Rubriky
Média

Echo24: Stačilo opravdu říci, ‚Andreji jsi ve střetu zájmu, nemůžeš být ministr‘?

foto: Petr Topič, MAFRA

Do Senátu míří ostře sledovaný zákon o střetu zájmů, který zakazuje členům vlády vlastnit média a firmám, v nichž mají alespoň 25 procent, žádat o nenárokové dotace a ucházet se o veřejné zakázky. Podpořily ho více než dvě třetiny poslanců z vládních i opozičních stran zprava i zleva. Andrej Babiš zvažuje, jestli se kvůli němu obrátí na Ústavní soud.

.

V Salonu Týdeníku Echo o něm diskutují právníci s praktickou zkušeností z politiky. Bývalá místopředsedkyně a jedna z nejvýraznějších postav Ústavního soudu, dnes senátorka za Stranu zelených Eliška Wagnerová. Petr Mlsna z Katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, bývalý šéf Legislativní rady vlády v kabinetu Petra Nečase a člen Ústavně právního výboru sněmovny a poslanec ODS Marek Benda.

.

Řeší zákon nebezpečnou kumulaci politické, hospodářské a mediální moci?

Benda: Já jsem celý život odpůrcem zákona o střetu zájmů. Je zbytečný. Jen popisuje nějaké stavy, o nichž víme, že je strašně snadné je obejít. Neřeší to vůbec nic. Přijímá se jen kvůli hysterickým protikorupčním organizacím. Všechno špatně. Ze zákona se stal souboj o „lex Babiš“. Za normálních okolností bych pro to nikdy nehlasoval. Dostali jsme se ale do situace, kdy se strany vládní koalice snažily zákonem vyřešit problém, který jinak řešit neuměly nebo nechtěly. Vzpomeňte si na rok 2010, když šla ODS a TOP 09 do vlády s Vítem Bártou. Jasně jsme mu řekli, že pokud chce být ve vládě, musí se zbavit své bezpečnostní agentury ABL. To byla podobná situace s oligarchou, byť nesrovnatelně menších rozměrů, než je ten současný, pět let zpátky.

To je srovnání komára s velbloudem. Bárta nečerpal dotace a nevlastnil média.

Benda: To je pravda. A my jsme ho přesto přinutili, aby se své bezpečnostní agentury zbavil. Partneři ve vládní koalici by přece měli říct: Andreji, jsi v příliš velkém střetu zájmů, nemůžeš být ministr financí. Místo toho na něj šijí speciální zákon. Normální zodpovědní politici by měli jasně vidět, že ten člověk nemůže dostat funkci, v níž má pravomoci rozhodovat o věcech, které přímo ovlivňují jeho majetek. Tohle by mělo fungovat automaticky na nepsaných pravidlech. Ostatní by ho do té funkce neměli pustit.

To je ideální svět. Jako když chceme, aby ženy přistěhovalců nechodily po Paříži zahalené v nikábech. Když se ale nepsaná pravidla nedodržují, musí přijít psaná.

Benda: Nakonec jsem pro to taky hlasoval, protože si uvědomuji, že realita je trochu jiná. Že ty věci neformálně nejsme schopni řešit. Střety zájmů a omezení vlastnictví členů vlády jsou neuvěřitelně snadno obejitelné. Pro mě je přijatelná cesta, když chce nějaký člen vlády něco vlastnit, ať to má. Ale nesmí se ucházet o veřejné peníze. Je to mnohem čistší než zákaz vlastnit ve firmě více než 40 procent, který prosazovala ČSSD, lidovci a TOP 09. Tento přístup se dá stejně hájit na všech úrovních politiky. Starosta malého města může mít firmu. Může se ucházet o veřejné zakázky kdekoliv, jenom ne ve svém městě.

.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo

Rubriky
Média

Vy, co ho tolik nenávidíte… Marek Benda o Václavu Havlovi, kterého dobře znal

foto: Hans Štembera
S Václavem Havlem se poslanec Marek Benda potkával už za minulého režimu, protože jeho otec Václav Benda byl disident a člen Charty 77. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětlil, čeho si nejvíc na bývalém prezidentovi Československa a České republiky, jehož nedožité 80. narozeniny si připomínáme, váží. „Pro mne bylo podstatné, že Václav Havel byl figurou mimořádně konzistentní, mimořádně ochotnou bojovat za naši svobodu, nasazovat se do tohoto zápasu a díky tomu se stal výrazným symbolem České republiky v zahraničí.“
.
.

