Rubriky
Média

Babiš je symbolem příživnictví a je skandální, že zapaluje svíčku na Národní

Rozhovor v Reflexu – Marek Benda je poslancem s menší přestávkou už od roku 1990. Dnešní zákonodárce za ODS se vyhraňuje zejména proti šéfovi hnutí ANO: „Já jsem pro Babiše čert, kvůli kterému se chudák po převratu musel znovu prodrat k moci.“ V rozhovoru pro Reflex.cz také říká: „Jsem pořád v šoku z toho, že předlistopadový kádr, klidně položí věnec a svíčku na Národní, to je skandál… Že se nestydí. Ti demonstranti tam stáli proti němu a jemu podobným!“

Tím předlistopadovým kádrem myslíte Andreje Babiše?

ANO je strašně složitý subjekt spojený pouze s Babišem, ne s žádnými myšlenkami. Jsou tam dokonce lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou pravicoví.

Co pro vás osobně znamenal 17. listopad 1989, když kritizujete to, že předlistopadový kádr tam zapaluje svíčku?

Listopad byl bezesporu především o politické svobodě. Naše země na tom ekonomicky nebyla dobře – nebylo ovoce, nebyly vložky pro ženy a toaletní papír, stály se fronty, ale dejme tomu nějak málo to fungovalo. Požadavky disidentů ale byly typu „propusťte politické vězně, povolte Lidové noviny, povolte svobodné volby, pryč s vedoucí úlohou komunistické strany.“ Po svobodných volbách pak Klaus prosadil ekonomickou reformu, přišly restituce. Chtěli jsme tenkrát rovnější startovací pozice, proto kupónovka. Nesměli být zvýhodněni jen komunističtí prominenti. A to je dnes vysmíváno a zpochybňováno.

Buďte konkrétní.

Babiš říká klíčovou větu – 25 let se to tu vedlo do háje. On zpochybňuje celý polistopadový systém! Babiš je symbolem příživnictví. Já jsem pro Babiše čert, kvůli kterému se chudák po převratu musel prodrat znovu k moci.Za posledních dvacet let si vybudoval impérium na státu! Přijde mi absurdní ho dnes vídat v Poslanecké sněmovně.

Lidi ho tam zvolili i proto, že si myslí, že když je bohatý, tak nebude krást…

To je nesmysl. Vždyť už Tomáš Akvinský říkal, že zločin nevzniká z nedostatku, ale z chtivosti. Zločinec si chce zlepšit svou životní situaci a to platí i pro miliardáře.

Když hovoříme o symbolu 17. listopadu a dalším vývoji, mnoho lidí si myslelo, že se to po zkušenostech s komunismem více otočí k pravé části politického spektra. Vy jste konzervativec nebo liberál?

Už před 20 lety jsem měl ideově jasno. Měl jsem výchovu z domova, jak se má dělat politika. Poslouchal jsem tenkrát tiše na gauči, co říkají chartisté a lidé kolem někdejší Křesťansko-demokratické strany mého otce. Jsem konzervativně liberální politik. Jsem konzervativní v hodnotách a liberální v přístupu k trhu.

Jenže vaše ODS stejná není.

ODS je názorově vymezená, i když je tam spor mezi konzervativci a liberály. Jsme strana, kde jsem jak já, tak Jan Zahradil. Navzájem spolu v mnohém nesouhlasíme, ale zároveň víme, že na druhé straně máme horší oponenty. Socialisté vědí, co chtějí, a také mají různá křídla – tradiční socialisty kolem Škromacha a liberální pražskou kavárnu, která prosazuje všemožné kvóty.

Jenže mnoho politiků říká, že jsou konzervativní. Například Karel Schwarzenberg. Je podle vás konzervativec?

Když Karel o sobě říká, že je konzervativní, myslí tím “jsem starý šlechtický rod”. To já respektuju. Co je na něm ale kromě této tradice konzervativní? Schwarzenberg přece původně kandidoval za Zelené. Je podle mě hodnotově spíš liberální než konzervativní. Vždyť TOP 09 podporuje pochody homosexuálů, to není konzervativní, to jde proti rodině.

Liberálové v TOP 09 jdou proti rodině?

