Rubriky
Komentáře a články

Změny schválené Ústavněprávním výborem v novém Občanském zákoníku

Seriál pozměňovacích návrhů je značný, ale v mnoha případech jsou spíše technického charakteru. Proto bych se rád pokusil připomenout věcné změny, které jsme pomohli prosadit. Vím, že to není zcela obvyklé, ale pokládám rekodifikaci Občanského práva za nejdůležitější právnický úkol tohoto volebního období a chtěl bych o ní co nejlepší informovanost. Současně poznamenám, že jej i po dalších čtyřech měsících detailního čtení a poslouchání všech kritik pokládám za dílko mimořádně zdařilé, za které se opravdu nebudeme muset stydět. A s ohledem k jeho rozsahu jsou navržené změny opravdu jen dílčí.

1)      Posílení osobnostních práv – jednak se v dílčím způsobem mění ve prospěch osoby samotná definice osobnostních práv (zejména obrazového a zvukového záznamu či podobizny), za druhé se posilují občanskoprávní sankce za jejich narušení, a to zvláště v případě narušení hromadnými sdělovacími prostředky. Chceme tlačit do stavu, kdy narušení těchto práv bude citelněji než dnes sankcionováno a tím i poškozený získá větší odškodnění.

2)      Změna pojetí veřejné prospěšnosti – na základě dlouhé diskuse s neziskovým sektorem jsme ponechali definici veřejné prospěšnosti, ale případné přístupy k výhodám (ať už daňovým nebo subvenčním) ponechali na speciální zákony.

3)      Posílení postavení zvířete – po vyčerpávajících diskuzích se všemi ochránci (ale také pejskaři) zvíře nadále zůstává pro účely občanského práva v postavení obdobném věci (tedy samo žádných práv nabývat nemůže a naopak je předmětem vlastnického práva včetně čerpání plodů a užitků a zcizování), ale je položen důraz na jeho hodnotu samu o sobě jako smysly nadaného živého tvora.

4)      Zvýraznění práv rodičů vůči dětem – není to jen mediálně diskutovaná otázka povinnosti dětí podřídit se pokynům rodičů odpovídajícím jejich stupni vývoje, kterou ovšem v dnešním stavu samých práv a žádných povinností považujeme za hodně principiální, ale také zamezení snahám dále ulehčovat odebírání dětí rodičům. Současně nebyla do návrhu začleněna možnost dítěte po dosažení zletilosti zpochybnit otcovství bez omezení. Pokládáme ji pouze za snahu nechat vydělat různým laboratořím pro výzkum DNA a v principu za nesprávnou.

5)      Povinnost dětí „poslouchat“ svoje rodiče si asi vyžaduje trochu podrobnější výklad, neboť byla médii, počínaje bulvárem, opět použita ke zpochybnění zákoníku i mě osobně. Obecně občanský zákoník obsahuje řadu spíše deklaratorních pravidel, která nejsou přímo soudně vynutitelná, ale slouží při řešení jiných sporů. Neboť šíře případů, které se mohou dostat před soud, je tak nepřeberná jako život sám. Proto je v OZ definováno právo na hledání vlastního štěstí, povinnost manželů zachovávat si věrnost a tisíce dalších pravidel, která nemají odraz v žádném „konkrétním“ soudním rozhodnutí. Asi všichni souhlasíme s pravidlem, že rodiče mají právo při výchově svých dětí používat přiměřená výchovná opatření a děti mají povinnost se jim podřídit. A nic jiného změna neříká. Těžko si představit soud proti vlastnímu nezdárnému  potomku, na druhou stranu před různými samozvanými taky ochránci dětí bude uvedené ustanovení vítanou ochranou.

6)      Posílení práv dětí v dětských domovech – jejich přidělení nebude jako dnes na neurčito (tedy do dosažení zletilosti), ale maximálně na tři roky a soud pak bude muset znovu rozhodnout. Souvisí to s celkovou naší snahou směřovat k vyklízení dětských domovů.

