Rubriky
Komentáře a články Média

Rád bych vyrovnal ochranu nekuřáků i kuřáků

Rozhovor pro Radio Impuls ve středečním pořadu Kauzy dne o válce s protikuřáckým zákonem.

 

Audio záznam:

ico-audio

 

http://www.impuls.cz/clanky/2016/06/marek-benda-udelal-jsem-to-pro-nas-pro-kuraky-a-udelam-to-znovu/

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K VÝSTUPU OMBUDSMANA

Vážená paní místopředsedy, vážení páni ministři a ministryně, vážené dámy, vážení pánové, už toho poměrně hodně tady zaznělo ve druhém čtení. Jsem překvapen, že vláda vůbec takový návrh zákona přináší a že pokládá za potřebné dnes se takovými zbytečnostmi zabývat. Začnu to možná z trošku širšího kontextu. Dojdu pak k návrhům, které mám, kromě toho, že bych řekl, že jediný návrh, pro který bych ve změně Úřadu veřejného ochránce práv hlasoval, je jeho zrušení a ušetření peněz, které jsou za něj vydávány.


Trošku v širším kontextu. Evropa se zbláznila. Evropa se zbláznila. Máme válku na východní hranici, válku na jižní hranici, a my si tady pořád hrajeme na rozšiřování a rozšiřování práv. Jediné, čím se tato Sněmovna donekonečna zabývá, jsou hodinové diskuse o tom, kde ještě všude zakážeme kouřit, kde zakážeme pít alkohol, a případně neuvěřitelné rozšiřování antidiskriminačních žalob a dalších nápadů, které vedou jenom k tomu, že v evropských zemích už se nedá normálně žít. Všechny menšiny si myslí, že si můžou vymoct na většině všechno, a přitom nejsme schopni se bránit reálným nebezpečím, která nám ve světě hrozí. A bohužel ministr pro lidská práva v tomto jede a pokračuje vesele dál, protože kulturní marxismus, který dneska sídlí ve Strakově akademii a bohužel v Úřadu veřejného ochránce práv v Brně, je tím správným všelékem na řešení otázek světa. Já si to nemyslím. Myslím si, že kulturní marxismus je tragédie a katastrofa. A jestli budeme tímto způsobem pokračovat, tak se pak nedivme, že nás někdo zhltne. Ať už to bude z východu, nebo z jihu.
K tomuto konkrétnímu návrhu, který byl již do jisté míry probírán, mnohé námitky do jisté míry zazněly. Přesto původní idea veřejného ochránce práv byla, že je to jakási instituce, která má pro Parlament mapovat fungování státní správy, zlepšovat případně, kde státní správa nefunguje, a dávat Parlamentu informace o tom, kde by mohlo ve státní správě něco zlepšit, případně kde by mohl Parlament změnit zákony, protože se zdají, že nejsou úplně vyhovující pro individuální práva.
Pokusy, které opakovaně z úřadu ombudsmana přicházejí – a já to zamítám vždycky, bez ohledu na to, jestli tam sedí paní Šabatová, nebo nesedí. Namítal jsem to i všem jejím předchůdcům. Pokusy, které samozřejmě vycházejí zevnitř úřadu říkají: Ne, ne, ne, my nechceme jen radit Parlamentu. My nechceme jenom Parlament upozorňovat na to, kde jsou problémy. My si myslíme, že to víme lépe než zástupci lidu. My si myslíme, že to víme lépe než Parlament. A ten nás nechce poslouchat. Ten nás nechce slyšet. Zapomíná na to, že jsou tady nějací utiskovaní, a občas myslí i na ty většiny a odmítá menšinám za každou cenu ustupovat. Tak my bychom rádi Parlament nějakým způsobem obešli – a jak to nejlépe udělat než cestou soudů. Nebudeme chodit do Parlamentu. Nebudeme říkat toto a toto změňte, ale budeme chodit přímo k soudům a říkat: jé, tady je nějaký ubožák, kterého ti bohatí, mocní, majitelé bytů, zaměstnavatelé, hospodští, čertvíkdo terorizují. Jsou na něj zlí. Zabraňují mu ve výkonu všech jeho práv, která si představuje. A my bychom je moc rádi žalovali. Tak je budeme žalovat. A budeme je žalovat u správních soudů nebo u obecních soudů nebo u Ústavního soudu. – To jsou nápady, které nám jsou sem stále nošeny. Vychází to z toho, že si úřad ochránců všech práv, která kdy se na světě objevila, který sídlí v Brně, myslí, že Parlament ho nedostatečně poslouchá, a proto je třeba ho obejít.
