Média

Zákon o státním zastupitelství nemá šanci projít

39
na-zidli

Česká justice - Coby opoziční poslanec Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny se jasně vymezuje vůči ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Jeden z nejdéle sloužících poslanců Marek Benda (ODS) v rozhovoru pro Českou justici řekl, že dá ruku do ohně za to, že nový trestní řád za stávajícího kabinetu již nevznikne. Varuje také před bujením regulací všeho směru.

Jak hodnotíte dosavadní vládní agendu, především ministerstvo spravedlnosti?

Z hlediska dodržování lidských práv vcelku pozitivně, ministerstvo spravedlnosti nedělá vůbec nic. Teď vážně, kromě zcela technických norem charakteru přizpůsobování se Evropské unii mají za rok a půl ve funkci spoustu nápadů, ale nic dotaženého do konce a poslaného do parlamentu. Souvisí to zřetelně s tím, že nevěděli, co by na ministerstvu spravedlnosti měli dělat. Navíc zcela destruovali legislativní odbor, kde téměř všechny legislativce s historickou pamětí a zkušenostmi vypudili a dnes zákony píší lidé pár let po škole. Pak se nemůžeme divit, že to nefunguje.

 Z vnějšku působí snahy vlády jako postupné oklešťování svobod a regulování pod nejrůznějšími záminkami. Jaký je na to Váš názor?
Kromě prvoplánové snahy oligarchů zprivatizovat si stát a touhy sociálních demokratů nějak uplatit své voliče má tato vláda jeden skrytý, o to však nebezpečnější cíl. Je jím neutuchající snaha nás všechny stále kontrolovat. Mnohý úředník to rád dělá, dává mu to pocit moci a někdy nějakou náplň práce. Úkolem volených politiků je říkat jim tady už ne. Což ovšem většina vlády vůbec nechápe a majitel ANOfertu kontrolorům naopak přizvukuje. Tak tu máme měsíční hlášení DPH, ekonomicky nesmyslné registrační pokladny, registr účtů, majetková přiznání, registr přestupků, registr dočasných a přechodných pobytů, registry učitelů, registr žáků, zvláštní registry neočkovaných dětí a další vymoženosti. A to jmenuji jen nově plánované zasahování do soukromí. O enormním nárůstu odposlechů v posledních letech, včetně jejich evidentního zneužívání jen k denunciaci politicky nepohodlných osob nemluvě. A všechny ty kamerové systémy v ulicích, uchovávání dat o uskutečněných hovorech a spojeních u mobilních operátorů už jen s povzdechem vzpomenu.

Proč se tak děje a co proti těmto regulacím coby opozice děláte?
Všechno s jediným cílem: učinit náš život kontrolovanějším než byl doposud. Pokaždé se najde nějaké vznešené zdůvodnění, proč ten či onen jev musíme centrálně registrovat a evidovat. Téměř pokaždé věcně pokulhává a téměř nikdy není takový registr schopen zabránit negativním jevům, pro které byl zřízen. Zato s neomylnou pravidelností vždy přijdou další a další státní instituce, že do něj musí vidět a mít pokud možno online přístup. Ty neslušné či nepřizpůsobivé tímto způsobem k ničemu nedonutíme, to je snad každému jasné. Dokonce ani skutečné zločince a teroristy nám nepomohou stíhat, protože ti jsou vždy o krok napřed. Zato o nás všech bude vedeno mnoho dalších údajů a kdykoliv některá státní složka vzpomene, tak si nás pečlivě proklepne. V každém jednotlivém případě halasně protestujeme a občas se nám podaří i dílčím způsobem uspět. Ale musíme vědět, že se jedná o systémový problém, protože v některých případech se k jednotlivé registraci někteří z nás přihlásí. Protože přece vypadá tak bohulibě a mohla by něco vyřešit.

Které regulace považujete v tomto směru za nejvýznamnější?
Za samozřejmě nejnebezpečnější považuji budování objemově robustních registrů, které mají uchovávat enormní množství dat. Problém je, že takové registry už nikdo nebude schopen v reálném čase průběžně vyhodnocovat a budou sloužit jen k dílčímu tahání dat na politické nebo ekonomické oponenty. A jak nám v uplynulých týdnech předvedl pan ministr financí Babiš, pokládá složky za normální součást práce. Z tohoto hlediska je podle mne nejnebezpečnější elektronická evidence tržeb a registr účtů zejména, pokud by měl mít i data v aktuálním čase, tedy včetně všech transakcí. Kombinace obou těchto registrů v jedněch rukách vytváří opravdu smrtící koktejl „velkého bratra“, který o každém z nás může vědět vše.

Zákonu o státním zastupitelství to vypadá, že největší problém, který se aktuálně řeší, je problém odpovědnosti šéfa budoucího speciálu. Jak to vidíte?
Nový zákon o státním zastupitelství podle mě nemá šanci projít. Jedná se o neuvěřitelnou mediální zkratku z dob ministrování Jiřího Pospíšila, která slibovala zlepšit výkon spravedlnosti neodvolatelností vedoucí státních zástupců a zrušením vrchních státních zastupitelství. Čas velmi dobře ukázal, že i vedoucí státní zástupci musí mít nějakou odpovědnost a nemohou jen tak říct: měli jsme jiný právní názor, zničili jsme obviněnému několik let života – a co má být? Současně platí staré pravidlo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Představa, že dáme jedné osobě moc nad všemi závažnými případy a nebude se nikomu odpovídat, je dnes už doufám neschválitelná.