7)      Opuštěné nemovitosti bez vlastníka připadají státu – původně vládní návrh předpokládal, že budou připadat obci, na jejímž katastru se nacházejí, ale objektivně je jasné, že celá řada zvláště menších obcí by vůbec nebyla schopna je nějak převzít, proto je nutné do této pozice postavit stát jako univerzálního představitele veřejné moci.

8)      Omezení domácího násilí pouze na něj samotné a ne na jeho hrozbu – pokud už máme definici domácího násilí jako fyzického a duševního, pak je zbytečné upravovat i hrozbu tímto násilím a naopak to vede ke snaze tento institut zneužívat.

9)      Inženýrské sítě se nestávají součástí pozemku – v souvislosti se zásadou, že stavba následuje povrch (tedy, že vlastníci nemohou být odlišní, která se ovšem zavádí jako princip do budoucna a bude ještě trvat, než dojde ke sjednocení dosavadního postkomunistického nepořádku, nikoho k ničemu nechceme nutit) bude výluka pro inženýrské sítě (vodovody, kanalizace, elektrické vedení), které fakticky nemají s pozemkem jako takovým nic společného a pouze přes něj vedou na další pozemky jako věcné břemeno.

10)  Bude zaveden princip limitace zvyšování nájemného – po německém vzoru bude stanoveno, že zvyšování nájemného – po dosažení jeho obvyklé hodnoty – bude moci být maximálně dvacet procent za tři roky. Šlo hlavně o zásadní podmínku části ČSSD, která je připravena zákoník podpořit, ale i věcně pokládáme takové ustanovení za užitečné, protože tvoří jasný (a vyzkoušený) návod pro předcházení soudním sporům. Netýká se nájemného nesmluvního, stanovovaného podle dosavadních předpisů.

11)   Roční lhůta pro zrušení předkupního práva spoluvlastníků – dojde ke zrušení předkupního práva spoluvlastníků, které je ústavně neudržitelné a vytváří v případě nedohledatelných spoluvlastníků neřešitelné situace. Ale pro situaci mnoha obcí se toto zrušení posouvá ještě rok za účinnost zákona, která bude od 1.1.2014, takže jsou fakticky tři roky na vyřešení dnešních problémů.

12)  Vypadnutí „ztráty radosti z dovolené“ – na žádost představitelů cestovních kanceláří byla vypuštěna ztráta radosti z dovolené, která byla ovšem nahrazena obecnějším pojmem narušení dovolené, což nepředstavuje žádný pokles ochrany zákazníků, jen se tam ztrácí ten emocionální akcent.

13)  Zavedení povinných advokátních smluv u převodu nemovitostí – jediný návrh, který pokládám za sporný a budu navrhovat oddělené hlasování (a který také nezískal podporu našeho ministra). Argumentováno je vyšší ochranou práv účastníků smlouvy, ale já jsem přesvědčen, že si mají účastníci svá práva hlídat sami (včetně případného přizvání advokáta) a že povede jen ke zdražení prodejů nemovitostí. Navíc vyvolává zřetelný nesouhlas obcí, bank a realitek  (asi z pochopitelných důvodů).

Na závěr bych rád doporučil všem hlasovat pro všechny pozměňovací návrhy s jedinou zmíněnou výjimkou a nic dalšího z pléna už neakceptovat, protože geniální nápady na poslední chvíli nemohou u kodexu tohoto rozsahu dopadnout dobře.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K užívání rodného čísla

Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl krátce přihlásit v reakci na to, co teď zaznělo od pana poslance Hulinského, protože vím, že ten podnět sem přišel.

Velmi prosím – a je to výsledek složitých dohod mezi Ministerstvem spravedlnosti a obchodním rejstříkem, Úřadem na ochranu osobních údajů – abychom se nepokoušeli dělat z rodného čísla univerzální identifikátor, který bude fungovat v obchodním rejstříku. Je to velký omyl. Rodné číslo má být pokud možno ze všech veřejných seznamů vyndáno. A jestli si někdo myslí, že si pomůžeme tím, že budeme nechávat v obchodním rejstříku rodné číslo, vede to jenom k velkému zneužívání. A to nebezpečí je značné. Již deset let se mluví o tom, že rodné číslo v žádném případě nemá být univerzální identifikátor. V souvislosti se všemi připravovanými seznamy, registry a dalšími rodné číslo nebude používáno. Nechtějme ho tady zachovat

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K občanskému zákoníku

Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, dobré dopoledne přeji vám všem a pokusím se navázat tam, kde ministr spravedlnosti skončil.