Myslím si, že to je velmi chybná strategie. Navíc v České republice a to se vždycky zapomene dodat. Česká republika má v tomto směru téměř nejrozsáhlejší ochranu základních práv a svobod, kterou si lze vůbec v evropských světových poměrech vymyslet. Nejenom že každý soud hlídá práva a svobody, ale každý občan v okamžiku, kdy vyčerpá všechny prostředky právního řádu, má právo obrátit se na Ústavní soud nejenom s individuální stížností, aby přezkoumal jeho případ a rozhodl v jeho konkrétním případě, ale i s návrhem na to, aby pokud zákon je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, byla příslušná část zákona zrušena. A teď odhlédnu od toho, že máme samozřejmě ještě dovolání k evropským soudům do Štrasburku. Teď se pobavím jenom o českém právním řádu. Každý občan má toto právo, má právo se domáhat zrušení zákona, pokud prokáže, že použití toho zákona bylo v rozporu s jeho základními právy a svobodami a že jeho konkrétního v tom případě poškodilo. Tato pravomoc je velice nezvyklá v evropských poměrech. Velice nezvyklá. Vycházela z toho, že jsme tady psali Listinu, psali zákon o Ústavním soudu velice krátce po roce 1989, kdy jsme měli zkušenost s komunistickým režimem, měli zkušenost s tím, že dovolat se svých práv a svobod je téměř nemožné, a proto jsme řekli, každého občana necháme v plném rozsahu chránit i institucemi ústavního soudnictví.
Ty příklady, které nám tady nosí ať už Brno, nebo Strakova akademie ústy pana ministra pro lidská práva a rovné příležitosti, jsou příklady ze zemí, kde takovéto pravomoci nejsou, kde ombudsman shromažďuje jednotlivé žaloby, jednotlivé námitky občanů, a pokud usoudí, že už jich je dost, tak případně podá stížnost. Tady to tak není. Tady každý občan má právo se obrátit a každý občan má právo se domáhat. A nakonec se může domoci u Ústavního soudu. Proto si myslím, že je naprosto chybné pravomoci ombudsmana rozšiřovat.
Souhlasím s tím, co udělal ústavněprávní výbor, jenom si myslím, že to bylo nedostatečné, protože ona pravomoc, která byla v původním návrhu zákona, obrátit se na Ústavní soud, byla sice jakoby změněna a zmírněna, ale podle mého názoru nedostatečným způsobem. Když si přečtete nové znění části třetí navržené v usnesení ústavněprávního výboru, která říká, že ombudsman má právo se obrátit na Ústavní soud, veřejný ochránce práv, shledá-li při výkonu své působnosti porušení základních práv a svobod osob a po projednání věci v petičním výboru Poslanecké sněmovny, tak se tam jakoby jenom vložilo projednání v petičním výboru. Kdyby byl souhlas petičního výboru, tak jsem ještě schopen pochopit, že je to nějaká korekce, že je to něco přece jenom, že alespoň musí dojít do té Sněmovny a nechat si s tím vyslovit orgán Sněmovny souhlas.
Po projednání v petičním výboru mi připadá v podstatě výsměch. To je jenom tak, že tam přijdu, řeknu jim: já jsem se rozhodl zažalovat vás, milý Parlamente, protože nikdo jiný zákony v této zemi neschvaluje než právě Parlament, zažalovat vás, a tak vám to jenom oznamuji, takže se to o 14 dní nebo o měsíc prodlouží, než ten návrh přijde, ale fakticky to neznamená, že by Úřad veřejného ochránce práv v tomto směru byl jakkoliv omezen. To projednání mi připadá naprosto nedostatečné, a proto navrhnu v podrobné rozpravě, abychom kromě toho, co již bylo schváleno ve výborech, vypustili celou dosavadní část třetí i po té změně, kterou dělal ústavněprávní výbor, protože mi připadá představa toho, že dojde jenom k projednání v petičním výboru, jako nedostatečná korekce těch nebezpečí, o kterých jsem se tady snažil hovořit v předchozím hovoru.

Děkuji za pozornost.

 

Rubriky
Komentáře a články

Jsme ve válce? Pak je třeba bojovat!

Po stěží uvěřitelných zběsilých útocích v Paříži prohlásil francouzský prezident Francois Hollande, že jde o válečný akt. V krátké době vyšlo najevo, že jde o útok Islámského státu. Francie je naším spojencem v uskupení společné obrany NATO. Na válečný akt jsou jen dvě možné reakce, buď kapitulovat, nebo se začít bránit. Jsem přesvědčen, že kapitulace by znamenala trvalé ujařmení ve strachu a v konečném důsledku konec křesťanské civilizace v Evropě. Proto bude nezbytné se začít bránit a to prostředky, které povedou k porážce našeho protivníka.