Vaše rodina znala Václava Havla ještě z disentu. Co se vám vybaví nejdříve, když se řekne Václav Havel?

Jako první se mi vybaví dřívější setkávání s ním v bytě na nábřeží než jeho pozdější prezidentské období. Ale potkával jsem se s ním velkou část svého života.

Znal jste Václava Havla lépe než většina společnosti. Čeho jste si na něm nejvíc vážil?

Pro mne bylo podstatné, že Václav Havel byl figurou mimořádně konzistentní, mimořádně ochotnou bojovat za naši svobodu, nasazovat se do tohoto zápasu a díky tomu se stal výrazným symbolem České republiky v zahraničí. Myslím, že je zásluhou jeho, mého otce (disidenta a po roce 1989 předsedy Křesťanskodemokratické strany Václava Bendy – pozn. red.) i řady dalších lidí z disentu, že se jednak o České republice na Západě vědělo a mluvilo se o tom, že tady nějaký odpor existuje, a že tu byli lidé do jisté míry připraveni na převzetí moci v roce 1989.

Někteří lidé i bývalí přátelé z disentu Václavu Havlovi vytýkali a možná i dodatečně vytýkají, když vidí, kam se vývoj šestadvacet let po listopadu 89 ubírá, velkou benevolenci vůči protagonistům minulého režimu, která pramenila zřejmě z obavy, aby nedošlo k nějakému násilí. Vytýkáte mu to také, nebo to nebyla jen jeho „zásluha“, že se za tuto cenu zabránilo násilným střetům?

To určitě nebyla jen jeho zásluha, to bylo v podstatě přesvědčení celé tehdejší politické reprezentace, Havel to jen v nějaké podobě artikuloval. Otec i já jsme se hodně snažili, aby některé konkrétní komunistické zločiny, které byly zločiny i v té době, byly postaveny před soud a minimálně odsouzeny. Vždycky jsme říkali, je nám úplně jedno, jestli ti lidé půjdou sedět, jde nám o to, aby bylo řečeno, že zločin je zločinem, i když je kryt státní mocí. Ale současně jsem v listopadu 89 stejně jako Václav Havel a celé tohle společenství usiloval o to, aby se případné revoluční pnutí nepřevrátilo do toho, že si jednotlivci začnou vyřizovat i formou rychlých soudů účty s těmi, kteří je předtím řídili a úkolovali. Měli jsme příliš před očima vzpomínky na rok 1945 a na to, jakým způsobem si lidé, kteří kolaborovali mnohem víc, vyřizovali účty s těmi, kteří kolaborovali minimálně nebo vůbec ne. V tomto směru jsme tedy všichni stáli o to, aby revoluce proběhla rozumnou cestou a nebyl dán prostor k tomu umlčet své protivníky.

Ale nevidíte to zpětně jako chybu, že nebyli viníci potrestáni, nedošlo ani k jejich morálnímu odsouzení, nebylo jasně řečeno, jaké jednání je špatné, takže dnes ti, kteří se měli před listopadem 1989 dobře, se mají často ještě lépe?

Myslím, že se z hlediska odsouzení režimu a nápravy jeho křivd, to jsme vždycky pokládali za mnohem důležitější než potrestání viníků, udělalo neskonale nejvíc z celé východní Evropy. Když to srovnáme se všemi okolními státy, tady proces rehabilitací, odškodnění politických vězňů, uznání třetího odboje, restitucí byl naprosto nesrovnatelný s tím, co se odehrálo ve zbytku bývalé sovětské říše. Jsem opravdu hluboce přesvědčen o tom, že jsme udělali maximum, co s v čase a prostoru udělat mohlo. Problém byl v tom, že celosvětově nebyl poražen komunismus, ale jen jeho dílčí nostalgická odrůda v Sovětském svazu, a že vítězové studené války nedokázali komunismus v roce 1989 označit – stejně jako v roce 1945 nacionální socialismus – za zrůdnou ideologii. To je spíš součást celosvětového procesu, jak moc byl marxismem nebo komunismem byť v umírněné, ne v této diktátorské podobě, zasažen i ten Západ. Proto se tento krok nepodařil a my jsme ho nemohli v naší republice individuálně udělat. I kroky, které jsme udělali, jako třeba lustrační zákon, byly podrobovány výrazné kritice ze zahraničí.

