlasováním o důvěře schválila vláda Jiřího Rusnoka své programové prohlášení. Chce hlavně oživit ekonomiku, snížit nezaměstnanost, lépe čerpat eurodotace a také obnovit důvěru ve veřejné instituce. Jaké jsou šance Rusnokova kabinetu na získání důvěry? Budou sociální demokraté hlasovat jednotně? A proč se koalice nechce o vládním programovém prohlášení vůbec bavit? Hostem bude ministr vnitra Martin Pecina, předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda a místopředsedkyně ČSSD a Senátu Alena Gajdůšková.

  Pecina vyšetřovatelům věří, při blamáži by ale zvažoval jejich posty

> přehrát pořad