fbpx
Média

Novou vládu vidí jako výrazně levicovou a kandidaturu Jiřího Pospíšila do TOP09 očekával.

3

Hostem Press klubu Frekvence 1 byl poslanec za ODS Marek Benda

……………………………………………………………………………………………………

ico-audio

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE POSLECHNOUT NA PODCASTU FREKVENCE 1

……………………………………………………………………………………………………

Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub s moderátorem Lubošem Xaverem Veselým a naším dnešním hostem je poslanec za Občanskou demokratickou stranu pan Marek Benda. Dobrý den.

Pane Bendo, zpráva tohoto týdne, ono jich teda bylo několik: důvěra vládě a také kandidatura vašeho bývalého kolegy a dlouholetého souputníka doktora Pospíšila do Evropského parlamentu za TOP 09. Když se to objevilo v médiích, co jste tomu říkal? To přece musí být šok.

Já jsem to samozřejmě očekával…

…vy jste to očekával?

Já jsem to samozřejmě očekával, poté, co se rozhodl vystoupit z ODS, když nebyl zvolen místopředsedou. A když se ještě ukázalo, že nepodepsal ani ten zmiňovaný čestný závazek, který sám na výkonné radě prosazoval, že poslanec, který odejde z klubu ODS, se vzdá mandátu, tak mi bylo jasné, že tohle má připravené minimálně od voleb. A že se tím pádem nejspíš na nějaké kandidátce objeví. Že se objevil na kandidátce TOP 09 mě trochu překvapilo, spíš z hlediska TOP 09, protože úplně nerozumím tomu, jak je možné, že strana, která si hraje na hlavní pravicovou stranu, není schopna poskládat kandidátku z vlastních členů. Ale to je jejich problém.

No, a jak máme rozumět celé té anabázi s doktorem Pospíšilem, co v tom je? V tom jeho odchodu z ODS? Ono to má různé interpretace.

Těžko bych bez něj a bez toho, aby se k tomu mohl vyjádřit, dělal nějaké velmi přísné soudy. Na druhou stranu si myslím, že pan doktor Pospíšil chtěl být vždy úplně v čele. Vždycky chtěl být na těch nejvyšších postech, vždycky toužil po tom být zejména ministrem, jeho zásadní touhou a potřebou bylo vždycky mít auto s řidičem. A když najednou zjistil, že ODS v tomhle postavení není, že mu tohle postavení neni schopna zabezpečit, tak jsem očekával, že je to otázkou dní, kdy se sebere a půjde někam jinam.

Mluvil jste s ním o jeho odchodu mezi čtyřma očima? Na kongresu nebo později…

Nemluvil, už delší čas nejsem schopen férově s panem doktorem Pospíšilem mluvit, protože přestože se známe dlouhou dobu a spoustu let jsme spolu dokázali politicky žít, i když ze začátku měl pocit, že mu jdu po krku a že mu chci sebrat jeho místo, pak pochopil, že to tak není a dlouhá léta jsem mu v té sněmovně jako předseda Ústavněprávního výboru v době, kdy on byl ministrem spravedlnosti, kryl záda a v okamžiku, kdykoliv byl jakýkoliv malér, tak jsem ho vzal vždycky na sebe a neměl jsem s tím problém. Prostě myslím si, že todlecto patří, patří k věci a že takové, takhle ta politika má fungovat. Nicméně poslední, řekněme, rok a půl nebo dva v podstatě nejsme spolu schopni jakoby férově mluvit.

Pane Bendo, zlobíte se na doktora Pospíšila?

Tak, samozřejmě, že se zlobím. V tom smyslu, že pokud jsme si před volbami dali nějaký závazek a všichni společně, a pan doktor Pospíšil u toho byl, tu výkonnou radu řídil, na které já jsem byl už tehdy jenom s poradním hlasem, který řekl, pokud opustíme řady strany nebo pokud budem obžalováni z trestného činu, tak se vzdáme mandátu. A nyní se zatváří, že on sice ten závazek prosadil, ale nepodepsal ho, takže, takže …

Ale jak nepodepsal ho, tak jaký je teda pořádek v ODSce? Tam nikdo nekontroluje papíry, co mají být podepsaný v šuplíku?