Dnešní evropští liberálové definují nová lidská práva, která ovšem znamenají, že ta původní se rozmělňují. Právo na rodinu, rodinný život a právo na výchovu dětí se přeměňují na nová dětská práva. Dnes se bohužel dostává na první místo to, aby děti měly co nejlepší sociálně-ekonomické zázemí. Už nesmíte dát svému dítěti ani pohlavek. Dochází k zpochybnění rodičů, protože se nad jejich rodičovská práva staví další a další práva. Nejdál jsou v tom v Norsku a Švédsku. Vidí tam jen jedince, a už ne rodinu. Společnost se ale skládá z entit, například právě rodin, které mají smysl.

Pozorujete podobný trend jako ve Skandinávii i u nás?

Marně jsem protestoval proti povinným dětským sedačkám a proti povinným helmám, tu na lyžích, tu na kole. To má být snad odpovědnost rodičů, ne? Proč by mě za to měli pokutovat? Bohužel, cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly. Něco prochází přes naši sněmovnu, něco přichází z Evropské unie. Většina poslanců pro takové věci hlasuje, protože si myslí, že lidi jsou hloupí.

Mají podle vás tyto zákony až tak vážný dopad na rodiny?

Destrukce rodiny je obrovský problém. Člověk se pak ani nediví jiným národům, že o naše západní hodnoty nestojí. Ovšem na druhou stranu sice dnes převládá tento liberální model, ale konzervativci mají víc dětí. To je pozitivní.

Chystá podle vás i současná vláda další zákony, které by ohrožovaly rodinu?

Dnešní vláda téměř žádné zákony nenosí. Což je docela výhoda. A když je nosí, tak je nejsou schopni prosadit. Nastoupili s velkým humbukem, co všechno udělají, ale uběhl rok a nic zásadního nezměnili. Co ale považuji dnes za extrémně nebezpečné, je snaha omezovat domácí vzdělávání. Proč to zakazovat těm pár lidem, kteří to chtějí? Podobné je to například s rozšiřováním povinného očkování.

Rubriky
Média

Interview ČT24 k listopadu 89 a současné politice

Profilový rozhovor k výročí listopadu 89 a aktuální politické situaci. Sledujte na stránkách České televize.

Rubriky
Média

Uzdravit lidská srdce bude trvat generace, říká Marek Benda

Novinky.cz / Při příležitosti 25. výročí událostí 17. listopadu oslovily Novinky.cz přímé aktéry tehdejšího dění, aby okomentovali tehdejší události i osobní očekávání, která změnu režimu provázela. Poslanec Marek Benda, tehdy čelný představitel studentů, tvrdí, že se naplnily dřívější obavy: nastavit svobodnou společnost se zvládne do 10 let, ale uzdravit lidská srdce potrvá déle.

ak a s jakým očekáváním jste v roce 1989 vnímal listopadové události?

Vnímal jsem je velmi intenzivně, byl jsem jejich iniciátorem za nezávislé studentské hnutí Stuha a později i bezprostředním aktérem. Relativně dlouho jsme nevěděli, zda zvítězíme, nebo skončíme na léta v kriminálech (osobně jsem byl zatčen ještě 19. 11.). Základní emocí bylo porazit komunistický režim a prosadit svobodnou společnost, ekonomická témata tehdy studenty opravdu nezajímala.

Když se na tuto dobu podíváte dnes s odstupem, naplnilo se vaše očekávání?

Mám-li být poctivý k sobě tehdy i dnes, tak se očekávání opravdu naplnila. Svobodu jsme si vybojovali a užíváme si ji do dneška plnými doušky. Současně se ovšem naplnily i tehdejší obavy, které nám říkali hlavně naši otcové. A to, že nastavit svobodnou společnost a zavést tržní ekonomiku bude trvat do deseti let, ale uzdravit lidská srdce i duše deformované lety komunismu i normalizace bude trvat po dvě generace.

Co vás za posledních 25 let ve vývoji České republiky nejvíce zklamalo a co naopak nejvíce potěšilo?

Potěšil mě výkon mnoha jednotlivců i země jako celku. Potěšil mě jednoznačný příklon k Západu i svobodě. A spousta dalších věcí. Zklamala mě neuvěřitelná schopnost různých chytráků a vykuků všechno obejít a zneužít ve svůj osobní prospěch. Včetně politiky s její plejádou různých populistů a demagogů, kteří ani sami nevěří tomu, co slibují, a kdykoli to poruší.