Příliš dlouho si klíčoví evropští politici pohrávali s různými humanitárními bombardováními a omezeným vyzbrojováním místních odpůrců, aniž by dokázali efektivně zasáhnout. Bylo to takové pohodlné, životy svých mladých lidí nenasazovali a současně mohli mít dobrý pocit, že se proti zlu něco dělá. Ale aby Evropa teroristy příliš nepopudila a byla hezky vyvážená a objektivní, dávala najevo svůj strach před terorismem neustálou kritikou státu Izrael za jeho protiteroristické operace a spolufinancováním palestinských radikálů. V minulém týdnu bylo poslední kapkou do tohoto poháru pokrytectví schválení nápadu salónní komunistky Federicy Mogheriniové o označování původu zboží z izraelských osad, u nějž jen slepý nevidí paralely s politikou třetí říše.

Teď už nám snad je jasné, že Islámský stát v jeho různých podobách (prosím, nezaměňovat s islámem jako náboženstvím) je naším otevřeným nepřítelem, rozhodnutým nás zničit nebo alespoň rozvrátit. Hrát dál hru na politickou korektnost, jet na vlně „hlavně ať nejsme příštím cílem my“, v horším případě pošilhávat po obchodních příležitostech se zločinnými režimy už nesmí být omluvitelné.

Jsme ve válce. Čím dříve si to přiznáme, tím méně budeme muset zaplatit (stejně jako kdyby se západní mocnosti pokusily zastavit Hitlera už před Mnichovem a ne až když je, i vyzbrojen našimi zabavenými zbraněmi, napadl). J. W. Bush po útoku na dvojčata prohlásil, že USA jsou ve válce proti terorismu a rozhodl o operaci v Afghánistánu, odkud byl napaden. Můžeme donekonečna diskutovat, zda měl později zasáhnout i v Iráku a zda tato operace byla oprávněná a uspěla (autor tohoto textu s ní souhlasil a relativní neúspěch připisuje spíše neuváženému stažení jednotek následovníkem JWB, ale to není podstatné). Nicméně z Talibánu a Al-Kaidy se na dlouhá léta staly organizace výrazně zaměstnané vlastní teritoriální obranou, což nepochybně jejich teroristickou aktivitu ve světě výrazně omezilo. Je třeba si z toho vzít příklad a přenést válku na území nepřítele.

Předpokládám, že se brzy objeví spousty chytráků, kteří budou moudře žvanit o tom, že si za to vlastně můžeme sami, protože ty nebohé teroristy svým způsobem života dráždíme. A současně se začne přemýšlet o dalším posilování všemožných represivních složek jednotlivých států i Evropské unie pro posílení boje s terorismem. Jako obvykle půjde k omezení svobody našich občanů, ale proti terorismu to nějak nebude účinkovat.

Francie byla napadena. Předpokládám, že brzy požádá o aktivaci čl. V. smlouvy o NATO o společné reakci na útok. Není třeba nic vymýšlet, o ničem spekulovat, politické zadání musí být jasné a jednoduché: zničte nepřítele. Dál už je to vojenská záležitost, kterou chválabohu ještě síly NATO profesionálně zvládnou. Jednotky NATO musí zaútočit na síly tzv. Islámského státu a vymazat je z povrchu zemského. Je třeba začít skutečně bojovat o to, aby Islámský stát neměl na Zemi místo, kam se jeho bojovníci mohou schovávat! Je třeba i silou zlikvidovat všechny zdroje jeho financování! Je třeba pronásledovat všechny jeho představitele, vůdce i katy, kamkoliv se pokusí uprchnout! Bez skutečného a zásadního zásahu proti Islámskému státu jsou všechna další opatření jen lhaním si do kapsy.

Současně bude nutné internovat (tak se to ve válkách dělává) všechny osoby hlásící se k Islámskému státu na celém území Schengenského prostoru a jednoznačně uzavřít vnější hranici. I za cenu případného vyloučení Řecka, které jako vždy neplní nic z toho, k čemu se zavázalo.

Připomínáme si výročí sametové revoluce. Moc jsme si asi neuvědomovali, co riskujeme v boji za svobodu. I když naši otcové a dědové nám mohli být dobrým (nebo odstrašujícím?) příkladem. Ale minimálně hrozby věznění jsme si byli vědomi. I když někteří bezejmění zmlácení na Národní třídě nebo třeba Honza Potměšil zaplatili i více. Přesto jsme cítili, že za svobodu je třeba něco riskovat. Obávám se, že po dalším čtvrtstoletí (jak už to v našem prostoru bývá) stojíme před další křižovatkou. Buď se najdou lidé ochotni evropskou civilizaci a její výdobytek svobody bránit, nebo si tuto svobodu nezasloužíme. Každá generace si ji musí znovu a znovu vybojovávat; teď to vypadá, že krom jiného i na Islámském státu a jeho agentech. Je to na nás.

