fbpx
Média

Marek Benda ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

6

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier se pustil se vší parádou do práce a vypadá to, že hodlá zahrnovat sněmovnu a Senát hromadou zákonů a návrhů na jejich změny. Chce například garantovat dětem místa v jeslích nebo ve školkách už od dvou let věku, garantovat právo každého dítěte na rovný přístup ke vzdělání a také hodlá pracovat na zákonu o sociálním bydlení. Asi největší otázky i v samotné vládní koalici budí návrh na adopci dítěte jednoho z lidí v registrovaném partnerství druhým partnerem.

/Přepsáno bez jazykových korektur z odposlechu./

……………………………………………………………………………………………………

ico-audio

PŘEHRAJTE SI CELÝ POŘAD ZE STRÁNEK RADIOŽURNÁLU.

……………………………………………………………………………………………………

Začíná Dvacet minut Radiožurnálu s Martinem Veselovským. Dnešním hostem ve studiu je poslanec za Občanskou demokratickou stranu Marek Benda. Dobré odpoledne.

Dobré odpoledne vám i posluchačům.

Jak se vám ten poslední návrh ministra Jiřího Dienstbiera líbí?

Tak já myslím, že si stačí poslechnout ty návrhy všechny a že je jasné, že prostě se tam dostal ministr, který je přesvědčen, že svět se sestává z práv, která stát má garantovat, že trošku zapomíná na to, že sice sestává v prvé řadě taky z nějaké odpovědnosti a povinností a nejenom z práv, které vám stát bude garantovat. Když to vezmeme jedno po druhém, představa práva na školku a jesle od dvou let dítěte, no, to vždycky znamená, že to někdo musí zaplatit. Navíc …

Omlouvám se, pane poslanče, a není to třeba tento moment, který jste tedy vybral, to znamená to, že by dobře od hranice dvou let věku dítěte prostě byla k dispozici místo ve školce nebo v jeslích, není to právě to, co by možná stát měl jako službu svým občanům dělat?

Jakmile to zadefinuju jako právo, tak to přece musím zajistit všude plošně po celé zemi a říkám, že to je nějaké právo, na který je nějaký nárok. Samozřejmě školky, teď nemluvím o jeslích, ale školky provozují dnes obce, pokoušejí se je provozovat upřímně řečeno ten problém je dneska daný v podstatě baby boomem, který za dva tři roky odezní a zjistíme, že máme naopak volná místa ve školkách, prostě Jiří Dienstbier pluje naprosto po povrchu věcí a pokouší se je chytat tak, že je definuje jako lidská práva, místo aby řešil skutečný problém.

Na druhou stranu vy sám o tom bezesporu taky víte, ve větších městech, Praha mezi ně patří, ale i další větší česká i moravská, slezská města je problém umístit děti do školky, dokonce i v některých menších obcích, která mají například nějaká nově vybudovaná, nově vybudované čtvrti a není prostě toto cesta, není toto cesta, aby stát vyčlenil prostě nějakou část peněz na to, aby řekl dobře, je to baby boom.

Není to cesta, protože ta část bude vyčleněna hrozně neefektivně. Když teď rychle postavíte školky a spousta těch obcí se o to pokusila, já jsem z Prahy 4 a tam se počet míst ve školkách za poslední 4 nebo 5 let snad zdvojnásobil a dělalo se to různými způsoby, že se vestavělo …

A to je špatně?

No, to není špatně. Teď mluvím, mluvím o tom, že problémy se mají řešit a ne je definovat jako práva. Dobře víte, že ve sněmovně leží kromě tohoto návrhu v uvozovkách práv Jiřího Dienstbiera leží návrh na ty dětské skupiny, který by měl naopak umožnit, aby tam, kde to nemá smysl zřizovat kvůli tomu školku, těch dětí je 510, nemá smysl kvůli tomu stavět instituci, tak, aby se umožnilo liberálnějším přístupem k tomu vytvořit nějaké sdružení rodičů, dětskou skupinu v rámci podniku nebo fabriky nebo zaměstnavatele a tam umožnit, aby děti byly aspoň na ty 4 hodiny saturované. Víme, že je třeba řešit problém lidí, kteří se chtějí vracet do práce, nebo matek, které se chtějí vracet do práce, ale není to žádné právo, proti tomu já protestuji, není to žádné právo, které máme definovat jako ústavní princip a které budeme říkat v každé obci, která má 100 obyvatel, zřídíme školku, pokud tam bude jedno jediné dítě, že jo?