Udělal Václav Havel podle vás nějakou chybu jako prezident? Někdo mu vyčítá, že přispěl k likvidaci zbrojovek na Slovensku, že podpořil bombardování Jugoslávie, nebo že byl odpůrcem politických stran, jeho ideou byla občanská společnost. Je podle vás něco, v čem se Václav Havel mýlil, v čem neměl pravdu, jak se třeba později ukázalo?

My jsme měli s panem prezidentem tehdy velmi odlišné názory na to, jak má vypadat demokracie v České republice, jestli má být založena na nějakém systému ad hoc hnutí nebo ad hoc spojenectví nebo na standardním systému politických stran, jak jsme ho znali ze Západu. Byli jsme hluboce přesvědčeni, že je lépe kopírovat západní vzory než vymýšlet nějaký vlastní, český. A v podstatě jsme tento spor s ním minimálně na dalších dvacet let – až do příchodu úplně populistických hnutí – vyhráli. Ano, v tomhle jsme se lišili a věřím tomu, že se mýlil on, a ne my. Ale to neznamená, že jsme nedokázali ve spoustě jiných oblastí spolupracovat.

Jak vnímáte, že bývalí komunisté, kteří by měli být možná vděční, že nebyli i díky Václavu Havlovi potrestáni za to, co tomuto národu způsobili, dnes kydají na Václava Havla doslova hnůj? A nejen oni, ale i extrémní pravice, dokonce i někteří vaši spolupracovníci, kteří nazývají lidi, kteří si Václava Havla váží, pravdoláskaři, havlisty nebo dokonce havloidy. Proč člověk, který prosazoval pravdu a lásku, spolupráci, usmíření, odpuštění, vyvolává v této části společnosti takovou nenávist?

To je samozřejmě mimořádně složitá otázka už kvůli těm předpokladům pravdy a lásky, nenásilí a dalších věcí. Václav Havel byl i pragmatický politik, který podpořil bombardování v Jugoslávii, což nezpochybňuji, já jsem ho podpořil také. Ale není divu, že ho nenávidí bývalí komunisté. Stejně nenávidí nás všechny, kteří jsme od roku 1989 šli cestou nějaké transformace české společnosti. To jsou lidé, kteří měli pocit, že pro ně rok 89 nebyl novým startem, novým začátkem, novou možností podílet se na svobodě, ale že jim ubral výsady, které do té doby měli a o kterých si mysleli, že je budou mít navždycky. Ti ho budou nenávidět a už zcela zapomenou na to, jak moc se změnila společnost a jaké zásluhy měl na tom, že se změnila tak mírově a klidně. To, že se dneska kdekdo zaklíná jménem Václava Havla při nejrůznějších úplně bláznivých nápadech, v historii holt bývá. Já jsem měl s Václavem Havlem za jeho života spoustu sporů, přesto si ho hluboce vážím za to, co pro svobodu v České republice, pro její transformaci a dobré jméno ve světě vykonal.

Některým lidem zřejmě vadí i to, jak si Václava Havla váží po celém světě. Například poslanec za ČSSD Vítězslav Jandák prohlásil, že Václav Havel nebyl oblíbený, ale vytvořený, že kohokoli, kdo bude ukazován neustále pozitivně v televizi, si národ zamiluje a pak celý svět. Souhlasíte s tím?

Skoro nemá cenu to komentovat. Samozřejmě, že dnešní postavy vytváří veřejné mínění a na tom se podílí média. Málokoho přece znáte úplně osobně, obraz máte většinou zprostředkovaný. A vím, jak bylo složité, nejprve v Občanském fóru, ve studentském hnutí a posléze veřejnost přesvědčit, že prezidentem bude Václav Havel. Kolikrát se skloňovala jména jako Dubček, Císař nebo další, kteří by podle mne byli mnohem horší alternativou. A že se stal Václav Havel symbolem? Tím se stal právě proto, že patřil ke klíčovým mužům odporu proti komunismu a všichni, kteří v tom odporu byli aktivně zapojeni, ho respektovali a vážili si ho. A ti pak spolupomáhali vytvořit ten veřejný obraz.