 

V Praze 15. 11. 2015                                                                                                          Marek Benda

Rubriky
Komentáře a články Média

Povinné školky: NE!

Do poslanecké sněmovny směřuje jeden z dalších bizarních nápadů sociální demokracie a jejích ministrů školství: povinný poslední rok mateřské školky. Nejsem apriorním odpůrcem školek (na rozdíl od jeslí) a všechny čtyři mé děti alespoň nějaký čas do školky chodily. Přesto si ale myslím v souladu s čl. 32 Listiny základních práv a svobod, že „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů.“ Stát nesmí rodičům přikazovat, jak a kde mají své děti vychovávat. Něco jiného je povinná školní docházka, kterou ale upravuje hned následující čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Ta patří k naší tradici od časů Marie Terezie a nikdo její prospěšnost nezpochybňuje. Ministryně školství Kateřina Valachová jako vzdělaná právnička toto tuší a proto také nemluví o povinném posledním ročníku školky, ale raději o prodloužení povinné školní docházky na 10 let. Měli jsme tu různě dlouhé povinné školní docházky (8, 9 i 10 let), ale vždy se jejich délka prodlužovala do vyššího věku (14, 15, 16 let) a nesnižoval se věk nástupu do povinné školní docházky. O takový posun se nepokusili ani komunisté v dobách svého totalitního vládnutí, až dnes současná sociální demokracie. Tolik krátký právní úvod, aby bylo jasné, že nejde jen o ten či onen názor na povinnou školku, ale zásah do Listinou zaručených práv rodičů!

Nyní už k meritu věci. Většina dětí do školky chodí, aby si zvykly fungovat v kolektivu, bavily se a dopřály rodičům trochu času na práci nebo i na sebe samotné. Jsou zde ovšem menší skupiny lidí, jejichž děti do školek nechodí. Ať už proto, že dopravovat dítě do školky může být třeba na vesnici nakonec složitější než nechat dítě doma nebo má dítě mladší sourozence, se kterými si hraje a nakonec i při jejich výchově pomáhá nebo proto, že rodiče dávají přednost jinému způsobu života než většinová společnost. Bohužel typickým příkladem přemýšlení dnešní sociální demokracie a ministrů za ANO v čele s ministrem Babišem (za tichého souhlasu KDU-ČSL) je toto: Chtěli bychom všem lidem pomoci, tak vymyslíme nejlepší řešení: oni ale ti hloupí lidé naše jediné správné řešení neakceptují všichni. Tak proč je k jejich štěstí nepřinutit zákonem a nepotrestat každého, kdo by se chtěl chovat trošku jinak? Tak nám mají vznikat registry účtů, registry učitelů, registry léků, registrační pokladny. Každý drobný problém se okamžitě řeší povinností pro všechny. Již Lenin (resp. Bucharin) říkal, že socialismus je především evidence.

Před lety prosadili socialisté nárokový bezplatný poslední ročník školky. Důvod byl zřejmý, naučit děti z vyloučených lokalit mluvit česky už před nástupem do školy. Výsledkem je nemalý finanční dopad na obce i rodiče mladších dětí, přičemž problém dětí z vyloučených lokalit se nevyřešil.

A teď nám paní ministryně Valachová chce předepsat povinnou školku. Proč a nač? Pro problémy pár dětí ve vyloučených lokalitách? S těmi mají pracovat sociální pracovníci a případně je přesvědčit, že naučit se česky před začátkem školní docházky může být užitečné. Klidně bych (i v souvislosti s potenciálním přílivem uprchlíků) zvažoval podmínění poskytování sociálních dávek povinností učit své děti českému jazyku. A ne zavést povinnou školku pro všechny, kde budeme každý muset vykázat, že jsme dítě neomluvili na příliš mnoho hodin, kde bude „přezkušování“ při domácí výchově či v nestátních zařízení. Počítám, že pro srovnávání škol a školek budeme mít tak do deseti let nejen jednotné maturity a různé závěreční zkoušky, ale i jednotný test z držení příborů, obouvání botiček, zavazování mašliček na botách a kreslení obrázků již po prvním „povinném“ roce školní docházky. Opravdu krásná představa. Akorát česky nikoho nenaučí!

Marek Benda

7. 10. 2015

Rubriky
Média

Zákon o státním zastupitelství nemá šanci projít

Česká justice – Coby opoziční poslanec Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny se jasně vymezuje vůči ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Jeden z nejdéle sloužících poslanců Marek Benda (ODS) v rozhovoru pro Českou justici řekl, že dá ruku do ohně za to, že nový trestní řád za stávajícího kabinetu již nevznikne. Varuje také před bujením regulací všeho směru.

Jak hodnotíte dosavadní vládní agendu, především ministerstvo spravedlnosti?

