Rubriky
Média

Český rozhlas: Velká Británie mezi úmrtím Jo Coxové a referendem

V diskusi u kulatého stolu o Velké Británii před referendem po vraždě Jo Coxové. Předseda Liberálně ekologické strany Martin Bursík, poslanci Václav Zemek (ČSSD), Marek Benda (ODS) a Miloslav Soušek (Strana práv občanů). Moderuje Tomáš Procházka.

Odkaz na rozhovor zde:

 

ico-audio

(http://media.rozhlas.cz/_audio/03652406.mp3)

 

Rubriky
Komentáře a články Média

Rád bych vyrovnal ochranu nekuřáků i kuřáků

Rozhovor pro Radio Impuls ve středečním pořadu Kauzy dne o válce s protikuřáckým zákonem.

 

Audio záznam:

ico-audio

 

http://www.impuls.cz/clanky/2016/06/marek-benda-udelal-jsem-to-pro-nas-pro-kuraky-a-udelam-to-znovu/

Rubriky
Komentáře a články Média

Povinné školky: NE!

Do poslanecké sněmovny směřuje jeden z dalších bizarních nápadů sociální demokracie a jejích ministrů školství: povinný poslední rok mateřské školky. Nejsem apriorním odpůrcem školek (na rozdíl od jeslí) a všechny čtyři mé děti alespoň nějaký čas do školky chodily. Přesto si ale myslím v souladu s čl. 32 Listiny základních práv a svobod, že „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů.“ Stát nesmí rodičům přikazovat, jak a kde mají své děti vychovávat. Něco jiného je povinná školní docházka, kterou ale upravuje hned následující čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Ta patří k naší tradici od časů Marie Terezie a nikdo její prospěšnost nezpochybňuje. Ministryně školství Kateřina Valachová jako vzdělaná právnička toto tuší a proto také nemluví o povinném posledním ročníku školky, ale raději o prodloužení povinné školní docházky na 10 let. Měli jsme tu různě dlouhé povinné školní docházky (8, 9 i 10 let), ale vždy se jejich délka prodlužovala do vyššího věku (14, 15, 16 let) a nesnižoval se věk nástupu do povinné školní docházky. O takový posun se nepokusili ani komunisté v dobách svého totalitního vládnutí, až dnes současná sociální demokracie. Tolik krátký právní úvod, aby bylo jasné, že nejde jen o ten či onen názor na povinnou školku, ale zásah do Listinou zaručených práv rodičů!

Nyní už k meritu věci. Většina dětí do školky chodí, aby si zvykly fungovat v kolektivu, bavily se a dopřály rodičům trochu času na práci nebo i na sebe samotné. Jsou zde ovšem menší skupiny lidí, jejichž děti do školek nechodí. Ať už proto, že dopravovat dítě do školky může být třeba na vesnici nakonec složitější než nechat dítě doma nebo má dítě mladší sourozence, se kterými si hraje a nakonec i při jejich výchově pomáhá nebo proto, že rodiče dávají přednost jinému způsobu života než většinová společnost. Bohužel typickým příkladem přemýšlení dnešní sociální demokracie a ministrů za ANO v čele s ministrem Babišem (za tichého souhlasu KDU-ČSL) je toto: Chtěli bychom všem lidem pomoci, tak vymyslíme nejlepší řešení: oni ale ti hloupí lidé naše jediné správné řešení neakceptují všichni. Tak proč je k jejich štěstí nepřinutit zákonem a nepotrestat každého, kdo by se chtěl chovat trošku jinak? Tak nám mají vznikat registry účtů, registry učitelů, registry léků, registrační pokladny. Každý drobný problém se okamžitě řeší povinností pro všechny. Již Lenin (resp. Bucharin) říkal, že socialismus je především evidence.

Před lety prosadili socialisté nárokový bezplatný poslední ročník školky. Důvod byl zřejmý, naučit děti z vyloučených lokalit mluvit česky už před nástupem do školy. Výsledkem je nemalý finanční dopad na obce i rodiče mladších dětí, přičemž problém dětí z vyloučených lokalit se nevyřešil.

