Projevy ve Sněmovně

K rozpuštění Poslanecké sněmovny

43

Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, původně jsem chtěl mluvit pouze o současné politické krizi, která je krizí střetu prezidentského a parlamentního pojetí naší demokracie, ale po vyjádření pana místopředsedy Zaorálka myslím, že je dobré se vrátit ještě k tomu, jak to začalo, zejména za situace, kdy pan místopředseda Zaorálek pokládá všechny kroky svých dobrých kamarádů z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci za jediné správné, nezpochybnitelné, nekritizovatelné, ale zato rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky za věc, kterou on přece si může hýbat jako s trhacím kalendářem a kritizovat.

Já pokládám za nezbytně nutné říci, s čím jsme začali. Začali jsme 400 policisty v Praze s kuklami, s beranidly, s desítkami domovních prohlídek a zátahem na kmotry. Já bych všechno podepsal. Věřte mi, že já bych byl nejraději, kdyby někteří z kmotrů, kteří rozčilují jak veřejnost, tak mne, skončili minimálně obviněni a v tom, že se něco špatného děje. Ale kde jsme skončili? Nic z toho se nestalo. Žádné další realizace neprobíhají. A jediné, co nám pan Ištván and his boys přinesli do této Sněmovny a do tohoto prostředí, je obvinění z všeobecné známého aktu, že několik kolegů se vzdalo poslaneckého mandátu a dva z nich posléze nastoupili v nějakých státních podnicích.

Z tohoto se udělá neuvěřitelná kauza, která končí včera tím, že Nejvyšší soud České republiky prohlásí, že vazba byla nezákonná, trestní stíhání bylo nezákonné, a pan poslanec Zaorálek nám tady vykládá, jak nám ten Nejvyšší soud nejspíš strašlivě uškodil.

Já pokládám toto stanovisko sociální demokracie, které zaujímá dlouhodobě a jenom ve snaze poškodit své politické konkurenty, za neuvěřitelně neprozíravé. Tento útok státního zastupitelství proti politickému systému může přece postihnout úplně každého. Jestli začneme přezkoumávat a začnou státní zástupci přezkoumávat a ohodnocovat politické dohody, stejně jako začali už přezkoumávat politická rozhodnutí – a víte dobře, v kolika případech na vašich obecních, městských a krajských úrovních k tomu už došlo, kolik z nich skončilo odsuzujícím rozsudkem, ale kolik těch lidí bylo nadosmrti skandalizováno. Poslední případ tady máme bývalého ministra Julínka, který, zase s velkým humbukem, div že neukradl 250 mil. korun s tím, že to za chvíli zastaví nadřízená složka, že se žádný trestný čin nestal. Tímhle způsobem přece jsem schopen likvidovat politickou sféru jako celek. A já nevím, jestli to necítíte, nebo teď dáváte přednost jenom svému krátkodobému zájmu poškodit své politické konkurenty a za každou cenu jim ublížit. Moc vás prosím, abyste přemýšleli o tom, že jste také součástí systému politických stran a že to, co se děje dnes Petru Nečasovi a jeho okolí, se může za týden, za měsíc, za půl roku dít vám. A jestli se nedokážeme postavit tomu, že existují nějaké sféry, ve kterých politika funguje a ve kterých politika uzavírá nějaké dohody a které nebudou všechny přezkoumatelné panem Ištvánem podle jeho volného rozhodnutí, tak můžeme politiku jako takovou sbalit, zavřít a nechat tady vládnout pana Ištvána and his boys. To je první zásadní poznámka.