Z hlediska dodržování lidských práv vcelku pozitivně, ministerstvo spravedlnosti nedělá vůbec nic. Teď vážně, kromě zcela technických norem charakteru přizpůsobování se Evropské unii mají za rok a půl ve funkci spoustu nápadů, ale nic dotaženého do konce a poslaného do parlamentu. Souvisí to zřetelně s tím, že nevěděli, co by na ministerstvu spravedlnosti měli dělat. Navíc zcela destruovali legislativní odbor, kde téměř všechny legislativce s historickou pamětí a zkušenostmi vypudili a dnes zákony píší lidé pár let po škole. Pak se nemůžeme divit, že to nefunguje.

 Z vnějšku působí snahy vlády jako postupné oklešťování svobod a regulování pod nejrůznějšími záminkami. Jaký je na to Váš názor?
Kromě prvoplánové snahy oligarchů zprivatizovat si stát a touhy sociálních demokratů nějak uplatit své voliče má tato vláda jeden skrytý, o to však nebezpečnější cíl. Je jím neutuchající snaha nás všechny stále kontrolovat. Mnohý úředník to rád dělá, dává mu to pocit moci a někdy nějakou náplň práce. Úkolem volených politiků je říkat jim tady už ne. Což ovšem většina vlády vůbec nechápe a majitel ANOfertu kontrolorům naopak přizvukuje. Tak tu máme měsíční hlášení DPH, ekonomicky nesmyslné registrační pokladny, registr účtů, majetková přiznání, registr přestupků, registr dočasných a přechodných pobytů, registry učitelů, registr žáků, zvláštní registry neočkovaných dětí a další vymoženosti. A to jmenuji jen nově plánované zasahování do soukromí. O enormním nárůstu odposlechů v posledních letech, včetně jejich evidentního zneužívání jen k denunciaci politicky nepohodlných osob nemluvě. A všechny ty kamerové systémy v ulicích, uchovávání dat o uskutečněných hovorech a spojeních u mobilních operátorů už jen s povzdechem vzpomenu.

Proč se tak děje a co proti těmto regulacím coby opozice děláte?
Všechno s jediným cílem: učinit náš život kontrolovanějším než byl doposud. Pokaždé se najde nějaké vznešené zdůvodnění, proč ten či onen jev musíme centrálně registrovat a evidovat. Téměř pokaždé věcně pokulhává a téměř nikdy není takový registr schopen zabránit negativním jevům, pro které byl zřízen. Zato s neomylnou pravidelností vždy přijdou další a další státní instituce, že do něj musí vidět a mít pokud možno online přístup. Ty neslušné či nepřizpůsobivé tímto způsobem k ničemu nedonutíme, to je snad každému jasné. Dokonce ani skutečné zločince a teroristy nám nepomohou stíhat, protože ti jsou vždy o krok napřed. Zato o nás všech bude vedeno mnoho dalších údajů a kdykoliv některá státní složka vzpomene, tak si nás pečlivě proklepne. V každém jednotlivém případě halasně protestujeme a občas se nám podaří i dílčím způsobem uspět. Ale musíme vědět, že se jedná o systémový problém, protože v některých případech se k jednotlivé registraci někteří z nás přihlásí. Protože přece vypadá tak bohulibě a mohla by něco vyřešit.

Které regulace považujete v tomto směru za nejvýznamnější?
Za samozřejmě nejnebezpečnější považuji budování objemově robustních registrů, které mají uchovávat enormní množství dat. Problém je, že takové registry už nikdo nebude schopen v reálném čase průběžně vyhodnocovat a budou sloužit jen k dílčímu tahání dat na politické nebo ekonomické oponenty. A jak nám v uplynulých týdnech předvedl pan ministr financí Babiš, pokládá složky za normální součást práce. Z tohoto hlediska je podle mne nejnebezpečnější elektronická evidence tržeb a registr účtů zejména, pokud by měl mít i data v aktuálním čase, tedy včetně všech transakcí. Kombinace obou těchto registrů v jedněch rukách vytváří opravdu smrtící koktejl „velkého bratra“, který o každém z nás může vědět vše.

Zákonu o státním zastupitelství to vypadá, že největší problém, který se aktuálně řeší, je problém odpovědnosti šéfa budoucího speciálu. Jak to vidíte?
Nový zákon o státním zastupitelství podle mě nemá šanci projít. Jedná se o neuvěřitelnou mediální zkratku z dob ministrování Jiřího Pospíšila, která slibovala zlepšit výkon spravedlnosti neodvolatelností vedoucí státních zástupců a zrušením vrchních státních zastupitelství. Čas velmi dobře ukázal, že i vedoucí státní zástupci musí mít nějakou odpovědnost a nemohou jen tak říct: měli jsme jiný právní názor, zničili jsme obviněnému několik let života – a co má být? Současně platí staré pravidlo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Představa, že dáme jedné osobě moc nad všemi závažnými případy a nebude se nikomu odpovídat, je dnes už doufám neschválitelná.