No, asi to nikdo v té Plzni nezkontroloval. Prostě myslím, že to nikoho ani nenapadlo, ale nikoho …

A myslíte, že už tenkrát pan doktor Pospíšil si říkal, já to nepodepíšu, oni to ostatní podepíšou, mohl už v tom tenkrát být nějaký kalkul?

No, právě proto, že si myslím, že už to tehdy nepodepsal, přestože na tom byla shoda a nikdo, nikdo o tom nepochyboval, tak si myslím, že už to měl připravené, tenhle scénář, že buď bude předsedou ODS, a když nebude předsedou, tak že odejde do jiné strany, měl připravený už před volbami.

Pane poslanče, s jakým pocitem přijímala nejenom vy, ale celá ODSka tedy vyslovení důvěry vládě v tomto týdnu? Ono to bylo dramatické. Protože to trvalo do pozdních nočních hodin. Mezitím se válčilo na Ukrajině, mezitím se válčilo ještě v Soči, tak byl to, byl to nějaký tlak na vás, poslance? Nebo jste to tak jako brali …

Tak, já se přiznám, že mnohem zásadněji a kritičtěji beru situaci na Ukrajině než vyslovování důvěry v České republice, protože tam si myslím, že opravdu hrozí velká krize a velký problém pro celý středoevropský region, takže mnohem, mnohem intenzivněji sleduju, co se odehrává na Ukrajině. V České republice bylo jasné, že ta vláda důvěru získá. To, že se prostě mluví 12 hodin o důvěře, no, to se mluví vždycky, když první vláda předstupuje. Tady bylo jasné, že ta vláda má nejenom své vládní poslance, ale že hnutí Úsvit odchází ze sněmovny a vlastně tím pádem tu vládu toleruje, že komunistická strana poprvé v dějinách České republiky se zdržela hlasování a nehlasovala proti vládě, jo, ta vláda má prostě 150 hlasů, pro které si kdykoliv může sáhnout a jediní, kdo jsou v opozici, je ODS a TOP 09. Já myslím, že je třeba to takhle říkat. Jako už ta první volba místopředsedů Poslanecké sněmovny, kdy doktor Filip, předseda komunistické strany a agent Státní bezpečnosti získal 150 hlasů. Ukázala, jaké poměry v té sněmovně jsou. A jaké budou, budou pro ty další 4 roky. Pravice je tam v absolutní menšině, opozice vůči té vládě je tam v absolutní menšině a bude hodně záležet na nás, jak se, jak se s tím dokážem vypořádat.

Na druhou stranu, abychom tedy zkusili stát někde uprostřed, pane Bendo, neměla právě pravice a právě ODSka dostatek času k tomu, aby nás, občany, přesvědčila, že to myslí dobře? Naopak jsme se dočkali, když jsme to pozorovali, jak v médiích jisté jakési arogance, nekomunikativnosti, třeba se zbytkem těch poslanců a ještě nakonec skandály a pád vlády a vaše Nečasová, Nagyová a tak?

Ale tak já souhlasím, že to pravice si do značné míry zkazila sama, že si za to můžeme sami, samozřejmě každý přemýšlíme o tom, kolik je na tom naše vina, kde jsme možná mohli udělat něco, něco …

To mě zajímá, kolik je na tom vaše vina?