A když bychom zůstali u té samotné deklarace, protože není úplně zjevné, není ta příprava, mělo by to být pravděpodobně vtěleno do novely občanského zákoníku, není ta formulace úplně jasná, když bychom zůstali u té deklarace, že by tam mělo být právo, není to prostě signál ze strany zákonodárců, že by i ostatní zákony měly být prostě změněny tak, aby něco takového mohlo být, protože váš argument, pane poslanče, že to je baby boom, který může za 23 roky opadnout, pak třeba bude za dalších 10 let další, je opravdu platný? Na to se dá říct no, a co? Ale teď momentálně je nedostatek míst ve školkách a jeslích.

Teď momentálně díky baby boomu je nedostatek míst ve školkách a v jeslích a snaží se to ty, kteří to mají řešit, což jsou zejména obce, se snaží nějakým způsobem řešit. Abych řešil konkrétní problém, který vznikl, tím, že ho prohlásím za lidské právo, které musí být naplněno, no to je přesně představa pana Dienstbiera a jeho týmu lidskoprávníků kolem něj, kteří si takhle představují svět. Vydefinuje si …

Jenom pardon, kdyby tady místo mě naproti vám seděl rodič, znám situaci zejména z pražských čtvrtí, z jakéhokoliv pražské čtvrti, jehož dítě asi ve třetí školce za sebou zůstalo pod čarou a nebylo přijato, tak byste argumentoval podobně?

Nezbývalo by mi nic jiného, než argumentovat podobně. To přece jako svět se nesestává z práv, to je pořád ta představa, proti které já se strašně bráním. Nejsou žádná práva na sociální bydlení, nejsou žádná práva na školku. To jsou nějaké služby, které ten stát, respektive …, zrovna v případě těch školek, to není služba státu, je to přece služba obce, kterou ta obec se pokouší poskytovat, pokouší se ji poskytovat svým obyvatelům, je to jakési hlídání navíc. Myslím, že každá obec se snaží, aby pokud možno všechny děti ve svém teritoriu obhospodařila, ale přestaňme z toho dělat vymahatelné právo.

Dobře, jen říkám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, dnes je mým hostem poslanec za ODS Marek Benda. U těch deklarovaných práv ještě zůstaneme, protože dalším právem, o kterých, nebo o kterém ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, je právo na sociální bydlení. Své k tomu připojil i zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, který v tomto týdnu definoval nějaké své představy o tom, jak by sociální bydlení mělo vypadat. Proč si myslíte, pane poslanče, že by právo na sociální bydlení nemělo vůbec existovat?

Zase co to znamená? Co to bude znamenat? Já jsem velmi opatrný, tak, jak už jsme se bavili 5 minut, já jsem velmi opatrný na definování práva na něco, vynutitelného závazku státu, to znamená nás všech, který my všichni zaplatíme, že každému poskytne …, já nevím, jestli podle jeho potřeb nebo podle jeho chuti nebo podle jeho zájmu.

Pardon, podezříváte ministra Dienstbiera, že by to udělal či začal prosazovat v Poslanecké sněmovně tak, že to bude poskytnuto sociální bydlení podle chuti?

Já nevím, jak to bude prosazovat. Zatím slyšíme jenom nějaké návrhy, zatím slyšíme návrhy na to, že by ubytovny měl stát vykoupit, to byl jediný konkrétní návrh, který jsem slyšel, který teda vůbec netuším, jestli je v zájmu těch ubytovaných, vůbec nevím, jestli je …

Pardon, pane poslanče, nezlobte se na mě, ale buďme korektní. Ten návrh nezněl tak, že by stát měl vykoupit ubytovny. Ten návrh a to, jak říkal zástupce ombudsmanky, pan Křeček, říkal, že by sociální bydlení měl spravovat nebo vlastnit stát, to je přece něco jiného, než že by ty soukromé ubytovny, které známe z mnoha měst, měl stát vykupovat, nebo tomu špatně rozumím?

