Dámy a pánové,
dovolte, abych vás i já přivítal v Poslanecké sněmovně, a to jménem Stálé komise pro rodinu, která na dnešní akci s MPSV spolupracuje.

SKR převzala nad dnešní konferencí záštitu z jednoho prostého důvodu. Jsme přesvědčeni, že ideální podobou rodiny, jak pro společnost, tak pro její jednotlivé členy, je otec, matka a jejich děti. V současné době, v současné společnosti, nazvěme ji třeba euroatlantickou, jsme svědky řady již dokonaných nebo probíhajících změn, které ovlivňují rodinu a role jednotlivých členů. Zásadně se změnil celý způsob života – od míry pracovní angažovanosti otce a matky, přes způsob bydlení až k samotným formám rodinného soužití. Model otcovství, který je znám z minulosti, kdy muž byl jasnou hlavou rodiny, nezpochybnitelnou autoritou pro ženu a děti, tento model, který byl dán odlišným přístupem společnosti k ženě a mužovi, společenskými zvyky, tradicí, zákonem a náboženstvím, tento model je dnes zásadně zpochybněn. Muž, otec, již není automaticky a v podstatě bez osobní zásluhy onou hlavou rodiny, kterou sice velmi často kroutil krk – jeho manželka, ale který před dětmi a vnějším světem plnil svou roli autority. Změnila se společenská a pracovní angažovanost žen, zákon dovoluje rozvod z jakýchkoli, byť i sebemalichernějších důvodů, společnost akceptuje neformální soužití, stále více dětí se rodí mimo manželství a osamoceným matkám.

Tyto dramatické kulturní přeměny a rychlost ekonomických a technických změn způsobila něco, čemu se říká „krize otcovství“. Nic již není jisté, tradiční postavení otce se změnilo. Působnost otce se najednou přenesla z rodinného prostředí, ve kterém jako hlava rodiny zaujímal přední místo, na jeho pracoviště: do továrny, do úřadu nebo do prostředí firmy, kde získal většinou podřízené místo. Pouta s rodinou, zvláště s dětmi, se často uvolnila a omezila na minimum. Společnost najednou vyznává jiné hodnoty než dříve, důraz se klade na úspěch v kariéře, v práci, vládne duch rivality jak mezi muži tak mezi muži a ženami navzájem, mezi jednotlivými členy rodiny. A zdá se, že otcové se se všemi těmito změnami vyrovnávají hůře a hůře hledají svou novou roli, své místo v rodině.

Samozřejmě není možné vrátit se k tomu, co bylo, kdyby chtěl muž přebírat roli pána rodiny, jehož mínění nepodléhá diskusi a automaticky je přijímáno, vzbudil by jistě odpor jak uvnitř rodiny tak v okolí. Jsem však přesvědčen, že i v dnešní době, kdy je vztah mezi rodiči a dětmi mnohem svobodnější, může a má být otec pro dítě autoritou. Ta má dnes ale jinou podobu a je pro otce náročnější – musí si ji „vysloužit“. Vyjadřuji tedy závěrem své přání, aby i tento projekt, který MPSV realizuje na podporu aktivního otcovství, pomohl mužům, aby lépe plnili svou nezastupitelnou roli v rodině a ve výchově dětí.

Děkuji vám za pozornost.