Rubriky
Média

Daňovou progresi odmítám!

Exposlanec a bývalý předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda prý rozhodně nehází flintu do žita. „Já jsem absolutní optimista, myslím si, že volební výsledek bude velmi dobrý, v Praze se určitě budeme pohybovat kolem dvaceti procent, celostátně budeme spíš na patnácti procentech,“ neobává se politik, že by hlasy ODS přebralo „hnutí jednoho muže“, miliardáře Andreje Babiše. A v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasnil, za jakých podmínek si dokáže představit velkou koalici ODS a ČSSD.

Volební lídryně ODS a Prahy Miroslava Němcová prohlásila, že pro ODS je naprosto nepřijatelná spolupráce s politickými subjekty Úsvit, ANO, Hlavu vzhůru! a SPOZ, protože je považuje za nesystémové subjekty, které rozleptávají politický systém. Souhlasíte s tímto hodnocením?
Domnívám se, že to, co řekla Mirka Němcová, je naprosto pravda. Jestli se chceme bavit o nějakém stranickém systému, u subjektů, o kterých mluvila, není vůbec jasné kromě kultu osobnosti, co je spojuje.

Takže jsou to takové strany jednoho muže nebo ženy?
Ano, strany jednoho muže či ženy. Strany určené k tomu, aby úspěšný podnikatel nebo v minulosti úspěšný politik jako Miloš Zeman se dostali na místo, jaké si představují. O jejich programu, o tom, jak se budou chovat, nevíme vůbec nic. Naše zkušenosti z tohoto volebního období s Věcmi veřejnými a jejich postupným rozpadáváním byly opravdu velmi tristní.

Kdo vám připadá jako případný partner ke spolupráci, i když v této situaci asi nelze mluvit o vládním koaličním partnerovi, ale spíš o partnerovi v řadách opozice, s kterým byste mohli ladit společná stanoviska proti případné levicové vládě? Zůstává jen TOP 09, nebo vidíte i nějakou jinou možnost?
Já bych rozhodně neházel flintu do žita. To je první věc. Uvidíme po volbách, jestli budeme v opozici nebo kdo bude ve vládní koalici. Samozřejmě že relativně přirozeným partnerem je TOP 09, přirozeným partnerem je KDU-ČSL, pokud se dostane do sněmovny, partnerem, s kterým máme nějaké zkušenosti, i když ne vždycky úplně dobré, je potenciálně Strana zelených. I Svobodní, určitě se s nimi známe, určitě se s nimi v řadě věcí shodujeme.

Co si myslíte o průzkumech volebních preferencí politických stran? Podle STEM jste v této chvíli na třetím místě, dokonce mírně posilujete, jiné průzkumy vás řadí až na páté místo za ČSSD, komunisty, TOP 09 a ANO.
Já myslím, že průzkumy ukazují jedno, politická situace je velmi nejasná a voliči jsou v mnoha případech ještě nerozhodnutí.

Věříte, že se vám podaří ve vždy pravicové Praze, kde máte silnou kandidátku v čele s Miroslavou Němcovou, dosáhnout slušného výsledku, třeba patnácti procent hlasů?
Já jsem absolutní optimista, myslím si, že ten výsledek bude velmi dobrý. V Praze se určitě budeme pohybovat kolem dvaceti procent a celostátně budeme spíš na patnácti procentech. Naším cílem není být osmiprocentní stranou, naším cílem je být vážnou protiváhou sociální demokracii a levici jako celku. To je náš jednoznačný cíl a myslím, že o tom voliče přesvědčíme.

Opravdu si myslíte, že takový volební výsledek ODS je v současné době reálný?
Ano, pokládám ho za reálný.

Hovoří se o tom, že ODS po vzoru německých konzervativců CDU-CSU, kteří vsadili na tvář Angely Merkelové, zaměří volební kampaň víc na osobnost Miroslavy Němcové, která se těší důvěře veřejnosti. Je to tak?
Paní Němcová je lídrem pražské kandidátky, nepochybně ji využijeme.