A kdyby nebyli přesvědčeni, že je tou nejlepší alternativou, tak by za něj asi nebojovali, že?

Přesně tak.

Co by asi tak Václav Havel se svým typickým smyslem pro humor říkal na téměř zbožštění své osoby v části společnosti a na druhé straně k téměř nenávisti ze strany spolupracovníků Václava Klause i samotného Václava Klause?

Myslím, že na to v podstatě ve svém životě byl víceméně zvyklý. Věděl, že ho někteří nekriticky obdivují a jiní ho stejně nekriticky nemají rádi nebo ho dokonce nenávidí. To je bohužel údělem všech lidí, kteří se ocitnou v nějaké podobě ve veřejném prostoru, mají tam něco prosazovat a něco za nimi zůstává. Psal absurdní dramata, takže věděl, jak ten svět do značné míry absurdní je.

Jak si vy osobně připomenete nedožité 80. narozeniny Václava Havla?

Nemám nic úplně speciálního. Vzpomínám na Václava Havla v dobrém. Věřím tomu, že se potkáme někde na věčnosti a že mé úkoly jsou teď tady, na této zemi, a ne ve vzpomínkách na minulost.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vy-co-ho-tolik-nenavidite-Marek-Benda-o-Vaclavu-Havlovi-ktereho-dobre-znal-456628

Rubriky
Komentáře a články Média

DVTV: REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ A ADOPCE

Diskuse na téma Registrované partnerství a možnost homosexuálních párů v takovém svazku adoptovat děti. Hosté: Jan Kozubík, zástupce iniciativy Proud,  a Marek Benda /ODS/

 

ico-video

http://video.aktualne.cz/dvtv/benda-registrovane-partnerstvi-bych-zrusil-je-to-modni-zalez/r~b768b1ee3fae11e682380025900fea04/

Rubriky
Média

Český rozhlas: Velká Británie mezi úmrtím Jo Coxové a referendem

V diskusi u kulatého stolu o Velké Británii před referendem po vraždě Jo Coxové. Předseda Liberálně ekologické strany Martin Bursík, poslanci Václav Zemek (ČSSD), Marek Benda (ODS) a Miloslav Soušek (Strana práv občanů). Moderuje Tomáš Procházka.

Odkaz na rozhovor zde:

 

ico-audio

(http://media.rozhlas.cz/_audio/03652406.mp3)

 

Rubriky
Komentáře a články Média

Rád bych vyrovnal ochranu nekuřáků i kuřáků

Rozhovor pro Radio Impuls ve středečním pořadu Kauzy dne o válce s protikuřáckým zákonem.

 

Audio záznam:

ico-audio

 

http://www.impuls.cz/clanky/2016/06/marek-benda-udelal-jsem-to-pro-nas-pro-kuraky-a-udelam-to-znovu/

Rubriky
Komentáře a články Média

Povinné školky: NE!

Do poslanecké sněmovny směřuje jeden z dalších bizarních nápadů sociální demokracie a jejích ministrů školství: povinný poslední rok mateřské školky. Nejsem apriorním odpůrcem školek (na rozdíl od jeslí) a všechny čtyři mé děti alespoň nějaký čas do školky chodily. Přesto si ale myslím v souladu s čl. 32 Listiny základních práv a svobod, že „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů.“ Stát nesmí rodičům přikazovat, jak a kde mají své děti vychovávat. Něco jiného je povinná školní docházka, kterou ale upravuje hned následující čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Ta patří k naší tradici od časů Marie Terezie a nikdo její prospěšnost nezpochybňuje. Ministryně školství Kateřina Valachová jako vzdělaná právnička toto tuší a proto také nemluví o povinném posledním ročníku školky, ale raději o prodloužení povinné školní docházky na 10 let. Měli jsme tu různě dlouhé povinné školní docházky (8, 9 i 10 let), ale vždy se jejich délka prodlužovala do vyššího věku (14, 15, 16 let) a nesnižoval se věk nástupu do povinné školní docházky. O takový posun se nepokusili ani komunisté v dobách svého totalitního vládnutí, až dnes současná sociální demokracie. Tolik krátký právní úvod, aby bylo jasné, že nejde jen o ten či onen názor na povinnou školku, ale zásah do Listinou zaručených práv rodičů!