Je podle Vás vůbec potřeba přijímat nový zákon?
Po všech diskusích uplynulých let soudím, že mnohem důležitější než struktura státního zastupitelství, je soustava soudů a nastavení trestního řádu. Pokud bud mít jasnou soustavu nalézacích, apelačních a kasačních soudů a postavení obžaloby a obhajoby před soudem, pak má cenu k tomu přizpůsobit soustavu státního zastupitelství. Ne naopak. V první řadě potřebujeme nový trestní řád, na kterém ministerstvo spravedlnosti téměř nedělá (Česká justice informovala, pozn. red.) a teprve podle něj zákon o státním zastupitelství. Domnívám se, že ve státním zastupitelství by bohatě stačila dílčí novela, která by stanovila pevné funkční období vedoucích státních zástupců a naopak potvrdila vyšší procesní nezávislost jednotlivých státních zástupců. Nový zákon nepotřebujeme.

Jak vnímáte různé mediální útoky na práva obhajoby? Neobáváte se, že se mohou tyto útoky projevit ve snaze okleštit tato práva v novém trestním řádu?

Orgány činné v trestním řízení se opakovaně pokouší zastrašit své oponenty v systému. Začalo to politiky, pokračuje přes některé státní zástupce a soudce a nyní se útočí i na obhajobu. Samozřejmě v jednotlivých případech mnohdy mají pravdu a stíhají skutečné zločince. Co ovšem pokládám za systémový problém, jsou ony snahy o paušalizaci. Výroky předsedy ústavního soudu na adresu advokátů v televiziostré a útočné reakce na ohrazení se advokátní komory a jejího předsedy. To jsou skutečně nebezpečné tendence, které jen posilují represivní roli státu zpochybňováním jeho oponentů. Věřím, že nový trestní řád bude psát až příští vláda, která si rizik oklešťování práva na obhajobu bude vědoma. Současné ministerstvo spravedlnosti to nezvládne, za to dám ruku do ohně.

Nebylo chybou ODS, že nechala projít zákon trestní odpovědnosti právnických osob?
Bylo, nebylo, to je těžké říct. Je pravda, že tlak ze zahraničí včetně organizací vyspělých tržních ekonomik byl enormní a něco jsme museli udělat. Spíš je problém, že po několika letech fungování není snaha vyhodnotit přínosy a rizika v praxi. A místo toho vláda navrhuje jen rozšíření okruhu trestních činů, které jsou přičitatelné právnické osobě. Pokoušíme se v Poslanecké sněmovně řešit alespoň nejpalčivější otázky formou pozměňovacích návrhů.

Koalice se zaklíná přijímáním pravidel pro lobbing. Jak v tomto směru vnímáte  pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla z ČSSD ohledně provizí pojišťovacích agentů, který šel proti schválené vládní verzi? Má vůbec význam garanční výbor, když se tam přijmou podobné věci?
Kauza pojišťovacích agentů má dvě roviny. První je věcná. Je naprosto legitimní na půdě garančního výboru předkládat návrhy koncepčně se odlišující od vládní předlohy. Kdyby tomu tak nebylo, pak můžeme parlament opravdu zrušit a zákony může schvalovat vláda. Ústavní uspořádání je opačné, vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně a ta schvaluje zákony! A teď vůbec nehodnotím, kterému z řešení „vláda“ versus „Šincl“ dávám přednost.

Premiér Bohuslav Sobotka přišel v uplynulém týdnu s informací, že by chtěl, aby tajné služby kontrolovali soudci. Souhlasíte s tím?
Celková shoda panuje na tom, že je třeba kontrolu služeb zlepšit aniž by to ohrozilo jejich akceschopnost a také důvěryhodnost vzhledem k jejich zahraničním partnerům. Zatím se předpokládá mimo dosavadní parlamentní kontrolu, která by měla být rozšířena na všechny služby, ještě zřízení kontrolního orgánu druhého stupně. Ten by měl být na návrh vlády volen Poslaneckou sněmovnou a měl by být složen z bývalých soudců. Já jsem tedy  navrhoval obecněji z osob, které již dříve úspěšně sloužily státu, ať už ve výkonných či parlamentních rolích a již se aktivně neangažují. Musely by mít prověrku na přísně tajné a s určitým omezením i vstup do živých svazků. Podmínkou by ovšem bylo, že by tento orgán pracoval jen na základě vyzvání vlády nebo parlamentního kontrolního orgánu. Čili žádný výbor lidové kontroly, ale specifický orgán ustávních institucí sloužící jim ke kontrole ve sporných případech.