Podobných podnikatelských projektů, jako je ANO miliardáře Andreje Babiše, se objevilo v Evropě víc. Naposledy strana rakousko-kanadského byznysmena Franka Stronacha  uspěla o víkendových sněmovních volbách v Rakousku s necelými šesti procenty hlasů. Myslíte si, že se i u nás podaří Babišovu hnutí vstoupit do Parlamentu?
Já nejsem prognostik, prognózy ať dělají jiní. Já se snažím, abychom my uspěli. Jestli se Babišovu hnutí podaří nebo nepodaří uspět, to uvidíme, já jeho hnutí pokládám za nesmírně problematické, protože hnutí založené na jednom muži je vždycky problém. Ale jak voliči ohodnotí Babišovu minulost a jeho podnikání, prognózovat nebudu.

Ale neobáváte se, že vám toto hnutí může odlákat bývalé voliče? Podle některých průzkumů ODS opouští kolem sedmi set tisíc voličů, kteří jí v minulých volbách dali hlas, přecházejí zčásti k TOP 09, zčásti právě k Babišovu hnutí. Například zarytý příznivec ODS, majitel firmy Jablotron Dalibor Dědek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz potvrdil, že ODS už volit nebude a podpoří pana Babiše. Nemůže se podobně zachovat víc podnikatelů?
Já jsem ještě žádného živého voliče pana Babiše osobně neviděl. Ale mnozí mi vyprávějí, že takoví lidé existují, právě z těch středně podnikatelských kruhů. Ale mně se k tomu ještě nikdy nikdo nepřiznal.

Politika bývalé koaliční vlády ODS, TOP 09 a LIDEM příliš podnikatelům a živnostníkům nepřála. Teď znovu říkáte, že chcete ponechat DPH na 15 a 21 procentech, že nebudete škodit živnostníkům. Co chcete udělat pro to, aby vám uvěřili, když v minulém volebním období ODS porušila svůj slib, že nebude zvyšovat daně, a pak zvedla sazby DPH?
Sazby DPH jsme zvedli, to je pravda, na druhou stranu jsme vždycky říkali, že daně je třeba přesouvat z daní přímých na daně nepřímé, to znamená na zdaňování spotřeby. Tím jsme se nikdy netajili a myslím si, že i v této vládní koalici, když si vzpomeneme, kolikrát vymýšlel pan Kalousek dodatečné zdanění živnostníků, snižování paušálů a další věci, jsme minimálně živnostníky uhájili proti všem takovým nápadům. Já věřím, že si to nakonec uvědomí a že se to u voleb promítne.

Zachovali byste se v budoucnu ve vládní koalici jinak, kdyby zase někdo z koaličních partnerů přišel s nápadem, který by byl v rozporu s vaším vlastním programem týkajícím se podnikatelů a živnostníků?
Vládní koalice je vždycky o nějakém kompromisu. Ale kromě DPH jsme živnostníky v minulém volebním období nějak dramaticky nepoškodili. A co jim hrozilo a hrozí do budoucna při všech těch výrocích z řad sociální demokracie, že jsou to paraziti, je mnohem nebezpečnější než zvednutí DPH, které jsme provedli.

Zvýšení jakýchkoli přímých daní je pro vás tedy tabu. Nepodpořili byste ani progresivní zdanění příjmů, které prosazují sociální demokraté?
Progresi zdanění zásadně odmítáme.

Ve volebním programu máte opět slučování ministerských resortů. I když se to pravidelně opakuje ve vašich programech od roku 2003, zatím k tomu nedošlo, asi i kvůli koaličnímu vládnutí, aby každá strana mohla dostat určitý počet křesel. Není to jen nesplnitelný slib, nebo věříte, že byste to už dokázali prosadit?
Minulá vláda jedno ministerstvo – informatiky – zrušila, Nečasova vláda na to byla připravena. Vážně jsme chystali, a mělo to být do řádných voleb hotové, sloučit ministerstva dopravy a průmyslu a obchodu a zrušit Ministerstvo pro místní rozvoj. Bohužel se to z časových důvodů a kvůli rozpadu vlády už nepodařilo, ale chceme to určitě dokončit.