A teď nám paní ministryně Valachová chce předepsat povinnou školku. Proč a nač? Pro problémy pár dětí ve vyloučených lokalitách? S těmi mají pracovat sociální pracovníci a případně je přesvědčit, že naučit se česky před začátkem školní docházky může být užitečné. Klidně bych (i v souvislosti s potenciálním přílivem uprchlíků) zvažoval podmínění poskytování sociálních dávek povinností učit své děti českému jazyku. A ne zavést povinnou školku pro všechny, kde budeme každý muset vykázat, že jsme dítě neomluvili na příliš mnoho hodin, kde bude „přezkušování“ při domácí výchově či v nestátních zařízení. Počítám, že pro srovnávání škol a školek budeme mít tak do deseti let nejen jednotné maturity a různé závěreční zkoušky, ale i jednotný test z držení příborů, obouvání botiček, zavazování mašliček na botách a kreslení obrázků již po prvním „povinném“ roce školní docházky. Opravdu krásná představa. Akorát česky nikoho nenaučí!

Marek Benda

7. 10. 2015

Rubriky
Média

Zákon o státním zastupitelství nemá šanci projít

Česká justice – Coby opoziční poslanec Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny se jasně vymezuje vůči ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Jeden z nejdéle sloužících poslanců Marek Benda (ODS) v rozhovoru pro Českou justici řekl, že dá ruku do ohně za to, že nový trestní řád za stávajícího kabinetu již nevznikne. Varuje také před bujením regulací všeho směru.

Jak hodnotíte dosavadní vládní agendu, především ministerstvo spravedlnosti?

Z hlediska dodržování lidských práv vcelku pozitivně, ministerstvo spravedlnosti nedělá vůbec nic. Teď vážně, kromě zcela technických norem charakteru přizpůsobování se Evropské unii mají za rok a půl ve funkci spoustu nápadů, ale nic dotaženého do konce a poslaného do parlamentu. Souvisí to zřetelně s tím, že nevěděli, co by na ministerstvu spravedlnosti měli dělat. Navíc zcela destruovali legislativní odbor, kde téměř všechny legislativce s historickou pamětí a zkušenostmi vypudili a dnes zákony píší lidé pár let po škole. Pak se nemůžeme divit, že to nefunguje.

 Z vnějšku působí snahy vlády jako postupné oklešťování svobod a regulování pod nejrůznějšími záminkami. Jaký je na to Váš názor?
Kromě prvoplánové snahy oligarchů zprivatizovat si stát a touhy sociálních demokratů nějak uplatit své voliče má tato vláda jeden skrytý, o to však nebezpečnější cíl. Je jím neutuchající snaha nás všechny stále kontrolovat. Mnohý úředník to rád dělá, dává mu to pocit moci a někdy nějakou náplň práce. Úkolem volených politiků je říkat jim tady už ne. Což ovšem většina vlády vůbec nechápe a majitel ANOfertu kontrolorům naopak přizvukuje. Tak tu máme měsíční hlášení DPH, ekonomicky nesmyslné registrační pokladny, registr účtů, majetková přiznání, registr přestupků, registr dočasných a přechodných pobytů, registry učitelů, registr žáků, zvláštní registry neočkovaných dětí a další vymoženosti. A to jmenuji jen nově plánované zasahování do soukromí. O enormním nárůstu odposlechů v posledních letech, včetně jejich evidentního zneužívání jen k denunciaci politicky nepohodlných osob nemluvě. A všechny ty kamerové systémy v ulicích, uchovávání dat o uskutečněných hovorech a spojeních u mobilních operátorů už jen s povzdechem vzpomenu.