Dušan Šrámek

Rubriky
Média

Události, komentáře: Změny pravomocí prezidenta

Koalice dokončila práce na změnách Ústavy ČR, týká se i úprav pravomocí prezidenta. Nově třeba jasně definuje, že zahraniční politiku určuje vláda. Při jmenování klíčových pozic v České národní bance zase bude hlava státu potřebovat souhlas Senátu. Hrad změny pravomocí odmítá a proti se postavila i opozice. O jaké pravomoci má hlava státu přijít? Co dalšího se má změnit? A co v návrhu naopak chybí a jaké jsou výtky opozice? Zeptali jsme se se poslanců Marka Bendy /ODS/, Stanislava Grospiče /KSČM/ a Radka Vondráčka /ANO/. Komentář doplnil politolog Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Lebeda.

ico-video

Celý pořad si můžete přehrát zde.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K REGISTRU PŘESTUPKŮ

Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře, dámy a pánové, možná budu tentokrát trochu delší a omlouvám se tímto ctěné Sněmovně, ale musím říci, že mne lehoulince zklamalo stanovisko ministra vnitra, který přišel zjevně na popud svých úředníků s tím, že všechno, co se ústavněprávní výbor pokusil udělat a vylepšit, tak v podstatě odmítá a zůstává u původního konceptu. Já tedy s dovolením původní koncept této Sněmovně přeložím, protože si myslím, že je fakt úplně špatný a chybný.

Kdo si pamatujete, když začala diskuse o registru přestupků, tak základní tezí registru přestupků bylo, že pokud budou osoby, které opakovaně páchají přestupky právě proti občanskému soužití, veřejnému pořádku a cizímu majetku, jako krádeže a další, které ve své drobnosti jsou nepostižitelné nebo postižitelné jen pokutami, tak že bude možné při řetězení těchto přestupků, když jich má někdo pět, deset, patnáct za rok, bude možné, aby tyto přestupky byly překlopeny do trestného činu a opakovaný přestupek se stal trestným činem. Proto měl být zřízen registr přestupků, abychom se dokázali vypořádat – zejména na severu, pro pana zpravodaje – se skupinami obyvatel, které mají pocit, že jsou samozřejmě nepostižitelní, dávky jsou neexekuovatelné, a pokud má na sobě někdo pět, sedm nebo patnáct pokut za narušování veřejného pořádku nebo za drobné krádeže, tak je mu to úplně jedno, protože z nich nikdo peníze nevymůže.

Problém návrhu ovšem, který teď leží před námi, spočívá v tom, že tato část řetězení, ze kterého by se stal trestný čin, z toho návrhu vypadla. Máme tu pouze, že spáchá-li někdo takový přestupek dvakrát za rok, že zvýším pokutu. No to je bezvadné. Jestli zvýším pokutu z pěti na 50 tisíc nebo z maxima 20 nebo 15 na 50 tisíc, vypadá to vznešeně. Akorát s tou drobnou kriminalitou, proti které tento návrh měl původně bojovat, neudělám vůbec nic. Tato drobná kriminalita se tím vůbec neřeší a nadále s mi bude jen hromadit. A jediný výsledek, který zákon má, a proto říkám, že je fakt jakoby hluboce chybný, je ten, že se začne o každém člověku vést v registru přestupků po dobu pěti let, kdy jen upozorňuji, že u některých trestných činů jsou promlčecí doby tři roky, že jsou doby zahlazení trestného činu tři roky, po dobu pěti let bude o každém, který spáchá takovýto přestupek, a to dokonce ještě některé další přestupky, které tady byly jmenovány na úseku např. rybářství, které jsem věřil, že ústavněprávní výbor naprosto vědomě z toho návrhu zákona vyndal, protože je to opravdu úplný nesmysl, aby pět let o mně někde viselo, jestli jsem chytil podměrečnou rybu nebo jestli jsem chytal jednou po půlnoci nebo něco podobného, tak toto všechno chce ministrův registr vést. A samozřejmě v okamžiku, kdy ministr přišel do vlády a řekl “chtěl bych takovýto registr mít a chtěl bych v takovém registru mít vedeny údaje o jednotlivých přestupnících a sankcích, které proti nimi byly uplatněny”, tak se objevily všechny resorty a každý řekl “já bych do tohoto registru také moc rád viděl”.