Je podle Vás vůbec potřeba přijímat nový zákon?
Po všech diskusích uplynulých let soudím, že mnohem důležitější než struktura státního zastupitelství, je soustava soudů a nastavení trestního řádu. Pokud bud mít jasnou soustavu nalézacích, apelačních a kasačních soudů a postavení obžaloby a obhajoby před soudem, pak má cenu k tomu přizpůsobit soustavu státního zastupitelství. Ne naopak. V první řadě potřebujeme nový trestní řád, na kterém ministerstvo spravedlnosti téměř nedělá (Česká justice informovala, pozn. red.) a teprve podle něj zákon o státním zastupitelství. Domnívám se, že ve státním zastupitelství by bohatě stačila dílčí novela, která by stanovila pevné funkční období vedoucích státních zástupců a naopak potvrdila vyšší procesní nezávislost jednotlivých státních zástupců. Nový zákon nepotřebujeme.

Jak vnímáte různé mediální útoky na práva obhajoby? Neobáváte se, že se mohou tyto útoky projevit ve snaze okleštit tato práva v novém trestním řádu?

Orgány činné v trestním řízení se opakovaně pokouší zastrašit své oponenty v systému. Začalo to politiky, pokračuje přes některé státní zástupce a soudce a nyní se útočí i na obhajobu. Samozřejmě v jednotlivých případech mnohdy mají pravdu a stíhají skutečné zločince. Co ovšem pokládám za systémový problém, jsou ony snahy o paušalizaci. Výroky předsedy ústavního soudu na adresu advokátů v televiziostré a útočné reakce na ohrazení se advokátní komory a jejího předsedy. To jsou skutečně nebezpečné tendence, které jen posilují represivní roli státu zpochybňováním jeho oponentů. Věřím, že nový trestní řád bude psát až příští vláda, která si rizik oklešťování práva na obhajobu bude vědoma. Současné ministerstvo spravedlnosti to nezvládne, za to dám ruku do ohně.

Nebylo chybou ODS, že nechala projít zákon trestní odpovědnosti právnických osob?
Bylo, nebylo, to je těžké říct. Je pravda, že tlak ze zahraničí včetně organizací vyspělých tržních ekonomik byl enormní a něco jsme museli udělat. Spíš je problém, že po několika letech fungování není snaha vyhodnotit přínosy a rizika v praxi. A místo toho vláda navrhuje jen rozšíření okruhu trestních činů, které jsou přičitatelné právnické osobě. Pokoušíme se v Poslanecké sněmovně řešit alespoň nejpalčivější otázky formou pozměňovacích návrhů.

Koalice se zaklíná přijímáním pravidel pro lobbing. Jak v tomto směru vnímáte  pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla z ČSSD ohledně provizí pojišťovacích agentů, který šel proti schválené vládní verzi? Má vůbec význam garanční výbor, když se tam přijmou podobné věci?
Kauza pojišťovacích agentů má dvě roviny. První je věcná. Je naprosto legitimní na půdě garančního výboru předkládat návrhy koncepčně se odlišující od vládní předlohy. Kdyby tomu tak nebylo, pak můžeme parlament opravdu zrušit a zákony může schvalovat vláda. Ústavní uspořádání je opačné, vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně a ta schvaluje zákony! A teď vůbec nehodnotím, kterému z řešení „vláda“ versus „Šincl“ dávám přednost.

Premiér Bohuslav Sobotka přišel v uplynulém týdnu s informací, že by chtěl, aby tajné služby kontrolovali soudci. Souhlasíte s tím?
Celková shoda panuje na tom, že je třeba kontrolu služeb zlepšit aniž by to ohrozilo jejich akceschopnost a také důvěryhodnost vzhledem k jejich zahraničním partnerům. Zatím se předpokládá mimo dosavadní parlamentní kontrolu, která by měla být rozšířena na všechny služby, ještě zřízení kontrolního orgánu druhého stupně. Ten by měl být na návrh vlády volen Poslaneckou sněmovnou a měl by být složen z bývalých soudců. Já jsem tedy  navrhoval obecněji z osob, které již dříve úspěšně sloužily státu, ať už ve výkonných či parlamentních rolích a již se aktivně neangažují. Musely by mít prověrku na přísně tajné a s určitým omezením i vstup do živých svazků. Podmínkou by ovšem bylo, že by tento orgán pracoval jen na základě vyzvání vlády nebo parlamentního kontrolního orgánu. Čili žádný výbor lidové kontroly, ale specifický orgán ustávních institucí sloužící jim ke kontrole ve sporných případech.

Dušan Šrámek

About the author / 

marekbenda

Related Posts

  • OGO4cc3fb_istvan

    Co dál s panem Ištvanem

    Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal. Rád bych od sebe oddělil…

  • Benda-8645

    Ministerstvo se omluvilo, co bude dál?

    Tak trochu stranou zájmu prošla zpráva, že ministerstvo spravedlnosti uzavřelo smír s třemi bývalými poslanci, jehož součástí je omluva za nezákonnou vazbu a odškodnění v celkové výši 1,9 milionu Kč. To je v zásadě dobrá zpráva. Ač jsem se s těmi třemi hodně natrápil v dobách jejich vnitrostranické rebelie, pokládal jsem zásah proti nim vždy…

  • phone-210972_640

    Protizákonné nakládání s odposlechy

    V uplynulých týdnech, zřejmě pod vlivem dění na Ukrajině a možná i babišovského pohlcování státu, prošlo téměř bez povšimnutí několik kol dalšího zneužívání odposlechů a jejich publikování ve sdělovacích prostředcích. Já sám už jsem si kdysi vysloužil nehynoucí „nelásku“ veškerého bulváru za tzv. náhubkový zákon, což byla prostě novela trestního řádu zakazující publikaci obsahů neveřejných spisů, tedy prachsprosté krádeže, a jejich…

Archiv článků