Nestihli jste dokončit víc věcí, protože po rezignaci premiéra Petra Nečase odmítl prezident Miloš Zeman jmenovat Miroslavu Němcovou premiérkou, i když v té době měly strany původní vládní koalice ve sněmovně “stojedničkovou” většinu. Kritizovali jste postup prezidenta, když si vytvořil vládu ze svých podporovatelů a kamarádů, TOP 09 dokonce připravila změnu Ústavy na omezení prezidentských pravomocí. Byla by ODS pro takovou úpravu?
Já jsem sám za sebe strašně opatrný na to, aby se každá krize v zemi řešila změnou Ústavy. Už jsme na to takhle jednou naskočili v případě přímé volby prezidenta. Já už jsem v minulosti navrhoval některé změny, které by mi přišly rozumné a které by měly stabilizovat vládní systém, ať už to byl kancléřský systém, tedy aby současně k nedůvěře vládě byl navržen nový premiér, to jsou myslím dílčí změny, které se v Ústavě dají dělat a které by měly stabilizovat systém jako celek. Ale abych proto, že Miloš Zeman si s Ústavou a ústavními zvyklostmi pohrává, jak chce, honem měnil pravomoci prezidenta, na to jsem trochu opatrný.

Ale mluví se o tom, že by Ústava nějaké změny stejně potřebovala.
O tom už se mluví dvacet let. Já bych to nepřeceňoval. Pokud bude dostatečně silný a sebevědomý Parlament, respektive Poslanecké sněmovna, ve které budou strany, které jsou zastánci systému, a ne zastánci silné ruky, tak podle mého názoru dokáží ten boj s prezidentem vybojovat.

I kdyby se vaše víra o patnácti procentech, které získá ODS ve volbách, vyplnila, zřejmě zůstanete v opozici. Jste připraveni na opoziční roli?
Chceme jít do voleb, abychom zastavili nástup levice, chceme být stranou, která zabrání minimálně ústavní většině levice, ale samozřejmě počítáme, jako v kterýchkoli jiných volbách s tím, že můžeme být v opozici. A pak se musíme jednoznačně proti vládě vymezit.

Dokážete si představit, že by za nějakých podmínek šla ODS do vládní spolupráce se sociálními demokraty? Může podle vás nastat situace, kdy byste spolu uzavřeli velkou koalici?
Já myslím, že programově je velká koalice se sociálními demokraty v podstatě vyloučena, ta míra shody s nimi je velmi nízká. Na druhou stranu říkám, pokud by to byla jediná cesta, jak zastavit Miloše Zemana a jeho představy o tom, jak si bude se zemí dělat, co chce, a jmenovat své vlády, tak by na překlenovací období nějaká míra spolupráce se sociální demokracií byla asi možná. Ale programově celé čtyři roky si vůbec nedokážu představit.

 

Rubriky
Média

Témata týdne na TV Barrandov

Na TV Barrandov s Jeronýmem Tejcem, poslancem ČSSD a Františkem Nachtigallem, šéfredaktorem Týdne ve víkendové politické diskusi Témata týdne. Politici a komentátoři živě v první české víkendové politické debatě týdne. Moderuje Tomáš Vyšohlíd.

> přehrát pořad

tv-barrandov

Rubriky
Média

ČT: Události, komentáře – téma programové prohlášení vlády

Pět dní před hlasováním o důvěře schválila vláda Jiřího Rusnoka své programové prohlášení. Chce hlavně oživit ekonomiku, snížit nezaměstnanost, lépe čerpat eurodotace a také obnovit důvěru ve veřejné instituce. Jaké jsou šance Rusnokova kabinetu na získání důvěry? Budou sociální demokraté hlasovat jednotně? A proč se koalice nechce o vládním programovém prohlášení vůbec bavit? Hostem bude ministr vnitra Martin Pecina, předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda a místopředsedkyně ČSSD a Senátu Alena Gajdůšková.