Jak jste si v roce 1989 představoval svou vlastní budoucnost a jak hodnotíte svých posledních 25 let?

Moc jsem si nepředstavoval, byl jsem mladý a plný nadšení z toho, co jsme dokázali. A těšil jsem se na život ve svobodě. Léta to byla dobrá a naplněná. Kdybych volil jinak, byl jsem možná bohatší a oblíbenější, ale takto mám pocit, že jsem se na naplňování našich představ osobně podílel. A určitě nelituji, mám skvělou ženu a čtyři dorůstající děti a přes všechny úspěchy a pády to bylo nesmírně zajímavé období a jsem rád na světě.

Co byste České republice popřál do příštích 25 let?

Každá generace si svoji svobodu musí vždy znovu vydobýt sama. A já přeji té dnešní, ať tuto pravdu pochopí včas a nemá to tak těžké jako ta našich otců. Ať už se jedná o plíživou normalizaci, nebo o vzrůstající rizika ve světě.

Rubriky
Komentáře a články Média

Slova o Tchaj-wanu byla zbytečný úlet

(pro Lidové noviny) Prezident Zeman při své návštěvě Číny a setkání s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem krom jiného prohlásil, že se nebudeme vměšovat do vnitřních záležitostí Číny a že respektujme její územní nároky včetně Tibetu a Tchaj-wanu. Pokládám to za strašnou hloupost.

Jsem ještě schopen pochopit, že dnešní levice v čele se Zemanem opustila ideál lidských práv a prodává je za obchodní možnosti. Osobně s tím hluboce nesouhlasím: když tu byl předseda tibetské exilové vlády, tak jsem cítil potřebu se s ním setkat už na letišti a vyjádřit mu podporu.

Přesto jsem schopen pochopit, že postoj těchto lidí vychází z jakéhosi hlubokého pudu levice.

Ta totiž nikdy nepokládala lidská práva za univerzální, ale vždy je chápala jako něco, co stát uděluje. Na rozdíl od konzervativců, kteří chápou právo na lidskou důstojnost jako právo absolutní, dané všem lidem bez rozdílu, a proto samozřejmě platné vždy a všude. Levice se nás snaží učit, že obsah lidských práv je libovolně nastavitelný. V Evropě do něj zahrnuje například i právo na bezplatnost vzdělávání či léčení, stejně jako právo homosexuálů na adopci či muslimů na nošení šátků. Na druhou stranu levice nevidí lidská práva jako nezcizitelná a univerzální, tedy vymahatelná za všech okolností a všude na světě. Britové měli za časů impéria jen omezené pojetí lidských práv, ale zato ho vyžadovali v celé své říši, například že lidské oběti (včetně upalování vdov) jsou nepřípustné. To ovšem moderní levice nedělá. V našem prostoru pojem lidských práv rozšiřuje, ale pro jiné je nepožaduje. Protože pro ni to nejsou práva daná lidstvím, ale pouze kulturním kontextem.

To vše bych snad dokázal u prezidenta Zemana pochopit. Nesouhlasím s ním, ale respektuji, že vyhrál volby a já jsem dnes jen hlas volajícího na poušti.

Zmínku o Tchaj-wanu však pokládám za úlet nebetyčného rozsahu. Škoda, že se raději nedržel starého přísloví “mluviti stříbro, mlčeti zlato”. Úplně zbytečně pokořit našeho významného obchodního, kulturního i vědeckého partnera je pro mě nepochopitelné. Nemám prostor, abych popisoval celou historii Tchaj-wanu i dynamický a složitý vývoj vztahů mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem. V posledních letech se vztahy přes Tchajwanský průliv velmi oteplily, probíhá intenzivní spolupráce, podepisují se desítky dohod, a dokonce už probíhají i jednání na politické úrovni. Současně je Tchaj-wan významným investorem v České republice a probíhá velmi široká vědecká a vysokoškolská spolupráce. Což jsou přesně obory, které potřebujeme rozvíjet, nechceme-li být pouze montovnou.