Já myslím, že určitě vina ODS je. Na druhou stranu si přiznejme, že prostě žijeme v Evropské unii. Jsme čtvrtý rok v ekonomické krizi, kterou se všichni pokoušíme nějak řešit a zrovna si myslím, že Česká republika, když se podíváme na ta objektivní čísla, tak ji řešila poměrně velmi přesvědčivě. Nezaměstnanost, pátá nejnižší v Evropě. Míra ohrožení chudobou jako asi první nebo druhá nejnižší v Evropě. Země se nerozpadá, přesto jakoby chybí to světélko na konci tunelu, chybí to, k čemu jdeme pořád všichni, a to přece cítíme mezi lidma velmi intenzivně, lidé mají strach z toho, co bude příště, mají strach o ztrátu zaměstnání, mají strach, jestli se ta země nějak vyhrabe a samozřejmě, že tohle nutně dopadá na ty vládní garnitury. A myslím, že bychom prohráli, i kdybychom byli svatý Jan Zlatoústý. Jo?

To si myslíte? Že …

Myslím si, že v atmosféře, jak byla nastavena, se to prostě vyhrát v reálu nedalo. Že jsme tomu …

A co nastavuje atmosféru, pane poslanče?

To, co se snažím teď popsat. Prostě obecný stav, stav ekonomiky, stav vyhlídek, vyhlídek celé Evropy, který vypadá velmi skepticky, a kte…, jo, ty hospodářství nerostou, to, že jsme byli zvyklí na 20 let stálého, stálého růstu, pořád jsme někam směřovali, prostě čeká nás zřejmě poměrně dlouhé období takové stagnace nebo polostagnace, pořád jsme čekali, jestli příští čtvrtletí už bude lepší a pořád, pořád ta příští čtvrtletí ještě nebyla lepší, teď snad se něco odehrálo. To, že zatím současně na tom máme obrovský díl vlastní viny, že jsme spoustu věcí zkazili, nedokázali s tou veřejností zkomunikovat, že jsme věnovali 80 procent hádání uvnitř ODS, uvnitř vládní koalice, což bylo trochu možná způsobené tím, že tam byly Věci Veřejné, ale nejenom, když, i když odhlédnu od Věcí Veřejných, že jsme prostě příliš se věnovali sami sobě a příliš málo se věnovali jako vysvětlování, vysvětlování a obhajování svých kroků na veřejnost, to bych řek, že je nepochybné a za to si zasloužíme, že jsme v opozici a že potřebujeme jakoby nějaký čas se nadechnout.

Vy jste, pane Bendo, takový zkušený matador, jednak v Poslanecké sněmovně, jednak uvnitř ODSky, jste tam léta, leccos o tom víte, prosím, nemáte pocit, že posledních, řekněme, 6 let má ODSka prostě a jednoduše smůlu na lidi? Teď se ukazuje, že jste se netrefili s Pospíšilem, ukazuje, že jste se netrefili s Nečasem, Mirek Topolánek odcházel s jistou hořkostí, myslím, že na obou stranách. Není to trošku v tom?

Tak možná, že částečně ano. Na druhou stranu tady politici už dneska neodcházejí vůbec normálně, nikomu není dána šance, aby se v klidu stáhnul nebo aby, prostě každý je skandalizován. Když se podíváme na případ Alexandra Vondry. Podle mě člověk, který nikdy nic neprovedl, pro tu zemi odvedl neuvěřitelné množství práce za Havla, za dalších, jo, pak se v rámci nějakého vnitrokoaličního boje vytáhne kauza ProMoPro, kde tedy Alexandr Vondra není ani obviněn, ani obžalován, nic, přesto je dehonestován, že se možná pod ním někde kradlo. To, jestli se kradlo, není vůbec jasné. Ale patří přesně k té nové generaci politiků, když jako odhlédnu od Nečase, který si myslím, že sám osobně také nic neprovedl, možná nezvládl svůj rodinný život, to je špatně, to je samozřejmě důvod k tomu, aby konzervativní premiér padl …

Má svůj sekretariát ještě.

Jenom nevím, jestli má padat za účasti policejních jednotek a za takového dramatu, jaký nám plukovník Šlachta a pan doktor Ištván předvedli. To jsem pokládal za naprosto neoprávněné a naprosto neadekvátní.