Já nevím, ale stát nevlastní dneska to sociální bydlení. Tak buď ho musí postavit, anebo já se, já nevím, kdo to nakukal, nebo by musel tyto ubytovny a já mám trochu pocit, že za tím opravdu trošku stojí i představitelé těch ubytoven, kteří zjistili, že už to nebude …

Tento nápad, který /nesrozumitelné/ pan Křeček, že za tím stojí majitelé ubytoven?

Že už to nebude tak krásný byznys, který z toho udělaly za ty poslední 3 nebo 4 roky právě díky široce definovanému příspěvku, příspěvku na bydlení, který umožnil, že naprosto, naprosto neférovým způsobem odsávali z toho systému peníze, které vůbec nesměřovaly k …

Nezlobte se na mě, pane poslanče, tak k tomu se dá dodat jediné, že i vy jste celou tu dobu seděl v Poslanecké sněmovně, a dokonce po značnou část toho období, o kterém vy mluvíte, byla Občanská demokratická strana chvílemi u vlády.

Ano, to já souhlasím.

To znamená, že to, řekněme, jde tak trochu za vámi, že ta situace vůbec mohla takto vzniknout a z toho příspěvku na bydlení mohou ti podnikatelé se sociálním bydlením tak dobře žít?

Tak nejprve z těhle příspěvků na bydlení nejprve pochopil, že to je dobrý byznys obce, které zjistily, že je to docela dobrý způsob, jakým způsobem dostat do obecního rozpočtu státní, státní finance, a pak se toho teprve chytli soukromníci, stal se z toho velikánský problém, podle mě jakoby problém nejenom výdajů státního rozpočtu, ale i problém dramaticky sociální, protože tam začli sestěhovávat takové množství lidí do tak nevyhovujících podmínek, že prostě nebyla šance se z těch domů, z těch ubytoven vlastně dostat vůbec ven, jo. To je podle mě ten hlavní a klíčový, klíčový problém.

Dobře, co je tedy principiálně, dobře principiálně, to asi není správná formulace. Vy jste to už několikrát říkal, že nemáte rád, když je definováno nějaké nebo zaručováno nějaké právo, dobře. Tak, co je špatně na tom chtít, že by sociální bydlení, ať už to budou byty nebo ubytovny, že by je vlastnil stát a že by přímo dohlížel nad tím, jakým způsobem tam bude hospodařeno s penězi, které jsou, které by byly vydávány tedy ze sociálního systému?

Protože to je socialistická a naprosto nerozumná myšlenka.

A proč je socialistická?

Myšlenka, že cokoliv, co chci provozovat jakoby v uvozovkách pro dobro jiných, musí stát vlastnit, je přece myšlenka, která říká v posledku znárodněme nebo převeďme na stát všechna zařízení sociálních služeb, všechny charity, všechny neziskové organizace, všechno tohle, protože do toho stát přece také dává peníze na pomoc těm lidem a když to nemůže dostatečně kontrolovat …, no, to je přece úplně v rozporu s tím, co se tady 20 let snažíme dělat. Snažíme se, aby pomoc šla konkrétním lidem.

Nezlobte se na mě, pane poslanče, pro mě je v rozporu se zdravým rozumem, když slyším vás, který jste mi před malou chvílí odkýval, že jste také seděl v Poslanecké sněmovně a že vaše politická strana měla po značnou dobu vliv na to, jak právě ten zákon o příspěvku na bydlení bude vypadat.

My jsme teda nebyli správci ministerstva práce a sociálních věcí, to byla TOP 09, ale jenom …

Vaši poslanci neměli zákonodárnou iniciativu?

Ano, ano, měli jsme ale spoluzodpovědnost, nebyli jsme představitelé ministerstva práce a sociálních věcí.

Dobře.

Já jenom, abychom nemohli za všechno v této zemi. Já už jsem na to skoro zvyklý, ale malinko …

Toho se, myslím, pane poslanče nedopustil, teď se ptám na tuto jednu věc a vy mi zároveň říkáte, že udělat to jinak je socialistický výmysl.