Já pokládám návrh nového občanského zákoníku také opravdu za výjimečné dílo, které si zaslouží výjimečnou pozornost Poslanecké sněmovny a zasloužilo by si možná i lepší a klidnější atmosféru, než zažíváme doposud. Jestli jsme tady za poslední roky měli opravdu nějaké důležité zákony, tak je to největší změna českého právního řádu od přijetí Listiny základních práv a svobod a od koncipování nového pořádku v této zemi, který byl založen na svobodě a úctě k jednotlivci.

Tento zákon přichází s takto zásadně rozsáhlou změnou, která se samozřejmě promítá v celé řadě oblastí soukromého práva, která bude naprosto zásadního charakteru, bude potřeba se na ni připravit, ale znamená rozchod s komunistickým právem, které, vím, jsme 20 let opravovali, ale v mnoha základních institutech dodnes neopravili. Dodnes se vychází v podstatě z formálního pojetí právních aktů místo toho, aby se zkoumala vůle. Dodnes máme v občanském zákoníku absolutní neplatnosti smluv na základě formálních ukazatelů bez toho, abychom připouštěli a uvědomovali si, že důležitá je vůle smluvních stran, co chtěly ujednat, a ne skutečnost, jestli je to napsáno na tom či onom kvalitním nebo méně kvalitním papíře nebo formuláři. To jsou ty podstatné věci, který nový občanský zákoník přináší. Navíc si myslím, že přináší dramatické zjednodušení právního řádu, přes všechny kritiky, které jsou mu vyčítány. Když se podíváte na zrušovací ustanovení, ruší se 231 právních předpisů, některé částečně, některé více, ale 231 právních předpisů tímto návrhem, který je nám sem přinášen. To přece znamená výrazné zjednodušení právního řádu, po kterém všichni a tak často voláme, a v okamžiku, kdy přijde, z něj najednou začínáme mít strach.

Druhá věc je obecný princip projednávání kodexu v této Sněmovně, protože už jsem tady byl přítomen toho, kdy se se stejným ministrem spravedlnosti, ale i s jeho předchůdci už předjednával trestní zákoník. Je důležité najít tady shodu na tom, že potřebujeme novou úpravu, potřebujeme její základní principy a některé dílčí otázky necháme nevyřešené, necháme otevřené a budeme je řešit v následujících letech, protože potřebujeme tu základní kostru. Kdyby bylo na mně, tak já přicházím ze zásadním požadavkem, aby součástí občanského zákoníku tak jako ve většině civilizovaných zemí bylo samozřejmě také pracovní právo, byla také pracovní smlouva. Ale protože vím, že by to vyvolalo takovou kontroverzi a takovou komplikaci, tak říkám ano, ponecháme pracovní právo v socialistickém duchu jako zvláštní právní institut, necháme ho bokem. Pro mě je důležitější, aby byl přijat kodex jako takový, a můžeme se někdy v budoucnosti přít o tom, jestli do něj má být ještě zařazena, nebo nemá být zařazena pracovní smlouva.

A druhá poznámka, která navazuje na to, co říkal pan ministr Pospíšil. Pokud dojde k situaci, že tento nový občanský zákoník odmítneme, buďte si zcela jisti, že nějaká příští vláda ho přinese znovu. Stane se tak, protože nikdo jiný nenapíše – všichni ti odpůrci z akademických a jiných kruhů nemají žádnou svoji verzi a tezi toho, že má být jiný občanský zákoník, ale prostě chtějí ponechání stávajícího platného stavu, protože jim z mnoha důvodů, a mohl bych je vypočítávat, od toho, že na tom mají napsané desítky knih judikatury, až po to, že se nechtějí učit nové paragrafy a nové instituty, protože jim prostě vyhovuje. Nikdo jiný v této zemi žádný civilní kodex nezpracuje, tím jsem si zcela jist, a jediné, co bude, že budeme dále lepit – se všemi problémy, které tady zmiňoval pan ministr spravedlnosti v úvodní řeči, a myslím, že jich vypočítal jenom část a že bychom jich mohli vypočítávat desítky dalších – budeme dále lepit zákoník z roku 1964, budeme na něj dále navazovat další a další novely. Já bych to pokládal za velikou škodu.