Proč se tak děje a co proti těmto regulacím coby opozice děláte?
Všechno s jediným cílem: učinit náš život kontrolovanějším než byl doposud. Pokaždé se najde nějaké vznešené zdůvodnění, proč ten či onen jev musíme centrálně registrovat a evidovat. Téměř pokaždé věcně pokulhává a téměř nikdy není takový registr schopen zabránit negativním jevům, pro které byl zřízen. Zato s neomylnou pravidelností vždy přijdou další a další státní instituce, že do něj musí vidět a mít pokud možno online přístup. Ty neslušné či nepřizpůsobivé tímto způsobem k ničemu nedonutíme, to je snad každému jasné. Dokonce ani skutečné zločince a teroristy nám nepomohou stíhat, protože ti jsou vždy o krok napřed. Zato o nás všech bude vedeno mnoho dalších údajů a kdykoliv některá státní složka vzpomene, tak si nás pečlivě proklepne. V každém jednotlivém případě halasně protestujeme a občas se nám podaří i dílčím způsobem uspět. Ale musíme vědět, že se jedná o systémový problém, protože v některých případech se k jednotlivé registraci někteří z nás přihlásí. Protože přece vypadá tak bohulibě a mohla by něco vyřešit.

Které regulace považujete v tomto směru za nejvýznamnější?
Za samozřejmě nejnebezpečnější považuji budování objemově robustních registrů, které mají uchovávat enormní množství dat. Problém je, že takové registry už nikdo nebude schopen v reálném čase průběžně vyhodnocovat a budou sloužit jen k dílčímu tahání dat na politické nebo ekonomické oponenty. A jak nám v uplynulých týdnech předvedl pan ministr financí Babiš, pokládá složky za normální součást práce. Z tohoto hlediska je podle mne nejnebezpečnější elektronická evidence tržeb a registr účtů zejména, pokud by měl mít i data v aktuálním čase, tedy včetně všech transakcí. Kombinace obou těchto registrů v jedněch rukách vytváří opravdu smrtící koktejl „velkého bratra“, který o každém z nás může vědět vše.

Zákonu o státním zastupitelství to vypadá, že největší problém, který se aktuálně řeší, je problém odpovědnosti šéfa budoucího speciálu. Jak to vidíte?
Nový zákon o státním zastupitelství podle mě nemá šanci projít. Jedná se o neuvěřitelnou mediální zkratku z dob ministrování Jiřího Pospíšila, která slibovala zlepšit výkon spravedlnosti neodvolatelností vedoucí státních zástupců a zrušením vrchních státních zastupitelství. Čas velmi dobře ukázal, že i vedoucí státní zástupci musí mít nějakou odpovědnost a nemohou jen tak říct: měli jsme jiný právní názor, zničili jsme obviněnému několik let života – a co má být? Současně platí staré pravidlo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Představa, že dáme jedné osobě moc nad všemi závažnými případy a nebude se nikomu odpovídat, je dnes už doufám neschválitelná.

Je podle Vás vůbec potřeba přijímat nový zákon?
Po všech diskusích uplynulých let soudím, že mnohem důležitější než struktura státního zastupitelství, je soustava soudů a nastavení trestního řádu. Pokud bud mít jasnou soustavu nalézacích, apelačních a kasačních soudů a postavení obžaloby a obhajoby před soudem, pak má cenu k tomu přizpůsobit soustavu státního zastupitelství. Ne naopak. V první řadě potřebujeme nový trestní řád, na kterém ministerstvo spravedlnosti téměř nedělá (Česká justice informovala, pozn. red.) a teprve podle něj zákon o státním zastupitelství. Domnívám se, že ve státním zastupitelství by bohatě stačila dílčí novela, která by stanovila pevné funkční období vedoucích státních zástupců a naopak potvrdila vyšší procesní nezávislost jednotlivých státních zástupců. Nový zákon nepotřebujeme.

Jak vnímáte různé mediální útoky na práva obhajoby? Neobáváte se, že se mohou tyto útoky projevit ve snaze okleštit tato práva v novém trestním řádu?

Orgány činné v trestním řízení se opakovaně pokouší zastrašit své oponenty v systému. Začalo to politiky, pokračuje přes některé státní zástupce a soudce a nyní se útočí i na obhajobu. Samozřejmě v jednotlivých případech mnohdy mají pravdu a stíhají skutečné zločince. Co ovšem pokládám za systémový problém, jsou ony snahy o paušalizaci. Výroky předsedy ústavního soudu na adresu advokátů v televiziostré a útočné reakce na ohrazení se advokátní komory a jejího předsedy. To jsou skutečně nebezpečné tendence, které jen posilují represivní roli státu zpochybňováním jeho oponentů. Věřím, že nový trestní řád bude psát až příští vláda, která si rizik oklešťování práva na obhajobu bude vědoma. Současné ministerstvo spravedlnosti to nezvládne, za to dám ruku do ohně.