Já neříkám, že udělat to jinak je socialistický výmysl. My jsme měli a byl v minulém volebním období ve sněmovně předložen návrh zákona a bude předložen nejspíš znovu, který by měl vyřešit situaci, nesmyslnou situaci těch, těch ubytoven, říct, že prostě příspěvek se poskytuje jenom v nějaké výši, jenom na nějaký, na nějaké množství lůžek, které tam jsou a jenom za situace, kdy tam jsou únosné sociální podmínky, že prostě není možné čerpat příspěvek 15 tisíc na ubytovací kapacitu, za kterou by vám na trhu nikdo nezaplatil ani 2 tisíc, možná ani tisíc korun. Že se v tom systému, ano, objevila díra, kterou začali někteří chytráci využívat, ta se objevila, tu bychom měli zalepit, tomu by se měl pan ministr Dienstbier věnovat. A ne tomu, že řekne, abychom mohli provozovat, tak všechno musí vlastnit stát. To je přece …

Znovu buďme korektní. Já nevím, jak vy, ale já jsem toto slyšel z úst zástupce ombudsmanky, ne z úst ministra pro lidská práva.

Tak pan exposlanec Křeček. Já jsem předpokládal, že pokud byli na jedné tiskové konferenci, takže …

Ne, oni nebyli spolu na jedné tiskové konferenci, pan exposlanec Křeček byl na tiskové konferenci Sdružení na ochranu nájemníků.

Tak já nevím tedy pak, mě velmi podivil tento návrh, tento návrh, že by měl všechno …

Rozumím.

… sociální bydlení vlastnit stát.

Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, poslanec za Občanskou demokratickou stranu Marek Benda je jejich hostem. Tak a pojďme ještě k jednomu návrhu a ten návrh je, nebo takhle, on vlastně není nový, protože podobný návrh už byl v minulém volebním období v Poslanecké sněmovně, tehdy byl ze strany některých poslanců a také poslanců za uskupení LIDEM a jeho součástí je návrh, aby v páru dvou registrovaných partnerů, pokud ten jeden z partnerů má své biologické dítě, tak, aby ten druhý partner ho mohl adoptovat. Je to dobrý nápad?

Já pro tento návrh hlasovat nebudu, to říkám na rovinu.

To jsem se chtěl zeptat až za chvíli, teď se ptám, jestli je to pro vás dobrý nápad?

Pro tento návrh hlasovat nebudu. Je to celé součástí, součástí tažení této menšiny nebo respektive jejích představitelů, kteří pořád mají pocit, že si společenskou prestiž vydobydou pomocí přijímání nových a nových zákonů. Já jsem říkal v okamžiku, kdy byla předložena poprvé …

Pardon, pane poslanče, jak jste na to přišel?

No, protože ten průběh je přesně takový. Říkal jsem, když byl poprvé předložen návrh zákona o registrovaném partnerství, tak jsem říkal počkejte, do 10 let přijde adopce dětí. Nedočkali jsme se ani 10. Já jsem nehlasoval ani pro zákon o registrovaném partnerství a pokládám ho za chybu českého právního systému. Jo, odhlasovala si ho Paroubkova a komunistická většina na konci, na začátku roku 2006 hlasy sociálních demokratů a komunistů v Poslanecké sněmovně.

To ho nějak diskriminuje kromě toho, že vám se nelíbí ten zákon?

Já myslím, že to svědčí o tom, jaký způsob pohledu na svět prosazuje. Prosazuje způsob pohledu na svět, který má destruovat tradiční společnost a právě naopak postavit znovu tento koncept práv, práv, práv, které každý má.

Dobře, teď pojďme jenom prosím konkrétně k onomu návrhu. Když v minulém roce byl v Poslanecké sněmovně ten první návrh, který potom s koncem Poslanecké sněmovny padl pod stůl, tak vy jste, pane Bendo, v Parlamentních listech řekl, že jste rozhodně proti tomu návrh stejně jako dnes a řekl jste: „Pokládám to za nesmysl, který by dětem jen uškodil.“ Tomu nerozumím.

Ten návrh byl …

Byl strukturován velice podobně.