Myslím, že je správné zákoník propustit do čtení ve výborech. Že je třeba si stanovit nějaký harmonogram jeho projednávání, kdy si řekneme, jakým způsobem dáme připomínky zvenčí, kdy je projednáme, že není třeba to nějak strašlivě uspěchávat, a víme všichni, že máme před sebou velký kodex. Ale ta základní teze: problematické věci nechme raději stát bokem, abychom jimi neztížili přijetí, a současně se domluvme na tom, že potřebujeme nové občanské právo a že žádné jiné tady v nejbližších letech, ale možná v žádných letech nebude. A ti, kdo ho dnes zamítnou, pokud by se tak stalo, a byli by v příští vládě, přinesou ten samý kodex, možná trošičku okopaný z jiné strany a jinými právníky. Já bych byl rád, abychom si toto všichni uvědomovali a spíš se pokusili ve společné spolupráci návrh zákona když tak upravit tak, jak si jednotlivé politické strany a kluby sedící v této Sněmovně přejí, ale současně hledat cestu k tomu, abychom se na něm shodli, protože ho pokládám za nejvýznamnější, jak jsem řekl, nejvýznamnější právní dílo od přijetí Listiny základních práv a svobod.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

Ke střídavé péči

Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem řekl, že své osobní stanovisko nebudu říkat ve zpravodajské zprávě, proto si dovolím vystoupit teď v obecné rozpravě, abych závěrečného slova zpravodajské zprávy nezneužíval k osobnímu postoji.

Mnozí se ohánějí právem dítěte, a to jak v dnešní debatě, tak v debatách, které probíhaly předtím, zejména na tom již zmiňovaném semináři. Já si myslím, že kdybychom chtěli opravdu férově se bavit o právech dítěte, tak zakážeme rozvody tam, kde nejsou vyřešeny děti, zakážeme lidem, aby se chovali tak nezodpovědně, jako se právě rozvodem chovají. K tomu asi nemáme sílu. K tomu asi v dnešní společnosti, která se pokládá za supermoderní – já nevím, co je moderního na tom se rozvádět -, nemáme sílu.

Přesto si myslím, že je třeba, když vidíme, že nějaký trend ve společnosti není zcela správný, že dochází k tomu, že v mnoha případech jsou děti opravdu využívány – a bohužel v České republice díky její tradici, o které tady mluvil pan kolega Bém, výrazně i díky přílišné feminizaci opatrovnických soudů dochází prostě k jednostrannému zneužívání dětí jako prostředku pomsty té druhé části partnerského vztahu. Je dobré říci, že toto není rozumný trend, a je správné, aby proti tomu bylo možno zasáhnout a zasahovat.

Mnozí tady říkali, jestli to je, nebo není nedůvěra k soudům. Já myslím, že to je naopak výrazné rozšíření důvěry v soud, že bude schopen v konkrétní věci rozhodnout správně a že bude schopen někdy i ty rodiče donutit k tomu: musíte se domlouvat a musíte se dohadovat, nemůžete si myslet, že jeden z vás vyhrává 90 : 10, ale že vaše situace bude 50 :50, pokud je to v zájmu dítěte.