Nebylo chybou ODS, že nechala projít zákon trestní odpovědnosti právnických osob?
Bylo, nebylo, to je těžké říct. Je pravda, že tlak ze zahraničí včetně organizací vyspělých tržních ekonomik byl enormní a něco jsme museli udělat. Spíš je problém, že po několika letech fungování není snaha vyhodnotit přínosy a rizika v praxi. A místo toho vláda navrhuje jen rozšíření okruhu trestních činů, které jsou přičitatelné právnické osobě. Pokoušíme se v Poslanecké sněmovně řešit alespoň nejpalčivější otázky formou pozměňovacích návrhů.

Koalice se zaklíná přijímáním pravidel pro lobbing. Jak v tomto směru vnímáte  pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla z ČSSD ohledně provizí pojišťovacích agentů, který šel proti schválené vládní verzi? Má vůbec význam garanční výbor, když se tam přijmou podobné věci?
Kauza pojišťovacích agentů má dvě roviny. První je věcná. Je naprosto legitimní na půdě garančního výboru předkládat návrhy koncepčně se odlišující od vládní předlohy. Kdyby tomu tak nebylo, pak můžeme parlament opravdu zrušit a zákony může schvalovat vláda. Ústavní uspořádání je opačné, vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně a ta schvaluje zákony! A teď vůbec nehodnotím, kterému z řešení „vláda“ versus „Šincl“ dávám přednost.

Premiér Bohuslav Sobotka přišel v uplynulém týdnu s informací, že by chtěl, aby tajné služby kontrolovali soudci. Souhlasíte s tím?
Celková shoda panuje na tom, že je třeba kontrolu služeb zlepšit aniž by to ohrozilo jejich akceschopnost a také důvěryhodnost vzhledem k jejich zahraničním partnerům. Zatím se předpokládá mimo dosavadní parlamentní kontrolu, která by měla být rozšířena na všechny služby, ještě zřízení kontrolního orgánu druhého stupně. Ten by měl být na návrh vlády volen Poslaneckou sněmovnou a měl by být složen z bývalých soudců. Já jsem tedy  navrhoval obecněji z osob, které již dříve úspěšně sloužily státu, ať už ve výkonných či parlamentních rolích a již se aktivně neangažují. Musely by mít prověrku na přísně tajné a s určitým omezením i vstup do živých svazků. Podmínkou by ovšem bylo, že by tento orgán pracoval jen na základě vyzvání vlády nebo parlamentního kontrolního orgánu. Čili žádný výbor lidové kontroly, ale specifický orgán ustávních institucí sloužící jim ke kontrole ve sporných případech.

Dušan Šrámek

Rubriky
Média

Události, komentáře: Změny pravomocí prezidenta

Koalice dokončila práce na změnách Ústavy ČR, týká se i úprav pravomocí prezidenta. Nově třeba jasně definuje, že zahraniční politiku určuje vláda. Při jmenování klíčových pozic v České národní bance zase bude hlava státu potřebovat souhlas Senátu. Hrad změny pravomocí odmítá a proti se postavila i opozice. O jaké pravomoci má hlava státu přijít? Co dalšího se má změnit? A co v návrhu naopak chybí a jaké jsou výtky opozice? Zeptali jsme se se poslanců Marka Bendy /ODS/, Stanislava Grospiče /KSČM/ a Radka Vondráčka /ANO/. Komentář doplnil politolog Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Lebeda.

ico-video

Celý pořad si můžete přehrát zde.

Rubriky
Komentáře a články Média

Ministerstvo se omluvilo, co bude dál?