Druhá poznámka. Poslechl jsem si záměrně všechny řečníky s přednostním právem, abych slyšel, jestli zazní něco ze strany opozice, co by mě mělo přesvědčit o tom, že máme rozpustit tuto Sněmovnu. Bohužel nezaznělo vůbec nic. Nezaznělo vůbec nic, než co tady poslouchám tři roky: tato vláda nemá důvěru občanů, my jsme lepší, pojďme co nejrychleji do předčasných voleb, protože my ty předčasné volby vyhrajeme. To je naprosto vaše právo to říkat a naprosto to chápu. Když je člověk v opozici, chtěl by rychle předčasné volby a chtěl by rychle, aby se zase mohl dostat zpátky do pozice. Ale nezaslechl jsem jediné slovo o tom, jak to řeší současnou krizi, která přece není krizí Parlamentu. Je krizí vztahu prezidenta republiky a Poslanecké sněmovny, resp. Parlamentu jako celku. Je krizí situace, která v minulosti v této zemi zastala několikrát – a pan poslanec Paroubek se na ni jistě bude pamatovat -, kdy sociální demokracie nejprve vyměnila jednoho premiéra, poté vyměnila druhého premiéra. Podmínka pravicového prezidenta Klause byla vždy ta: přineste mi 101 podpisů, já vaši vládu jmenuji, ač s ní možná budu nesouhlasit. Dvakrát tak prezident Klaus učinil. Nyní jsme za situace, kdy pan prezident Zeman má deklarovaných 101 podpisů v Poslanecké sněmovně a říká: ne, já raději pověřím někoho jiného, svého kamaráda Jiřího Rusnoka.

Já věřím, že pan Rusnok je úctyhodnou figurou, ale už způsob, jakým tady dnes představoval svoji vládu – toto je můj tým, kterému zde nezatleskala ani jedna ruka dokonce ani jednomu z ministrů -, přece trochu svědčí o tom, co to je za vládu. To je soubor kamarádů Miloše Zemana a Jiřího Rusnoka, kteří ještě měli tu odvahu do té vlády si jít sednout. A já vím o desítkách lidí, kteří to odmítli, protože to pokládali za velmi nerozumné.

Opravdu si sociální demokracie myslí, že toto je vláda, která jí má vyhovovat? Že toto je způsob vládnutí, který vám umožní někdy do budoucna si ještě nominovat svého premiéra, své ministry? Toto přece není možné, tímto způsobem nemůžeme postupovat. A vaše krásné volání za situace, kdy došlo ke střetnutí s prezidentem republiky: Rozpusťme Poslaneckou sněmovnu! Já tomu nerozumím. Já fakt nerozumím, proč stejně silně nezaznívá z řad sociální demokracie: máme tady střet dvou ústavních institucí, ať rezignuje prezident republiky. Je to přibližně na stejné úrovni úvaha. Došlo ke střetu dvou ústavních institucí v tom, jaká má být interpretace Ústavy, jestli ctíme ducha, tradice této Ústavy. A dobře víte, že ústavy světa, které skutečně fungují, jsou ústavy, které jsou položené právě na tradici. Britské království má jenom tradiční ústavu – funguje. Spojené státy mají nejkratší ústavu na světě a vždycky se jim sovětští teoretici práva posmívali, jak fungovat nemohou. Fungují, právě proto, že vyznávají tradice, a právě proto, že jsou schopni je dodržovat. A my v okamžiku, kdy tyto tradice začnou být porušovány, tak zase se zoufalým krátkodobým zájmem sociální demokracie něco na situaci utrhnout, a to se ještě bojím, že jednotlivých skupin uvnitř sociální demokracie, které si vždycky myslí, že ona přečíslí tu druhou skupinu a ona bude ten, kdo bude blíž tomu prezidentu Zemanovi a kdo možná spíš získá to pověření, tak tyto, místo toho, aby se postavily za parlamentní demokracii a řekly: pokud tady většiny existují, tak musí vláda vzcházet z těchto většin, tak raději začnou volat: předčasné volby, předčasné volby, protože my v nich uspějeme! Já chápu, že je to váš legitimní zájem v těch volbách uspět, ale pokládám to z hlediska ústavních principů i z hlediska budoucnosti demokratických politických stran v této zemi za strašně nerozumné stanovisko, které se nám může vymstít.