Já toto pokládám za rozumné, a proto budu rád, když návrh projde. Můžeme se samozřejmě dále bavit o konkrétních dílčích formulacích, ale to samotné varování pro některé nezodpovědné rodiče, kteří dělají z dětí rukojmí vůči tomu druhému, je podle mého názoru strašně důležité.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K institutu korunního svědka

Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já už jenom stručně navážu na to, co tady řekli mí předřečníci, a navrhnu zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Kromě toho, co tady zaznělo v té právní argumentaci, tak abych to zjednodušil. To, co je nám zde předkládáno, není žádný korunní svědek, ale je beztrestný práskač. Myslím, že je třeba si to takto pojmenovat. Je to beztrestnost práskače v úplné nahotě. Proti těm návrhům, které jsme tady projednávali v minulosti, se nezměnilo vůbec nic. Jestli jsme říkali, že to musí být pod kontrolou soudu, tak navrhovatelé opět nepřinášejí kontrolu soudu a jenom z jedné úrovně státního zastupitelství to posouvají na nejvyšší úroveň státního zastupitelství. Já si myslím, že to je prostě zásadní omyl a že představa toho, že když máme dva zločince a jeden se rozhodne toho druhého prásknout, tak ten jeden může být bez trestu a ten druhý si to má odsedět v plnosti, je prostě základním omylem myšlení navrhovatelů, a proto navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut. Návrh, kterým půjde vláda, je rozumnější, protože se opravdu snaží rozkrýt ony zločinné struktury a ne vytvořit situaci, že když někdo s policisty a státním zastupitelstvím začne spolupracovat, tak že se může vyvinit.

Děkuji za pozornost.

Rubriky
Média

Konzervativci chrání svobodu

VYŠLO V ČASOPISE TÝDEN

Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci takzvané směrnice Data retation, tedy zrušení povinnosti operátorů uchovávat údaje o mailech a telefonních hovorech, je pro mě zásadní ve dvou ohledech.

Prvním je skutečnost, že jsme poprvé úspěšně napadli u Ústavního soudu věc, která přímo vychází ze směrnice Evropské unie. Soud sice dal najevo, že směrnici samotnou přezkoumávat nebude, ale současně se jasně vyslovil k její aplikaci v ČR. Tím i podle svého předchozího judikátu v případu Lisabonské smlouvy vymezuje hranice pro aplikaci evropských předpisů na území ČR. Je a bude důležité, aby právě v případě evropských předpisů hlídal Ústavní soud jejich případné zásahy do práv našich občanů a stanovoval jim meze. ÚS svým rozhodnutím jasně ukázal, že hodlá bránit práva našich občanů i proti bruselským směrnicím. Již jen proto je toto rozhodnutí nesmírně důležité.

Druhou neméně významnou skutečností  je samotná podstata rozhodnutí. Zjednodušeně řečeno se řídí dvěma principy. Prvním je, že samotné uchovávání údajů o všech hovorech, mailech, a dokonce i místech, ze kterých byly učiněny, je zásadním zásahem do práva na soukromí. A jako takové by mělo podléhat minimálně stejným pravidlům jako povolování odposlechů. Je totiž srovnatelným zásahem do občanských svobod, což si dodnes ani policejní ani soudní orgány neuvědomují (to je jasné z toho, že odposlechů je povolováno několik málo tisíc, těchto zásahů mnoho desítek tisíc). Druhým je skutečnost, že samotná existence zločinu neopravňuje stát k preventivnímu shromažďování údajů o všech občanech pod heslem Co kdyby se někdy hodily! To je velice důležitý princip, který bývá opakovaně zpochybňován. Slušný občan má právo, aby nebyly shromažďovány údaje o jeho soukromém životě.

Konzervativci jsou příznivci silného státu, ale jen ve vymezených oblastech. Ochrana svobody jednotlivce je pro ně důležitou podmínkou k zachování svobody vůbec. Všechny totalitní režimy začínaly ochranou před zločinci a nepřáteli státu a postupně a nepozorovaně jimi nakonec byli všichni obyvatelé. Před zásahy státu do našeho soukromí je nás všechny třeba dnes a denně hájit.

Rubriky
Projevy ve Sněmovně

K zákonu o účastnících protikomunistického odboje

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já přes emotivní poslední vystoupení se pokusím být maximálně věcný, pokusím se poděkovat představitelům sociální demokracie, kteří zde vystoupili a kteří ve většině se vážně chtějí bavit o textu, vznášejí racionální námitky a nevystupují způsobem, jaký tady předváděla na začátku komunistická strana.

