Komentáře a články

Všichni na jedné lodi

16

Mám rád papírové noviny. Průběžné sledování informací, které se na nás chrlí z desítek různých médií, je sice mým každodenním chlebíčkem, ale v klidu si posedět a přečíst si v novinách i něco jiného než běžné zpravodajství je luxusem, který si dopřávám jen o víkendech ráno. A samozřejmě v tramvaji, kterou jezdím z Nuslí, kde bydlím, do práce na Malou Stranu docela často.

Mám rád papírové noviny a jejich čtyřiadvacetihodinový rytmus, který dovoluje novinářům trochu s nadhledem vybírat to důležité ze zpráv a zpráviček, které třeba na internet jdou hodně rychle a bez ladu a skladu.

A mám rád papírové noviny také proto, že si na jejich bílé okraje píšu poznámky z telefonátů a nemusím  vždy odbíhat pro blok nebo k počítači. Své zvyky měním nerad a tak doufám, že tu papírové noviny vydrží navždy a nepřeválcuje je internet. Mých deset, dvacet korun a do budoucna i nějaký ten euráček denně mají jistých.

Rád diskutuji s novináři a udělá mi vždycky radost, když se mi je podaří o něčem přesvědčit. Mají moje uznání za to, že pracují mnoho hodin denně – a pravděpodobně víc, než průměrný zaměstnanec – aby poskytli svým čtenářům obraz dění doma i ve světě. Na označení médií jako „sedmé velmoci“ je mnoho pravdy a měli bychom obzvláště svobodu tisku hýčkat a podporovat ji. Bez ní bychom byli prostě namydlení. Ale stejně v jako každé jiné lidské činnosti se svoboda musí pojit s odpovědností a tohle vědomí mi u některých novinářů možná chybí.

Ač se to nemusí vždycky zdát, mám novináře rád. Jsou to naši partneři, píší o naší práci, kontrolují nás, koukají se nám pod prsty. Občas nám někteří podsunou něco, co jsme neřekli nebo neudělali, ale na to jsem si zvykl. Většinou to není zlý úmysl, ale spíš omyl, liknavost nebo příliš rychlý úsudek. Často si za to také můžeme sami tím, že věc špatně vysvětlíme, nebo naopak málo zjednodušíme. Nemá smysl lamentovat, lze to jen příště udělat lépe a spoléhat se, že také naši partneři – novináři, budou vždy dbát na to, aby psali pravdu.

Stejně jako v politice působí úplně normální lidé z masa a kostí, chybující, skvělí, excelentní, průměrní, tak i novinářská obec je složena z  lidí s běžnými starostmi, dříčů i flinků, výborných redaktorů, myslitelů nebo naopak těch, kteří své řemeslo umí jen průměrně.

Důležité ale je, že jsme všichni – politici, novináři i voliči – na stejné lodi, která pluje přirozeně neklidnými vodami demokracie a která již téměř dvacet let s drobnými výchylkami a zajížďkami udržuje správný kurz.

About the author / 

marekbenda

Related Posts

  • OGO4cc3fb_istvan

    Co dál s panem Ištvanem

    Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal. Rád bych od sebe oddělil…

  • Benda-8645

    Ministerstvo se omluvilo, co bude dál?

    Tak trochu stranou zájmu prošla zpráva, že ministerstvo spravedlnosti uzavřelo smír s třemi bývalými poslanci, jehož součástí je omluva za nezákonnou vazbu a odškodnění v celkové výši 1,9 milionu Kč. To je v zásadě dobrá zpráva. Ač jsem se s těmi třemi hodně natrápil v dobách jejich vnitrostranické rebelie, pokládal jsem zásah proti nim vždy…

  • phone-210972_640

    Protizákonné nakládání s odposlechy

    V uplynulých týdnech, zřejmě pod vlivem dění na Ukrajině a možná i babišovského pohlcování státu, prošlo téměř bez povšimnutí několik kol dalšího zneužívání odposlechů a jejich publikování ve sdělovacích prostředcích. Já sám už jsem si kdysi vysloužil nehynoucí „nelásku“ veškerého bulváru za tzv. náhubkový zákon, což byla prostě novela trestního řádu zakazující publikaci obsahů neveřejných spisů, tedy prachsprosté krádeže, a jejich…

Archiv článků