A poslední poznámka, kterou si neodpustím, protože je tady strašně často citována a bohužel tak, jak se kdy komu hodí. To je ta legitimita 101 hlasů. Já nebudu vzpomínat na pana poslance Kotta, který byl podepsán pod několika vládami sociální demokracie a který posléze získal místo ve Středočeské zdravotní a šel s Davidem Rathem až do vazby a za 14 dní nebo za jak dlouho to začíná, až před soud. Na to já vzpomínat nechci.

Ale pokud tvrdíme a věříme, že v této Poslanecké sněmovně každý poslanec vystupuje podle svého vědomí a svědomí, pak nemůžeme říkat: všechno tady bude jenom na dohodách politických stran. Ano, to byla první republika, pětky, sedmičky a vázané mandáty. Ale to jsme řekli, že opustíme, to jsme v roce 1990 naprosto záměrně řekli, že opustíme. Řekli jsme, že každý poslanec je zvolen sám za sebe. A nezapomínejte, že z tohoto sálu více než třetina poslanců byla zvolena na preferenční hlasy, sice na kandidátkách své politické strany, ale na preferenční hlasy, mnohdy proti vůli svých politických stran. A nyní se budeme tvářit, že jediný, kdo má právo mluvit za své poslance, je předseda jejich politické strany? A že ten poslanec je zcela nesvéprávný? Nebo je každý z poslanců, který tady sedí, svéprávný, ví, jak má hlasovat, a ví, jak může hlasovat? Pokud věříme tomu modelu, že každý z nás poslanců je tady sám za sebe a svéprávný… Není svéprávný, dobře. Tak jestli si pan předseda Filip myslí, že není svéprávný, ať to jde říct sem na mikrofon. Je to v pořádku, je to legitimní představa. Já si to nemyslím, já nejsem příznivcem vázaných mandátů, ale pak je přece správně, má-li prezident republiky 101 podpisů, s těmito podpisy pracovat a vycházet z toho, že tyto podpisy podporují nějakou vládu, a ne je zpochybňovat proto, že ten či onen poslanec se mi líbí, nebo nelíbí. Komu z vás by to bylo milé a bude příště milé, že bude někdo říkat: mně se nelíbí, jak tamhle ten hlasoval, protože, protože nebo něco jiného. Každý z nás jsme tady sám za sebe, každý sám za sebe odpovídá.

Děkuji za pozornost.

About the author / 

marekbenda

Related Posts

  • OGO4cc3fb_istvan

    Co dál s panem Ištvanem

    Pokud už člověk kandiduje a uchází se o hlasy voličů, mělo by být jasné, jak se bude chovat v některých klíčových situacích či jak přistupuje k některým aktualitám. Pokládám za nezbytné alespoň na zde sdělit svůj jednoznačný postoj k policejnímu zásahu na Úřadu vlády ČR 13. 6. 2013, který celou dnešní krizi rozpoutal. Rád bych od sebe oddělil…

  • Benda-8645

    Ministerstvo se omluvilo, co bude dál?

    Tak trochu stranou zájmu prošla zpráva, že ministerstvo spravedlnosti uzavřelo smír s třemi bývalými poslanci, jehož součástí je omluva za nezákonnou vazbu a odškodnění v celkové výši 1,9 milionu Kč. To je v zásadě dobrá zpráva. Ač jsem se s těmi třemi hodně natrápil v dobách jejich vnitrostranické rebelie, pokládal jsem zásah proti nim vždy…

  • phone-210972_640

    Protizákonné nakládání s odposlechy

    V uplynulých týdnech, zřejmě pod vlivem dění na Ukrajině a možná i babišovského pohlcování státu, prošlo téměř bez povšimnutí několik kol dalšího zneužívání odposlechů a jejich publikování ve sdělovacích prostředcích. Já sám už jsem si kdysi vysloužil nehynoucí „nelásku“ veškerého bulváru za tzv. náhubkový zákon, což byla prostě novela trestního řádu zakazující publikaci obsahů neveřejných spisů, tedy prachsprosté krádeže, a jejich…

Archiv článků