Tak trochu stranou zájmu prošla zpráva, že ministerstvo spravedlnosti uzavřelo smír s třemi bývalými poslanci, jehož součástí je omluva za nezákonnou vazbu a odškodnění v celkové výši 1,9 milionu Kč. To je v zásadě dobrá zpráva. Ač jsem se s těmi třemi hodně natrápil v dobách jejich vnitrostranické rebelie, pokládal jsem zásah proti nim vždy hluboce za hranou zdravého rozumu.

A v případě skutečného prosazení takovéhoto pojetí trestání údajné korupce za konec státu a politiky, jak je známe za uplynulá staletí.
V souvislosti s jejich odškodněním ovšem vyvstává mnohem zásadnější otázka. Kdo dnes ponese odpovědnost za zásah na úřadu vlády 13. 6. 2013? Připomeňme si jen ve stručnosti, co se tehdy stalo. Stovky ozbrojených policistů najelo do Prahy, provedli desítky prohlídek a se souhlasem soudu byla uvalena vazba na tři bývalé poslance a ředitelku kanceláře premiéra. Následovala bombastická tisková konference státních zástupců a policejních důstojníků, ve které mluvili o stovkách zabavených milionů, desítkách kil zlata a rozsáhlé korupční chobotnici. Následně premiér rezignoval, padla vláda a vládcem politické scény se na čas stal prezident Zeman. Ten odmítl jmenovat vládu vycházející ze sněmovny s odůvodněním, že mu vrchní státní zástupce v Olomouci sdělil, že hrozí zatčení dalších lidí, kteří by v takové vládě mohli být. Prostě státní převrat jihoamerického typu z minulého století jak vyšitý.
A co máme z celého vyšetřování po bezmála dvou letech? Několik banálních obvinění proti bývalé šéfce kabinetu pana premiéra Nečase a hory ošklivě vypuštěných odposlechů premiéra. Které mimochodem, kromě možná osobního či spíš manželského selhání (kdožs bez viny, ať hodí kamenem), neprokazují vůbec nic nezákonného.
Stamiliony nikde, zlato nikde (pokud někde byly, jsou již pravděpodobně vráceny původním majitelům, ale otázka zní, zda vůbec někdy existovaly), rozsáhlá korupční chobotnice nikde. A já se nyní ptám, kdo za totální destrukci české politiky a osobní degradaci mnoha lidí ponese odpovědnost? Kdo ponese odpovědnost za náklady vzniklé státu? A že určitě při tomto rozsahu zásahu nebyly malé, i když mi je ani v odpovědi na interpelaci nebyli schopni ministr vnitra ani ministryně spravedlnosti vyčíslit. Kdo je odpovědný za 1,9 milionu, které třem exposlancům vyplatí stát?
Kdyby byli čestnými muži, pak by pan Ištvan i pan Šlachta a další účastníci již sami odstoupili za svá závažná selhání. Protože jimi evidentně nejsou, vyzývám ministra vnitra k odvolání plukovníka Šlachty a ministra spravedlnosti k okamžitému zavedení kárného řízení s panem Ištvanem. A teď se vůbec nezmiňuji o trestní odpovědnosti za zneužití pravomoci veřejného činitele, to nepochybně šetří jiné orgány.

Marek Benda
(Vyšlo 16. 4. 2015 v Lidových novinách)

Rubriky
Média

Ištvan se Šlachtou nás stáli dva miliony. Měli by odejít, žádá Benda

ECHO24.cz – Statisícovým odškodným a omluvou státu kauza tří bývalých zákonodárců ODS možná neskončí. Například poslanec Marek Benda (ODS) volá po tom, aby olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan a ředitel protimafiánského útvaru Robert Šlachta odstoupili nebo byli místa zbaveni. Ministerstvo spravedlnosti ani nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman ale zatím žádné personální kroky kvůli kauze, která přispěla před dvěma lety k pádu Nečasovy vlády, podniknout nechtějí.

„Musí to mít nějaké důsledky jak pro pana Ištvana, tak pro pana Šlachtu. To prostě už není možné, aby nemělo,“ řekl Benda pro deník ECHO24.cz. Reagoval tak na poslední vývoj v případu takzvaných trafik, kdy se český stát omluvil bývalým poslancům ODS Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi a Petru Tluchořovi za neoprávněné stíhání i nezákonnou vazbu. A zaplatí jim statisícové odškodné, které za celou trojici čítá zhruba dva miliony korun.