No, ale zase jsme, pane Bendo, v tom kolečku. Plukovník Šlachta a pan Ištván nám něco předvedli, ale kdo v tu dobu řídil zemi? Kdo v tu dobu byl ještě nad Šlachtou, ještě nad panem Ištvánem? Kdo by vlastně za to měl nést odpovědnost?

Tak, nesmíme zapomenout, že orgány činné v trestním řízení neřídí přímo politici a je to tak dobře, že je neřídí. Že si například ministr vnitra nemůže povolat policejního důstojníka a říct mu, tohle dělat nebudete.

To ne, ale nechcete mi říct, že šéf policejního útvaru je na stejné úrovni jako předseda vlády?

Bohužel se v tom červnu ukázalo, že je, a že si myslí, že jsou výš než předseda vlády. Že si tito pánové vysvětlili svou míru nezávislosti, kterou jim dala Nečasova vláda, a já myslím, že správně dala, tím, že oni budou rozhodovat, co je a co není správného v této zemi.

Umíte si představit, kdyby jakákoli ozbrojená složka tímto způsobem chtěla vpadnout do Bílého domu, co by se stalo?

Ne, neumím si to představit.

Já si myslím, že by je postříleli hned u branky.

Pokládal jsem to za naprosto absurdní.

No, ale koho je to tedy chyba? Já se pořád neumím dopátrat.

Skutečnost, že do vojenské kontrarozvědky a rozvědky přijdou civilové a bůh ví, co tam dělají, bůh ví, co tam sbírají, je pro mě úplně nepředstavitelná a myslím, že poškozující naši rozvědku na 20 let.

Jak byste mě potěšil, kdybyste nám řekl, kde je chyba.

Já to pořádně nevím.

Kdo měl prásknout do stolu?

Možná kdybych seděl na úřadu vlády 13. června já, tak řeknu premiérovi, nepusťte sem ty policejní důstojníky. Kdybych seděl na ministerstvu obrany, tak bych nepochybně vydal rozkaz, že do vojenského obranného zpravodajství policejní orgány nesmí. To bych cítil jako svoji povinnost vůči zemi. I kdyby mě to mělo druhý den stát odvolání.

Slovo chlapa. Tak to oceňuju. A tak tady je první chyba Petra Nečase.

Ale ty chyby jsou do jisté míry nás všech. Nesvádějme všechno na Petra Nečase, tohle už byl jenom závěr, nešťastný konec. Všichni žili v obrovské hrůze, co tedy ti policajti mají a nakonec se ukázalo, že nemají vůbec nic, kromě takzvaného obvinění z trafik, které je opravdu na hranici absurdity.

Abychom zakončili tady tu kapitolu. Co si tak jako lidsky myslíte vůbec o tom případu, když teda vezmeme jenom tu paní Nagyovou? Znal jste ji? To bylo opravdu, ona je tak démonizovaná? Já slyším, co všechno, že dokonce měla od BISky nějaké materiály, to já, mně už se o ní zdá někdy jako, o paní Nagyové.

Paní Nagyová, já jsem ji znal poměrně málo. Já jsem se celkem zdárně vztahům a stykům s ní vyhýbal, protože jsem měl přímý vztah k Petru Nečasovi a …

