asd asdsa f
Komentáře a články

Všichni na jedné lodi

Mám rád papírové noviny. Průběžné sledování informací, které se na nás chrlí z desítek různých médií, je sice mým každodenním chlebíčkem, ale v klidu si posedět a přečíst si v novinách i něco jiného než běžné zpravodajství je luxusem, který si dopřávám jen o víkendech ráno. A samozřejmě v tramvaji, kterou jezdím z Nuslí, kde bydlím, do práce na Malou Stranu docela často.

Mám rád papírové noviny a jejich čtyřiadvacetihodinový rytmus, který dovoluje novinářům trochu s nadhledem vybírat to důležité ze zpráv a zpráviček, které třeba na internet jdou hodně rychle a bez ladu a skladu.

A mám rád papírové noviny také proto, že si na jejich bílé okraje píšu poznámky z telefonátů a nemusím  vždy odbíhat pro blok nebo k počítači. Své zvyky měním nerad a tak doufám, že tu papírové noviny vydrží navždy a nepřeválcuje je internet. Mých deset, dvacet korun a do budoucna i nějaký ten euráček denně mají jistých.

Rád diskutuji s novináři a udělá mi vždycky radost, když se mi je podaří o něčem přesvědčit. Mají moje uznání za to, že pracují mnoho hodin denně – a pravděpodobně víc, než průměrný zaměstnanec – aby poskytli svým čtenářům obraz dění doma i ve světě. Na označení médií jako „sedmé velmoci“ je mnoho pravdy a měli bychom obzvláště svobodu tisku hýčkat a podporovat ji. Bez ní bychom byli prostě namydlení. Ale stejně v jako každé jiné lidské činnosti se svoboda musí pojit s odpovědností a tohle vědomí mi u některých novinářů možná chybí.

Ač se to nemusí vždycky zdát, mám novináře rád. Jsou to naši partneři, píší o naší práci, kontrolují nás, koukají se nám pod prsty. Občas nám někteří podsunou něco, co jsme neřekli nebo neudělali, ale na to jsem si zvykl. Většinou to není zlý úmysl, ale spíš omyl, liknavost nebo příliš rychlý úsudek. Často si za to také můžeme sami tím, že věc špatně vysvětlíme, nebo naopak málo zjednodušíme. Nemá smysl lamentovat, lze to jen příště udělat lépe a spoléhat se, že také naši partneři – novináři, budou vždy dbát na to, aby psali pravdu.

Stejně jako v politice působí úplně normální lidé z masa a kostí, chybující, skvělí, excelentní, průměrní, tak i novinářská obec je složena z  lidí s běžnými starostmi, dříčů i flinků, výborných redaktorů, myslitelů nebo naopak těch, kteří své řemeslo umí jen průměrně.

Důležité ale je, že jsme všichni – politici, novináři i voliči – na stejné lodi, která pluje přirozeně neklidnými vodami demokracie a která již téměř dvacet let s drobnými výchylkami a zajížďkami udržuje správný kurz.

About the author / 

marekbenda