První to řekly orgány činné v trestním řízení. Tomu jsem snad ještě schopen porozumět, že pokud mám někoho, kdo má opakovaně páchané přestupky, že to může mít nějaký dopad na posuzování jeho trestné činnosti, na posuzování toho, jestli je důvodně, nebo není důvodně podezřelý. Potom přišly samozřejmě zpravodajské služby. No není nic jednoduššího, než když už nějaký registr je, tak abych do toho registru mohl koukat. K čemu to zpravodajským službám je, to tedy opravdu nemám nejmenší tušení. Na výboru nám to nebylo nijak zdůvodněno, důvodová zpráva to také neříká. Pak přišly další a další orgány, státní zastupitelství, a teď ne jako orgán činný v trestním řízení, ale státní zastupitelství v netrestních věcech, v otázkách, kdy vstupuje z hlediska veřejného zájmu do rodinných sporů nebo do sporu okolo firmy, a najednou by se mělo stát tím, kdo se jde podívat do registru přestupků, a já nevím, co z toho, když se tam podívá, zjistí. Že jedna strana ve sporu o určení rodičovství spáchala před třemi lety přestupek? No je to k něčemu tomu státnímu zastupitelství? Bude se na tu osobu koukat jako na podezřelejší, nezpochybní její otcovství, nebo zpochybní její otcovství? A další vstupy, které má státní zastupitelství v té tzv. veřejné žalobě. Bude se na osoby koukat, jako že jsou podezřelejší?

Finanční a Celní správa. Opět pan ministr zřejmě pod tlakem svého úřadu a svého aparátu nám říká: vždyť to je bezvadné, Finanční a Celní správa, vláda to takto navrhla, vraťte to tam zpátky. Ústavněprávní výbor po fakticky neschopnosti ministerských úředníků obhájit, proč by to tam mělo být, a to tento návrh samozřejmě měli předem, protože nikdo neví, proč by to tam mělo být, jestli to, že jsem před třemi lety spáchal přestupek na úseku rybářství, mě činí podezřelejším pro Finanční správu jako plátce DPH, nebo jestli to bude jen tak zaneseno do mého spisu, a dobře víme, jak finanční orgány vedou spisy, mají v nich úplně všechno.

Je to prostě jen vytvoření úplně nesmyslného registru, který nemá žádné reálné dopady ve skutečnosti, opakovaný přestupek je jenom, pokud je spáchán do roka, ale zato tady bude pět let viset. Je to jen vytvoření nového registru, na kterém bude sedět x úředníků, a nahlížení všech, pokud možno při plnění svých pravomocí, ale dobře víme, že to není vždy jen při plnění svých pravomocí, že se občas najdou i tací, kteří se prostě podívají na svého souseda nebo na svého soupeře a jen tak si ho prolustrují. Nemáme možnost tomu nijak příliš efektivně zabránit. Já se ptám, proč takový registr se dnes chystáme zřídit, jestliže z toho vypadla ta nejpodstatnější část, totiž ta skutečnost, aby opakované tyto drobné přestupky se staly trestným činem a byly postižitelné i podle sankcí, které jsou dnes již v trestním zákoně a které samozřejmě nemusí nutně znamenat, že ty osoby půjdou okamžitě do vězení, ale mohou znamenat nějaké zákazy vstupu na určitá místa, mohou znamenat ony elektronické náramky, o kterých ministr spravedlnosti tak často a rád mluví, mohou znamenat jiné typy veřejné kontroly dohledu probační a mediační služby. Prostě vytváříme tu registr jen pro registr a přistupujeme na to, že všechny orgány veřejné moci by do něj pokud možno chtěly koukat a pokud možno na základě toho posuzovat jednotlivé osoby.

Pokládám to za velmi nešťastné. Myslím si, a byl jsem téměř připraven smířit se s tím, že to touto Sněmovnou nějak projde po usnesení ústavněprávního výboru, který se poměrně rozumně zachoval, že alespoň některé přestupky vyňal z návrhu zákona a vyňal některé orgány, u kterých nebylo vůbec zdůvodněno, proč by měly vstupovat. Bohužel po tom, jak vystoupil pan ministr za resort, kde řekl “všechny změny, které jste navrhli, náš resort odmítá”, tak já doporučuji, abychom na závěr tohoto projednávání podle § 93 odst. 2 vrátili návrh zákona výboru k novému projednání, protože si myslím, že v tuto chvíli není zralý na to, aby procházel druhým čtením v tomto konfliktu mezi garančním výborem a Ministerstvem vnitra. Takže bych poprosil, aby se nakonec v obecné rozpravě hlasovalo o tom, že tento návrh zákona vrátíme výboru k novému projednání.

Já si myslím, že samozřejmě nejsprávnější pokračování, když už chceme něco takového zřizovat, by bylo novelizovat i trestní zákoník a připustit, že opakovaný přestupek v těchto oblastech se stává trestným činem a je za něj příslušná sankce. Jinak je to opravdu jenom registr pro registr a z hlediska vlády vyhozených 30 milionů za zřízení takového registru.

Děkuji za pozornost.

Pokračování diskuse naleznete na stránkách Poslanecké sněmovny.