Neměla někde nějaké tlačítko nebo něco? Na zádech …

Mohl jsem mluvit přímo s ním. To, že si vydobyla, že byla šéfka, šéfka sekretariátu premiéra, vrchní ředitelka sekretariátu, jak se nechávala titulovat, a že si vydobyla velmi exkluzivní místo po boku premiéra, je jasné. Upřímně řečeno. Ale takovýchhle dam jsem za svoji politickou kariéru zažil řadu, řadu šéfek sekretariátů, kde premiéři mi odpovídali na SMSku do půl hodiny a šéfky sekretariátu tak za 3 dny s termínem, s termínem za měsíc, jo. Jenom aby bylo jasné, že to je prostě, že to trošku souvisí s tím, že se tam ty osoby jako propadnou pocitu vlastní důležitosti. Že byla paní Nagyová, dnes Nečasová, mírně v ODS démonizována, co všechno dokáže a co nedokáže, já si to úplně, úplně nemyslím, protože jsem spoustu věcí řešil s premiérem přímo a přestože myslím, že jí naslouchal, tak naslouchal i jiným a nakonec ta rozhodnutí byla na něm. Ale že si mnozí mysleli, a ona kolem sebe vytvářela pocit, že všechna rozhodnutí mají směřovat přes ni, to tak bylo.

A kde se taková ženská prostě vezme a kde získá ten, rozumíte, tu odvahu do toho takto jít? Já si to pořád neumím představit, že tam prostě byl takto silný člověk, takhle silně prostě chráněn někým.

Zase, paní Nagyová šla s premiérem už do ministerstva práce a sociálních věcí. Už tam mu dělala šéfku sekretariátu. Už tam jsem s ní několik jakoby dílčích střetnutí měl, ale zase jsem rozuměl tomu, že premiér jí důvěřuje, tehdy ministr práce a sociálních věcí, že je to jeden z filtrů, který si kolem sebe vytváří, aby prostě si taky uchoval zdravý rozum. Kam to nakonec přerostlo, myslím, že je trošku lidská tragédie jeho, ale co se s tím dá dělat, to se prostě holt v životě stává, i když to neschvalujeme a budeme vždycky říkat, že to je špatně. Ale ty lidé rostou postupně, i jejich moc roste, roste postupně. A mnohdy v politice přece, a nejenom v politice, ale i ve všem, závisí na tom, co se o vás říká, než o vaší, než vaše konkrétní skutečná úloha, ale jestli dokážete kolem sebe vytvořit dostatečné přesvědčení o tom, že jste vlivný, tak vás všichni jako vlivného začnou brát.

To je pravda. A pane Bendo, jen tak mezi náma, zbila vás někdy ta paní Nagyová nebo něco?

Ne, ne, ne, já jsem s ní mluvil …

To ona prej i tělesný tresty měla na jednotlivé členy ODSky.

To jsem nikdy, nikdy neslyšel. Ani v ODS jsem tohle nikdy neslyšel. A já jsem s ní měl vždycky jakoby korektní vztah, s tím, že jsme se spíše …

Takže ani pro prstýnky jste nechodil nebo něco …

S tím, že jsme spíše sobě vyhýbali, protože já jsem měl pocit, že její vliv na premiéra je příliš velký a myslím, že ona měla z druhé strany stejně, stejně pocit, že mám k premiérovi příliš blízko a nefiltrovaně, takže mě v podstatě také příliš nemilovala.

A já vím ještě z velmi zaručených zdrojů, že se o ní píše film. A bude se točit. Třeba se tam někde objevíte.

Tak, pochybuji, že bych já hrál někdy v nějakém filmu, ale samozřejmě když se pohybujete v politice tak dlouho, jako já, tak se vám nakonec může stát, že se dostanete i do nějakého filmu.

Pojďme ještě k tomu, k té, k tomu vyslovení důvěry vládě Bohuslava Sobotky. Vidíte tam nějaké reálné nebezpečí, kdy jste slyšel, jakým způsobem obhajuje pan Sobotka ten jejich, tu jejich prohlášení, když jste četl koaliční smlouvu a všechny ty dokumenty okolo?

Tak, vidím v tom reálné nebezpečí. Ta vláda bude …

Ptám se na nebezpečí. Nikoli na třeba nějaké dílčí špatné kroky.