Aspoň v době, kdy se o něm mluvilo, byl návrh na obecnou adopce, a moje reakce pouze říká, pokud se týká Parlamentních listů, se týkala obecné adopce.

To se týkalo obecné adopce?

Ano.

To samé byste neřekl pro adopci dítěte jednoho z toho registrovaného páru?

To pokládám za naprosto zbytečné řešit a jenom jako prestižní otázky. Změny občanského zákoníku se nedělají kvůli desítkám osob a víc jich v této zemi v registrovaném partnerství s potomky z bývalých manželství nežije. Pokud je to cesta, která má prolomit, a to já jsem hluboce přesvědčen, že je to cesta, která má prolomit cestu k obecné adopci homosexuálních stejnopohlavních párů, pak tuto cestu pokládám za špatnou, protože prostě si myslím, že každé dítě má právo na rodiče, má právo na rodičovský vzor tatínka a maminky, nemá mít dva tatínky, nemá mít dvě maminky a na tomhle já si budu trvat.

A když se tedy s dovolením ještě jednou vrátím k tomu návrhu, který je teď na stole ze strany ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, tak, i kdyby to tak opravdu bylo, že by se měl týkat řekněme desítek reálných případů, tak proč ne? Ty případy, kdy se může stát …

Otázka zní proč jo? Kromě toho, že …

Hned to dořeknu, pane poslanče, může se stát, že jeden z toho registrovaného partnerství zemře a v tu chvíli to zbylé dítě po tom zemřelém je naprosto cizí vůči tomu jednomu z partnerů toho registrovaného partnerství a bavíme se o institutu, který vám se nelíbí, ale je součástí českého právního řádu. Tak se ptám, proč ne?

Tak s velkou pravděpodobností, teda s jistotou to dítě má někde druhého rodiče, na to nezapomínejme. Jedním z deklarovaných práv dítěte je právo na oba rodiče. To dítě nepochybně má někde jiného rodiče, ke kterému může přejít. Upřímně řečeno to jsou vždycky takové smutné příběhy, které nám, které nám líčí a které nás mají strašně dojmout.

Počkejte, pane poslanče, to, co já jsem řekl, může být sice smutný příběh, ale je to příběh celkem standardní, že jeden z rodičů zemře anebo jeden z partnerů zemře.

Ale není přece vůbec na příběhu nic standardního, že by ten druhý k tomu dítěti neměl vůbec žádná práva. Každý rozumný soud, pokud žili ve společné domácnosti, ho svěří do péče té druhé osoby, to přece, je to jenom prestižní otázka.

Takže to je ten důvod, který jste teď popsal, proč si myslí, že to je opravdu jen prestižní a v podstatě zbytečný krok?

Ano, je to úplně zbytečný krok a máli to být cesta k adopci stejnopohlavních párů dětí, tak já říkám jednoznačně ne.

To znamená, že panu ministrovi nevěříte v tom, co říká? Vy si myslíte, že je v područí, jak říkáte, menšiny, která se snaží skrze nějaká práva a zákony /nesrozumitelné/, jak jste to říkal, větší, větší …

Já si myslím, že pan ministr v tomto směru naskakuje na úplné zbytečnosti, místo, aby řešil skutečné problémy této země, tak řeší problém stejnopohlavních párů vychovávající nějaké dítě, které, nevím, kde se v tom páru vzalo, zcela zjevně v něm nemohlo vzniknout, to znamená někde toho tatínka nepochybně nebo maminku nepochybně má a řeší prostě pseudoproblémy, které mají jenom zviditelnit agendu jeho, jeho agendu lidských práv místo, aby řešil skutečné problémy, jako jsou právě problémy třeba sociálně vyloučených lokalit, Romů, konfliktů s většinovou populací, to jsou přece problémy, které má řešit a ne si vymýšlet, vymýšlet, že hlavním problémem této země je adopce stejnosexuálních párů.

Tak opět, abychom byli na závěr úplně korektní, toto on neřekl a i v našem rozhovoru máme toto téma zařazeno na třetím místě. Díky za váš čas, pane poslanče, hezký podvečer.

Hezký podvečer vám i posluchačům.

About the author / 

marekbenda

Archiv článků