  Pecina vyšetřovatelům věří, při blamáži by ale zvažoval jejich posty

> přehrát pořad

 

Rubriky
Média

Fotopříběh: Bendův den

Parlamentní listy sledovali poslance Marka Bendu, jak má ve sněmovně napilno…

Pozoruhodná fotosérie z jednoho pracovního dne.

Rubriky
Média

Kšeft století? Ano, pro stát!

VYŠLO V ČASOPISE REFLEX

V posledních měsících se blížíme k završení historického úkolu, kterým vláda Petra Nečase splácí starý dluh: jedná se o narovnání vztahů státu s církvemi.

Již v roce 1992 bylo záměrem zařadit navracení církevního majetku po bok standardním restitucím, které se mimochodem ukázaly jako nejspravedlivější a zároveň nejméně zpochybňovaná forma privatizace. Tenkrát celou věc zmařila slovenská komora Sněmovny národů, podle pamětníků čistě kvůli vnitroslovenským politickým hrátkám. Reakce tehdejšího Federálního shromáždění byla jednoznačná: naši zvolení zástupci tenkrát rozhodli, že majetek, který patřil církvím, se bude navracet na základě zvláštního zákona a do té doby s ním nebude možno nakládat. Tak vznikl onen proslulý „blokační paragraf“, který již po dlouhých dvacet let dusí rozvoj řady obcí a měst a nechává obrovský majetek bez možnosti plného využití, ke škodě nás všech.

Nechci čtenáře unavovat historickými spekulacemi, kdo, kdy, za co mohl, faktem však zůstává, že až do dnešního dne žádná vláda nedokázala tento problém vyřešit. Mimochodem – na rozdíl právě od Slováků, kteří ihned po rozdělení státu své pochybení napravili a v téměř totožném právním prostředí církevní restituce naprosto bez problémů provedli.

Česká republika, resp. její parlament, tedy dnes nestojí před otázkou, zda majetek patřil církvím a zda jej má vracet. Odpověď na tuto otázku obsahuje zákon platný již dvacet let. To ostatně konstatuje i rozhodnutí Ústavního soudu, na jehož základě se mohou církve o jednotlivé majetky začít soudit a zcela nepochybně budou soudy vyhrávat. Jen díky trpělivosti církví k tomu ještě nedošlo. Za to si církve, především římskokatolická, zaslouží veliké uznání. Výsledek tohoto živelného vymáhání by totiž přinesl jen dvojí: stát by patrně musel vydat a zaplatit více (včetně nákladů soudů), zároveň by jeho rozpočet byl i nadále zatížen vyplácením platů duchovních, včetně nových církví.

Abychom jinak vskutku trpělivé církve nedotlačili k tomuto meznímu řešení, dospěli jsme po letech vyjednávání k rozumnému kompromisu. Stát navrženým zákonem vrací církvím tu část jejich majetku, kterou má v držení, a za tu část, která patří obcím, krajům či soukromým osobám, vyplácí náhradu.  Tím stát přebírá vinu za ukradení majetku výhradně na sebe a nekomplikuje situaci nikomu jinému. Zároveň však zákon konstatuje, že společně s vyplácením náhrad za nevydaný majetek bude postupně zastaveno financování církví ze státního rozpočtu. Tím se konečně dostáváme do stavu, předpokládaném v naší Listině základních lidských práv a svobod, tedy k církvím nezávislým na státu, k jejich finanční soběstačnosti v kultovních záležitostech bez nároků na veřejné rozpočty.

Z tohoto hlediska je dohoda všech státem placených církví na vzájemném vyrovnání nesmírně důležitá, bez ní by celý proces nemohl fungovat. Katolická církev se z vyplácených náhrad velkoryse vzdává významné části, která umožní budoucí působení i menším církvím. Naopak České republice se toto nastavení celého vyrovnání s církvemi vyplatí, jak prokazují výpočty ministerstva kultury i ekonomických analytiků: za třicet let bude její „dluh“ splacen, přitom ale již mnohem dříve bude na církve vydávat celkově méně než dnes. Bohužel na české levici není nikdo, kdo by byl ochoten uvažovat v horizontu delším než je volební období.