Ne, to vládní programové hlášení je nesmírně obecné. To znamená, že se z něj strašně špatně dá vyčíst, co budou chtít. Ale ta vláda bude výrazně levicová. To já myslím, že je zcela nepochybné. Přestože ANO a pan Babiš se pokoušejí si hrát na pravici, tak žádnou pravicí nejsou. A podle mě jakoby jediným, jediným úkolem té vlády bude zvýšit míru přerozdělování vůči příjmově slabším skupinám, což teda ta levice dělá vždycky, pravice šetří a levice to pak vždycky všechno rozdá a já se trochu obávám, že druhým úkolem, který tam bude zajišťovat zejména ministr financí, bude zvýšit míru přerozdělování nebo transferů vůči silným ekonomickým skupinám, což je také většinou doménou, doménou levice, ale obávám se, že jestli jsme se někdy bavili o kmotrech, o oligarších, kteří něco možná ovlivňují, tak tentokrát v té vládě přímo sedí. Jo, představa …

Tak je to další krok dopředu.

No, to nevím, jestli je to krok dopředu nebo dozadu. Představa toho, že se, a teď když odhlédnu od pana Babiše, že na ministerstvo životního prostředí přichází do okamžiku, než se jím stal, hlavní lobbista za chemický průmysl, předseda Svazu chemického průmyslu, je přece jako téměř nemyslitelné. Jo, to je jako na úrovni, jestli pořád máme pocit, že ty lobbisti mají bejt někde odděleně, a já nemám nic proti lobbistům, já myslím, že lobbisté zprostředkovávají názor jisté části společnosti a že úkolem politika je vždycky si poslechnout všechny ty skupiny, které tam mají nějaké zájmy, a pokusit se mezi nimi najít to nejspravedlivější řešení. Řešení, které …

Lobbista je přítel člověka, se říká.

No, lobbista je v podstatě člověk, který zprostředkovává názor nějaké zájmové skupiny. To je v pořádku. Jenom politici nesmějí se stát nástroji v rukou těch lobbistů. Ale to, že je slyší, to, že kdykoliv dělá cokoliv v právní oblasti, tak si poslechnu od soudců přes advokáty, notáře, až po exekutory, protože to jsou přece ty hlavní skupiny, které tam hrají roli. A má, stojí za to jako vědět, co si oni o tom myslí. A že člověk se nemá stát tím, že bude prosazovat zájmy jedné z těch skupin, ale hledat mezi nimi i nějaký kompromis.

Počkejte, takže jedno nebezpečí vidíte v těch, z téhle té ekonomické oblasti.

V té ekonomické oligarchizaci vidím obrovské nebezpečí, pro mě je teda obrovské nebezpečí celý, celé uskupení pana Babiše, celé ANO prostě …

No, ale v čem?

Představa toho, že …

Třeba kroky pana Stropnického teď na ministerstvu obrany mně přijdou velmi jako sympatické. Alespoň z toho, co říká.

Z toho, co říká, uvidíme, co bude dělat. To samozřejmě zatím pořádně nevíme, jestli je představa, že dojde k sloučení akvizic a vyzbrojování pod jednu osobu. A ještě se zdá pravděpodobné, že touto osobou bude někdo přímo blízký panu Babišovi. No, tak já říkám, že se ekonomický systém ministerstva obrany, který se dlouho snažil právě Alexandr Vondra nastavit tak, aby si tam aspoň ty jednotlivé uskupení konkurovaly a musely si aspoň v rámci nějak kontrolovat, tak pak teda říkám, že to je zase další z monopolizací moci na ministerstvu obrany, velmi nebezpečná, která může mít potenciálně velmi nebezpečné následky.

Ekonomické.

Ekonomické. No, samozřejmě, prostě pokud určíte jednu osobu, která zodpovídá …

A v čem ještě vidíte, v čem ještě vidíte to nebezpečí, to, že právě pan Babiš vstoupil do vysoké politiky a je ministrem financí?

Pan Babiš představuje jednoho z významných, nevím, jestli říkat správně oligarchů nebo ekonomických hráčů na české politické scéně.

Ekonomických hráčů zní líp.