Česká republika i Tchaj-wan jsou si podobné velikostí, potřebou se zabezpečit proti sousedícímu velkému bratrovi, důrazem na inovace a kreativní schopnosti i snahou o budování a upevňování demokracie a úcty k lidským právům. Mnoho let usiluje Česká republika o rozvoj vztahů s Tchaj-wanem, aniž by tím urážela pevninskou Čínu. Za těchto okolností byla zmínka prezidenta Zemana o právu Číny na území Tchaj-wanu úplně zbytečnou urážkou tchajwanského lidu, která může naše vztahy velmi poškodit. Hloupou o to víc, že vůbec nebyla potřebná a nikdo ji po něm nechtěl. Jak Miloš Zeman sám s chutí bonmotuje a cituje klasiky: bylo to horší než zločin, byla to chyba.

Rubriky
Média

V Událostech, komentářích na téma Zeman v Číně

Absolutní přešlap a zbytečná urážka Tchaj-wanu.  Hosty Událostí, komentářů poslanci Jeroným Tejc /ČSSD/, Marek Benda /ODS/ a Zdeněk Ondráček /KSČM/. 

 

 

Rubriky
Média

Zatahovat BIS do dívčí války bylo absurdní, míní Benda

Schůzka dnes již bývalé náměstkyně ministryně spravedlnosti Hany Marvanové a šéfa Bezpečnostní informační služby Jiřího Langa, o níž informovala média začátkem června, zůstane bez dohry. Rozhodla o tom sněmovní komise, která má BIS na starost. Podle jejího předsedy Marka Bendy nešlo o porušení zákona, ale o absurditu vyvolanou dívčí válkou na spravedlnosti.

„Ta medializovaná schůzka exnáměstkyně Marvanové a ředitele BIS Langa nám dnes zabrala poměrně velkou část jednání. Shodli jsme se, že ani pan ředitel, ani paní Marvanová schůzkou neporušili zákon,“ řekl deníku ECHO24.cz předseda sněmovní komise pro kontrolu činnosti BIS Marek Benda (ODS).

Ten také upozornil, že schůzky šéfa Bezpečnostní informační služby s náměstky na ministerstvech jsou zcela běžné. Sdělit jim může jakékoliv informace z veřejně dostupných zpráv. A právě tak prý Lang podle svých slov postupoval i v případě Marvanové. Ta se k žádným tajným informacím nedostala a ani dostat nechtěla.

„Pan ředitel nám potvrdil, že se nebavili o ničem tajném, takže je to v pořádku. Osobně se obávám, že se ukázalo, že to byla jen bouře ve sklenici vody, kterou vyvolal tehdejší spor obou dam na ministerstvu spravedlnosti. A přijde mi absurdní, že do toho svého soupeření chtěly zatahovat i Bezpečnostní informační službu,“ dodává Benda.

Marvanová se s Langem sešla i kvůli informacím, že může docházet k prorůstání klientelistických vazeb do krajských soudů v Brně a Ústí nad Labem. BIS na podobné problémy ve svých výročních zprávách upozorňuje už několik let. Podle Marvanové bylo právě téma obsazování krajských soudů jedním z důvodů války v justici, která se rozpoutala mezi ní a ministryní Helenou Válkovou (ANO).

Vyšlo v ECHO24.cz, autor Filip Nachtman

 

Rubriky
Komentáře a články Média

Protizákonné nakládání s odposlechy

V uplynulých týdnech, zřejmě pod vlivem dění na Ukrajině a možná i babišovského pohlcování státu, prošlo téměř bez povšimnutí několik kol dalšího zneužívání odposlechů a jejich publikování ve sdělovacích prostředcích.

Já sám už jsem si kdysi vysloužil nehynoucí „nelásku“ veškerého bulváru za tzv. náhubkový zákon, což byla prostě novela trestního řádu zakazující publikaci obsahů neveřejných spisů, tedy prachsprosté krádeže, a jejich využívání k osobnímu obohacení pod rouškou veřejného zájmu. Na to se trošku pozapomnělo, ale je to třeba dnes připomenout a žádat dodržování platných zákonů.

Co že se nám tu v poslední době odehrávalo? Začalo to různými rozsáhlými úniky ze spisů spletených kolem vyšetřování paní Nagyové/Nečasové. Pánové Ištván a Šlachta a všichni jejich pomocníci za věc zodpovědní jsou evidentně ve velké důkazní nouzi. Vytvořili neuvěřitelný příběh zatýkání exposlanců, okolí pana premiéra Nečase a tiskové konference o stovkách miliónů a o desítkách kil zlata. Svrhli vládu doslova v přímém přenosu a posléze za aktivního přispění prezidenta Zemana tu stvořili výměnu vlády i systému, za kterou by se nemusela stydět nejedna kvazidemokracie třetího světa. Chyběly snad jen obrněné džípy s kulomety, aby to bylo dokonalé. Ovšem za chvíli tomu bude rok a žádné soudní procesy se nekonají. Kauza Vojenského obranného zpravodajství, kterou slíbili poslat k soudu do konce října, stále visí ve vzduchu. V ostatních věcech jenom vytvářejí další a další mlhu, aby nebylo jasné, že musejí nést odpovědnost za své chování.