Nyní už k meritu věci. Většina dětí do školky chodí, aby si zvykly fungovat v kolektivu, bavily se a dopřály rodičům trochu času na práci nebo i na sebe samotné. Jsou zde ovšem menší skupiny lidí, jejichž děti do školek nechodí. Ať už proto, že dopravovat dítě do školky může být třeba na vesnici nakonec složitější než nechat dítě doma nebo má dítě mladší sourozence, se kterými si hraje a nakonec i při jejich výchově pomáhá nebo proto, že rodiče dávají přednost jinému způsobu života než většinová společnost. Bohužel typickým příkladem přemýšlení dnešní sociální demokracie a ministrů za ANO v čele s ministrem Babišem (za tichého souhlasu KDU-ČSL) je toto: Chtěli bychom všem lidem pomoci, tak vymyslíme nejlepší řešení: oni ale ti hloupí lidé naše jediné správné řešení neakceptují všichni. Tak proč je k jejich štěstí nepřinutit zákonem a nepotrestat každého, kdo by se chtěl chovat trošku jinak? Tak nám mají vznikat registry účtů, registry učitelů, registry léků, registrační pokladny. Každý drobný problém se okamžitě řeší povinností pro všechny. Již Lenin (resp. Bucharin) říkal, že socialismus je především evidence.

Před lety prosadili socialisté nárokový bezplatný poslední ročník školky. Důvod byl zřejmý, naučit děti z vyloučených lokalit mluvit česky už před nástupem do školy. Výsledkem je nemalý finanční dopad na obce i rodiče mladších dětí, přičemž problém dětí z vyloučených lokalit se nevyřešil.

A teď nám paní ministryně Valachová chce předepsat povinnou školku. Proč a nač? Pro problémy pár dětí ve vyloučených lokalitách? S těmi mají pracovat sociální pracovníci a případně je přesvědčit, že naučit se česky před začátkem školní docházky může být užitečné. Klidně bych (i v souvislosti s potenciálním přílivem uprchlíků) zvažoval podmínění poskytování sociálních dávek povinností učit své děti českému jazyku. A ne zavést povinnou školku pro všechny, kde budeme každý muset vykázat, že jsme dítě neomluvili na příliš mnoho hodin, kde bude „přezkušování“ při domácí výchově či v nestátních zařízení. Počítám, že pro srovnávání škol a školek budeme mít tak do deseti let nejen jednotné maturity a různé závěreční zkoušky, ale i jednotný test z držení příborů, obouvání botiček, zavazování mašliček na botách a kreslení obrázků již po prvním „povinném“ roce školní docházky. Opravdu krásná představa. Akorát česky nikoho nenaučí!

Marek Benda

7. 10. 2015

Rubriky
Média

Zákon o státním zastupitelství nemá šanci projít

Česká justice – Coby opoziční poslanec Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny se jasně vymezuje vůči ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Jeden z nejdéle sloužících poslanců Marek Benda (ODS) v rozhovoru pro Českou justici řekl, že dá ruku do ohně za to, že nový trestní řád za stávajícího kabinetu již nevznikne. Varuje také před bujením regulací všeho směru.

Jak hodnotíte dosavadní vládní agendu, především ministerstvo spravedlnosti?

Z hlediska dodržování lidských práv vcelku pozitivně, ministerstvo spravedlnosti nedělá vůbec nic. Teď vážně, kromě zcela technických norem charakteru přizpůsobování se Evropské unii mají za rok a půl ve funkci spoustu nápadů, ale nic dotaženého do konce a poslaného do parlamentu. Souvisí to zřetelně s tím, že nevěděli, co by na ministerstvu spravedlnosti měli dělat. Navíc zcela destruovali legislativní odbor, kde téměř všechny legislativce s historickou pamětí a zkušenostmi vypudili a dnes zákony píší lidé pár let po škole. Pak se nemůžeme divit, že to nefunguje.