Sama skutečnost, že chceme církve odpovědné samy za sebe, se mnohým zastáncům všeobjímajícího státu nelíbí. Rétorika nejrůznějších odpůrců přesáhla už všechny meze a připomíná padesátá léta včetně konspirativních teorií o roli státu Vatikán v celosvětových spiknutích. Podobné výplody by sotva stály za komentář, nicméně dává-li ČSSD inzerát se zcela a ve všech ohledech lživým výrokem nebo otiskuje-li tak solidní časopis, jakým je Reflex, takové nesmyslné a nenávistné výplody, jakých se dopustila paní Lenka Procházková, je třeba přidat ještě dvě poznámky.

Není pravdou, že by majetek, o němž je řeč, v minulosti nepatřil církvím, resp. církevním právnickým osobám. Až do dnešních dnů o tom nikdy nikdo nepochyboval, jak je patrné z pozemkových reforem, zabírání za komunismu, běžných obchodních vztahů, jako je prodej, směna, koupě, za všech forem vlád v posledních sto letech. Jistá omezení v nakládání církví s majetkem nebyla nikdy zpochybněním vlastnictví, ale naopak vyjádřením habsburské touhy po přiblížení trůnu a oltáře a po nich komunistickou snahou o dohled státu nad církvemi.

Holým právním nesmyslem je strašení lidí, že církevní majetek začne patřit Vatikánu. Majetek bude samozřejmě vydáván českým právním subjektům a bude spravován podle českého právního řádu. Je to podobný blábol, jako když někdo vypráví, že vstupem německé firmy do české automobilky ztrácíme státní suverenitu.

Rubriky
Média

Stát se s církvemi vyrovnat musí. Z právních i morálních důvodů.

VYŠLO V ČASOPISE REFLEX

Podle zákona o vyrovnání s církvemi, který leží v poslanecké sněmovně, se církvím v příštích pěti letech vrátí lesy, pole a nemovitý majetek v hodnotě 75 miliard korun. Církvím bude současně v průběhu příštích třiceti let vyplacena náhrada v celkové výši 59 miliard korun. Podle předsedy ústavněprávního výboru Marka Bendy tak dojde k definitivnímu vyřešení vztahu státu a církví. Po mnoha letech přešlapování se zároveň vyjasní majetkoprávní vztahy, které blokují rozvoj řady českých obcí.

Církevní restituce vyvolaly podle očekávání bouřlivou celospolečenskou debatu. Co říkáte opakovanému argumentu, že církev na majetek zabavený komunistickým režimem nemá právo, protože ho pouze spravovala, ale nevlastnila?

Zásadně s ním nesouhlasím. Vždy se jednalo o názor okrajový, zastával ho za první republiky například Prof. Antonín Hobza, který později figuroval v proticírkevních procesech. V roce 2008 byly  sněmovní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnických fakult a v žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů zpochybněno. Historické vlastnictví církví opakovaně potvrdil také ústavní soud, který v některých případech dokonce rozhodl o vydání majetku. Jedná se například o majetek řádu premonstrátů či farnost Heřmanovice. Nepochybovala 1. republika a dokonce ani socialistické Československo, které majetek církevních subjektů vyvlastňovaly a uzavíraly s nimi darovací a kupní smlouvy.

Církev byla ale podle kritiků restitucí v nakládání s majetkem vždy omezena…

Veřejnoprávní omezení daná zákonem existují dodnes a vztahují se na řadu majetků, typově například na pozemky v chráněných krajinných oblastech nebo objekty v památkových rezervacích. Nijak to ale nezpochybňuje vlastnické právo vlastníka. Všichni, kdo dnes nároky církve zpochybňují, by si měli přečíst dřívější nálezy ústavního soudu. Ty jednoznačně potvrzují, že bez přijetí příslušného zákona bude trvat protiústavní stav, který je v rozporu s mezinárodními závazky k ochraně majetku. Jinými slovy, pokud zákon o majetkovém vyrovnání nepřijmeme, budou hrozit hromadné žaloby, které by církve jistě vyhrávaly.