„Nyní to stálo stát dva miliony na těchto výdajích. A to odhlédnu od výdajů, které to nepochybně stálo policejní složky. Které bych také někdy chtěl vyčíslit, jestli kvůli kabelkám paní Nečasové bylo potřeba uspořádat takovou neskutečnou operaci. Muselo to stát neuvěřitelné peníze,“ zlobí se Benda a dodává: „Kdyby byli čestní mužové, rezignují sami. Vzhledem k tomu, že se to zjevně nechystají učinit, je potřeba, aby jejich nadřízení a postupně i ministři spravedlnosti a vnitra nějaké personální kroky iniciovali nebo provedli.“

Poslanec ODS proto avizuje: „Určitě tu věc nechci nechat usnout.“ Konkrétní postup chce ještě vyladil s dalšími občanskými demokraty ve sněmovně. Připouští přitom, že Fuksa, Šnajdr a Tluchoř nebyli pro ODS „žádná zlatíčka“ a že tehdy nejsilnější vládní stranu „trápili půl roku“. Ištvan se Šlachtou zaútočili na dohodu, podle které se trojice bývalých poslanců vzdá svého mandátu výměnou za místa ve vedení státních podniků, která jim měl zajistit tehdejší premiér Petr Nečas (ODS). Nejvyšší soud nicméně rozhodl, že na celé jednání se vztahovala poslanecké imunita.

Tejc: Stát se měl s exposlanci dál soudit

Benda bude pro svůj záměr ale zřejmě jen těžko hledat spojence ve vládních lavicích. „Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo určitým precedentem. Od počátku jsem říkal, že to, co se dělo, vnímám jako politickou korupci. A že nedokáži odhadnout, zda to bude, nebo nebude posouzeno jako trestný čin,“ řekl deníku ECHO24.cz šéf ústavněprávního výboru sněmovny Jeroným Tejc (ČSSD).

Podle něj je nutné verdikt soudu respektovat. Tejc nicméně zpochybňuje omluvu a odškodnění, na kterém se s trojicí exposlanců mimosoudně dohodlo ministerstvo spravedlnosti. „Pokud už jsme začali precedenty, počkal bych spíše na soudní řízení a na to, zda by bývalí poslanci na státu vysoudili – ať už omluvu nebo konkrétní částku,“ zmínil s tím, že takový postup by sice mohl být pro stát dražší, ale také by Fuksa, Šnajdr a Tluchoř nemuseli dostat žádné finanční odškodnění a odejít pouze s omluvou.

„Nebudu se připojovat k těm politikům, kteří říkají, že by měl Ivo Ištvan odstupovat nebo platit škodu. Věc nebyla černobílá ani ze strany státního zastupitelství a černobílá není ani teď,“ uvedl Tejc a dodal: „Na základě toho, že někdo nebyl stíhán na základě využití imunity, se nedá činit závěr o tom, že by měli nést odpovědnosti tito státní zástupci.“

Zeman: Pro kárnou žalobu nejsou podmínky

A podobně jako šéf ústavněprávního sněmovny vidí situaci i ministerstvo spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. „Pro podání kárné žaloby nejsou dány podmínky,“ reagoval stručně Zeman. Resort Roberta Pelikána (za ANO) pak přes tiskové oddělení vzkázal: „Abychom mohli uvažovat o vymáhání náhrady škody, muselo by tu být nějaké pochybení státního zástupce. Tady ale bylo poněkud nečekané rozhodnutí Nejvyššího soudu, které nemohli státní zástupci předvídat.“

Ministerstvo spravedlnosti přitom zdůraznilo, že případnému placení škody ze strany státního zástupce musí předcházet kárné nebo trestní řízení, které prokáže jeho vinu. Samotný Ivo Ištvan je nad věcí. „Vrchní státní zastupitelství není účastníkem a nebylo účastníkem toho řízení, takže to nemohu komentovat,“ řekl v rozhovoru pro ECHO24.cz.