 Z vnějšku působí snahy vlády jako postupné oklešťování svobod a regulování pod nejrůznějšími záminkami. Jaký je na to Váš názor?
Kromě prvoplánové snahy oligarchů zprivatizovat si stát a touhy sociálních demokratů nějak uplatit své voliče má tato vláda jeden skrytý, o to však nebezpečnější cíl. Je jím neutuchající snaha nás všechny stále kontrolovat. Mnohý úředník to rád dělá, dává mu to pocit moci a někdy nějakou náplň práce. Úkolem volených politiků je říkat jim tady už ne. Což ovšem většina vlády vůbec nechápe a majitel ANOfertu kontrolorům naopak přizvukuje. Tak tu máme měsíční hlášení DPH, ekonomicky nesmyslné registrační pokladny, registr účtů, majetková přiznání, registr přestupků, registr dočasných a přechodných pobytů, registry učitelů, registr žáků, zvláštní registry neočkovaných dětí a další vymoženosti. A to jmenuji jen nově plánované zasahování do soukromí. O enormním nárůstu odposlechů v posledních letech, včetně jejich evidentního zneužívání jen k denunciaci politicky nepohodlných osob nemluvě. A všechny ty kamerové systémy v ulicích, uchovávání dat o uskutečněných hovorech a spojeních u mobilních operátorů už jen s povzdechem vzpomenu.

Proč se tak děje a co proti těmto regulacím coby opozice děláte?
Všechno s jediným cílem: učinit náš život kontrolovanějším než byl doposud. Pokaždé se najde nějaké vznešené zdůvodnění, proč ten či onen jev musíme centrálně registrovat a evidovat. Téměř pokaždé věcně pokulhává a téměř nikdy není takový registr schopen zabránit negativním jevům, pro které byl zřízen. Zato s neomylnou pravidelností vždy přijdou další a další státní instituce, že do něj musí vidět a mít pokud možno online přístup. Ty neslušné či nepřizpůsobivé tímto způsobem k ničemu nedonutíme, to je snad každému jasné. Dokonce ani skutečné zločince a teroristy nám nepomohou stíhat, protože ti jsou vždy o krok napřed. Zato o nás všech bude vedeno mnoho dalších údajů a kdykoliv některá státní složka vzpomene, tak si nás pečlivě proklepne. V každém jednotlivém případě halasně protestujeme a občas se nám podaří i dílčím způsobem uspět. Ale musíme vědět, že se jedná o systémový problém, protože v některých případech se k jednotlivé registraci někteří z nás přihlásí. Protože přece vypadá tak bohulibě a mohla by něco vyřešit.

Které regulace považujete v tomto směru za nejvýznamnější?
Za samozřejmě nejnebezpečnější považuji budování objemově robustních registrů, které mají uchovávat enormní množství dat. Problém je, že takové registry už nikdo nebude schopen v reálném čase průběžně vyhodnocovat a budou sloužit jen k dílčímu tahání dat na politické nebo ekonomické oponenty. A jak nám v uplynulých týdnech předvedl pan ministr financí Babiš, pokládá složky za normální součást práce. Z tohoto hlediska je podle mne nejnebezpečnější elektronická evidence tržeb a registr účtů zejména, pokud by měl mít i data v aktuálním čase, tedy včetně všech transakcí. Kombinace obou těchto registrů v jedněch rukách vytváří opravdu smrtící koktejl „velkého bratra“, který o každém z nás může vědět vše.

Zákonu o státním zastupitelství to vypadá, že největší problém, který se aktuálně řeší, je problém odpovědnosti šéfa budoucího speciálu. Jak to vidíte?
Nový zákon o státním zastupitelství podle mě nemá šanci projít. Jedná se o neuvěřitelnou mediální zkratku z dob ministrování Jiřího Pospíšila, která slibovala zlepšit výkon spravedlnosti neodvolatelností vedoucí státních zástupců a zrušením vrchních státních zastupitelství. Čas velmi dobře ukázal, že i vedoucí státní zástupci musí mít nějakou odpovědnost a nemohou jen tak říct: měli jsme jiný právní názor, zničili jsme obviněnému několik let života – a co má být? Současně platí staré pravidlo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Představa, že dáme jedné osobě moc nad všemi závažnými případy a nebude se nikomu odpovídat, je dnes už doufám neschválitelná.