Já myslím, že to je správně a dobře, že se nějakým způsobem všichni chceme – všichni z toho demokratického spektra chceme tímto návrhem zákona zabývat. Já bych chtěl v podstatě vyvrátit jenom některé námitky, které zazněly a které znějí a vypadají věcně, a přesto si myslím, že jsou spíše proto, že ten zákon nebyl dostatečně pečlivě čten.

První námitka se týká skutečnosti, že jsou údajně vylučovány z okruhu možných účastníků odboje či odporu osoby, které spolupracovaly výrazným způsobem s režimem. Ano, jsou, ale pokud si přečtete § 3 odstavec 6, tak tam je jasně řečeno, že pokud příslušná činnost protirežimní, nebo jak to chceme nazvat, pro demokracii a svobodu, výrazně převyšovala činnost, která podporovala totalitní režim, pak je možné takové ocenění vydat. Myslím, že to je přesně to správné zhodnocení. Zhodnocení života celého člověka ve všech aspektech – jestli byl rok aktivním podporovatelem komunistického režimu a pak proti němu 30 nebo 40 let stál jako dejme tomu již dávno zesnulý Ladislav Lis, anebo jestli byl 20 let aktivním podporovatelem režimu, autorem mnoha publikací, ústav a všeho možného dalšího a pak možná jednou připojil svůj podpis pod nějaký dokument.

Myslím, že tohle je přesně to, co má být zhodnoceno a co bohužel nemůže být zhodnoceno slovy zákona. Ten zákon může vymezit pouze parametry a říci, bude na někom, aby posuzoval. Tady je to v prvním kole ÚSTR, posléze Ministerstvo obrany. Nepochybně vydání nebo nevydání osvědčení, a tady myslím, že je zase omyl, bude spadat do správního řízení a bude možné přezkoumat soudem a bude v posledku o tom v některých případech rozhodovat soud.

Stejně tak se to týká té tzv. teroristické činnosti, a tam jsme opět opsali zákon o druhém odboji velmi přesně, v odstavci 7 § 3, kde je přesně řečeno, že se nepovažují ti, jejichž účast na odporu byla vedena zavrženíhodnou pohnutkou nebo kteří se dopustili zvlášť zavrženíhodného jednání. Je to přesně opsáno ze zákona o druhém odboji a je to přesně ten pokus říci: Ne každý, kdo se prohlašoval za antikomunistu a vykonal cokoli, může být oceněn. Ale jenom ti, kteří to opravdu mysleli vážně a kteří konali věci, které v době a v čase, kdy byly vykonány, byly správné a spravedlivé. A teď nechci nikoho individuálně soudit, ale jenom upozorňuji na to, že tyto aspekty v zákoně obsaženy jsou.

Stejně tak bych k tomu, co říkal pan kolega Bublan – nepochybuji o tom, že 40 let komunismu nebylo černobílých. Jsem si naprosto vědom toho, že tady byly nejrůznější útvary šedi a že to je dokonce jedním z rysů totalitních režimů. Že totálně ničí a rozprostírá lidskou odpovědnost na jedné i na druhé straně. A že právě největším problémem je systém jako takový. Že není pravda, že za to můžou nějací ti hoši z politbyra, kteří tam sedí, a že to ten komunismus by myslel dobře, ale on to ten Stalin pokazil a on to ten Gottwald pokazil a on to ten Brežněv pokazil. Prostě ten systém je ve své podstatě zrůdný a zvrácený. A musí vést k takovým cílům.

Ale to, že víme, že věci nejsou černobílé, ještě neznamená, že neexistovali stateční lidé a lidé zbabělí a hluboce zbabělí. A že mezi nimi nelze hledat nějakou dělicí čáru a že ti, kteří byli opravdu stateční, nemají být oceněni. Byl bych moc rád, abychom si tohle uvědomovali, a samozřejmě budou nějaké hraniční případy, které budou složité, ale bylo tady mnoho statečných lidí a oni si tento zákon zaslouží.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)