Ekonomických hráčů. No, já myslím, že bohužel to už je právě na hranici oligarchie. A to v okamžiku, kdy koupil rozhodující tisk. Do té doby by sem byl ještě ochoten přiznávat, přiznávat pozici ekonomického hráče. V okamžiku, kdy koupil dvoje rozhodující pravicové, když to tak chceme nazvat, noviny, tak si myslím, že se stává mnohem více Berlusconim než normálním ekonomickým hráčem. A to je přece strašně nebezpečné. Taková koncentrace ekonomické, politické a mediální moci do jedněch rukou je nebývalá, nikdy jsme to tady nezažili. A nevím, co od toho můžeme očekávat, ale obávám se, že si těžko můžeme myslet, že to povede k dobrému.

Na druhou stranu ten argument, který říká občanům takové to, on už je dostatečně bohatý, on nejde do politiky krást, myslím tím pana Babiše, tak to taky jako nějak drží pohromadě, ten argument, ne?

Tak, možná, že ano. Ale pak je to představa, a vím, že tato představa pronásledovala zejména Karla Schwarzenberga v době jeho prezidentské kandidatury, on je už dostatečně bohatý, aby nemusel v politice krást, je to pěkné, mně se to líbí, já si myslím, že by bylo správné, aby v politice byli jenom bohatí lidé, kteří na tom nejsou tak, nejsou závislí. Na druhou stranu přece zločin nevzniká z nedostatku. Zločin vzniká z chtivosti. Není pravda, že většina lidí na světě krade proto, že má hlad. Kradou proto, že chtějí víc, než v tu chvíli mají. To je, to je prostě notorieta (známá skutečnost), která platí, a jestli je někdo hodně bohatý a bude chtít své bohatství ještě rozmnožit, tak ho přeci bude rozmnožovat v jiných úrovních a v jiných kategoriích než ti, kteří nejsou moc bohatí a chtějí své bohatství rozmnožit. V tom jako samotné bohatství ničemu nebrání, protože lidská hříšnost a lidská chtivost přece postihuje každého, i toho chudého, i toho bohatého.

Pane Bendo, na samý závěr, zbývá nám minuta, řekněte, když se teď Občanské demokratické straně tak úplně nedaří, napadá vás, že byste s tím seknul jednoduše?

Já jsem o tom strašně moc přemýšlel loni o prázdninách, jestli to mám úplně položit nebo nemám. Byl jsem rozhodnutý, že odcházím do advokacie. Pak jsem se nechal přesvědčit svým nejbližším okolím, že jsem řekl, ano, půjdu si vyzkoušet, půjdu na nevolitelné místo kandidátky a jestli mě tam ti lidé ještě chtějí, tak, spíš proto, abych jakoby neopustil tu ODS v těžkých dobách, tak tam vydržím.

No, a jste tam. A s jakým pocitem teď?

S pocitem strašného závazku vůči těm 5,5 tisícům lidí, kteří mě osobně přišli v Praze volit. Za ty tam jsem. Vůči těm se cítím zavázán. A vůči těm necítím fér to teď sbalit a říct doby jsou těžké, půjdu dělat radši něco jiného.

No, a nejde to tak samo, jako když jste byli u (vlády – nebylo tomu rozumět).

No, tak to samozřejmě, že nejde samo, ale já jsem zvyklý bojovat o pozici. Bojoval jsem o pozici před rokem 89, mnohokrát po roce 89, v ODS jsem mnohokrát byl v pozici, kdy mě všichni zesměšňovali a měli pocit, že to, co říkám, jsou hlouposti. Já nepotřebuju být na výsluní. To není a nikdy nebylo mojí touhou.

Tak, pěkná věta na závěr. Pane Bendo, mějte se moc hezky, děkujeme za to, že jste přišel na Frekvenci 1 a těšíme se na příště.

Já taky děkuju a zdravím všechny posluchače, na shledanou.

About the author / 

marekbenda

Archiv článků