Je podle Vás vůbec potřeba přijímat nový zákon?
Po všech diskusích uplynulých let soudím, že mnohem důležitější než struktura státního zastupitelství, je soustava soudů a nastavení trestního řádu. Pokud bud mít jasnou soustavu nalézacích, apelačních a kasačních soudů a postavení obžaloby a obhajoby před soudem, pak má cenu k tomu přizpůsobit soustavu státního zastupitelství. Ne naopak. V první řadě potřebujeme nový trestní řád, na kterém ministerstvo spravedlnosti téměř nedělá (Česká justice informovala, pozn. red.) a teprve podle něj zákon o státním zastupitelství. Domnívám se, že ve státním zastupitelství by bohatě stačila dílčí novela, která by stanovila pevné funkční období vedoucích státních zástupců a naopak potvrdila vyšší procesní nezávislost jednotlivých státních zástupců. Nový zákon nepotřebujeme.

Jak vnímáte různé mediální útoky na práva obhajoby? Neobáváte se, že se mohou tyto útoky projevit ve snaze okleštit tato práva v novém trestním řádu?

Orgány činné v trestním řízení se opakovaně pokouší zastrašit své oponenty v systému. Začalo to politiky, pokračuje přes některé státní zástupce a soudce a nyní se útočí i na obhajobu. Samozřejmě v jednotlivých případech mnohdy mají pravdu a stíhají skutečné zločince. Co ovšem pokládám za systémový problém, jsou ony snahy o paušalizaci. Výroky předsedy ústavního soudu na adresu advokátů v televiziostré a útočné reakce na ohrazení se advokátní komory a jejího předsedy. To jsou skutečně nebezpečné tendence, které jen posilují represivní roli státu zpochybňováním jeho oponentů. Věřím, že nový trestní řád bude psát až příští vláda, která si rizik oklešťování práva na obhajobu bude vědoma. Současné ministerstvo spravedlnosti to nezvládne, za to dám ruku do ohně.

Nebylo chybou ODS, že nechala projít zákon trestní odpovědnosti právnických osob?
Bylo, nebylo, to je těžké říct. Je pravda, že tlak ze zahraničí včetně organizací vyspělých tržních ekonomik byl enormní a něco jsme museli udělat. Spíš je problém, že po několika letech fungování není snaha vyhodnotit přínosy a rizika v praxi. A místo toho vláda navrhuje jen rozšíření okruhu trestních činů, které jsou přičitatelné právnické osobě. Pokoušíme se v Poslanecké sněmovně řešit alespoň nejpalčivější otázky formou pozměňovacích návrhů.

Koalice se zaklíná přijímáním pravidel pro lobbing. Jak v tomto směru vnímáte  pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla z ČSSD ohledně provizí pojišťovacích agentů, který šel proti schválené vládní verzi? Má vůbec význam garanční výbor, když se tam přijmou podobné věci?
Kauza pojišťovacích agentů má dvě roviny. První je věcná. Je naprosto legitimní na půdě garančního výboru předkládat návrhy koncepčně se odlišující od vládní předlohy. Kdyby tomu tak nebylo, pak můžeme parlament opravdu zrušit a zákony může schvalovat vláda. Ústavní uspořádání je opačné, vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně a ta schvaluje zákony! A teď vůbec nehodnotím, kterému z řešení „vláda“ versus „Šincl“ dávám přednost.

Premiér Bohuslav Sobotka přišel v uplynulém týdnu s informací, že by chtěl, aby tajné služby kontrolovali soudci. Souhlasíte s tím?
Celková shoda panuje na tom, že je třeba kontrolu služeb zlepšit aniž by to ohrozilo jejich akceschopnost a také důvěryhodnost vzhledem k jejich zahraničním partnerům. Zatím se předpokládá mimo dosavadní parlamentní kontrolu, která by měla být rozšířena na všechny služby, ještě zřízení kontrolního orgánu druhého stupně. Ten by měl být na návrh vlády volen Poslaneckou sněmovnou a měl by být složen z bývalých soudců. Já jsem tedy  navrhoval obecněji z osob, které již dříve úspěšně sloužily státu, ať už ve výkonných či parlamentních rolích a již se aktivně neangažují. Musely by mít prověrku na přísně tajné a s určitým omezením i vstup do živých svazků. Podmínkou by ovšem bylo, že by tento orgán pracoval jen na základě vyzvání vlády nebo parlamentního kontrolního orgánu. Čili žádný výbor lidové kontroly, ale specifický orgán ustávních institucí sloužící jim ke kontrole ve sporných případech.

Dušan Šrámek