Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal.
Rád bych od sebe oddělil dvě roviny problému. První je vztah Petra Nečase s Janou Nagyovou, druhou výše zmíněný zásah policie pod přímým řízením osob z olomouckého vrchního státního zastupitelství, jmenovitě pana Ištvana. Bohužel obě tyto kauzy pro veřejnost splývají, což je vidět mimo jiné na skutečnosti, že nejvíce jsou nám otloukány o hlavu vysoké odměny Jany Nagyové. V podstatě souhlasím s tím, že konzervativní premiér si nemůže dovolit kvůli milence opustit manželku a že je to dostatečný důvod k jeho pádu. Je to možná kruté a tvrdé i vzhledem k obecně liberálnímu pohledu společnosti na rozvody, ale já se s tím ztotožňuji. A vysoké odměny jsou už spíš jen českou třešničkou na dortu, hrající na naši závist. Tolik k Petrovi. Je mi ho osobně hrozně líto, pokládám ho za jednoho z nejschopnějších a nejpracovitějších lidí, které jsem v politice poznal, a myslím si, že jeho vláda udělala v rámci možností opravdu maximum. Ale sám vždy věděl, že politika je tvrdé řemeslo a že za osobní selhání se platí.
Druhou stránkou věci ovšem je, za jakých podmínek padl on sám, padla vláda jako celek a byl odstartován dnešní vývoj. A to je myslím zcela jiný příběh. Vždy jsem trval na tom – a stačí si přečíst moje vystoupení k novému zákonu o státním zastupitelství – že chci nezávislé státní zastupitelství a že do něj politici opravdu nemají co mluvit. Ale trvám na tom, že současně s nezávislostí musí přicházet i zodpovědnosti. Politici se zodpovídají jednou za 4 roky (prezident za 5, senátoři za 6). Každý, kdo má mít v zemi jakoukoliv moc, musí unést i odpovědnost za ni. Tvrdím, že pan Ištvan a jeho „melody boys“ nesou plnou odpovědnost za zásah v červnu 2013. A že už nyní je možné zcela jednoznačně konstatovat, že byl nepřiměřený a neoprávněný. Nechci teď rozbírat právní aspekty, ač k nim vím dost, to bude úkolem obhajob. Ale má-li by státní moc především bránit páchání trestních činů, měla v případě „trafik“ zakročit – a já je opravdu v žádném ohledu nepokládám za trestný čin – již v únoru, v případě úkolování Vojenského zpravodajství nejpozději v dubnu.
Velmi bych uvítal, kdyby naše represivní orgány dokázaly některé zákulisní hráče alespoň postavit před soud. Zatím se ale nic takového nekoná: trestní stíhání v případě „kmotrů“ nebyla zahájena žádná (nepočítáme-li dopravní nehodu pana Janouška), obvinění nebylo sděleno žádné. Z tohoto hlediska byl celý zásah v Praze včetně následující tiskové konference jen nesmyslnou demonstrací síly a moci bez jakéhokoliv zakončení. A to je přesně to, co státní zastupitelství nesmí činit. Jeho úkolem není předvádět se před veřejností, na koho si ještě může troufnout. Natož pak zavděčovat se politikům – proč asi paní Benešová mluví o povýšení pana Ištvana? Za zásluhy o pád jí nepříjemné vlády? Úkolem státního zastupitelství je žalovat za stát u soudu a dbát přitom na ochranu dobrého jména potenciálních pachatelů. Jen soud rozhoduje o vině (a trestu), státní zastupitelství jen žaluje.
Můžeme samozřejmě ještě několik měsíců počkat. Tři měsíce po zásahu v Praze je ale myslím zřejmé, že propojení „právní konstrukce“ v případě trafik a hloupého úkolování Vojenského zpravodajství s kmotry a zabavenými stamilióny a kily zlata bylo zcela umělé a účelové. Z tohoto hlediska byl červnový zásah pučem policejních plukovníků, respektive státních zástupců, za který musí nést jeho aktéři zodpovědnost.