Možná i v důsledku rozpačité argumentace ministryně kultury vyvolává otazníky stanovená hodnota odebraného majetku. Můžete připomenout, jak se k ní došlo?

Tato hodnota byla stanovena vládní komisí již v roce 2007 na základě detailních podkladů od církví a náboženských společností a zároveň dotčených státních orgánů, jako je Pozemkový fond ČR nebo Lesy ČR. Současná koalice pouze tento výpočet přijala a zvolenou metodu výpočtu potvrdila jako vyhovující i renomovaná auditorská společnost Ernst&Young. Je logické, že stanovená suma u nevydaného majetku je pouze kvalifikovaným odhadem. Pokud bychom ale měli odhadovat cenu každé jednotlivé nemovitosti či pozemku, které nemohou být z různých důvodů navráceny, byla by výsledná částka pro stát jednoznačně méně výhodná. Nejvíce napadaná položka „nadceněných“ lesů a polí: lesy a pole budou vydány, takže se za ně žádná finanční kompenzace platit nebude! Tak možná dostanou církve majetek za méně než 75 miliard, ale to je státu de facto jedno. Navíc férovost původního odhadu potvrdilo, že církve převezmou raději pole a lesy než finanční kompenzaci.

Budou mít církve dostatečné kapacity na to, aby majetek, který často už roky chátrá, dobře spravovaly?

Jsem přesvědčen, že ano. Uplynulo už víc než 20 let od původních restitucí a církve se za tu dobu správu majetku naučily a také ji dnes a denně v praxi ukazují. Navrácení majetku do rukou církve a související finanční vyrovnání naopak umožní nastartovat rozvoj mnoha českých obcí. Téměř pětina z nich má dnes na svém území pozemky fakticky nevyužitelné díky blokačnímu paragrafu ze zákona o půdě. Na místě navrácených chátrajících budov pak budou moci vznikat například hospice či jiná sociální zařízení, která církev tradičně provozuje. Zákon o vyrovnání s církvemi proto podporují starostové i Svaz měst a obcí.

Proč by nemohl dotyčný majetek spravovat veřejnoprávní fond, který by zároveň činnost církví financoval, jak navrhují sociální demokraté?

Veřejnoprávní fond pouze konzervuje nynější stav, v němž jsou církvím protiústavně upírána vlastnická práva, a jde proti principu nezávislosti církví a státu. Vždy jej prosazovaly dvě skupiny: ti, co se už těšili, jak budou takový fond spravovat a postupně tunelovat, a ti, kteří chtějí zachovat moc státu i nad církvemi. Účelem zákona není pouze narovnání minulých křivd, ale především zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví (z roku 1949!). Proto také došlo uvnitř církví a náboženských společností ke společné dohodě o rozdělení finanční náhrady, která všem církvím umožní fungovat i po ukončení financování duchovních. Katolická církev se tak de facto vzdala značné části svého majetku ve prospěch ostatních církví. Změnu financování církví prosadila mimochodem právě ODS, která na ní trvala od samého začátku.

Církevní restituce nemají ovšem podporu veřejnosti, navíc k nim dochází v ekonomicky obtížné době.

Samozřejmě vnímám, že nálada ve společnosti není příznivá, ale to je také důsledek 20 let přešlapování na místě. Vyrovnání s církvemi představuje dlouhodobý problém, s jehož řešením už není možné z právních i morálních důvodů vyčkávat. V důsledku tento krok státu uleví, protože umožní přestat vyplácet platy duchovních ze státního rozpočtu, a v praktické rovině přinese prospěch řadě obcí a jejich obyvatelům. Procházíme tímto procesem jako poslední země bývalého východního bloku. Všechny ostatní státy již restituci církevního majetku provedly, a to dokonce i země, které jinak obecné restituční principy neuplatnily nebo je uplatnily jen ve velmi omezené míře.

Rubriky
Média

Krásný ztráty

Přehrát pořad >

Politolog a historik Jacques Rupnik s politikem Markem Bendou v baru u Michala Prokopa.

Krásný ztráty Krásný ztráty Krásný ztráty