Tak co se s tím dá dělat? Pustíme pár odposlechů, aby bylo jasné, jaké že to ptáčky jsme to sledovali. A tak si v babišovském mediálním impériu (kterému to samozřejmě vyhovuje, nikdy se netajil tím, že jeho cílem je zlikvidovat ODS, která mu v jeho byznysech odmítla několikrát vyhovět) čteme různé úryvky z odposlechů. Které mají dokazovat, já ani nevím co.

Upřímně, mě to ani nebaví číst. Že se po Praze pohybovalo a pohybuje spousta obchodníků s teplým vzduchem? Že tu kdekdo machruje, co a koho umí, bez ohledu na to, je-li to pravda? Že byli mnozí, kteří se báli nástupu Lenky Bradáčové na Vrchní státní zastupitelství v Praze? Připomeňme, že to nebyl Jiří Pospíšil, ale oni zatracovaní Petr Nečas s Pavlem Blažkem, kteří ji nakonec jmenovali…

Prostě si vytvoříme nějaké spiklenecké teorie, lid je ostatně miluje, a budeme k nim dávat indicie, to by v tom byl čert, aby nám lidé nedrželi palce v odhalování spiklenců. A to by mohlo přijetí odpovědnosti za naprosto zpackané a neudržitelné zásahy snad ještě na chvíli oddálit.

Poslední kapku do zneužívání odposlechů však nalil soud s Romanem Janouškem. Je mi upřímně líto, že se k jeho osobě musím vyjádřit, protože jsem nejen v pražské ODS, ale v celé Praze vybojoval nejednu bitvu, abych ho zbavil vlivu na veřejné dění. Ale i člověk, kterého nemáme rádi, si zaslouží spravedlivý proces. To je smysl právního státu, jak za něj naši předci od Hilsneriády až po Chartu 77 bojovali. Představa, že jsou na kohokoliv nasazeny odposlechy kvůli závažné hospodářské kriminalitě, aby pak byly použity na prokazování chování po dopravní nehodě nebo úmyslném ublížení na zdraví, mi připadá jako z jiného světa. A jsem rád, že na to první poukázal Martin Fendrych, jeden z tvůrců polistopadového pojetí policejních sborů.

Odposlechy jsou povolovány soudem jako důkazní (!!!) prostředek pro konkrétní trestní řízení. Trvám na tom, že není možné je využívat k ničemu jinému. Ani k dokazování jiných skutků mnohem méně závažných, protože na ně by je nebylo možné ani povolit, ani ke skandalizaci lidí v novinách a k využívání institutu soudce Lynche místo trestního řízení. Tím se vracíme do atmosféry veřejných procesů Velké francouzské revoluce, ale i komunismu a nacismu s jejich peticemi za tresty smrti konkrétním občanům či společenským skupinám.

Jakmile odposlech neukazuje na prošetřovanou trestnou činnost, pak má být ihned zlikvidován. Je naprosto nepřípustné, že si je budou orgány činné v trestním řízení sušit ve svých osobních archívech, aby je při vhodné příležitosti použily na prosazování svých osobních nebo skupinových zájmů. To je nezákonné a musí to být trestáno bez ohledu ne to, že to části bulvární novinářské obce vyhovuje.

Prožil jsem si dostatečnou část svého života pod dohledem tehdejší Státní bezpečnosti, abych se do tohoto světa všudypřítomné kontroly a všemocné bezpečnosti nechtěl vracet. A to dokonce ani za cenu, že občas nějaký lump nebude potrestán (ostatně za komunismu těch nepotrestaných lumpů byla většina, trestali jenom ty, které rozhodla potrestat strana). A kdo kdy viděl a pochopil film Dvanáct rozhněvaných mužů, ten ví, že většina nemusí mít pravdu a že je důležitější chránit nevinné než potrestat viníka.

Publikováno v Pravém břehu